14 C 165/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: právnická osoba , IČO Anonymizováno sídlem adresa o zaplacení 69 586 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 217 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky o 19. 10. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení částky 19 865 Kč od 19. 10. 2024 do 31. 10. 2024, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v převyšující části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 67 369 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 476 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy z nepřiměřené délky správního řízení. Uvedl k tomu, že je účastníkem správního řízení vedeného Úřadem práce , adresa, , ve kterém byl tento úřad požádán dne 26. 1. 2022 postupem dle § 38 odst. 2. správního řádu o nahlížení do spisu. Správní orgán žádost žadatele odmítl. Odvolání žalobce bylo ze strany , právnická osoba, zamítnuto. Žalobce podal žalobu u Krajského soudu v Ostravě, kdy věc je vedena pod sp.zn. , Anonymizováno, , které bylo vyhověno. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok dne 18. 4. 2024, a to ve výši 89 451 Kč. Žalovaný vydal dne 17. 10. 2024 stanovisko, kterým dospěl k závěru, že výše přiměřeného odškodnění je 19 865 Kč, avšak tuto částku 19 865 Kč do dne podání žaloby nevyplatil.

2. K úhradě částky 19 865 Kč ze strany žalované, jak žalobce upřesnil, došlo dne 31. 10. 2024.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že podanou žalobou se žalobce domáhá vyplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení o žádostí o nahlížení do spisů vedených Úřadem práce ČR - Krajská pobočka v , adresa, , (dále jen „úřad práce“).

4. Žalovaná odkázala na přehled postupu řízení, které probíhalo u , právnická osoba, pod sp.zn. , Anonymizováno, , v němž žalobce podal dne 26. 1. 2022 u úřadu práce žádost o nahlížení do spisu (spisů) týkajících se paní , jméno FO, (dále jen „dotčená osoba“), a to všech spisů vedených vletech 2017 až 2022, týkajících se dávek, příspěvků či plnění, o které žádala, či které čerpala. K žádosti doložil usnesení soudu ve věci dotčené osoby na straně žalující vztahující se k řízení o žalobě o určení vlastnického práva k nemovitým věcem. Žádost žalobce odůvodnil právě probíhajícím soudním řízením ve věci žaloby podané dotčenou osobou. Uvedl, že je věřitelem dotčené osoby, neboť mu dluží na nájemném. Domníval se, že ve spisech mohou být údaje týkající se majetkových poměrů, či nákladů na bydlení, které mohou souviset se soudem projednávanou věcí. Usnesením ze dne 10. 2. 2023, č.j. , Anonymizováno, úřad práce žalobci odmítl umožnit nahlížení do spisu (spisů) vedených k dotčené osobě s odůvodněním, že neprokázal právní zájem nebo jiný vážný důvod. Rozhodnutí úřad práce odůvodnil tím, že nevede spisy, ve kterých by dotčená osoba dokládala informace týkající se bydlení, či ve kterém by byly skutečnosti týkající se bydlení či životních nákladů. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Odvolací orgán konstatoval, že ve svém důsledku právní zájem prokázán nebyl, když o nahlížení do spisu žádal z důvodu získání informací ohledně životních nákladů týkajících se dotčené osoby. Odvolací orgán rozhodnutím ze dne 24. 3. 2022, č.j. , Anonymizováno, , odvolání zamítl a rozhodnutí prvoinstančního orgánu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalobce dne 28. 3. 2022 podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Rozsudkem krajského soudu ze dne 5. 10. 2023, č.j. , Anonymizováno, , který nabyl právní mocí dne 31. 10. 2023, bylo rozhodnutí odvolacího orgánu zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Krajský soud zcela aproboval způsob, jakým úřad práce i odvolací orgán vypořádaly žalobcovy důvody a námitky. Konstatoval, že oba správní orgány přesvědčivě odůvodnily, že dávkové spisy dotčené osoby nemohou z povahy věci obsahovat údaje, které jste chtěl využít pro svůj civilní spor, protože dotčená osoba v uvedené době pobírala pouze dávky, jejichž nárokování není podmíněno zjištěním majetkových poměrů. Soud však též dospěl k závěru, že se správní orgány nezabývaly tvrzením, že jíž samotné jednání vůči úřadu práce vylučuje údajně účelové tvrzení dotčené osoby o neporozumění elementárním právním jednáním. S ohledem na závěry Krajského soudu odvolací orgán zrušil také rozhodnutí úřadu práce, danou věc vrátil k dalšímu projednání a zavázal úřad práce, aby se zabýval touto částí žádosti. Dne 5. 3. 2024 vydal úřad práce usnesení č.j. , Anonymizováno, , kterým opětovně odmítl nahlížení do spisu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které odvolací orgán svým rozhodnutím ze dne , Anonymizováno, ze dne 12. 4. 2024 zrušil usnesení úřadu práce ze dne 5. 3. 2024, č.j. , Anonymizováno, a vrátil věc k dalšímu řízení. Následně úřad práce žalobce v souladu s rozhodnutím odvolacího orgánu dopisem ze dne 16. 7. 2024 vyrozuměl o možnosti nahlédnout do spisové dokumentace. Spisová dokumentace byla připravena k nahlédnutí dne 2. 8. 2024 u úřadu práce s případnou možností úpravy termínu dle potřeb žalobce. Dopisem ze dne 25. 7. 2024 žalobce požádal úřad práce o poskytnutí spisové dokumentace naskenováním či do datové schránky. Dopisem ze dne 29. 7. 2024 úřad práce žalobci sdělil, že nelze požadovat, aby správní orgán kopii spisu zaslal poštou nebo elektronicky, přičemž odkázal na platnou judikaturu. Uvedl, že nadále trvá možnost nahlédnout do spisu u správního orgánu.

5. Žalovaná uzavřela, že řízení o žádosti o nahlédnutí do spisu bylo zahájeno dne 26. 1. 2022 a bylo ukončeno ke dni 16. 7. 2024, kdy žalobce obdržel připiš úřadu práce o možných termínech nahlédnutí do spisu. Z tohoto období čítajícího 29 ukončených měsíců a 20 dnů žalovaná vycházela při posuzování nároku. V tomto období mohla přetrvávat nejistota žalobce ohledně výsledku řízení a jedině nepřiměřená délka řízení prodlužující stav této nejistoty mohla být příčinou vzniku nemajetkové újmy. Po přihlédnutí k celkové délce řízení, která činila 29 ukončených měsíců a 20 dnů a s přihlédnutím k prodlení v závěru řízení, byla hodnocena délka řízení jako mírně nepřiměřená a žalovaná konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., OdpŠk, a tím k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Za tento nesprávný úřední postup se žalovaná žalobci omluvila, přičemž připustila, že zároveň byly naplněny podmínky pro přiznání finanční kompenzace. Při stanovení základní částky zadostiučinění v případě řízení o žádosti o nahlédnutí do spisu vycházelo MPSV z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení. V souladu s ustálenou judikaturou a Stanoviskem bylo dále přistoupeno ke krácení na polovinu v prvních dvou letech trvání řízení. Při celkové délce řízení v trvání 29 ukončených měsíců a 20 dnů vychází konečná základní částka 22 072 Kč (15 000 Kč x 2/2) + 15000 Kč /12 měsíců x 4 měsíce) + (15 000 Kč/365 dnů x 20 dnů). Částka byla dále snížena o 10 % z důvodu sníženého významu řízení. Vzhledem k tomu, že další kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., OdpŠk nevybočovala ze standardního rámce, nebylo přistoupeno k další modifikaci základní částky. Žalobci byla přiznána finanční kompenzace v konečné zaokrouhlené výši 19 865 Kč.

6. Požaduje zaplacení částky nemajetkové újmy ve výši 89 451 Kč, když v průběhu řízení poté co žalovaná částečně plnila částkou 19 865 Kč (31.10.2024), žalobce vzal zpět částečně žalobu o tuto částku, proto bylo řízení zastaveno a k projednání zůstala částka 69 586 Kč.

7. Žalobce nárok uplatnil u žalované dne 18.4.2024, což bylo mezi stranami nesporné.

8. Soud učinil skutkový závěr ohledně přehledu postupu řízení tak, jak žalovaná specifikovala ve svém podání ze dne 16. 12. 2024 ve stati - přehled postupu řízení, s čímž žalobce projevil souhlas.

9. Řízení postupovalo plynule, správní orgány rozhodovaly v zákonných lhůtách. Průtah byl shledán v závěru řízení, kdy úřad práce po zrušujícím rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 12. 4. 2024 žalobce vyrozuměl o možnosti nahlédnout do spisu až dne 16. 7. 2024. Ve věci dvakrát rozhodoval prvostupňový orgán, dvakrát odvolací orgán a jednou soud. Řízení nevybočovalo z mezí standardní složitosti. Soud ve svém rozsudku uvedl, že rozhodnutí správních orgánů byla dostatečně a podrobně odůvodněna, dospěla k závěrům, které byly v souladu se zákonem, avšak opomněla se vypořádat s jedním z žalobcových tvrzení. Pochybily tím, že se nezabývaly způsobilosti k jednání dotčené osoby. V návaznosti na další projednání úřad práce žalobci umožnil do spisu nahlédnout, avšak žalobce toto právo nerealizoval, a to ani prostřednictvím zmocněnce. Trval pouze na zaslání kopie spisu.

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

15. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

16. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). Není myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

17. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících závěrů :

18. Žalobce požaduje zaplacení nemajetkové újmy z nepřiměřené délky správního řízení vedeného u úřadu práce a následně u , právnická osoba, které pod sp.zn. č.j. , Anonymizováno, ze dne 24.3.2022 zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce ČR Krajské pobočky v , adresa, pod sp.zn. , Anonymizováno, z 10.2.2022 o žalobcově odmítnutém nahlížení do spisu dávek vedených v r. 2017 – 2022 u ÚP k osobě , jméno FO, pro neprokázání právního zájmu ve smyslu § 38 odst. 2 zák.č. 500/2002 Sb. (spr. řád), což prozkoumával též z podnětu žalobce Krajský soud v Ostravě pod č.j. , Anonymizováno, , jenž rozhodl o zrušení předcházejícího rozhodnutí ministerstva a vrácení věci k tomuto orgánu k dalšímu řízení.

19. Žalobce v žalobě uvedl a specifikoval délku bazálního řízení od 26.1.2022 do 18.4.2024, kdy uplatnil nárok u žalované (v délce 2 roky, 2 měsíce a 20 dnů).

20. Žalovaná počítala ukončení řízení ke dni 16.7.2024, kdy žalobce obdržel její podání o možnosti do spisu nahlédnout. Tedy 2 roky 5 měsíců a 20 dní.

21. Soud vycházel z vymezení doby posuzovaného řízení, jak učinila žalovaná (s délkou do 16.7.2024).

22. V souladu se stanoviskem kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále jen „Stanovisko“) soud konstatuje, že pokud došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, je vznik nemajetkové újmy presumován. Při stanovení formy a výše finanční kompenzace za nemajetkovou újmu je třeba znovu vycházet z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., OdpŠk. Je proto třeba znovu zhodnotit, že řízení o žádosti o nahlédnutí do spisu trvalo celkem 20 ukončených měsíců a 20 dnů, jednalo se o řízení standardní složitosti, lze konstatovat že na délce řízení se žalobce nijak nepodílel. Úřad práce zpřístupnil spis s určitou prodlevou. Jednalo se o řízení standardního až mírně sníženého významu.

23. Soud vycházel ze základu odškodnění 15 000 Kč/1 rok řízení v rámci rozpětí 15 000 – 20 000 Kč ve shodě se žalovanou. Je názoru, že řízení o nahlížení do spisu není svým významem typem řízení, u nichž dle platné judikatury je třeba postupovat s co nejvyšším urychlením, jako jsou řízení trestní, opatrovnické, o osobním stavu, či řízení pracovně právní, s možností odškodnění navýšit. Soud vycházel z částky 15 000 Kč bazálního odškodnění, bez navýšení inflace (jak požadoval žalobce). Vis též 30 Cdo 2207/2022, též ÚS – IV. ÚS 1204/2023 a IV ÚS 2459/2023.

24. Za první 2 roky jde o plnění v rozsahu poloviny, tedy 15 000 Kč. Za 5 měsíců je to částka 1 250 x 5, tedy 6 250 Kč. Za 20 dnů – do 16.7. 2024 je to 41,60 Kč/ 1 den. Tedy 832 Kč. V součtu tak částka nemajetkové újmy činí 15 000 + 6 250 + 832 = 22 082 Kč. Výsledkem je tak 22 082 mínus 19 865 (které žalovaná uhradila), tedy 2 217 Kč.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Zastavení řízení zavinila žalovaná pozdním plněním. Žaloba tak byla podána důvodně. Soud žalobci tak přiznal náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby dle ust. §9 odst. 4 písm. a/ AT (příprava převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí á 3 100 Kč, odpovídající počet režijních paušálů á 450 Kč (v součtu 10 250 Kč) a DPH 2 226 Kč; celkem 12 476 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dohromady 14 476 Kč.