14 C 127/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 10 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 000 Kč z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla k tomu, že uzavřela s žalovaným dne 13.7.2020 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 26.7.2020. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku 180 Kč denně. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 2 520 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu k nimž je v prodlení z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 2 520 Kč, a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 13.7.2020. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo z potvrzení o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 10.11.2020. Uzavření smluvního vztahu dokládá žalobkyně Smlouvou o podnikatelském úvěru. Poskytnutí úvěru dokládá výpisem z bankovního účtu či Potvrzením o provedené platbě od [anonymizováno] s.r.o. zajišťující platební styk na základě licence od ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 1 500 Kč je celkem 10 020 Kč, nejpozději splatných dne 26.7.2020.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, uvedl k tomu, že požadavek je nepřiměřený, když odměna dle smlouvy mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami a jedná se tedy o zjevně nepřiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru. Namítl, že smlouva jako celek je absolutně neplatná a nelze tedy poskytnout právní ochranu věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. Uvedl dále, že žalobkyni zaplatil ve třech splátkách částky 4 500 Kč, 1 500 Kč a 1 500 Kč (dne 24. 8. 2020, 27. 8. 2020 a 22. 9. 2020). Má za to, že zbývá doplatit žalobkyni toliko částku 1 500 Kč.

3. K jednání nařízenému na den 9.6.2022 se žalovaný omluvil, žalobce se bez omluvy nedostavil (předvolání bylo do datové schránky doručeno dne 14.4.2022), soud tak věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a provedeným dokazováním zjistil:

4. Z podacího lístku se podává odeslání písemnosti žalovanému dne 10. 11. 2020 odesílatelem, právním zástupcem žalobce, a to výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 11. 2020 dané žalovanému ze strany žalobce.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 13. 7. 2020 se podává částka 9 000 Kč odeslaná žalovanému ze strany žalobce.

6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. 0010-0950 ze dne 13. 7. 2020 se podává uzavření smlouvy mezi stranami na částku 9 000 Kč s trváním úvěru 14 dní ode dne čerpání úvěru a s poskytnutým poplatkem za poskytnutí úvěru 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, a se dnem konečné splatnosti úvěru 26. 7. 2020. Pod bodem V. bod 5.2 se strany dohodly, že za poskytnutí úvěru bude klientovi v souladu s článkem III. této smlouvy z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru účtovat denně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2%. V případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího více než 90 dnů bude klientovi počínaje 91. dnem trvání jeho prodlení účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Z článku VIII. (Prodlení a sankce) pod 8.1 se podává, že v případě prodlení klienta s úhradou úvěru nebo jakékoliv jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru je klient povinen uhradit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a úroky z prodlení z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, a to v případě prodlení trvajícího do 90 dnů ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně) ve výši 0,5 % denně či trvajícího více než 90 dnů ode dne konečné splatnosti úvěru ve výši 0,02 % denně. Pod bodem 8.2 je uvedeno, že smluvní pokutu a úrok z prodlení je klient povinen hradit od vzniku prodlení, tj. od prvního dne konečné splatnosti úvěru do jeho skutečného splnění.

7. Z potvrzení o platbě [obec] [anonymizováno] z účtu žalovaného na protiúčet [právnická osoba] [bankovní účet], [variabilní symbol] se podává splátka jistiny ve výši 4 500 Kč s datem zaúčtování 24. 8. 2020, ze stejného dokumentu mezi stejnými účastníky s datem zaúčtování 27. 8. 2020 se podává částka žalovaným uhrazena ve výši 1 500 Kč, tatáž částka se podává z obdobného dokumentu s datem zaúčtování 22. 9. 2020.

8. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13.7.2020 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 26.7.2020. Žalovaný částečně plnil, nikoliv však ve lhůtě a výši mezi stranami ujednané a ke dni 22.9.2020 žalobci uhradil částku 7 500 Kč. Zbývá mu uhradit 1 500 Kč.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2396 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle ust. § 2991 odst. 1 obč. zák. o bezdůvodném obohacení. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. § 2997 odst. 1 obč. zák., dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

12. Podle § 2999 odst. 1 obč. zák., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

13. Soud uvedenou věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, nikoli jako nárok z nesplaceného úvěru, neboť předmětná smlouva je neplatná z důvodu zjevně nepřiměřeně stanovené odměny a rozporu s dobrými mravy. Pokud ve smlouvě požaduje žalobkyně zaplacení poplatku ve výši 180 Kč denně za poskytnutý úvěr ve výši 9 000 Kč, tak předmětný nárok je zjevně nepřiměřený. Za nepřiměřenou výši úroku lze považovat takovou výši úroku, která podstatně převyšuje úrokovou sazbu v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou především s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, které uplatňují banky při poskytování úvěru či půjček. K tomuto se vyjádřil již Nejvyšší soud ve své judikatuře, který takovýto přístup hodnotil v přesahu čtyřnásobné výše. Obvyklá úroková míra při poskytování úvěru se u bank pohybovala v předmětném období ve výši v rozpětí od 10 – 20 % a z tohoto plyne, že pokud by se uvažovalo s obvyklou úrokovou sazbou při horní hranici tohoto rozpětí, tak odměna dle předmětné smlouvy několikanásobně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, kterou banky poskytují. Z tohoto pohledu lze tedy hodnotit předmětnou smlouvu, resp. podmínky v ní stanovené jako připouštějící nepřiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru, což ve svém důsledku vede k hodnocení této odměny jako v rozporu s dobrými mravy. Předmětný poplatek, jak je smlouvou koncipován, znamená nepřípustný úrok, resp. skrytý úrok, jak byl stanoven stranou žalující a dochází tak k obcházení konkrétní výše sjednaného smluvního úroku (vis též III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014). Uvedené se blíží již k hranici lichvářského přístupu a takové ujednání je protiprávní, nepřiměřené a způsobuje neplatnost smluvního ujednání v tomto segmentu. Z pohledu toho, že žalovaný uhradil ve třech splátkách částku celkem 7 500 Kč, pak zbývá uhradit částku 1 500 Kč, která je adekvátní k požadavku žalobkyně. Z tohoto důvodu tedy soud žalobě přitakal jako nároku z bezdůvodného obohacení, kdy žalobce na uvedené plnil v rozsahu 7 500 Kč a zbývá mu uhradit částka 1 500 Kč, tudíž žaloba byla důvodná toliko v této výši. S ohledem na nevčasné vrácení poskytnutého plnění soud přiznal žalobci úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. zák. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na částečný úspěch strany žalující, jemuž odpovídá částečný úspěch strany žalované, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.