14 C 149/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , st. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město jednající prostřednictvím Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 68 347 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, z titulu náhrady nemajetkové újmy, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky představující zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“). Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Řízení bylo zahájeno dne , datum, , přičemž žalobkyně do řízení na místo žalobce vstoupila dne , datum, . Řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, , trvalo tak 11 let a 7 měsíců. Žalobkyně má za to, že je nutné zohlednit celkovou délku řízení, tj. i před vstupem žalobkyně do řízení, pro bližší přiblížení postupu soudu. Dle žalobkyně šlo o skutkově jednoduchou věc, v řízení lze shledat jednotlivé nedůvodné dílčí průtahy a celková délka řízení je dle žalobkyně nepřiměřená. Žalobkyně se svým návrhem předběžně obrátila na žalovanou dne , datum, , stanoviskem ze dne , datum, žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Ve svém vyjádření ze dne , datum, nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně dne , datum, předběžně uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši , částka, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná shrnula průběh řízení a uzavřela, že délka řízení ve vztahu k žalobkyni činila 4 roky a 4 měsíce, neboť délku řízení je třeba počítat až ode dne , datum, , kdy soud vydal usnesení o vstupu žalobkyně do posuzovaného řízení namísto původního žalobce. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát, soudu II. stupně jedenkrát, v řízení nedošlo po dobu účastni žadatelky k nedůvodným průtahům. Řízení bylo dle žalované skutkově složitější, k důkazu bylo provedeno vícero listin a sedm znaleckých posudků. Délka řízení byla rovněž dána mimosoudním vyjednáváním účastníků, účastníci opakovaně měnili svá stanoviska ke způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví a žádali o poskytnutí prostoru pro mimosoudní jednání. Z uvedených důvodů žalovaná hodnotila délku posuzovaného řízení jako přiměřenou.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne , datum, uplatnila u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Mezi účastníky byla dále nesporná chronologie řízení, jak ji popsala žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, od momentu vstupu žalobkyně do posuzovaného řízení.

4. Z nesporných tvrzení účastníků a z důkazů provedených v řízení (výpis událostí z aplikace InfoSoud v řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) soud učinil následující skutková zjištění.

5. Předmětem posuzovaného řízení bylo vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci. Žaloba ve věci byla podána k Okresnímu soudu v , Anonymizováno, dne , datum, , usnesením ze dne , datum, soud připustil vstup žalobkyně do řízení namísto původního žalobce ve smyslu § 107a o. s. ř. Dne , datum, soud nařídil jednání na den , datum, , žalovaná požádala následně dne , datum, o odročení jednání z důvodu své pracovní neschopnosti, žádosti bylo ze strany soudu vyhověno a jednání se konalo dne , datum, , přičemž následně bylo odročeno za účelem ustanovení znalce. Soud dne , datum, vyzval účastníky k zaslání otázek pro znalce. Dne , datum, soud ustanovil znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí a vyhotovený znalecký posudek byl soudu doručen dne , datum, . Soud vyzval účastníky k vyjádření se ke znaleckému posudku dne , datum, , žalobkyně požádala dne , datum, a následně rovněž dne , datum, o prodloužení lhůty k vyjádření ke znaleckému posudku, lhůta byla soudem prodloužena do , datum, . Dne , datum, soud rozhodl o znalečném. Podáním ze dne , datum, žalovaná sdělila, že věc míří ke smírnému řešení, což dne , datum, žalobkyně potvrdila s tím, že oslovili geodeta za účelem vypracování geometrického plánu. Dne , datum, soud vyzval účastníky ke sdělení stavu mimosoudního jednání. K urgenci soudu ze dne , datum, žalovaná dne , datum, sdělila, že z velké části došlo k dohodě, žalobkyně však nesouhlasí s částí návrhu, jak sdělila soudu dne , datum, . Od července 2021 do prosince 2021 byly soudu zasílány vyjádření účastníků ke vzájemným návrhům. Dne , datum, soud vyzval žalovanou k předložení negativního stanoviska stavebního úřadu, přičemž dne , datum, žalovaná sdělila soudu, že stanovisko jí bylo sděleno ústně. Dne , datum, soud zaslal žádost o vyjádření ke stavebnímu úřadu ve , Anonymizováno, , to bylo soudu doručeno dne , datum, . Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalované k výzvě soudu. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně s žádostí o další stanovisko stavebního úřadu a dne , datum, soud zaslal žádost o vyjádření ke stavebnímu úřadu ve Šternberku, které bylo doručeno soudu dne , datum, . Žalovaná dne , datum, vyrozuměla soud o dalším vyjednávání, přičemž dne , datum, soud vyzval účastníky ke sdělení stavu věci. Dne , datum, žalovaná sdělila, že jednání nejsou zatím úspěšná, žalobkyně sdělila dne , datum, , že budou společně s žalovanou kontaktovat geodeta, který provede nové měření hranice. Dne , datum, soud urgoval žalobkyni ke sdělení stavu věci, žalobkyně požádala o lhůtu pro uzavření dohody do , datum, . Dne , datum, soud urgoval účastníky ke sdělení výsledku jednání, žalobkyně dne , datum, požádala o lhůtu pro uzavření dohody do , datum, a dne , datum, byl soudu doručen návrh žalované na vypořádání a znalecký posudek. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k výzvě soudu a dne , datum, vyjádření žalované. Dne , datum, soud nařídil jednání na den , datum, , ze kterého dne , datum, právní zástupce žalobkyně omluvil účast žalobkyně z jednání. Soud následně dne , datum, zástupci žalobkyně sdělil, že účast žalobkyně je nezbytná, přičemž dne , datum, zástupce sdělil, že žalobkyně se může účastnit jednání až v prosinci 2023, jednání proto bylo odročeno na , datum, . Jednání se tento den konalo a bylo odročeno za účelem jednání o smírném vyřešení věci. Dne , datum, se konalo jednání, na kterém byl uzavřen soudní smír, usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne , datum, .

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

7. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne , datum, ). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne , datum, , Krča proti České republice ze dne , datum, ). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne , datum, ). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne , datum, ).

12. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

13. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od , datum, , tedy od připuštění vstupu žalobkyně do řízení namísto dosavadního žalobce, do dne , datum, , kdy nabylo právní moci rozhodnutí o schválení smíru. Soud v tomto směru souhlasí se žalovanou, že délku řízení je nutné ve vztahu k žalobkyni posuzovat až ode dne, kdy do řízení vstoupila, v posuzovaném případě tedy od připuštění jejího vstupu do řízení. Až od této chvíle totiž začala u žalobkyně nejistota ohledně výsledku řízení. Na délku posuzovaného řízení ve vztahu k žalobkyni nemá vliv skutečnost, že řízení před vstupem žalobkyně do řízení již nějakou dobu probíhalo, neboť žalobkyně po celou tuto dobu nebyla účastníkem řízení a toto období proto nemůže být předmětem posouzení přiměřenosti délky řízení ve vztahu k žalobkyni. Soud k této části řízení nepřihlížení ani při posouzení délky řízení ve vztahu k žalobkyni, resp. postupu orgánu státu v posuzovaném řízení, jak tvrdila žalobkyně ve své žalobě. Jak je uvedeno shora, úprava odškodnění nepřiměřené délky řízení postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení, není tedy automaticky odškodňována vždy celková délka řízení. V případě přistoupení účastníka do řízení se doba trvání řízení za účasti právního předchůdce poškozeného do celkové délky řízení nezapočítává, a ani se k postupu orgánů státu v této fázi posuzovaného řízení nepřihlíží (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4815/2009, či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3175/21015). Z uvedeného důvodu soud uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo 4 roky a 4 měsíce. S ohledem na níže uvedené skutečnosti soud hodnotí délku řízení jako přiměřenou.

14. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že soud v posuzované věci za doby účasti žalobkyně postupoval koncentrovaně, v logicky navazujících krocích, v řízení nedocházelo k neodůvodněným průtahům, které by měly vliv na délku řízení. Jednání byla odročována v krátkých lhůtách, soud se pravidelně dotazoval účastníků na stav mimosoudních jednání a případně je urgoval o vyjádření. Soud v postupu orgánu státu v posuzovaném řízení neshledal žádné pochybení. Pokud žalobkyně vytýká orgánu státu to, že od obdržení znaleckého posudku dne , datum, nařídil jednání až po třech letech na den , datum, , soud uvádí, že v mezidobí účastníci posuzovaného řízení opakovaně sdělovali, že probíhají mimosoudní jednání a žádali o prodloužení lhůty k uzavření dohody. Za této situace nelze soudu vyčítat, že nepřistoupil k nařízení jednání, neboť oprávněně vyčkával uzavření dohody mezi účastníky a v mezidobí aktivně zjišťoval aktuální stav mimosoudních jednání.

15. Co se týká jednání žalobkyně, lze shrnout, že délka řízení byla z velké části zapříčiněna procesní aktivitou účastníků. V průběhu řízení byla opakovaně odročována jednání na žádost žalobkyně i žalované, mimo jiné opakovaně i za účelem mimosoudních jednání účastníků. V závěrečné fázi řízení bylo jednání na žádost žalobkyně odročeno o téměř tři měsíce. Soud rovněž opakovaně prodloužil žalobkyni k její žádosti lhůtu k vyjádření ke znaleckému posudku. Mimosoudní jednání účastníci vedli již od září 2020, v listopadu 2022 žalobkyně žádala soud o lhůtu k uzavření dohody, přičemž k uzavření dohody došlo až v lednu 2024. S ohledem na předmět posuzovaného řízení je zjevné, že soud usiloval o smírné vyřešení věci, aktivně zjišťoval stav mimosoudních jednání, pročež nelze soudu vytýkat to, že k žádosti účastníků přistupoval k odročení jednání a ponechal tak účastníkům prostor pro mimosoudní vyřešení věci. Nadto se soud pravidelně dotazoval na stav mimosoudních jednání, přičemž musel opakovaně účastníky urgovat k jejich vyjádření, či k žádosti žalobkyně prodlužovat lhůtu vyjádření. Z uvedených důvodů nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně uvedeným v žalobě, že se na délce řízení svým jednáním nepodílela.

16. Co se týká kritéria složitosti věci, soud uvádí, že shledal v posuzované věci jistou skutkovou i právní složitost. V řízení bylo prováděno dokazování nejen listinnými důkazy, ale také bylo ze strany soudu zadáno vypracování znaleckého posudku a další posudku předložili účastníci řízení, soud rovněž opakovaně vyžadoval stanoviska stavebního úřadu. V tomto směru lze odkázat na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2139/2010, dle kterého různorodost užitých důkazních prostředků, jako je množství různých svědků, listiny, či výslech znalce, svědčí o skutkové složitosti věci, která má vliv na délku řízení. Složitost věci je dána i předmětem posuzovaného řízení, kdy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není běžným sporem (jako např. řízení o žalobě na plnění finanční částky) a vyžaduje specifický způsob řešení, ve většině případů vypracování znaleckého posudku a zejména snahu o nalezení co nejlepšího řešení pro všechny účastníky. Všechny tyto skutečnosti pak mají vliv na délku řízení.

17. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, pak je nezbytné jej hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení hodnotí jako nižší. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne , datum, , č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne , datum, , č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne , datum, , č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne , datum, , č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci , jméno FO, proti Portugalsku ze dne , datum, , č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni soud s ohledem na uvedené hodnotí jako standardní jak z objektivního, tak i subjektivního hlediska, neboť žalobkyně ani netvrdila, že by pro ni řízení mělo zvýšený význam. Nízký význam řízení pro žalobkyni lze dovodit i ze skutečnosti, že žalobkyně nežádala soud o nařízení jednání, ani nečinila jiné kroky směřující k rychlému skončení řízení.

18. Celkově shrnuto soud uzavřel, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka posuzovaného řízení 4 roky a 4 měsíce je vzhledem ke shora popsaným okolnostem posuzovaného řízení ve vztahu k žalobkyni zcela přiměřená. Soud zde neshledal žádné období nečinnosti orgánu státu, soudy postupovaly koncentrovaně a v logicky navazujících krocích, délka řízení rovněž odpovídá složitosti předmětu posuzovaného řízení a zejména chování účastníků řízení. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř., za tři úkony (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne , datum, ) á , částka, podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. celkem , částka, . Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.