14 C 165/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobců: 1. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce 2. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2x 50 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému z žalobců částku 50 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 21 040 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 7. 2019 domáhali po žalované zaplacení částky 2 x 50 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena nezákonným rozhodnutím, a to rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597 (dále jen„ rozsudek Krajského soudu v Brně“,„ napadané rozhodnutí“). V doplnění žaloby ze dne 25. 6. 2020 žalobci upřesnili, že žalobci jsou rodiči nezletilé dcery [jméno], nar. dne [datum], která byla žalobcům z důvodů, že tito nejsou schopni se o nezletilou postarat, krátce po porodu odebrána z jejich péče a svěřena do přechodné pěstounské péče paní [jméno] [příjmení]. Žalobci následně prokázali nápravu svých osobních poměrů a dcera jim byla vrácena do péče. Dne 20. 4. 2017 jim byla nezletilá opět odebrána a předána do přechodné pěstounské péče. Následně byla nezletilá rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 10. 2017, č. j. P 141/2016-483, svěřena do společné dlouhodobé pěstounské péče manželů [příjmení] z důvodu uplynutí pěstounské péče na přechodnou dobu, čímž zároveň došlo ke zrušení dosavadní pěstounské péče na přechodnou dobu a zamítnutí návrhu žalobců na svěření nezletilé do jejich péče. K odvolání žalobců byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci ústavní stížnost, přičemž Ústavní soud svým nálezem ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, napadený rozsudek zrušil z důvodu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Předmětným nezákonným rozhodnutím došlo k nedůvodnému a nepřiměřenému omezení kontaktu mezi rodiči a nezletilou, což mělo důsledek i na psychický stav žalobců, kterým byl odpírán kontakt s dcerou. Žalobci byli vystaveni nejistotě, obavám a stresu ohledně možného poškození psychiky nezletilé a dalšího vývoje, jakož i snadného sloučení rodiny.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že se na ni žalobci obrátili se svou žádostí na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého žalobce dne 20. 4. 2021, přičemž žalovaná po projednání žádosti přiznala každému z žalobců na náhradě nemajetkové újmy zadostiučinění ve výši 25 000 Kč. Žalovaná učinila nesporným, že ve věci je dán základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu jak tvrdí žalobci, neboť je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Sporným dle žalované zůstala výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu a závažnost a rozsah tvrzené nemajetkové újmy. Žalovaná uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597, bylo zasaženo do ústavně garantovaného práva na rodinný život, pročež v této souvislosti mělo soudní řízení negativní vliv na rodinně-právní vztahy žalobců a na jejich další rozvoj. Žalovaná uzavřela, že z tohoto důvodu nemá předmět řízení pro žalobce pouze zanedbatelný význam, zároveň je nutné přihlédnout k tomu, že Krajský soud v Brně jednal v rozporu s psychologickou zprávou, čímž mohlo dojít k negativnímu ovlivnění osobnosti nezletilé, jakož i jejích vztahů s žalobci. Žalovaná dále přihlédla k chování žalobců, kdy se v prvé řadě oni sami podíleli na poměrech nezletilé. Žalovaná poukázala také na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně a nezletilá tak zůstala v péči dlouhodobých pěstounů cca 2 měsíce. S ohledem na shora uvedené pak žalovaná shledala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a že jsou splněny předpoklady pro poskytnutí zadostiučinění v peněžní formě, a to ve výši 25 000 Kč pro každého žalobce, přičemž při stanovení výše zadostiučinění vycházela per analogiam z výkladového pravidla dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010.

3. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobci žádostí ze dne 20. 4. 2021 uplatnili nárok na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené žalobcům nezákonným rozhodnutím, celkem ve výši 50 000 Kč pro každého z žalobců. Dále byl mezi účastníky nesporným průběh řízení vedeného u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. P 141/2016, v rámci kterého došlo k vydání rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597, který byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, neboť předmětným rozsudkem bylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod.

5. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu o tom, že ve věci je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

6. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, soud zjistil, že k návrhu žalobců byla odložena vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla nezletilá předána do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů, s odůvodněním, že výkon předmětného rozhodnutí by pro nezletilou znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout komukoli jinému při odložení vykonatelnosti. Ústavní soud dále uvedl, že napadené vykonatelné rozhodnutí Krajského soudu v Brně může vést k zásadnímu poškození vazby mezi nezletilou a stěžovateli.

7. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, vyplynulo, že napadaným rozhodnutím došlo k porušení práva žalobců na rodinný život zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle nějž nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování. Ústavní soud konstatoval, že žalobci měli s přechodnou pěstounkou dobrý vztah, byl jim umožňován častý kontakt s nezletilou vedoucí k opětovnému spojení rodiny, nezletilá si vytvořila k přechodné pěstounce [jméno] [příjmení] silné vazby, kdy v péči přechodné pěstounky strávila posledních 12 měsíců, což byl nejdelší časový úsek během života nezletilé Krajský soud v Brně při svém rozhodování nepřihlédl k doporučení psycholožky, dle které existoval velmi silný zájem nezletilé neměnit minimálně do dosažení tří let věku stávající pečující osoby, u nichž prospívala.

8. Z klinicko – psychologického vyšetření dítěte – nezletilé [jméno] ze dne 29. 3. 2018 se podává, že matka (žalobkyně a)) byla v minulosti opakovaně hospitalizována pro alkoholizmus, nyní je v dlouhodobé ambulantní péči, otec (žalobce b)) je etylik, aktuálně se dlouhodobě léčí. Nezletilá byla žalobcům odebrána 14 dnů po porodu a předána do přechodné pěstounské péče. V 8 měsících byla nezletilá vrácena zpět žalobcům, v necelých 15 měsících byla žalobcům opět odebrána, neboť tito byli pod vlivem alkoholu a nezletilá byla předána do přechodné pěstounské péče [jméno] [příjmení]. Závěrem zprávy je doporučení budovat pevnější a bezpečnější vazby s pěstouny pro trvalou schopnost navazování a vytváření vztahů nezletilé, a to do 3 let věku dítěte.

9. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 11. 4. 2018, z výslechu žalobkyně a) se podává, že 8 měsíců abstinovala, poté abstinenci porušila a nechala se dobrovolně hospitalizovat. Nyní je zaměstnaná na dobu určitou jako učitelka. S partnerem na sobě pracují, přestěhovali se do většího bytu, vhodnějšího pro nezletilou. Uvádí, že je na nezletilou citově vázána, a má za to, že jsou schopni se o nezletilou postarat, mají případně zajištěnou pomoc od přechodné pěstounky a prarodičů nezletilé. Žalobkyně a) vyjádřila svou obavu s přerušením kontaktu s nezletilou v souvislosti s přechodem nezletilé k dlouhodobým pěstounům, neboť se s nimi neznají. Žalobce b) při svém výslechu uvedl, že je schopen se o nezletilou postarat v případě, že by došlo u žalobkyně a) k relapsu. Dále uvedl, že on není závislý na alkoholu, alkohol nepije.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zák. č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

15. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7, § 8 a § 31 zák. č. 82/1998 Sb., když se každý z žalobců na žalované domáhal zaplacení zadostiučinění ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím, která jim měla vzniknout z titulu nezákonného rozhodnutí, konkrétně rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., uspokojena byla pouze částečně a až po podání žaloby, a proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

16. Aby byla dána odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci, je třeba kumulativní splnění tří podmínek, a to existence odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí), vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nesplnění i pouze jedné z těchto podmínek vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004).

17. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597, byl pravomocně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, neboť jím bylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod žalobců, čímž je dán odpovědnostní titul žalované, jakož i o tom, že žalobcům vznikl nárok na náhradu škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Soud se proto dále zabýval tím, v jaké výši žalobcům nemajetková újma vznikla, případně zda je dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody.

18. Žalobci se po žalované domáhali náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého žalobce, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí. Nemajetkovou újmu odůvodňovali především tím, že v důsledku nezákonného rozhodnutí bylo zasaženo do jejich práva na rodinu zaručeného Listinou základních práv a svobod. Došlo k razantnímu omezení kontaktu žalobců s nezletilou dcerou, žalobci byli v nejistotě, obavách a stresu ohledně poškození psychiky nezletilé, jakož i možností sloučení rodiny. Žalobci i nezletilá měli velmi dobrý vztah s přechodnou pěstounkou paní [příjmení], který byl jako vztah rodičů a babičky. Naopak s dlouhodobými pěstouny se žalobci neznali, došlo k razantnímu omezení kontaktů žalobců s nezletilou, jakož i ohrožení návratu nezletilé do péče žalobců. Napadané rozhodnutí nereflektovalo zprávu psycholožky, která doporučila ponechat nezletilou ve stabilním prostředí, na které je zvyklá, a to minimálně do 3 let věku. Toto období omezování kontaktu žalobců s nezletilou trvalo od 11. 4. 2018 do 6. 8. 2018, kdy bylo rozhodnuto Ústavním soudem o odkladu vykonatelnosti napadaného rozsudku, resp. rozhodnutí bylo doručeno žalobcům. Žalobci uvádějí, že po celou tuto dobu byli vystaveni obavám a beznaději a jen díky jejich snaze a vytrvalosti bylo dále ve věci jednáno a v současné době je nezletilá opět v péči žalobců, kteří o ni řádně pečují.

19. Soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel z následujících skutečností. Předmětem sporu bylo posouzení vhodnosti dlouhodobé pěstounské péče s ohledem na nejlepší zájem dítěte, význam sporu pro žalobce lze tedy hodnotit jako zvýšení. Z nálezu Ústavního soudu má soud za prokázané, že napadaným rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně garantovaného práva žalobců na rodinný život, žalobci se svých práv domohli až v řízení před Ústavním soudem. Při stanovení výše zadostiučinění je třeba přihlédnout taktéž ke skutečnosti, že Krajský soud v Brně při svém rozhodování nevzal do úvahy doporučení psycholožky, které vyplynulo z klinicko-psychologického vyšetření nezletilé, a ze kterého se podávalo, že v nejlepším zájmu nezletilé je ponechat ji v dosavadní péči pěstounky na přechodnou dobu, a to minimálně do věku 3 let nezletilé. Shodně s žalovanou pak soud dospěl k závěru, že je nutné taktéž přihlédnout ke skutečnosti, že to byli v prvé řadě žalobci, kteří zavdali příčinu pro předání nezletilé do péče přechodné pěstounky, a to jednak krátce po narození nezletilé a podruhé v 8 měsících věku nezletilé, kdy se žalobci dlouhodobě léčili ze závislosti na alkoholu a péče o nezletilou tak byla vyloučena. Soud dále posuzoval dobu, po kterou byla nezletilá v péči dlouhodobých pěstounů, tedy dobu po kterou reálně byl omezen styk nezletilé s žalobci. Soud má za to, že počátek rozhodného období se nevztahuje ke dni vyhlášení napadaného rozsudku, neboť tento den nedošlo k předání nezletilé do péče dlouhodobých pěstounů. Soud tak stanovil počátek rozhodného období od 23. 5. 2018, kdy dle rozpisu kontaktu měla nezletilá zůstat u dlouhodobých pěstounů. Konec rozhodného období pak soud stanovil na 6. 8. 2018 shodně s žalobci. Nezletilá tak strávila v péči dlouhodobých pěstounů cca 2,5 měsíce (76 dnů), poté se vrátila do péče paní [příjmení]. Na délku rozhodného období mělo vliv usnesení Ústavního soudu o odkladu vykonatelnosti napadaného rozhodnutí, přičemž Ústavní soud vyslovil, že napadané rozhodnutí, resp. jeho výkon, může vést k zásadnímu poškození vazby nezletilé s rodiči (žalobci).

20. S ohledem na shora uvedené pak soud dospěl k závěru, že částka poskytnutá žalobcům ze strany žalované v rámci předběžného projednání nároku je zcela dostačující. Je zřejmé, že rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo zasaženo do práva žalobců na rodinný život, kterého se žalobci domohli až v řízení před Ústavním soudem, kdy v napadaném rozhodnutí nebyla reflektována doporučení psychiatričky ve vztahu k nezletilé. Omezení kontaktů mezi žalobci a nezletilou však trvalo relativně krátkou dobu, soud však reflektuje tu skutečnost, že s ohledem na nízký věk nezletilé představuje i krátké odloučení významný zásah do vzájemných vztahů. Přes veškeré shora uvedené by pak soud přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve výši 300 Kč za každý den setrvání nezletilé v péči dlouhodobých pěstounů, celkem by tedy soud přiznal každému z žalobců zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí ve výši 22 800 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná přiznala oběma žalobcům částku vyšší, soud žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá. Soud přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla podána důvodně v celém rozsahu ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015 a žalovanou bylo plněno až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb., když žalobci svůj nárok uplatnili dne 20. 4. 2021, 6 měsíční lhůta uběhla dne 20. 10. 2021 Náklady žalobců jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměna advokáta za zastupování žalobce a) ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a snížená podle § 12 odst. 4 a. t. o 20 % za 4 úkony právní služby á 2 480 Kč (80 % z částky 3 100 Kč), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby, doplnění žaloby, vyjádření ze dne 5. 1. 2022; odměna advokáta za zastupování žalobce b) dle § 7 a. t. a snížená podle § 12 odst. 4 a. t. o 20 % za 4 úkony právní služby á 2 480 Kč. Dále je do náhrady nákladů řízení započítána paušální náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby á 300 Kč Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení 21 040 Kč. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.