14 C 122/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 1 398 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 1 258 200 Kč s úrokem z prodlení od 21. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 139 800 Kč za dobu od 12. 6. 2021 do 20. 9. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 39 056 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy vzniklé mu v trestním řízení z titulu nezákonného vzetí do vazby jeho osoby, když původně uplatňoval částku 1 398 000 Kč. Uvedl k tomu, že usnesením Policie ČR ze dne 14. 1. 2019, č.j. NCOZ-11149-133/TČ-2017-417202 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi ve smyslu ust. § 168 odst. 2 alinea první, písm. e), alinea druhá, odst. 3 písm. c) zák. č. 40/2009 Sb. v platném znění (trestní zákoník). [celé jméno žalobce] byl ohrožen s ohledem na právní kvalifikaci trestní sazbou v rozmezí 5 – 12 let. Dne 5. 3. 2019 byl [celé jméno žalobce] omezen na svobodě a dne 8. 3. 2019 byl vzat do vazby usnesením [název soudu] ze dne 8. 3. 2019, č.j. 0 Nt 181-2019-15. Jeho vazba byla opakovaně prodlužována a návrhům na propuštění z vazby nebylo vyhovováno. Usnesením [název soudu] ze dne 12. 6. 2020, č.j. 20 T 40/2020, byl [celé jméno žalobce] propuštěn z vazby na svobodu poté, co byl dle ust. § 226 písm. b) tr.řádu ve stejný den vyhlášen zprošťující rozsudek vydaný [název soudu] pod č.j. 20 T 4/2020-1763, tedy v záležitosti, pro kterou bylo proti [celé jméno žalobce] dne 14. 1.2019 (shora cit. usnesením) zahájeno trestní stíhání a pro které byl vzat do vazby. Odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9.2020, č.j. 10 To 66/2020, zamítnuto. Žalobce se domáhá nároku na zadostiučinění za tzv. nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb. v platném znění vzniklou mu rozhodnutím o vazbě shora citovaným a následným výkonem vazby, která na něm byla vykonávána v období fakticky od jeho zadržení dne 5. 3.2019 do 12. 6. 2020, kdy byl z vazby propuštěn včetně, celkem tedy za 466 dnů trvání této vazby a jeho omezení na svobodě. Poškozený [celé jméno žalobce] nárokuje nemajetkovou újmu za každý den trvání této vazby v částce 3 000 Kč, celkem tedy nárokuje částku zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé mu tím, že byl vzat do vazby a vazbu musel strpět v rámci řízení, ve kterém byl následně zproštěn obžaloby a požaduje nahrazení této újmy částkou 1 398 000 Kč. Vazba, do které byl vzat, byla silným zásahem do jeho základních lidských práv a svobod, zejména jej omezovala zásadním způsobem na osobním životě. [celé jméno žalobce] je otcem nezl. dítěte, a to nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], jehož matkou je paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Po tuto dobu se s ním prakticky vůbec nemohl stýkat. Široký a intenzivní kontakt s dítětem v tomto věku dítěte je důležitý z hlediska rozvoje vzájemných vazeb a vytvoření citového vztahu k dítěti. Současně se nemohl věnovat svým zálibám a jiným aktivitám, a dále byl omezen i z hlediska rodinného, partnerského a pracovního života. Zásadně byl též omezen ve volném pohybu s ohledem na vazební důvody. [celé jméno žalobce] měl různé pracovní aktivity i řadu osobních zálib, zejména sportovní a další aktivity. Jeho rodina žije částečně v [země] a částečně i jinde v [anonymizováno] (rodiče, bratr a další blízké osoby), s nimiž má velmi blízký citový vztah, takže ani tito jej nemohli reálně navštěvovat ani ve vazbě, i vzhledem ke vzdálenosti a o on je z důvodů vazby rovněž ne. Nárokovaná částka je rovněž odůvodněna celkovou délkou trvání vazby, která trvala více jak 1 rok. Současně byl ve vazbě pro všechny vazební důvody dle § 67 tr.řádu, tudíž po dobu 3 měsíců, po kterou trval vazební důvod dle § 67 písm. b) tr. řádu, nemohl přijímat ani žádné návštěvy, později již ano, byť i nadále byl vazebně řešen pro další vazební důvody. Byl tedy omezen i v kontaktu s dalšími osobami. Vazba i v celkové délce jejího trvání byla značnou psychickou zátěží pro žalobce, spojenou s celkovou nejistotou a obavami z budoucnosti. Opakovaně a bezvýsledně žádal o propuštění z vazby. Přitom pouhé konstatování porušení jeho práva není adekvátní a dostatečnou satisfakcí. Přestože si je vědom rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, ohledně výše obvyklé náhrady újmy, pak zejména vzhledem k popsaným okolnostem, celkové délce trvání vazby, považuje nárokovanou náhradu ve výši 3 000 Kč za každý den trvání vazby vč. doby, kdy již byl omezen na osobní svobodě, za adekvátní.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že nárok je důvodný pouze do částky poskytnuté ve výši 139 800 Kč. Uvedla dále, že dne 11. 12. 2020 jí doručeno podání žalobce, jehož obsahem byla žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky 1 398 000 Kč. Podle sdělení žalobce mu měla nemajetková újma vzniknout v důsledku omezení osobní svobody rozhodnutím o vazbě v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. 20 T 4/2020. Podání bylo doplněno podáním ze dne 1. 3. 2021, jímž žalobce uplatnil nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku v souvislosti s vazbou ve výši 832 000 Kč. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná ve svém stanovisku ze dne 13. 9. 2021, č.j. MSP-3308/2020-0DSK-ODSK/16, částečně vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci v důsledku omezení osobní svobody rozhodnutím o vazbě, přičemž přiznanou částku ve výši 139 800 Kč poukázala na účet žalobce po sdělení čísla účtu ze strany žalobce. Ve zbytku byla žalobcova žádost o odškodnění zamítnuta. Učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. 20 T 4/2020. Žalovaná činí předmětem sporu žalobcem tvrzenou závažnost nemajetkové újmy, která mu byla způsobena omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě. Žalovaná dále zdůraznila, že na základě zjištění provedených v rámci mimosoudního projednání žalobcova nároku nejsou podle názoru žalované dány podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve vyšší částce, než jaká byla žalobci přiznána v rámci mimosoudního projednání žalobou uplatněného nároku. Ve zbývající částce ve výši 1 258 200 Kč proto žalovaná žalovaný nárok sporuje.

3. Řízení bylo částečně zastaveno co do části 139 800 Kč k návrhu žalobce, neboť žalovaná tuto částku žalobci plnila dne 20. 9. 2021.

4. Z rodného listu Matričního úřadu [obec] je zjišťováno otcovství žalobce k nezletilému [jméno] [příjmení], dítěte otce [celé jméno žalobce], [datum narození] a matky [jméno] [příjmení], narozené dne 13. 5. 2018 5. Z opisu evidence rejstříku trestů fyzických osob – [celé jméno žalobce] se podávají tyto minulé záznamy o jeho pravomocném odsouzení:

6. Okresní soud [obec], dne 16. 4. 2014 datum rozhodnutí, právní moc 16. 5. 2014 č.j. 4 T 47/2014 trestní příkaz doručen 7. 5. 2014, § 146 odst. 1 tr. zák., úmyslný trestný čin, stupeň dokonání § 21 odst. 1, § 358 odst. 1, úmyslný trestný čin § 353 odst. 1 tr. zák., odnětí svobody podmíněné, výměra – počet roků: 1, zkušební doba do 16. 5. 2017, počet roků 3, nařízený výkon 12. 2. 2018, kdy byl trest změněn na odnětí svobody nepodmíněně s výměrou počtu roků 1, zařazen do výkonu s ostrahou, podmíněné propuštění Okresním soudem v Příbrami 5. 3. 2019 č.j. 2 PP 181/2018, zbytek výměry 1 rok, zkušební doba do 5. 3. 2025, počet roků 6, propadnutí věci majetkové hodnoty.

7. Okresní soud [obec], 10. 8. 2017, právní moc 10. 8. 2017 č.j. 1 T 38/2017, rozsudek § 146 odst. 1 tr. zák., úmyslný trestný čin § 175 odst. 1 tr. zák., úmyslný trestný čin, stupeň dokonání § 21, odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zák., součinnost § 23, § 358 odst, 1, 2a tr. zák., úmyslný trestný čin podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, výměra 24 měsíců, zkušební doba do 10. 8. 2021, počet měsíců: 48, přiměřená omezení a povinnosti, peněžitý trest, výměra počet denních sazeb: 160, výše denní sazby 250 v měně CZK, náhradní trest počet měsíců: 4, přiměřená omezení a povinnosti.

8. Okresní soud [obec], rozhodnutí 7. 12. 2017, právní moc 3. 1. 2018 č.j. 1 T 142/2017, trestní opatření, trest je souhrnný, byl zrušen, trestní opatření uložené rozhodnutím z 10. 8. 2017 pod sp. zn. 1 T 38/2017 OS [obec], § 146 odst. 1 tr. zák., § 358 odst. 1, 2a tr. zák., úmyslný trestný čin odnětí svobody nepodmíněné, výměra počtu měsíců: 18, zařazení výkonu s ostrahou, podmíněné propuštění OS v [obec] 5. 3. 2019 č.j. 2 PP 181/2018 se zbytkem výměry počtu dnů 142, zkušební doba do 5. 3. 2025, tedy počet roků: 6, vyhoštění – výměra počet měsíců: 24.

9. Z usnesení [název soudu] ze dne 7. 1. 2020 ve věci obviněného [jméno] [celé jméno žalobce] o návrhu státního zástupce na ponechání obviněného ve vazbě podle § 72, tr. řádu, se podává výrok, že podle § 73 odstavec 1, písmene b), c), tr. řádu a contrario se nepřijímá písemný slib obviněného, že povede řádný život a vazba se nenahrazuje dohledem probačního úředníka nad obviněným. Obviněný [celé jméno žalobce] se podle § 72 odst. 1, tr. řádu, ponechává ve vazbě z důvodu podle § 67 písmene a), c), tr. řádu. Protokol o vazebním zasedání ze 7. 1. 2020 u [název soudu]. Odůvodnění stížnosti do usnesení o ponechání ve vazbě a nepřijetí slibu ze strany obhájce obviněného ze dne 17. 1. 2020, číslo listu [číslo]. K tomu usnesení [název soudu] v neveřejném zasedání 21. 1. 2020, č.j. 4 To 47/2020-38, jinak [číslo] že podle § 148 odst. 1, písmene c), tr. řádu, se stížnost jako nedůvodná zamítá.

10. Usnesením [název soudu] o vazebním zasedání konaném 11. 3. 2020, v trestní věci obžalovaného [jméno] [celé jméno žalobce] bylo rozhodnuto pod č.j. 20 T 4/2020-1571 dne 11. 3. 2020 tak, že podle § 72 odst. 3, tr. řádu, se obžalovaný [celé jméno žalobce] ponechává nadále ve vazbě neboť důvody vazby podle § 67 písmene a), c), tr. řádu, nadále trvají. Dále podle § 71a, tr. řádu, se žádost obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu zamítá, neboť důvody vazby podle § 67, písmene a), c), tr. řádu, nadále trvají. Dále podle § 73 odst. 1, písmene a), tr. řádu, se záruka družky [jméno] [příjmení] nepřijímá neboť není k náhradě vazebních důvodů podle § 67 písmene a), c), tr. řádu, dostatečná. Dále podle § 73 odst. 1, písmene b), tr. řádu, se písemný slib obžalovaného nepřijímá neboť není k náhradě vazebních důvodů podle § 67 písmene a), c), tr. řádu, dostatečný a podle § 73 odst. 1, písmene c), tr. řádu, se nestanoví dohled probačního úředníka nad obžalovaným neboť není k náhradě vazebních důvodů podle § 67 písmene a), c), tr. řádu, dostatečný. Z usnesení [název soudu] 20 T 4/2020, číslo listu [číslo], z hlavního líčení 12. 6. 2020 se podává rozhodnutí, že podle § 71 odstavec 2, písmene a), tr. řádu, se obžalovaný [celé jméno žalobce] propouští z vazby na svobodu, když z bodu 8. odůvodnění plyne, že po vyhlášení rozsudku v této trestní věci s ohledem na zprošťující výrok rozsudku v plném rozsahu soud postupoval podle § 71 odst. 2, písmene a), tr. řádu, a propustil ihned po vyhlášení rozsudku obžalovaného z vazby na svobodu neboť důvod vazby pominul. Následoval příkaz k propuštění obžalovaného z vazby ze dne 12. 6. 2020 Vězeňská služba, referent zprávy Vězeňské služby 12. 6. 2020 konstatuje, že dne 12. 6. 2020 v 10:30 hodin byl z vazby propuštěn [celé jméno žalobce]. Rozsudkem [název soudu] z 12. 6. 2020 ve věci 20 T 4/2020-1763 bylo rozhodnuto, že [celé jméno žalobce] se podle § 226 písmene b), tr. řádu, zprošťuje obžaloby, pro skutek, v němž byl spatřován zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2, písmene e), odst. 3, písmene c), tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek v právní moci 1. 9. 2020. Z protokolu o veřejném zasedání u Vrchního soudu v Praze z 1. 9. 2020 se podává, že podle § 256, tr. řádu se odvolaní státní zástupkyně zamítá.

11. Skutkovým zjištěním soudu je, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání u [název soudu] pod sp.zn. 20 T 4/2020, kdy žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky ze dne 14. 1. 2019, č.j. NCOZ-11149-133/TČ-2017-417202, jako obviněný ze spáchání zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 alinea první, písm. e), alinea druhá, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne 8. 3. 2019, č.j. 0 Nt 181/2019-15, byl žalobce vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu, přičemž žalobce byl zadržen dne 5. 3. 2019. Rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 6. 2020, č.j. 20 T 4/2020-1763, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne 12. 6. 2020, č.j. 20 T 4/2020-1757, byl dále žalobce propuštěn z vazby na svobodu, když k propuštění došlo téhož dne. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020, č.j. 10 To 66/2020-1823, poté bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané proti rozsudku soudu I. stupně. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 9. 2020. Ve vazbě žalobce strávil 466 dnů.

12. Podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 téhož zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Dle § 9 odst. 1 téhož zákona, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

15. Podle § 31a odst. 1, odst. 2 téhož zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Nejvyšší soud ČR v zájmu jednoty rozhodování soudů zdůraznil ve sjednocujícím stanovisku rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, spis. zn. 30 Cdo 2357/2010, který naznačil výkladová pravidla v otázce odškodňování nemajetkové újmy za výkon vazby, jež se zřetelem k výsledku trestního řízení zakládá nárok na odškodnění. Vyšel z toho, že soudy v České republice nejsou ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami a že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při posouzení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění takto vzniklé nemajetkové újmy. NS vyšel z rozhodování Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který přihlíží k povaze trestní věci, k celkové délce omezení osobní svobody a k následkům v osobní sféře poškozené osoby. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody (trvání vazby) vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti vazby jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné – podobně jako ve většině evropských států – vycházet ze sazby stanovené za jeden den výkonu vazby. Judikatura Evropského soudu však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, vyjádřil, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje.

17. Nejvyšší soud ve výše uvedeném rozhodnutí, vychází při hodnocení následků neoprávněného držení ve vazbě a výše náhrady nemajetkové újmy tím způsobené z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a soudů signatářských států Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle Nejvyššího soudu je omluva uznávaným satisfakčním právním prostředkem ke zmírnění následků dotčení osobnostních práv fyzické osoby, její přiznání záleží vždy na posouzení obsahu i formy příslušné omluvy, stejně jako okolností, za nichž byla učiněna. Materiální (peněžní) satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Zadostiučinění v penězích plní podpůrnou (subsidiární) funkci, tj. nastupuje až poté, kdy se morální zadostiučinění ukázalo (ať zcela nebo zčásti) nepostačujícím a tím i neúčinným. Jako relevantní kritéria pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy způsobené neoprávněným držením ve vazbě stanoví Nejvyšší soud v souladu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve věci Shilyayev povahu trestní věci, celkovou délku omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby.

18. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána a ve spojení s tím vazebně držena. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody (trvání vazby) dospěl Nejvyšší soud k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje.

19. Při hodnocení následků neoprávněného držení ve vazbě v osobní sféře poškozené osoby je nutno vycházet z toho, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí a že v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Dále působí stres, nejistotu, úzkost apod. Navíc je třeba přihlédnout k dalším individuálním okolnostem jednotlivého případu, jakými mohou být životní podmínky ve vazební věznici, možnost kontaktu poškozené osoby s rodinnými příslušníky a s okolím, s tím související porušení práva na rodinný život atd.

20. Žalobce v žalobě obecně tvrdí zásahy vykonané vazby do osobního, rodinného a pracovního života, konkrétně uvádí pouze, že se po dobu vazby prakticky vůbec nemohl stýkat se svým nezletilým synem a že po dobu prvních tří měsíců nemohl přijímat žádné návštěvy, protože byl ve vazbě pro všechny vazební důvody uvedené v § 67 tr. řádu, ovšem později již ano. Při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v rozmezí stanoveném výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu je nutné vzít v úvahu trestní minulost žalobce, který byl podle opisu z evidence rejstříku trestů na (č.l. 1814-1815 trestního spisu) třikrát soudně trestán a dvakrát byl v nepodmíněném výkonu trestu odnětí svobody. Omezení svobody spojené s výkonem vazby tudíž žalobce pociťoval jako méně závažnou újmu, než osoba do té doby netrestaná, resp. osoba, která dosud nebyla ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce má za sebou trestní minulost před posuzovaným zproštěním obžaloby. K tomuto soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 s tím, že přiznané zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a navíc, že žalobce je osobou v minulosti již trestně stíhanou, tedy osobou nikoli trestně bezúhonnou, a byť došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, vzhledem k charakteru tohoto trestního stíhání a zejména vzhledem k osobě žalobce soud má za to, že přiznání zadostiučinění formou jeho navýšení nad žalovanou přiznanou částku, by bylo v rozporu, s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobce, který páchá trestnou činnost, není tou osobou, které by se mělo dostat zadostiučinění v peněžní formě, neboť je to sám žalobce, kdo se nechová v souladu se zákonem ani s morálními pravidly společnosti. Soud zde tak neshledal vzhledem k osobě pachatele, intenzitu zásahu způsobené zahájením trestního stíhání v takové výši, aby bylo na místě přiznat zadostiučinění v penězích. Žaloba byla proto zamítnuta. Pokud vzhledem k tomu pak určila žalovaná výši nemajetkové újmy způsobené žalobci omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě pod dolní hranicí rozmezí stanoveného žadatelem uváděným rozhodnutím Nejvyššího soudu, konkrétně v částce 300 Kč za jeden den trvání vazby, tj. za vazbu trvající od 5. 3. 2019 do 12. 6. 2020, tedy 466 dnů, částku ve výši 139 800 Kč, pak taková relutární satisfakce je naprosto přiléhavá.

21. Nad rámec uvedeného nelze nepřihlédnout též k okolnosti, že v aktuální době projednávání této věci o odškodnění nemajetkové újmy žalobce (vis č.l. 134 spisu), je žalobce trestně stíhán za neplnění vyživovací povinnosti ve vztahu k synovi [jméno], k němuž jak tvrdí, má intenzivní vztah a ve vztahu k němuž nemohl v důsledku výkonu vazby plně prožívat kontakt s ním, v němž též spatřuje újmu, která mu tak vznikla. Toto jeho tvrzení vyhodnotil soud za nepřesvědčivé, neboť ten, kdo má vztah ke svému dítěti nemůže připustit neplnění své vyživovací povinnosti.

22. Důvod k navýšení zadostiučinění nad částku žalovanou poskytnutou tak není dán a přiznaná částka je odpovídající za situace absence žalobcovy trestní bezúhonnosti v době předcházející projednávanému trestnímu stíhání, v jehož rámci byl vzat do vazby.

23. Žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta. Pokud jde o úrok z prodlení z částky žalovanou poskytnuté, pak uvedené příslušenství náleží žalobci za dobu od 12.6.2021 (od uplynutí šesti měsíců poté, co nárok u žalované ve smyslu § 14 a 15 Odpšk uplatnil), do 20.9.2021, kdy žalovaná částečně plnila.

24. Jde-li o výrok ohledně nákladů řízení, soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Odměna advokáta pak byla vypočtena postupem podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Jednalo se přitom o 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, 2 x účast u jednání, částečné zpětvzetí, písemné vyjádření z 30.6.2022, písemní závěrečné shrnutí) po 3 100 Kč (21 700 Kč) + 7 x režijní paušál po 300 Kč (2 100 Kč); celkem 23 800 Kč. K tomu cestovné k jednání - [obec] - [obec] a zpět (2 x) vypočtené takto: a) Automobil VW Sharan sp.z [anonymizována dvě slova] [číslo], spotřeba nafty 6,2 l /100 km, cena dle vyhl. č. 511/2021 Sb. nafta - 36,10 Kč l, opotřebení 4,7 Kč /1 km), tedy 6,9 Kč 1 km. Vzdálenost: [obec] [obec] a zpět 350 km. Celkem cestovné 2 x jednání tj. 700 Km x 6,9 Kč tj. 4 830 Kč. Ztrátu času na cestě za 20 započatých půlhodin po 100 Kč tj. 2 000 Kč DPH 6 426 Kč Celkem 37 056 Kč. K tomu zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč Celkem 39 056 Kč.