14 C 125/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 954 584,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 954 584,22 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhá náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu, který měl spočívat v nepředvolání žalobce jako účastníka řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 6 C 21/2016, k jednání nařízenému na den 6.5.2020 a na den 8.6.2020. Tvrdil, že nebýt nesprávného úředního postupu, a to jeho nepředvolání, tj. kdyby byl k uvedeným jednáním řádně předvolán dosáhl by plného úspěchu ve věci a nebyla by mu tak vnikla škoda spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení, dále v nákladech řízení, které musel zaplatit procesně úspěšné protistraně, a nakonec by nedošlo ani ke vzniku ušlého zisku ve formě nepřiznané jistiny. Tvrzená škoda se tak skládá z částek 585 000 Kč, což je nepřiznaná jistina, dále 125 631,90 Kč, což jsou náklady řízení zaplacené procesně úspěšné protistraně a dále 76 446,40 Kč, dále 42 001,52 Kč, 84 554,40 Kč a 40 950 Kč (náklady vynaložené žalobcem a jeho manželkou na vedení řízení). K správně uvedené částce, poté co byl vyzván k doplnění žaloby, resp. vysvětlení diskrepance v číselném vyjádření součtu jednotlivých částek uvedl, že jde o matematickou chybu a správně je tak žalovaná částka 954 584,22 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že u ní žalobce dne 12. 1. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 955 635,74 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 23. 1. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a žádosti žalobce a jeho manželky o poskytnutí zadostiučinění nebylo vyhověno. K tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepředvolání žalobce k jednání, které se konalo dne 6. 5. 2020 a dne 8. 6. 2020 a tvrzené škodě žalovaná uvedla, že i kdyby bylo možné připustit, že žalobce nebyl řádně předvolán k nařízeným jednáním, jednoznačně však nedošlo ke splnění dvou dalších podmínek vzniku případné odpovědnosti žalované. Žalobcem tvrzená škoda nepředstavuje ani skutečnou škodu ani ušlý zisk a tvrzená škoda není v žádné příčinné souvislosti s případným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepředvolání žalobce k nařízeným jednáním. Žalovaná uvádí, že naprosto stejná škoda je žalobcem uplatňována i v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn 20 C 85/2022, a to z titulu vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná uzavřela, že ani jeden z uplatněných nároků nepovažuje za důvodný.

3. Uvedla dále, že ohledně tvrzeného ušlého zisku ve výši 585 000 Kč byl žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 21/2016 neúspěšný (společně se svou manželkou jako druhou žalobkyní), soudem bylo po zrušení rozsudku pro zmeškání rozhodnuto, že žalobou uplatněný nárok není po právu. Tvrzení žalobce, že by byl býval u proběhlých jednáních předložil důkazy ve svůj prospěch a spor by vyhrál, jsou ničím nepodložená. Navíc se žalobce sám připravil o možnost přezkoumání zamítavého rozsudku odvolacím soudem, když nezaplatil soudní poplatek z odvolání a spokojil se tak se zamítavým rozsudkem soudu I. stupně. Žalobce rozhodně nevyužil všech možností, jak zvrátit pro něj nepříznivé rozhodnutí a předejít vzniku škody. Ohledně nákladů řízení ve výši 125 631,90 Kč, které musel žalobce zaplatit procesně úspěšné protistraně a ohledně nákladů, které žalobce musel sám vynaložit na své právní zastoupení (včetně nákladů řízení, které jim byly přiznány zrušeným rozsudkem pro zmeškání) platí, že o nákladech řízení nelze uvažovat v kategorii škody, bylo-li v řízení o nákladech řízení pravomocně rozhodnuto. Podle § 31 odst. 2 zákona totiž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit (jako škodu) jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Platí tedy, že k vypořádání nákladů řízení účastníků slouží zásadně samo řízení, v němž tyto náklady účastníkům vznikly, a že pouhý neúspěch účastníka v otázce nákladů řízení nemůže založit takovému neúspěšnému účastníku právo požadovat náklady řízení na státu z titulu škody (NS ČR ze dne 28.1.2009, sp.zn. 25 Cdo 2928/2006, ze dne 28.11.2011, sp.zn. 25 Cdo 2615/2010, ze dne 28.5.2012, sp.zn. 25 Cdo 3092/2010 - nález ÚS ze dne 16.9.2008, sp.zn. II. ÚS 2085/2008). Jestliže o nákladech řízení mezi účastníky bylo v namítaném řízení pravomocně rozhodnuto, pak je z uvedeného důvodu vyloučena možnost právního hodnocení takových nákladů jako škody vzniklé žalobcům. Uvedla dále, že v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 126/2021 bylo konstatováno promlčení nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 10. 2021, č.j. 15 C 126/2021-55, byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 28 Co 7/2022-74. Soudem nebylo s konečnou platností prokázáno, že by došlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepředvolání žalobce k jednáním konaným dne 6. 5. 2020 a dne 8. 6. 2020.

4. Soud věc rozhodl u jednání v nepřítomnosti žalobce, jenž se k nařízenému jednání nedostavil a souhlasil s projednáním v jeho nepřítomnosti.

5. Soud provedl dokazování a zjistil:

6. Z přílohového spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 6 C 21/2016 se podává, že namítané řízení bylo zahájeno dne 12. 9. 2015 návrhem žalobců proti žalované , jméno FO, , o zaplacení 585 000 Kč, a to na základě uzavřené kupní smlouvy na prodej bytu s tím, že žalovaná částka představuje smluvní pokutu za včasné nepředání nemovitosti. Dne 9. 3. 2016 byl pod touto spisovou značkou (číslo listu 35) vydán rozsudek pro zmeškání, kterým bylo žalobě vyhověno. Proti tomu podala žalovaná odvolání a rozhodoval ve věci Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2017 pod č.j. 12 Co 509/2016-113, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci 11. 5. 2017. K dovolání žalované rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem z 26. 6. 2019 a došlo ke zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017 a rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2016, přičemž věc byla vrácena k dalšímu řízení a rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí dovolací soud konstatoval, že jakkoliv se odvolací soud zabýval tím, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, pominul, že u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jak vady, tak i skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. Nezabýval se tím, zda v souzené kauze jde o věc, v níž by bylo možno uzavřít a schválit soudní smír. Smír není přitom možné schválit, jestliže by se příčil kogentním ustanovením zákona. Podle § 580 odstavec 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom povinen přihlédnout i bez návrhu, k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrý mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z důvodu nesprávného právního posouzení věci, kdy se soudy nezabývaly tím, zda dané právní jednání není neplatné proto, že by se příčilo dobrým mravům, a to tedy z důvodu, že smluvní pokuta představovala plnou cenu plnění, kterou měla obdržet žalovaná, bylo proto rozhodnutí zrušeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 29. 7. 2019. Poté bylo ve věci rozhodnuto zamítavým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 6. 2020, č. j. 6 C 21/2016-202, a žalobcům byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalobci rozhodnutí napadli odvoláním. Odvolací řízení bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022 ve spojení s usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 11. 2021.

7. Z předmětného usnesení ze dne 15. listopadu 2021 jímž bylo rozhodnuto, že se odvolací řízení zastavuje a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, se z části odůvodnění podává, že (cit.)… jak již shora bylo uvedeno, soud vyzval žalobce usnesením ze dne 30. 9. 2021, 6 C 21/2016-298, k zaplacení soudního poplatku za odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, přičemž žalobce poučil o následcích nesplnění dané povinnosti. Toto usnesení bylo oběma žalobcům doručeno do vlastních rukou dne 11. 10. 2021, avšak soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatili a soud proto v souladu s ustanovením § 9 odstavec 1 zákona o soudních poplatcích, odvolací řízení zastavil. Proti tomuto podal žalobce odvolání, došlé soudu 4. 1. 2022. Byl vyzván k doplnění odvolání usnesením soudu ze dne 11. 1. 2022, číslo listu 321. Odvolací Městský soud v Praze svým usnesením 12 Co 68/2022-335, ze dne 24. 2. 2022, rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. o zastavení odvolacího řízení potvrzuje a ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení se potvrzuje ve znění, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení před soudem prvního stupně. Pod výrokem II. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu odvolacího řízení před soudem druhého stupně. Z odůvodnění odstavce 26 se podává, že žalobce a) ve stanovené lhůtě nejen že poplatek nezaplatil, ale ani nepožádal o prodloužení lhůty, žalobce ani nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně v odvolání nijak nenamítal, pouze již poněkolikáté polemizuje se závěry pravomocných rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a za této situace v dané věci nelze v postupu soudu prvního stupně spatřovat porušení práva na spravedlivý proces.

8. Pod bodem 27 odůvodnění se dále podává, že lze též připomenout zásadu, že práva bdělých jsou chráněna (vigilantibus iura scripta sunt) a že v případě nedodržení zákonných lhůt stíhají účastníky též nepříznivé důsledky, aniž by to muselo být i se zřetelem na ústavněprávní hlediska považováno za formalistický přístup (viz usnesení Nejvyššího soudu z 23. 3. 2011, 22 Cdo 3773/2008).

9. Usnesení, že se odvolací řízení zastavuje, nabylo právní moci 18. 3. 2022, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (číslo listu 335).

10. Ze spisu OS pro Prahu 6 č.j. 6 C 21/2016 se z čísla listu 8 podává, z výpisu k dotazu provedenému 13. 9. 2015, že skutečně , Jméno zainteresované osoby 0/0, má doručovací adresu od 9. 9. 2015 , adresa, .

11. Z přílohy k podání žalované založené do spisu na čísle listu 26 se podává, že žalobce nárok na náhradu škody uplatnil u ní dne 12. ledna 2023, byť je v podání žalobce označeno řízení u zdejšího soudu 15 C 126/2021, obsahově se však žalobce tímto domáhal dalšího požadavku, a to náhrady majetkové škody z řízení u OS pro Prahu 6 č.j. 6 C 21/2016 .

12. Z rozsudku 20 C 85/2022-70 zdejšího soudu ze dne 6. listopadu 2003 se podává, citace, „Soud neprováděl důkaz konečným rozhodnutím ve věci vedené Obvodního soudu pro Prahu 6, 3 T 49/2019, jednak s ohledem na to, že výsledky trestního řízení byly v průběhu řízení dostatečně prokázány z posuzovaného civilního spisu, v němž soud prováděl dokazování protokolem z hlavního líčení i obžalobou ve věci a obsah vydaných trestních rozhodnutí i to, že nabyla právní moci, potvrdil sám žalobce. Soud neprováděl ani důkaz fakturami k prokázání výše vzniklé škody, neboť toto bylo s ohledem na důvod zamítnutí žaloby již nadbytečné.“13. Z připojeného spisu 6 C 21/2016 z rozsudku číslo listu 202 ze dne 8. 6. 2020 se z bodu odůvodnění 16 podává toto; „Z protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 6. 2020, konaném u zdejšího soudu pod spisovou značkou 3 T 49/2019 soud zjistil, že při něm byl vyhlášen rozsudek, kterým byl , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, uznán vinným z pokusu zločinu podvodu podle § 21 odstavec 1, § 209 odst. 1, 4, písmene d) trestního zákona, neboť v období od března do června 2015, během kterého s poškozenou , jméno FO, , dlouhodobě pobývající v USA, jednal o prodeji bytu , hodnota, , , adresa, , který měl se souhlasem poškozené dlouhodobě k užívání, a následně s ní na předmětný byt uzavřel dne 27. 5. 2015 kupní smlouvu, jež oproti předchozím verzím a vzájemné dohodě pozměnil a doplnil o mimo jiné smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení až do výše kupní ceny bytu v případě nepředání bytu poškozenou obviněnému, ačkoli mělo dojít z požadavku společnosti , právnická osoba, . pouze k doplnění kupní smlouvy o dalšího kupujícího - manželku obžalovaného , jméno FO, , a podpisu poškozené v zastoupení, kterým byl pověřen pan , jméno FO, , jehož důvěřivosti a přesvědčení o podpisu odsouhlasené smlouvy obžalovaný využil, když mu v úmyslu neoprávněně se obohatit předložil k podpisu pozměněnou smlouvu, kterou užil k převodu vlastnického práva a následnému vymáhání smluvní pokuty po poškozené za nepředání bytu, který byl v jeho vlastnictví a fakticky i v jeho držení, přičemž poškozená o uplatněných nárocích a soudních řízeních neměla žádné ponětí, neboť úřední listiny byly zasílány na adresu předmětného bytu, v důsledku čehož obžalovaný v exekučním řízení vymáhal od poškozené mimo jiné jistinu ve výši 703 448 Kč, která dosud nebyla pevně vymožená a rozsudek dosud není pravomocný.“14. Z bodu 15., uvedeného rozsudku se dále podává, „Z usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 7 To 91/2002 ze dne 17. 3. 2020 soud zjistil, že odvolací soud zrušil rozsudek zdejšího soudu 3 T 49/2019 ze dne 19. 12. 2019, kterým zdejší soud uznal obžalovaného , jméno FO, vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odstavec 1k § 209 odst. 1, 4 písmene d) trestního zákona. Odvolací soud v tomto usnesení akcentoval, že se obžalovaný po zápisu vlastnického práva v předmětné bytové jednotce do katastru nemovitosti stal vlastníkem předmětného bytu a jeho předání poškozenou (, jméno FO, ) nebylo nutné. Při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu obžalovaný v přetisku vyplnil bydliště poškozené , adresa, , ačkoliv věděl, že se nejedná o faktické bydliště poškozené, ale toliko adresu trvalého pobytu, na které je poškozena v ČR formálně hlášena, přestože se na ni nezdržuje. Kolonku další kontaktní údaje, e-mailová adresa a doručovací adresa, obžalovaný ponechal nevyplněné, přestože e-mail i doručovací adresu poškozené do USA znal. Dále v návrhu na vydání platebního rozkazu uvedl, že žalovaná byla podle § 142a o. s. ř. vyzvána k úhradě dlužné částky, přestože na doručovací adresu poškozené do USA ani na její e-mailovou adresu tak neučinil. Dále v tomto návrhu v rozporu se skutečností uvedl, že žalobci mohli začít užívat předmětný byt až za situace, kdy se do bytu vloupala cizí osoba a vypáčila přitom vstupní dveře, přestože obžalovaný měl od předmětného bytu klíče. Poškozená nevěděla, že obžalovaný v rozporu s tím, co jí v e-mailech tvrdil, oproti první verzi kupní smlouvy, do druhé verze neoprávněně doplnil smluvní pokutu, a proto neměla jakýkoliv logicky důvod předpokládat, že by od soudu mohla být na adresu jejího trvalého bydliště doručena civilní žaloba obžalovaného na zaplacení smluvní pokuty. Tvrzení obžalovaného, že nevěděl a vědět ani nemohl, že poškozená neví o tom, že je účastníkem civilního řízení, je podle odvolacího soudu nevěrohodné a účelové, učiněné ve snaze vyhnout se odsouzení. Pokud obžalovaný v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudu úmyslně zamlčel, jak e-mailovou adresu poškozené, tak jej doručovací adresu do USA, jistě mohl důvodně předpokládat, že poškozené bude doručováno na adresu jejího trvalého bydliště v České republice, kde se nezdržuje. Rozsudek soudu I. stupně odvolací soud zrušil z procesních důvodů.“15. Skutkovým zjištěním soudu je, že dne 12. 9. 2015 bylo zahájeno řízení o zaplacení částky 585 000 Kč. Žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení jednoho z žalobců. Dne 23. 9. 2015 byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl dne 12. 1. 2016 zrušen z důvodu nemožnosti jeho doručení žalované. Při jednání konaném dne 9. 3. 2016 byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání. Tento rozsudek byl dne 11. 4. 2017 potvrzen odvolacím soudem. Žalovaná podala dovolání i žalobu pro zmatečnost. Řízení o žalobě pro zmatečnost bylo přerušeno do skončení dovolacího řízení. Spis byl dne 31. 8. 2017 předložen Nejvyššímu soudu ČR, který rozsudkem ze dne 26. 6. 2019 zrušil oba napadené rozsudky a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Následně bylo vydáno rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost. Dne 6. 5. 2020 se konalo jednání a dne 8. 6. 2020 byl při jednání vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Žalobci podali odvolání, po výzvě k zaplacení soudního poplatku podali žádost o osvobození od soudních poplatků. Jejich žádost byla usnesením ze dne 3. 12. 2020 zamítnuta, rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno odvolacím soudem. Další žádost žalobců o přiznání osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta usnesením ze dne 15. 6. 2021, dne 23. 8. 2021 bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno odvolacím soudem. Usnesením ze dne 15. 11. 2021 bylo odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo dne 24. 2. 2022 potvrzeno odvolacím soudem. Řízení pravomocně skončilo dne 18. 3. 2022.

16. Dle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nesprávným úředním postupem.

18. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim škoda vznikla.

19. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

20. Podle zákona č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu existence odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat.

1. Pokud jde o namítaná sporná předvolání žalobce v prozkoumávané věci, jež nebyla provedena řádně a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, vyplývá z řízení iniciovaného žalobcem vedeného u zdejšího soudu pod č.j. 15 C 126/2021 (jenž ve věci rozhodl rozsudkem 15 C 126/2021 ze dne 7. 10. 2021) v němž bylo rozhodováno v téže věci žalobce , jméno FO, , o zaplacení částky 500 000 Kč, avšak jako nemajetkové újmy, v němž se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy z důvodu, že se ve dnech 6. 5. 2020 a 8. 6. 2020 ve věci 6 C 21/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 6 konalo jednání a on k tomu nebyl předvolán. Věcně se z tohoto rozsudku podává, že se soud samotným zjištěním, zda došlo k nemajetkové újmě na straně žalobce nezabýval, neboť ve věci předně přitakal námitce promlčení vznesenou žalovanou na náhradu nemajetkové újmy a z tohoto důvodu žalobu zamítl. Odvolací instance v uvedené věci potvrdila rozsudek soudu prvního stupně, který žalobu zamítl a uzavřela, že doručování žalobce nebylo provedeno správně (vis bod 11, poslední věta odůvodnění). Konkrétně uvedla, že, (cit.) „Jinak lze souhlasit s tím, že v namítaném spise Obvodní soud pro Prahu 6 z lustrace z Centrální evidence obyvatel na čísle listu 8 spisu byl informován o tom, že žalobce má od 9. 9. 2015 uvedenou doručovací adresu , adresa, .“21. Soud po provedeném dokazování uzavírá, že došlo v posuzované věci k nesprávnému úřednímu postupu v doručování předvolání žalobce ve věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 6 C 21/2016 v obou dnech, 6.5.2020 a 8.6.2020, jak plyne též ze závěru zjištění odvolacího Městského soudu v Praze, který prozkoumával věc zdejšího soudu č.j. 15 C 126/2021 (vis bod 21 tohoto odůvodnění). Nelze však uzavřít, že nesprávný úřední postup je příčinou vzniku škody na straně žalobce, neboť tento, ačkoliv tvrdí, že se pro tento postup soudu nemohl domoci svých práv, pak toto jeho tvrzení je liché ve světle jeho pochybení, kdy nebrojil proti rozsudku, jímž byla jeho žaloba zamítnuta, resp. rezignoval na přezkum předmětného rozsudku tím, že nezaplatil soudní poplatek z odvolání a nevyužil tak možnost, jak tvrdí – domoci se svých práv.

22. Nad rámec uvedeného nelze nevidět, že žalobce byl v souvisejícím trestním řízení 3 T 49/2019 u Obvodního soudu pro Prahu 6 odsouzen pro pokus zločinu podvodu právě ke škodě , jméno FO, , žalované ve věci 6 C 21/2016, jak plyne z odůvodnění vis bod 12 a bylo-li by žalobci přiznáno odškodnění, bylo to v rozporu se zásadou porušení dobrých mravů. Nelze se dle názoru soudu domáhat plnění iniciovaného vlastní nepoctivostí.

23. Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

24. V souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud přiznal žalované, jež měla úspěch ve věci náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze 3 paušálů po 300 Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a dle vyhl.č. 254/2015 Sb. (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a jedno soudní jednání) celkem ve výši 900 Kč.