Obvodní soud pro Prahu 2 · Rozsudek

14 C 151/2021

č. j. 14 C 151/2021-94

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-09-01 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH02:2022:14.C.151.2021.6

Citované zákony (12)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení nemajetkové újmy 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 53 022,11 Kč za dobu od 11. 4. 2021 do 19. 8. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 procentních bodů, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 11. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 296 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci se vrací část soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, kdy náhrada škody měla spočívat v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení a nemajetková újma ve škodě nemajetkového charakteru, která měla žalobci vzniknout vedením trestního řízení. Šlo o řízení vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 189/2018, kdy žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odboru obecné kriminality, ze dne 4. 5. 2018 č. j. KRPK-109580-278/TČ-2014-190070, jímž byl obviněn ze spáchání skutků posouzených jako pokračující přečin [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného formou účastenství dle § 24 odst. 1 trestního zákoníku. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 24. července 2018 č. j. ZT 198/2019-31 zamítnuta. Dne 17. prosince 2018 byla na žalobce a na další osoby podána obžaloba, která byla následně projednávána Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 19 T 189/2018. Po provedení celkem čtyř hlavních líčení Okresní soud v Sokolově rozhodl rozsudkem ze dne 8. 9. 2020 tak, že žalobce podle § 226 písm. c) trestního řádu obžaloby v plném rozsahu zprostil. Tento rozsudek nabyl ohledně žalobce právní moci dne 14. 9. 2020. Ze shora uvedeného přehledu je zřejmé, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 5. 2018 je rozhodnutím nezákonným, neboť trestní řízení vedené proti žalobci skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku. Toto trestní stíhání však představovalo značný zásah do osobnostních práv žalobce garantovaných v čl. 10 Listiny základních práv a svobod, zejména do jeho práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a práva na soukromí. Žalobci vznikl nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen„ OdpŠk“). Žalobce má tedy ve smyslu ustanovení § 31 Odpšk nárok na úhradu nákladů právního zastoupení, které byl nucen vynaložit na zrušení nezákonného rozhodnutí, resp. na dosažení osvobozujícího rozsudku. Tyto náklady byly žalobci vyúčtovány fakturou č. 20200361 ze dne 22. 9. 2020 znějící na částku 53 022,11 Kč, kterou byl nucen uhradit. Kromě výše uvedené přímé škody, má žalobce dále nárok na přiměřené zadostiučinění podle § 31a OdpŠk, a to v penězích, neboť se domnívá, že v popsaném případě byla jeho práva porušena tak zásadním způsobem, že samotné konstatování jejich porušení nelze považovat za dostačující. S ohledem na dobu trvání trestního řízení přes dva a půl roku požaduje rovněž poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž za odpovídající považuje částku 60 000 Kč. Žalobce uplatnil podáním ze dne 9. listopadu 2020 u Ministerstva spravedlnosti ČR svůj požadavek na úhradu částky v souhrnné výši 113 022,11 Kč, o této žádosti žalobce nebylo ve lhůtě šesti měsíců ode dne podání žádosti ministerstvem rozhodnuto.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že uhradila žalobci celou částku připadající na náhradu nákladů obhajoby a v nemajetkové újmě konstatovala omluvu za nezákonné trestní stíhání. Žalovaná při posouzení žádosti žalobce vycházela z následujících skutečností. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení policejního orgánu ze dne 4. 5. 2018, pro skutky žalobcem v žádosti specifikované a že rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 9. 2020, č. j. 19 T 189/2018-1569 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 9. 2020 Trestní stíhání žalobce trvalo zhruba 2 roky a 4 měsíce, úkony ve věci orgány činné v trestním řízení prováděly plynule, délka trestního řízení je přiměřená, osobní svoboda žalobce nebyla nijak omezena. Ani z tvrzení obsažených v žádosti či žalobě, ani z obsahu trestního spisu se nepodává, že by dopady trestního stíhání do osobní sféry žalobce byly závažné. Žalovaná rovněž považuje za důležité, že žalobce není osobou bezúhonnou. Žalovaná v návaznosti uvedené skutečnosti poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila, jak bylo uvedeno shora. Žalovaná považuje takto poskytnuté zadostiučinění za dostatečné.

3. V průběhu řízení došlo ke změně žaloby, soud tuto změnu připustil, když žalobce požádal o rozšíření nároku o zákonný úrok z prodlení z částky náhrady škody (obhajného), která mu byla v průběhu řízení žalovanou uhrazena.

4. Strany učinily nesporným, že nárok u žalované byl uplatněn 10. 11. 2020.

5. Z rozsudku Okresního soudu Sokolov sp. zn. 19 T 189/2018 ze dne 8. 9. 2020 se podává výrok II., jímž bylo rozhodnuto, že [celé jméno žalobce] se zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutky pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchal obžalovaný. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 9. 2020.

6. Z provedeného důkazu částí připojeného spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 189/2018 svazku IV. a č.l. 1559 se podává zpracování opisu evidence rejstříku trestů fyzických osob dne 7. 9. 2020 u [celé jméno žalobce], [datum narození], který má v této evidenci tyto záznamy o odsouzeních: [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

7. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení policejního orgánu ze dne 4. 5. 2018, č. j. KRPK- 109580-278/TČ-2014-190972 jako obviněný ze spáchání přečinu [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno] [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu], ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a spáchání přečinu [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu]. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 10. 5. 2018. Dne 17. 12. 2018 byla k Okresnímu soudu v Sokolově podána obžaloba, kterou bylo žalobci kladeno za vinu spáchání pokračujícího zločinu [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu]. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 9. 2020, č. j. 19 T 189/2018-1569 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 9. 2020.

8. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle ust. § 5 písm. a), b) citovaného zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. věty první lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

12. Dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Poté, co žalovaná uhradila žalobci celou částku připadající na náhradu nákladů obhajoby a žalobce v tomto rozsahu vzal žalobu zpět, bylo v tomto rozsahu řízení částečně zastaveno a předmětem sporu zůstaly úroky z prodlení ze zaplaceného obhajného a požadovaná náhrada nemajetkové újmy se zákonnými úroky z prodlení.

15. Podle zákona č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup); 2) vznik nemajetkové újmy; 3) existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem nemajetkové újmy. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za nemajetkovou újmu vyslovit a náhradu nemajetkové újmy přiznat. V případě nezákonného trestního stíhání musí žalobce vznik nemajetkové újmy nejen tvrdit, ale také prokázat. Tvrzení žalobce ohledně nemajetkové újmy jsou pouze obecná a nekonkrétní, bez uvedení, jaké případné dopady mělo předmětné trestní stíhání do života žalobce. Průběh trestního stíhání žalobce spočíval v jeho trvání po dobu 2 let a 4 měsíců, úkony ve věci byly ze strany orgánů činných v trestním řízení prováděny plynule, délka trestního řízení byla přiměřená, osobní svoboda žalobce nebyla omezena. Ze žalobních tvrzení, ani z obsahu trestního spisu se nepodává, že by dopady trestního stíhání do osobní sféry žalobce byly závažné. Nadto, v rámci dokazování vyšlo najevo, že žalobce není osobou trestně bezúhonnou. Soud v rámci posuzování trestní minulosti žalobce vyšel ze zjištění, že žalobce má za sebou trestní minulost před posuzovaným zproštěním obžaloby. K tomuto soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 dle něhož přiznané zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, a byť došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, vzhledem k charakteru tohoto trestního stíhání a zejména vzhledem k osobě žalobce soud má za to, že přiznání zadostiučinění, by bylo v rozporu, s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Z opisu z evidence rejstříku trestů, který je založen v předmětném trestním spisu, je mezi lety 2008 až 2016 evidováno devět pravomocných odsouzení žalobce, z toho ve třech případech za druhově stejnou trestnou činnost, pro kterou byl stíhán i v posuzovaném trestním řízení. Též pětkrát byl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, resp. mu byl na tento způsob výkonu trest změněn z původně podmíněně uloženého trestu. Žalobce, který páchá trestnou činnost, není tou osobou, které by se mělo dostat zadostiučinění v peněžní formě, neboť je to sám žalobce, kdo se nechová v souladu se zákonem ani s morálními pravidly společnosti. Soud zde tak neshledal vzhledem k osobě pachatele, intenzitu zásahu způsobené zahájením trestního stíhání v takové výši, aby bylo na místě přiznat zadostiučinění v penězích.

16. Dále ze samotného tvrzení žalobce, na str. 3 jeho podání ze dne 9.9.2021 vyplývá, že byl částečně souběžně stíhán a také odsouzen za další trestný čin, kdy mu byl uložen vysoký trest odnětí svobody a vysoký peněžitý trest. Toto má význam v rámci časových souvislostí, neboť jde o další trestní věc, která nemůže být zachycena v opisu z evidence rejstříku trestů, který byl proveden k důkazu. Z tvrzení žalobce ohledně nemajetkové újmy pak nic konkrétního není ani tvrzeno s důrazem na to, jakéže dopady mělo předmětné trestní stíhání do jeho života. V rámci jeho argumentace by měly tyto souvislosti zaznít, avšak nezazněly.

17. Soud tak uzavírá, že újma, kterou mohl žalobce případně utrpět tímto prozkoumávaným trestním stíháním, kdy byl obžaloby zproštěn, mohla být maximálně nepatrná, zejména když ve zhruba stejné době byl dle svých vlastních tvrzení odsouzen v další trestní věci. Pokud tedy žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy, pak je třeba takovéto zadostiučinění považovat za zcela dostatečné.

18. Soud uznal oprávněným toliko nárok na příslušenství k obhajnému, tedy částce, kterou žalovaná žalobci uhradila po podání žaloby, resp. po uplynutí lhůty stanovené v ust. § 15 Odpšk.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, jako úspěšnému účastníkovi řízení co do dílčí části žaloby na náhradu škody (obhajné) náleží náklady řízení mu vzniklé. Odměna advokáta pak byla vypočtena z částky 53 022,11 Kč a žalobci tak náleží odměna za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, jednání 7.7.2022, písemné závěrečné shrnutí) po 3 220 Kč + 5x režijní paušál po 300 Kč, dohromady 17 600 Kč, k tomu DPH 3 696 Kč a zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč; celkem 23 296 Kč.

20. Žalobci se vrací druhá část zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč, neboť žaloba byla částečně vzata zpět co do segmentu náhrady obhajného (§ 10 odst. 3 zák.č. 549/1991 Sb.) a řízení bylo částečně zastaveno před prvním jednáním.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.