14 C 125/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 112 518,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 112 518,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 28. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 65 969,07 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody jako soudní exekutor činný ve věci, v níž byl ustanoven k vymožení povinnosti povinného [jméno] [příjmení], narozeného 21. 7. 1964, a to usnesením Okresního soudu v Náchodě č.j. 22 Nc 6479/2008-3 ze dne 1. 8. 2008, co do pohledávky ve výši 40 752 Kč s příslušenstvím, náklady exekuce a náklady oprávněného. V rámci exekučního řízení žalobce dne 17. 10. 2012 provedl dražbu nemovitých věcí ve vlastnictví povinného, kdy bylo dosaženo nejvyššího podání 460 000 Kč a příkazy k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 11. 2012, který nabyl právní moci 10. 12. 2012 a č.j. [číslo jednací] ze dne 31.1.2013, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2013 žalobce vyčíslil náklady exekuce ve výši 91 996,70 Kč. V mezidobí však bylo dne 10. 5. 2013 zahájeno insolvenční řízení povinného vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a následně dne 12.05.2014 usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] byl prohlášen úpadek povinného spojený s prohlášením konkurzu. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 6. 2014 žalobce s odkazem na ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu v platném znění, žalobce rozhodl správně o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci ve výši 368 003,30 Kč, kdy z celkové vymožené částky 460 000 Kč odečetl náklady exekuce ve výši 91 996,70 Kč. Proti tomuto rozhodnutí však insolvenční správce podal v zákonné lhůtě odvolání. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 26 Co 304/2015-271 ze dne 31. 8. 2015 soud změnil usnesení žalobce tak, že jej zavázal vydat výtěžek exekuce v plné výši 460 000 Kč žalované. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.10.2015, načež žalobce dne 22. 10. 2015 vyplatil žalované výtěžek exekuce v plné výši 460 000 Kč bez odpočtu nákladů exekuce. Proti rozhodnutí odvolacího soudu č.j. 26 Co 304/2015-271 ze dne 31. 8. 2015 podal žalobce dovolání, které však bylo usnesením č.j. 20 Cdo 197/2016-48 ze dne 9. 3. 2016 odmítnuto bez nároku na náhradu nákladů účastníků dovolacího řízení.

2. Proto žalobce dne 30. 5. 2016 podal ústavní stížnost, ve které se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu č.j. 20 Cdo 197/2016-48 ze dne 9. 3. 2016 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 26 Co 304/2015-271 ze dne 31.08.2015 s tím, že jimi došlo k porušení základnách práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Ústavní soud rozhodl Nálezem [ústavní nález] ze dne 18. 7. 2017 tak, že byla shora uvedenými rozhodnutími porušeno jeho základní právo na soudní ochranu zaručenou čl. 36 odst. 1 LZPS a taktéž povinnost soudce být při rozhodování vázán zákonem podle č.l. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Výrokem II. pak byla obě rozhodnutí zrušena. Nález byl vyhlášen ve Sbírce nálezů a usnesení 1. 8. 2017. Žalobce tak tedy uplatnil náhradu škody jako soudní exekutor, jenž byl činný ve věci, když příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími Nejvyššího soudu č.j. 20 Cdo 197/2016-48 ze dne 9. 3. 2016 a Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 26 Co 304/2015-271 ze 31. 5. 2015 vznikla žalobci jako poškozenému škoda ve výši 91 996,70 Kč, když tuto částku byl žalobce povinen původně vydat do insolvenčního řízení na základě již zrušených nezákonných rozhodnutí. Uplatnil též opravné prostředky, z nichž mu měla vzniknout škoda (dovolací řízení - náklady) částka 12 293,60 Kč a v řízení u Ústavního soudu 8 228 Kč. Dohromady tak požaduje částku 112 518,30 Kč.

3. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že co se týče nároku na náhradu škody ve výši 91 996,70 představující náklady exekuce, které soudní exekutor vyplatil na základě nezákonného rozhodnutí insolvenčnímu správci, upozornila na zásadu vigilantibus iura scripta sunt, podle které je každý povinen dbát o svá práva a řádně je hájit. Tuto povinnost nelze svévolně převést na stát a vyžadovat od státu, aby z vlastního podnětu hájil něčí občanskoprávní zájmy. Je věcí pečlivosti nositele práva, aby je včas a náležitě uplatnil, a to i za využití ochrany poskytované státem v soudním řízení. Stejně tak dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4229/2010 je zřejmé, že„ případná odpovědnost státu nemá povahu všeobjímajícího institutu, který by jako jediný reparoval veškeré potenciální škody vzniklé poškozenému subjektu. Zákon o odpovědnosti za škodu je speciální předpis. Tento zákon mj. v ustanovení § 8 odst. 3 in fine vede poškozeného k tomu, aby ještě před případným uplatněním nároku proti státu využil všech procesních prostředků k ochraně svého práva, s jejichž uplatněním by bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.“ S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, sp. zn. 25 Cdo 720/2007, sp. zn. 25 Cdo 319/2002 či 33 Odo 971/2004) lze dovodit postavení státu coby„ posledního dlužníka“, což znamená, že odpovědnost státu za škodu nastupuje až v případě, je-li vyloučeno, že by závazkový dlužník na svoji pohledávku i jen částečně plnil, čímž teprve vzniká poškozenému škoda. Nárok na náhradu škody v částce 91 996,70 Kč, která byla vyplacena insolvenčnímu správci úpadce [jméno] [příjmení] na podkladě později zrušeného rozhodnutí, může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, když poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení získal, a je proto povinen mu jej vydat. S ohledem na uvedené je proto tento nárok uplatněn minimálně předčasně. Žalobce v žalobě tvrdí, že vzhledem k tomu, že insolvence povinného byla ukončena dříve, než vůbec byl vyhlášen zrušovací nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], nemohl docílit toho, aby mu náklady byly insolvenčním správcem vráceny. Neuvádí však, kdy bylo skutečně insolvenční řízení proti původnímu povinnému skončeno a kdy zanikl výkon funkce insolvenčního správce. Žalobce sice uvádí, že rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 31. 3. 2017 byl konkurs dlužníka zrušen pro jeho nemajetnost, ale neuvádí, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci.

4. Žalovaná taktéž výslovně popírá tvrzení žalobce, že neměl povinnost přihlásit pohledávku nákladů exekuce do insolvenčního řízení. Žalobce tuto povinnost, resp. právo měl a měl si svou pohledávku přihlásit jako podmíněnou do insolvenčního řízení, neboť po odvolání insolvenčního správce proti rozhodnutí žalobce o vydání výtěžku exekuce usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 6. 2014 se stala jeho pohledávka spornou. Tím by zabránil zahrnutí své odměny do majetkové podstaty úpadce [jméno] [příjmení] a vydání rozvrhového usnesení, protože konkursní řízení nemůže být ukončeno, dokud nejsou ukončeny všechny incidenční spory. Pokud tohoto svého práva nevyužil, musí to jít výhradně k jeho tíži právě na základě zásady vigilantibus iura scripta sunt, a nikoli k tíži státu (§ 173 odst. 1, odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen„ InsZ“). I kdyby žalobci vznikla škoda v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, pak žalovaná namítá, že žalobce nezakročil k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem (§ 2903 OZ). U nároku na náhradu škody ve výši 12 293,60 Kč představující náhradu nákladů právního zastoupení v dovolacím řízení žalovaná primárně namítá, že se nejedná o náklady řízení, které byly žalobcem účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, jak vyžaduje ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk. Dovolací řízení totiž ke zrušení nezákonného rozhodnutí nevedlo. Zákon pak vylučuje náhradu tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, anebo sice přiznána nebyla, avšak jen tehdy, neměl-li poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů na základě procesních předpisů (viz Komentář k zákonu č. 82/1998 Sb., Vojtek P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 173). Svou povahou primárně procesní nárok na náhradu nákladů řízení může být„ přetaven“ do podoby hmotněprávního nároku na náhradu škody pouze tehdy, pokud dané řízení (v němž tyto náklady vznikly) s primárně procesním vypořádáním takového nároku nepočítá, neumožňuje jej. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu částky ve výši 8 228 Kč představující náhradu nákladů právního zastoupení ve věci podání ústavní stížnosti, pak žalovaná namítá, že náhrada za právní zastoupení při řízení před Ústavním soudem žalobci nepřísluší, neboť se nejedná o škodu ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014). Pokud má žalovaná jakoukoli pochybnost, že na základě nezákonného rozhodnutí žadateli škoda vznikla, nemůže mu odškodnění přiznat, protože žalovaná může mimosoudně vypořádat pouze takové nároky, které jsou zcela doložené a nesporné. Takovou pochybnost žalovaná v daném případě pojala, když dospěla k závěru, že žalobce mohl svým aktivním přístupem vzniku škody zabránit. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

5. Nesporné mezi stranami je, že nárok byl před podáním žaloby u žalované uplatněn dne 26. 6. 2019.

6. Mezi účastníky je nesporným, že v dané věci je dán odpovědnostní titul, a to nezákonné rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2015 č. j. 26 Co 304/2015-271 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016 č. j. 20 Cdo 197/2016-48. Sporné je však mezi účastníky to, zda tímto nezákonným rozhodnutím vznikla žalobci škoda a že je zde příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem jednáním žalované a vznikem škody.

7. Z detailu insolvenčního řízení [jméno] [příjmení] a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové [spisová značka] ze dne 31. 3. 2017 se podává, že konkurz na majetek dlužníka [jméno] [příjmení] se zrušuje, neboť pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující.

8. Z usnesení č.j. 26 Co 304/2015-368 ze dne 18. 6. 2020 Krajského soudu v Hradci Králové ve věci oprávněného [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení] o vymožení 40 752 Kč s příslušenstvím, ve věci odvolání tehdejšího insolvenčního správce povinného [příjmení] [jméno] - [právnická osoba] (atd.) proti usnesení soudního exekutora [celé jméno žalobce] z [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], se ve vztahu k usnesení ze dne 26. 6. 2014, č. j. [číslo jednací] podává, že se pod bodem I., usnesení soudního exekutora potvrzuje a pod bodem II. se soudnímu exekutorovi nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před Nejvyšším soudem ani Ústavním soudem.

9. Z usnesení Okresního soudu v Náchodě č.j. 22 Nc 6479/2008-3 ze dne 1. 8. 2008 ve věci oprávněného [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení], o návrhu oprávněného na nařízení exekuce pro uspokojení pohledávky oprávněného 40 752 Kč se podává rozhodnutí, že se nařizuje exekuce podle pravomocného vykonatelného rozhodčího nálezu, rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. [spisová značka] – [příjmení] k vymožení povinnosti nařízené povinnému výše uvedeným rozhodnutím zaplatit oprávněnému 40 752 Kč s příslušenstvím a provedením exekuce se pověřuje soudní exekutor [titul] [celé jméno žalobce]. Pod bodem II. co do nákladů předchozího řízení 76 Kč se návrh na nařízení exekuce zamítá.

10. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného [exekutorský úřad] soudního exekutora [celé jméno žalobce] č.j. [číslo jednací] proti povinnému [jméno] [příjmení] se podává rozhodnutí, že daň z přidané hodnoty z nákladů soudního exekutora činí 760,30 Kč a daň z přidané hodnoty z nákladů oprávněného 75,50 Kč. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce [číslo jednací] ze dne 22. 11. 2012 se podává, že náklady exekutora se určují částkou 91 236,40 Kč, představující odměnu soudního exekutora za provedení exekuce ve výši 55 320 Kč, náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuce ve výši 20 710,33 Kč a daň z přidané hodnoty 15 206,07 Kč Náklady oprávněného se určují částkou 9 181 Kč a náklady exekuce se určují částkou v celkové výši 100 471,40 Kč. Z usnesení téhož exekutorského úřadu č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 3. 2013 se podává, že rozdělovaná podstata 460 000 Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojí přihlášené pohledávky v pořadí a výši 1. pohledávka soudního exekutora [celé jméno žalobce] ve výši 91 996,70 Kč k hotovému zaplacení a pod dalšími body jsou pak pohledávky dalších oprávněných. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 25 Co 222/2013-267 ze dne 10.12. 2013 ve věci stejných účastníků se podává, že se usnesení soudního exekutora mění tak, že rozdělovaná podstata ve výši 460 000 Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojí pohledávky v tomto pořadí a výši a to pod bodem 1. pohledávka pověřeného soudního exekutora [titul] [celé jméno žalobce] ve výši 91 996,70 Kč k hotovému zaplacení a pak následují další věřitelé.

11. Z usnesení téhož Exekutorského úřadu pořadové číslo listiny 263 se podává, že insolvenčnímu správci povinného [příjmení] [jméno] - [právnická osoba] jmenovaným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [spisová značka] ze dne 12. 5. 2014 se vydává výtěžek exekuce ve výši 368 003,30 Kč a pod bodem II. soudnímu exekutorovi se přiznávají náklady exekuce v celkové výši 91 996,70 Kč včetně DPH, usnesení vydáno 26. 6. 2014.

12. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve věci stejných účastníků ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 8. 2008 č.j. 22 Nc 6479/2008-3 ze dne 26. 6. 2014 (číslo listu 263) se podává rozhodnutí o změně usnesení soudního exekutora tak, že insolvenčnímu správci povinného [příjmení] [jméno] - [právnická osoba], který byl jmenován usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2014 č.j. [spisová značka] se vydává výtěžek exekuce ve výši 460 000 Kč (usnesení datována 31. 8. 2015, vyznačena právní moc dne 16. 10. 2015).

13. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 20 Cdo 197/2016-48 ve věci stejných účastníků se podává rozhodnutí o dovolání soudního exekutora [celé jméno žalobce] proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2015 č.j. 26 Co 304/2015-271, když se dovolání odmítá a ve vztahu mezi soudním exekutorem na jedné straně a oprávněným a povinným na straně druhé, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (datováno 9. 3. 2016, právní moc vyznačena 15. 4. 2016).

14. Z Nálezu Ústavního soudu č. [ústavní nález] ze dne 18. 7. 2017 ve věci stěžovatele - [exekutorský úřad], [titul] [celé jméno žalobce], ohledně usnesení Nejvyššího soudu ČR z 9. 3. 2016, č. j. 20 Cdo 197/2016-48 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 31. 8. 2015, č.j. 26 Co 304/2015-271, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a [právnická osoba] - [obec], insolvenčního správce úpadce [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], jako vedlejších účastníků se podává, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 20 Cdo 197/2016-48 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2015 č.j. 26 Cdo 304/2015-271, bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a povinnosti soudce být při rozhodování vázán zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Usnesení Nejvyššího soudu a shora citovaného Krajského soudu v Hradci Králové se tak ruší (rozhodnuto 18. 7. 2017).

15. Z výpisu z účtu [titul] [celé jméno žalobce] z 22. 10. 2015 se podává úhrada částky 460 000 Kč, na účet [jméno] [příjmení] [příjmení]. Faktura - daňový doklad dodavatele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odběrateli [titul] [celé jméno žalobce], fakturováno za poskytnuté právní služby, právní pomoc a konzultace ve výši sjednané 17 900 Kč bez DPH, 3 759 Kč DPH, dohromady 21 659 Kč. Z rozpisu pro osobní potřebu klienta plyne specifikace spisu, z něhož se podává vyřizování dovolání ve věci exekuce [právnická osoba] versus [jméno] [příjmení] (i.s. [anonymizována dvě slova] - [právnická osoba]), dovolání podávané přímo klientem jako výrokem dotčeným soudním exekutorem. Z výpisu z účtu [anonymizováno] [celé jméno žalobce] se podává částka 21 659 Kč na účet příjemce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], 3. 12. 2015. Z faktury (daňový doklad stejných osob) z 30. 5. 2016 je zjištěn den splatnosti 20. 6. 2016, jde o právní pomoc a konzultace, celkem za částku 12 000 Kč bez DPH, plus 2 520 DPH, dohromady 14 520 Kč. Z informace pro potřebu klienta se podává, že jde o ústavní stížnost ve věci exekuce [právnická osoba] versus [jméno] [příjmení], ústavní stížnost podávaná ze strany klienta jako výrokem dotčeného soudního exekutora. Z výpisu z účtu [příjmení] [příjmení] na částka 14 520 Kč se podává, že je od [anonymizováno] [celé jméno žalobce] na účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], 10. 6. 2016, doručenka.

16. Z Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové [spisová značka] ze dne 1. 12. 2015 ve věci dlužníka [jméno] [příjmení] se podává, že soud vyslovuje souhlas s tím, aby insolvenční správce [anonymizována tři slova] [právnická osoba], vydal zajištěnému věřiteli [jméno] [příjmení] výtěžek ze zpeněžení ve výši 409 406 Kč a další povinnosti uložené insolvenčnímu správci pod bodem II. a III. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, stejné spisové značky, ze dne 4. 10. 2016, ve věci dlužníka [jméno] [příjmení], že insolvenční soud schvaluje konečnou zprávu, včetně vyúčtování odměny a vynaložených hotových výdajů insolvenčního správce, předloženou 11. 12. 2015, když se pod jedním z těchto bodů ukládá: zajištěnému věřiteli vyplaceno 409 406 Kč.

17. Z Výpisu z centrální evidence exekucí (č.l. 117) je zjišťováno, že vyhledávaná osoba [jméno] [příjmení] je evidován v centrální evidenci exekucí na základě zahájení exekuce z 18. 4. 2011, když je pravomocná exekuce pod č. j. [spisová značka] (exekutor [jméno] [příjmení]), ze dne 15. 4. 2011 je pravomocná exekuce č. j. [spisová značka] (exekutor [jméno] [příjmení]), dále exekuce 5. 9. 2011, (pravomocná) č. j. [spisová značka] (exekutor [jméno] [příjmení]). Dále exekuce 15. 10. 2018 pravomocná, č.j. [spisová značka] (exekutor [jméno] [příjmení]). Další exekuce 27. 4. 2010 pravomocná, [jméno] [příjmení], exekuce [spisová značka] a exekutor [jméno] [příjmení]. Dále exekuce 31. 8. 2017 pravomocná, čj. [spisová značka] a exekutor [jméno] [příjmení]. Dál exekuce 14. 9. 2010 pravomocná, č. j. [spisová značka] a exekutor [jméno] [příjmení]. Dále exekuce 20. 10. 2011 pravomocná, č. j. [spisová značka] a exekutor [jméno] [příjmení]. Další exekuce 14. 7. 2017 pravomocná, č. j. [spisová značka], exekutor [jméno] [příjmení]. Exekuce 6. 5. 2010 pravomocná, č. j. [spisová značka], exekutor [jméno] [příjmení]. Exekuce 25. 11. 2010 pravomocná, č. j. [spisová značka], exekutor [jméno] [příjmení]. Dále exekuce 8. 12. 2010 pravomocná [spisová značka], opět [jméno] [příjmení]. Dále exekuce 1. 8. 2008 pravomocná, č. j. [spisová značka] a exekutor [jméno] [celé jméno žalobce]. Dále exekuce 20. 8. 2009 pravomocná, č. j. [spisová značka] a exekutor [jméno] [celé jméno žalobce]. Další exekuce 12. 7. 2010 pravomocná, a exekutor [jméno] [příjmení]. Dále exekuce 28. 11. 2009 pravomocná, č. j. [spisová značka] a exekutor [jméno] [příjmení]. Dále exekuce 31. 8. 2009 pravomocná, č. j. [spisová značka] a exekutor [jméno] [příjmení]. Dále exekuce 11. 5. 2010 pravomocná, č. j. [spisová značka] a exekutor [příjmení] [jméno]. Dále exekuce 25. 2. 2011 pravomocná, č.j. [spisová značka], exekutor [jméno] [příjmení].

18. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce jako soudní exekutor byl usnesením Okresního soudu v Náchodě č.j. 22 Nc 6479/2008-3 ze dne 01.08.2008 pověřen vedením exekuce k vymožení povinnosti povinného [jméno] [příjmení] zaplatit oprávněnému [právnická osoba], [IČO] pohledávku ve výši 40 752 Kč s příslušenstvím, náklady exekuce a náklady oprávněného a v uvedeném exekuční řízení dne 17.10.2012 provedl dražbu nemovitých věcí ve vlastnictví povinného, v níž bylo dosaženo nejvyššího podání ve výši 460 000 Kč, přičemž příkazy k úhradě nákladů exekuce (č.j. [číslo jednací] ze dne 22.11.2012, který nabyl právní moci dne 10.12.2012 a č.j. [číslo jednací] ze dne 31.01.2013, který nabyl právní moci dne 13.02.2013), žalobce vyčíslil náklady exekuce ve výši 91 996,70 Kč. Následně usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 13.03.2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 25 Co 222/2013-267 ze dne 10.12.2013 (právní moc ke dni 10.1.2014), pak bylo rozhodnuto o rozdělení rozvrhované podstaty ve výši 460 000 Kč tak, že v prvním pořadí bude uspokojena pohledávka žalobce na nákladech exekuce ve výši 91 996,70 Kč a v dalším pořadí pak pohledávka oprávněného a pohledávky dalších věřitelů. Následně však bylo dne 10.05.2013 zahájeno insolvenční řízení povinného vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a nato dne 12.05.2014 usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [insolvenční spisová značka] –A- 13/celk.5 prohlášen úpadek povinného spojený s prohlášením konkurzu. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 26.06.2014 žalobce rozhodl o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci ve výši 368 003,30 Kč, když z celkové vymožené částky 460 000 Kč odečetl náklady exekuce ve výši 91 996,70 Kč. Proti tomuto rozhodnutí ovšem insolvenční správce podal odvolání, přičemž usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 26 Co 304/2015-271 ze dne 31.08.2015 soud změnil usnesení žalobce tak, že jej zavázal vydat výtěžek exekuce v plné výši 460 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.10.2015, načež žalobce dne 22.10.2015 vyplatil žalované výtěžek exekuce v plné výši 460 000 Kč bez odpočtu nákladů exekuce. Proti rozhodnutí odvolacího soudu č.j. 26 Co 304/2015-271 ze dne 31.08.2015 podal žalobce dovolání, které však bylo usnesením č.j. 20 Cdo 197/2016-48 ze dne 09.03.2016 odmítnuto bez náhrady nákladů účastníků dovolacího řízení. Následně žalobce dne 30.05.2016 podal ústavní stížnost a domáhal se zrušení usnesení Nejvyššího soudu č.j. 20 Cdo 197/2016-48 ze dne 09.03.2016 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 26 Co 304/2015-271 ze dne 31.08.2015 s tím, že jimi došlo k porušení základnách práv a svobod přičemž Ústavní soud rozhodl Nálezem [ústavní nález] ze dne 18.07.2017 tak, že byla shora uvedenými rozhodnutími porušeno jeho základní právo na soudní ochranu zaručenou čl. 36 odst. 1 LZPS a taktéž povinnost soudce při rozhodování být vázán zákonem podle č.l. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Výrokem II. pak byla obě rozhodnutí zrušena. Nález byl vyhlášen ve Sbírce nálezů a usnesení 1.8.2017. Žalobce jako soudní exekutor tak musel dle pravomocného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 26 Co 304/2015-271 ze dne 31.8.2015 vyplatit insolvenčnímu správci do majetkové podstaty dlužníka celý výtěžek dražby ve výši 460 000 Kč, čímž z majetku žalobce ušlo právo na uspokojení nákladů exekuce postupem dle § 46 odst. 6 exekučního řádu ve znění účinném do 31.12.2012. Insolvence povinného byla ukončena dříve, než byl vyhlášen zrušovací nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 18.7.2017 a žalobce se nedomohl, aby mu náklady byly správcem vráceny. Nadto žalobce vynaložil hotové výdaje spojené s právním zastoupením před Nejvyšším a Ústavním soudem ČR, kde byl zastoupen advokátem.

19. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim škoda vznikla.

21. Podle § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

22. Argumentaci žalované, že žalobce jako soudní exekutor měl a mohl svou pohledávku v podobě nákladů exekuce ve výši 91 996,70 Kč přihlásit do insolvenčního řízení úpadce [jméno] [příjmení] vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, pod č.j. [spisová značka], které bylo zahájeno dne 10. 5. 2013, nepovažuje soud za správnou.

23. Argumentace přihlášením podmíněné pohledávky nemá oporu v právním řádu, kdy s ohledem na charakter pohledávky (vzniklo nezákonným rozhodnutím, nikoliv například smlouvou) není dle insolvenčního zákona nutné, jako pohledávku přihlašovat, zejména když tzv. vznikla až dlouho po vyhlášení daného konkursu a tedy i po uplynutí lhůty k přihlašování jakékoliv pohledávky. S ohledem na to, že ani dovolací řízení neučinilo nápravu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a tak ani v okamžiku rozhodnutí v dovolacím řízení nedošlo ke změně stavu, respektive toho faktu, že z pohledu práva žádná pohledávka žalobce nebyla (žalobce nebyl věřitelem), to znamená, že i ono podmínění by bylo irelevantní a k takové pohledávce by se stejně v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Na žalobce by nebylo možno hledět jako na faktického věřitele. Jako věřitel tak fakticky vystupovat žalobce nemohl, neboť věc byla rozhodnuta (byť nezákonně) a když, tak vystupovat hypoteticky mohl, ale až po nálezu Ústavního soudu, kdy již bylo konkurzní řízení pravomocně ukončeno. Tudíž nebylo co a jakkoliv usilovat k uplatnění. Žádný incidenční spor nemohl být úspěšně zahajován, o věci bylo rozhodnuto pravomocně a dovolací řízení bylo navíc ukončeno, byť nezákonným rozhodnutím bez nějaké změny předchozího řízení. Žalobce vyčerpal všechny pro danou věc reálné prostředky, jak je určuje a požaduje vyčerpat ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [spisová značka] ze dne 31. 3. 2017 nabylo právní moci dne 15. 6. 2017, jak plyne též z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku a údajů k insolvenčnímu řízení v předmětné věci a z detailu insolvenčního řízení: [jméno] [příjmení], když k nabytí právní moci tak došlo ještě předtím, než byl vydán daný výše zmíněný nález Ústavního soudu (18. 7. 2017), tedy až dnem, kdy již byl pravomocně konkurs na majetek dlužníka [jméno] [příjmení] plně zrušen.

24. Dalším důvodem je, že osoba dlužníka [jméno] [příjmení] je dlouhodobě předlužená s tím, že nelze vůbec docílit jakéhokoliv uspokojení pohledávky a to kohokoliv vůči takovémuto dlužníkovi. Jak vyplývá ze závěrů, které jsou důvodem pro ukončení konkursu z nedostatku majetku, tak z počtu exekucí vůči takovémuto dlužníkovi, kterých bylo vedeno cca 20 je patrné, že úvahy o tom, že by snad nebyla žaloba vůči žalovanému důvodná, jsou v rozporu s tím, že po takové osobě, po takovém insolventním dlužníkovi není vymožení daných prostředků možné docílit. Z hlediska příčinné souvislosti je tedy jednoznačně patrné, že pokud by zejména Krajský soud v Hradci Králové nevydal své výše uvedené nezákonné rozhodnutí je zjevné, že by nedošlo k tomu, že by bylo nezákonně znemožněno žalobci uspokojit z výtěžku dražby svoji pohledávku (náklady exekuce), jak tomu zákonně mělo být, kdy takové uspokojení je nyní s ohledem na absolutní insolventnost povinného [příjmení] zjevně nemožné.

25. Jde-li o náklady řízení, tak je zřejmé, že není žádného rozhodnutí, kde by byla žalobci náhrada takových nákladů řízení, které považuje žalobce, za jemu vzniknutou škodu, přiznána. To znamená, že poslední část věty § 31 odst. 2 odškodňovacího zákona, je naplněna. Pokud jde o dovolací řízení, tak je zřejmé, že tam náhrada nákladů uplatněna byla, ovšem zjevně v důsledku svého nezákonného rozhodnutí nepřiznal tyto náklady soud žalobci. Vzhledem k tomu, že pro následné dovolací řízení v dané věci není prostoru, je nutné učinit ten závěr, že s ohledem na to, že Ústavní soud zrušil nejen rozhodnutí, jímž bylo ukončeno odvolací řízení ale i odvolací rozhodnutí, pak takový postup znamená, že ve vztahu k dovolacím nákladům již dovolací soud své rozhodnutí nemůže napravit, nemůže změnit, či o nich nějak rozhodnout, tedy rozhodnout ve prospěch žalobce.

26. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak v tomto případě to, že náklady na své zastoupení v řízení před Ústavním soudem, kteréžto zastoupení je povinné si hradí sám účastník řízení, tak do výše stanovené § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, škodu by měli představovat a to je patrno právě z ustanovení § 31 Odpšk. Úvahy žalované o tom, že snad mohla být naplněna nějaká výjimečnost v tom směru, že by byly nějaké osobní či majetkové poměry stěžovatele odůvodňující přiznání i náhrady nákladů v řízení před Ústavním soudem zejména, že by neměl dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením, jsou v dané věci zcela nepřípadné, žádné takové není možnost shledat a proto je nutné uzavřít, že v daném případě taková škoda, jak byla v žalobě vymezená, je přípustnou škodou a je nutné ji žalobci nahradit, neboť kdyby soudy nevydaly nezákonná rozhodnutí, nemusel by žalobce takové řízení u Ústavního soudu vyvolat a podstoupit a nemusel by si snižovat majetek právě o prostředky, které byl nucen uhradit advokátovi, kterého si musel zajistit.

27. Vyjma částky 91 996,70 Kč tak žalobce musel vynaložit a též náklady v celkové výši 20 521,60 Kč sestávající z účelně vynaložených nákladů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif) ve znění platném ke dni, ve kterém byl úkon právní služby učiněn, nárok advokáta za dovolací řízení je celkem 12 293,60 Kč. Mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty 91 996,70 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) ke dni započtení právní služby 12.11.2015 dle udělené plné moci za 2 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a dovolání (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) ve výši 9 560 Kč (2x4 780 Kč). Náhrada výdajů za 2 úkony právní služby (§ 13 odst. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) v paušální výši 600 Kč (2x 300 Kč). Právní zástupce je plátcem DPH (připočtena zákonná sazba DPH ve výši 21%). Nárok advokáta za podání ústavní stížnosti činí celkem 8 228,00 Kč. Odměna z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm e) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) ke dni započtení právní služby 25.05.2016 dle udělení plné moci za 2 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a písemné podání nebo návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) ve výši 6 200 Kč (2x 3 100 Kč). Náhrada výdajů za 2 úkony právní služby (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) v paušální výši 600Kč (2x 300 Kč). Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto k výše uvedeným nákladům je připočtena zákonná sazba DPH ve výši 21%.

28. Pokud jde o nemožnost vymožení bezdůvodného obohacení na povinném pak je nutno uzavřít, že v důsledku předluženosti dlužníka, proti kterému je vedeno více jak 20 soudních exekucí a neznámý počet exekucí správních, daňových, nelze pohledávku na nákladech exekuce vymoci jinak, zejména když i konkurs dlužníka byl zrušen pro nedostatek majetku ještě předtím, než byl vydán zrušovací nález. Jediný majetek povinného byl žalobcem jako soudním exekutorem zpeněžen, přičemž uspokojení bylo žalobci odňato vinou dvou nezákonných rozhodnutí krajského a Nejvyššího soudu, kteréžto jak dovodil soud Ústavní, se dopustili nezákonné svévole. Jakékoliv uspokojení pohledávky žalobce je nemožné, když veškeré dříve exekucí vymožené prostředky byly spotřebovány na základě zrušených nezákonných rozhodnutí a dále vedené exekuce na majetek povinného jsou dlouhodobě bezvýsledné a to poté, když byl pro nedostatek majetku zrušen i konkurs.

29. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že uspokojení bezdůvodného obohacení vůči dlužníkovi se žalobce účinně a účelně domáhat nemůže, přičemž na základě zásady vigilantibus iura scripta sunt již vyčerpal veškeré prostředky tak, aby náklady exekuce zpět získal, když jejich získání z majetkové podstaty nebo z majetku dlužníka je již vyloučeno. Z uvedených důvodů bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

30. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán v souladu s ust., § 1668, § 1670 a 1970 o.z.

31. Žalobce byl ve sporu úspěšný, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Odměna advokáta je za 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, žaloba, replika žalobce k vyjádření žalované, účast u jednání soudu dne 13. 10. 2021, replika ze dne 14.12.2021, účast u jednání 15. 12. 2021, jednání dne 24. 3. 2022), každý úkon v hodnotě 5 620 Kč, k tomu paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč úkon, tedy v součtu 39 340 + 2 100 = 41 440 Kč. K tomu náhrada za promeškaný čas k jednání dne 13. 10. 2021 za čas strávený cestou z [obec] do [obec] v délce 5 × půlhodina a z [obec] do [obec] opět 5× půlhodina tedy celkem v délce 10 hodin krát půlhodina 100 Kč, tedy celkem 1 000 Kč. Další náhrada za promeškaný čas k jednání dne 15. 12. 2021 = 1 000 Kč. Náhrada za promeškaný čas při jednání u soudu dne 24. 3. 2022 = 1 000 Kč. K tomu cestovné dne 13.10.2021 osobním automobilem [registrační značka], vozidlo Mazda CX 5, 10, pohonné hmoty - benzin Natural 95 průměrná spotřeba 6,83 litrů /100 km z [obec] do [obec] a zpět celkem dohromady 400 km při ceně benzínu Natural 27,80 Kč za 1 l. Celkem 2 519 Kč (4,4× 400) + (6, 83/100 x 400). Dále náhrada cestovních výdajů dne 15.12.2021 osobním motorovým vozidlem značky [anonymizováno] [číslo], spotřeba Natural 95, průměrná spotřeba 8 litrů /100 km, vzdálenost [obec] [obec] a zpět při ceně benzínu 33,80 Kč/litr = 2 841 Kč. K tomu cestovní náhrada k jednání 24.3.2022 osobním motorovým vozidlem, jak výše uvedeno při ceně benzinu 37,10 Kč/litr, při stejné vzdálenosti, celkem 3 027 Kč Celkem 52.867 Kč. K tomu DPH 11 102,07 Kč. Dohromady 63 969,07. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem (2 000 Kč) částka 65 969,07 Kč.