14 C 12/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Nikolou Plevkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 00 Praha 5 - Smíchov zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro písemnou omluvu

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaslat žalobkyni do její datové schránky daj6a2k omluvu za porušení jejího práva , Anonymizováno, pověst v tomto znění:„Česká republika se tímto omlouvá společnosti , Anonymizováno, a.s. (dříve , právnická osoba, .), IČ: , IČO, , za nepravdivý výrok v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , dle kterého byla společnost , právnická osoba, . založena za účelem odklonění závazků, jež v průběhu delšího časového období vznikly společnostem zaniklým fúzí (, právnická osoba, . a , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, .), a kterým bylo neoprávněně zasaženo do osobního práva společnosti , Anonymizováno, a.s. na pověst,“ se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejího doplnění domáhala ochrany své dobré pověsti a poskytnutí omluvy za neoprávněný zásah do tohoto práva, k němuž mělo dojít v souvislosti s insolvenčním řízením zahájeným dne , datum, na základě věřitelského insolvenčního návrhu společnosti , právnická osoba, , vedeným u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , kdy se k původnímu insolvenčnímu návrhu postupně připojili též další věřitelé – společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , právnická osoba, –, přestože dle tvrzení žalobkyně šlo o návrhy založené na neexistujících či fiktivních pohledávkách a jejich jediným účelem bylo udržet řízení v chodu ke škodě žalobkyně. Žalobkyně uváděla, že insolvenční návrhy byly zcela šikanózní, insolvenční soud postupoval laxně a insolvenční řízení nakonec skončilo jeho zastavením, což mělo potvrdit neexistenci tvrzených pohledávek i jejího úpadku. V rámci řízení byla rovněž vznesena námitka místní nepříslušnosti Krajského soudu v , adresa, , kterou soud prvního stupně původně akceptoval, avšak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne , datum, námitce nevyhověl a v jeho odůvodnění konstatoval, že tzv. , právnická osoba, společnost dlužníka byla založena za účelem odklonění závazků společností zaniklých fúzí. Tím měl Vrchní soud v Praze veřejně a nepravdivě označit žalobkyni za subjekt založený k poškozování věřitelů; toto tvrzení žalobkyně považuje za fakticky nepravdivé, dehonestující, zasahující do její pověsti a ovlivňující její obchodní možnosti. Žalobkyně dále odkazovala na ústavní i civilněprávní ochranu dobré pověsti právnické osoby a zdůraznila, že zásah do jejích práv byl způsoben nesprávným úředním postupem při odůvodnění rozhodnutí, nikoliv nezákonným rozhodnutím jako takovým. Nárok proto uplatnila u Ministerstva spravedlnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), avšak Ministerstvo spravedlnosti její žádost odmítlo s odůvodněním, s nímž žalobkyně zásadně nesouhlasí. Žalobkyně proto navrhla, aby byla žalované – České republice – uložena povinnost zaslat jí prostřednictvím datové schránky omluvu za uvedený nepravdivý výrok; peněžitou náhradu nemajetkové újmy nepožaduje.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a především vznesla námitku jeho promlčení. Uvedla, že tvrzená nemajetková újma měla podle žalobkyně vzniknout v důsledku odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , , Anonymizováno, , které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne , datum, a žalobkyně se o něm nepochybně dozvěděla nejpozději v říjnu 2022; svůj nárok však uplatnila u Ministerstva spravedlnosti až dne , datum, a u soudu dne , datum, , tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Z procesní opatrnosti žalovaná popřela i samotnou existenci odpovědnostního titulu a zdůraznila, že obsah odůvodnění soudního rozhodnutí je součástí rozhodovací činnosti; případné vady, které se v něm projeví, mohou být posuzovány výhradně jako nezákonné rozhodnutí, nikoli jako nesprávný úřední postup, přičemž podmínkou odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí je jeho zrušení či změna příslušným, k čemuž v dané věci nedošlo. Dodala, že Ministerstvo spravedlnosti není oprávněno zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, jejichž nezávislost je ústavně garantována, a proto nemůže samo přezkoumávat zákonnost soudních rozhodnutí; podle žalované tak nejsou splněny zákonné podmínky odpovědnosti státu, neboť ani příčinná souvislost, ani vznik újmy nebyly tvrzeny či prokázány. Nad rámec uvedeného žalovaná uvedla, že Vrchní soud v Praze při formulaci kritizovaného odstavce odůvodnění vycházel z veřejných rejstříků a obsahu soudního spisu a reagoval na odvolací argumentaci účastníků, a proto nelze mít za to, že by zveřejněné informace byly způsobilé poškodit pověst žalobkyně; žalobkyně navíc neuvedla žádné konkrétní negativní dopady na své fungování. K odkazu žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 310/05 žalovaná doplnila, že zásah do osobnostních práv odůvodněním rozhodnutí je podle judikatury možný pouze výjimečně a s ohledem na funkci odůvodnění, což v této věci dáno není. Z těchto důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu a přiznání nákladů řízení; pro případ uložení povinnosti k plnění navrhla lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku.

3. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně před podáním žaloby uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy podle OdpŠk u , právnická osoba, , a to podáním doručeným žalované dne , datum, , jehož předmětem byla žádost o poskytnutí omluvy v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem Vrchního soudu v Praze při vydání usnesení ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , , Anonymizováno, . Mezi stranami je dále nesporné, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla a nárok mimosoudně zamítla stanoviskem ze dne , datum, . Rovněž je nesporný průběh insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , jak vyplývá z insolvenčního rejstříku.

4. Mezi účastníky zůstal sporný nárok na náhradu nemajetkové újmy v podobě omluvy a zejména otázka promlčení tohoto nároku. K námitce promlčení žalobkyně při jednání uvedla, že si je vědoma, že námitka promlčení, tak jak byla žalovanou vznesena, se může na první pohled jevit jako důvodná, nicméně v konkrétních okolnostech projednávané věci je její uplatnění v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně argumentovala judikaturou Ústavního soudu, podle níž zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje korektiv umožňující v odůvodněných případech zmírnit tvrdost zákona a nalézt materiálně spravedlivé řešení. Uvedla, že ačkoli Ústavní soud setrvale judikuje, že uplatnění námitky promlčení zpravidla dobrým mravům neodporuje, mohou nastat situace, kdy její vznesení představuje zneužití práva zejména tehdy, když poškozený marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a zamítnutí nároku by pro něj bylo nepřiměřeně tvrdé. Zdůraznila, že zvláštní kategorii tvoří případy, v nichž námitku promlčení vznesl stát, jenž má – na rozdíl od soukromých subjektů – pozitivní povinnost základní práva chránit. Podle žalobkyně je proto nezbytné hodnotit i širší kontext věci, zejména důvody, proč nemohla nárok uplatnit dříve. Uvedla, že zásah do její pověsti způsobil dlouhodobé negativní dopady, které trvaly po celou dobu insolvenčního řízení, v němž primárně bojovala o samotnou existenci společnosti a o vyvrácení fiktivních, zjevně šikanózních pohledávek. V této situaci dle ní nebylo reálně možné uplatnit nárok na zadostiučinění před pravomocným skončením insolvenčního řízení. Zástupce žalované uvedl, že žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by jí bránily uplatnit nárok v zákonné lhůtě, a odkázal na judikaturu, podle níž rozpor námitky promlčení s dobrými mravy přichází v úvahu jen tehdy, pokud v opožděném uplatnění práva sehrál roli sám stát či jiná výjimečná překážka, jež v této věci nenastala. Dále zdůraznil, že žalobkyně je součástí složité offshoreové holdingové struktury a nejedná se o subjekt, který by vyžadoval zvýšenou ochranu. Žalovaná setrvala na stanovisku, že nárok je promlčen a neexistují žádné okolnosti, které by umožňovaly prolomit promlčení prostřednictvím korektivu dobrých mravů.

5. Na základě provedeného dokazování a ze shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění.

6. Dne , datum, byl zveřejněn insolvenční návrh navrhovatelky , právnická osoba, , spojený s návrhem na prohlášení konkurzu a návrhem na ustanovení předběžného insolvenčního správce. Dne , datum, bylo následně zveřejněno usnesení o postoupení věci, po němž byly činěny úkony směřující k projednání podaného odvolání. Dne , datum, bylo vyhlášeno usnesení Vrchního soudu v Praze , Anonymizováno, vydané k odvolání navrhovatelů , právnická osoba, a Cashdirect INC proti dlužníku , právnická osoba, . Ve výroku tohoto usnesení odvolací soud změnil usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, tak, že místní nepříslušnost tohoto soudu se nevyslovuje. V odůvodnění uvedeného usnesení je v odst. 20 doslovně konstatováno, že: „Ze shora uvedeného má odvolací soud za prokázané, že fúzované zaniklé společnosti, včetně dlužníka, byly skrz ovládané společnosti a osoby podrobeny jednotnému vlivu a řízení tak, že tvoří koncern se společností HMS v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , přičemž tzv. , právnická osoba, společnost dlužníka byla založena za účelem odklonění závazků, jež v průběhu dalšího časového období vznikly společnostem zaniklým fúzí, v závorce uvedených, a jež tvořily koncern se společností HMS tak, aby jimi nebyl dotčen jejich majetek.“ Rozhodnutí bylo zveřejněno dne , datum, , kdy téhož dne došlo rovněž k jeho odeslání účastníkům. Dne , datum, byl spis vrácen soudu prvního stupně za účelem rozeslání rozhodnutí účastníkům řízení. Insolvenční řízení bylo následně dne , datum, zastaveno usnesením vydaným téhož dne, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, (insolvenční rejstřík ve věci vedené u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, ).

7. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby požádala o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (žádost ze dne , datum, ).

8. Žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla s tím, že uplatněný nárok nesplnil základní podmínky odpovědnosti státu, neboť tvrzené pochybení soudu spočívalo v obsahu odůvodnění soudního rozhodnutí, a tudíž mohlo být posuzováno pouze jako nezákonné rozhodnutí, nikoli jako nesprávný úřední postup, avšak dotčené usnesení Vrchního soudu nebylo jako nezákonné zrušeno ani změněno příslušným orgánem, což je nezbytným předpokladem vzniku nároku; Ministerstvo spravedlnosti navíc není oprávněno přezkoumávat zákonnost soudních rozhodnutí ani zasahovat do soudní moci, a z provedeného šetření nevyplynulo ani splnění dalších podmínek odpovědnosti státu, přičemž nebyly tvrzeny ani prokázány konkrétní újmy či škody vzniklé v příčinné souvislosti s obsahem odůvodnění rozhodnutí (stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne , datum, ).

9. Z nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V insolvenčním řízení vedeném proti dlužníku , právnická osoba, ., došlo k vydání rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jehož odůvodnění obsahovalo závěry o propojení několika společností v rámci koncernu a o účelu založení dlužníka. Insolvenční řízení bylo následně zastaveno. Žalobkyně poté požádala žalovanou o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou měla utrpět v důsledku uvedeného odůvodnění soudního rozhodnutí. Žalovaná žádost odmítla s tím, že se nejedná o nesprávný úřední postup, nýbrž o obsah soudního rozhodnutí, které nebylo zrušeno či změněno, a tedy nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za způsobenou nemajetkovou újmu.

10. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům.

11. Dle § 5 OdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 32 odst. 3 věta první OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

15. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu, když svůj nárok u žalované uplatnila dne , datum, .

17. Žalovaná vznesla ve vztahu k uplatněným nárokům námitku promlčení, soud se proto nejprve zabýval důvodností námitky promlčení.

18. Žalobkyně spojuje vznik tvrzené nemajetkové újmy s obsahem odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne , datum, a účastníkům doručováno začátkem října 2022. Žalobkyně tedy nejpozději v říjnu 2022 měla vědomost o okolnostech, které podle jejího tvrzení založily vznik nemajetkové újmy, čímž počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba. Ta by bez stavení uplynula nejpozději v dubnu 2023. Žalobkyně však svůj nárok u žalované uplatnila až dne , datum, , tedy více než rok po uplynutí šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty. Následné předběžné projednání nároku již nemohlo mít vliv na zachování lhůty, neboť k uplatnění nároku u příslušného orgánu došlo opožděně. Žaloba podaná dne , datum, tak byla podána v době, kdy byl nárok již promlčen. Za této situace nezbývá než uzavřít, že nárok žalobkyně je promlčen a žalovaná námitku promlčení vznesla důvodně.

19. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala existenci okolností, které by objektivně bránily včasnému uplatnění nároku, a nic nenasvědčuje tomu, že by marné uplynutí promlčecí doby zavinil někdo jiný než ona sama. Žalobkyně je navíc zastoupena advokátem, u něhož se presumuje znalost běhu lhůt a podmínek podle OdpŠk. Soud v této souvislosti přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž je posouzení rozporu námitky promlčení s dobrými mravy individuální a obecně se nejedná o otázku zásadního právního významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 931/2000).

20. Zdejší soud je povinen zvažovat, zda existují výjimečné okolnosti, které by odůvodnily závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Takové okolnosti zde však zjištěny nebyly. Judikatura Nejvyššího soudu opakovaně zdůrazňuje, že námitka promlčení je oprávněně uplatnitelná i státem, neboť zákon ji výslovně připouští (§ 32 odst. 3 OdpŠk), a Nejvyšší soud současně potvrdil, že její uplatnění státem není samo o sobě excesem ani jednáním contra bonos mores (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4112/2010). Výjimky založené na judikatuře Ústavního soudu dopadají jen na situace, kdy by poškozenému objektivně nebyla dána možnost svůj nárok uplatnit, což zde není případ. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně měla již v říjnu 2022 veškeré informace potřebné k uplatnění svého nároku, přesto tak učinila až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Žalobkyni nic objektivně nebránilo v tom, aby nárok uplatnila včas, a její pasivitu nelze přičítat státu. Za této situace soud neshledal důvody, pro které by námitku promlčení bylo možno považovat za rozpornou s dobrými mravy, a uzavírá, že promlčecí lhůta uplynula marně. Jelikož k podání žaloby došlo až po jejím uplynutí, je nárok žalobkyně promlčen. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady představují náhradu nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) za každý z pěti úkonů (vyjádření k žalobě, příprava a účast u jednání dne , datum, , příprava a účast u jednání dne , datum, ) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.