14 C 169/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 436 826,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 029,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 20. 9. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 350 000 Kč na nemajetkové újmě s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 20. 9. 2020 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 824 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou podanou dne 3. 10. 2020 se žalobce domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody z titulu nezákonného trestního stíhání. Uvedl k tomu, že usnesením policejního orgánu PČR, KŘP Olomouckého kraje, ÚO Olomouc, OHK SKPV Olomouc, ze dne 22. 2.2017, č. j. KRPM-110660-275/TČ-2015-140581-03, které mu bylo doručeno dne 24. 2. 2017, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu poškození věřitele podle ust. § 222/1 a), 3 a) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle ustan. § 209/1, 4 d) tr. zákoníku, a dále i pro spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254/1 alinea 3 tr. zákoníku. Proti usnesení o zahájení tr. stíhání podal dne 27. 2. 2017 stížnost a dne 28. 2. 2017 si dle ust. § 36/3 tr. řádu zvolil obhájce. Stížnost byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 6. 4. 2017, č.j. 5 ZT 18/2017-36, zamítnuta. Na základě obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 29. 5. 2017 byl postaven před soud pro skutky kvalifikované podle ust. § 222/2 a), 3 a) tr. zákoníku. Po provedeném hlavním líčení, v rámci kterého se konalo celkem 7 jednání, pak byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 4.2018, č. j. 1 T 68/2017-907, obžaloby v celém rozsahu zproštěn, neboť skutky dílem nebyly trestnými činy a dílem nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, které pak ve vztahu vzal podáním ze dne 10. 5.2018 zpět. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 11. 10. 2018, č. j. 2 To 109/2018-941, byl v neveřejném zasedání napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k novému rozhodnutí, neboť právo na obhajobu mělo být údajně postupem soudu I. stupně zkráceno tím, že obhájce nebyl (pouhému) vyhlášení rozsudku dne 13. 4.2018 osobně přítomen, byť s tímto výslovně souhlasil. Přesto tím mělo údajně dojít k závažnému procesnímu pochybení ze strany soudu I. stupně, byť to takto žalobce nepociťoval. Následným rozsudkem soudu I. stupně ze dne 14. 12. 2018, č. j. 1 T 68/2017-969, byl opětovně a ze stejných důvodů obžaloby v celém zbývajícím rozsahu zproštěn. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce u hlavního líčení opět odvolání, které pak ve vztahu k bodu 3) obžaloby vzal podáním ze dne 28. 12. 2018 zpět. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 3. 2019, č. j. 2 To 4/2019-1001, byl napadený rozsudek v celém rozsahu podle ustan. § 258/1, písm. b), písm. c), 2 tr. řádu zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k novému rozhodnutí. Současně bylo zpětvzetí odvolání státního zástupce ze dne 28. 12. 2018 až tímto soudem vzato na vědomí. Rozsudkem soudu I. stupně ze dne 16. 9. 2019, č. j. 1 T 68/2017-1070 byl uznán vinným přečinem poškození věřitele podle § 222/1 a), 3 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zkušební dobou 24 měsíců s tím, aby podle svých sil ve zkušební době nahradil škodu, kterou tr. činem měl způsobit a peněžitý trest ve výměře 75 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody 4 měsíců. Dále mu byla podle § 228/1 tr. řádu uložena povinnost nahradit poškozenému částku ve výši 1 111 456 Kč, když ve zbytku byl poškozený podle ust. § 229/2 tr. řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl podle ust. § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro zločin podvodu podle ust. § 209/1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť skutek nebyl tr. činem. Proti tomuto rozsudku podal odvolání ve vztahu k výrokům o vině, trestu, jakož i o náhradě škody, státní zástupce pak jen do výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 21.2.2020 pak byl napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušen a podle ustan. § 226 písm. b) tr. řádu byl obžaloby zproštěn, neboť skutek nebyl trestným činem. Na základě shora uvedeného bylo trestní stíhání od počátku zcela nezákonné a trvalo tři roky, aniž by se jakkoliv na délce řízení negativně podílel. Naopak se snažil již na počátku délku řízení minimalizovat, a to právě stížností proti nezákonnému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, avšak bezvýsledně. Byl to státní zástupce, který (jak se nakonec ukázalo) svými zcela nekritickými opakovanými odvoláními podstatně prodlužoval dobu nezákonnosti trestního stíhání mojí osoby. Odvolací soud pak dne 11.10.2018 chybně rozhodl, čímž se řízení opět zcela zbytečně prodloužilo (od uvedeného dne až do 21. 2. 2020).

2. Žalobce uplatňuje nemajetkovou újmu, když trestní stíhání bylo od počátku vedeno pro 3 trestné činy, z nichž pak nejzávažnějším byl zločin podvodu podle § 209/1, 4 d) tr. zákoníku, v důsledku čehož žil až do 16. 9. 2019 pod tíhou reálného ohrožení odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu až 8 let, což bylo depresivní a účastí u každého úkonu před orgány veřejné moci (PČR, soudem) se jen tato hrozba a nejistota v jeho osobním životě stupňovala a promítla se i do soukromí, kdy výše uvedené negativní vnímání celého trestního řízení, dopadalo i na manželku, což opět logicky dopadalo zpětně na psychiku žalobce a společný rodinný život. Do doby zahájení trestního stíhání byl (a je dosud) řádným, bezúhonným občanem, a tak byla zásadním způsobem dotčena jeho čest, dobré jméno a rodinný život. Trestní řízení bylo vedeno již v rámci úkonů předcházejících vlastnímu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, kdy v procesním postavení podezřelého byly činěny úkony podle ust. § 158 tr. řádu, z nichž (vedle opakovaných podávání vysvětlení u policejního orgánu) nejzávažnějším bylo - na základě příkazu soudce Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 4.2016 - provedení zcela bezvýsledné domovní prohlídky, a to dne 21. 4. 2016, čemuž byla přítomna moje manželka. Tím došlo k citelnému zásahu i do jednoho ze základních lidských práv, tj. práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12/1 Listiny základních práv a svobod. Celé trestní řízení proti mojí osobě tak činilo více než 3 roky a 8 měsíců. Za přiměřenou náhradu nemajetkové újmy považuje náhradu peněžitou, a to ve výši 350 000 Kč. Dopisem ze dne 19. 3. 2020 u žalované uplatnil shora uvedené nároky, v zákonné šestiměsíční lhůtě, která uplynula dnem 19. 9. 2020, nebylo o uplatněném nároku žalovanou rozhodnuto.

3. Žalobce dále uplatnil náhradu škody, spočívající v odměně a náhradách nákladů obhajoby ve výši 86 826,50 Kč.

4. Žalobce specifikoval jednotlivé úkony, které uplatňuje, s ohledem však na částečné plnění, které žalovaná v tomto segmentu žalobci poskytla, zůstaly sporným jen první 3 úkony, a to: 1) 28. 2.2017 převzetí a příprava obhajoby (§ 11/1 a) AT) ve výši 2 300 Kč, 2) 9. 2.2017 další porada s klientem (§ 11/lc) AT) (10,00 - 11,15 hod.) ve výši 2 300 Kč a 3) 15. 3.2017 odůvodnění stížnosti (§ ll/2c),3 AT) ve výši 1 150 Kč. K tomu cestovné 2 488,43 Kč.

5. V průběhu řízení žalovaná částečně plnila v segmentu nákladů obhajoby ve výši 81 787,07 Kč a v tomto rozsahu po následném částečném zpětvzetí žaloby ze strany žalobce, bylo řízení v této části zastaveno a pokračovalo již jen v jeho zbytku v tomto segmentu, ve výši 5 029,43 Kč. Též náhrady v segmentu nemajetkové újmy 350 000 Kč.

6. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 19. 3. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 436 826,50 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne 9. 3. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 81 797,07 Kč (náklady právního zastoupení – obhajné), též část cestovného, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Odkázala na průběh posuzovaného řízení. Celkem tak byla žalobci na odměně za právní služby přiznána částka v celkové výši 64 666 Kč. Co se týče cestovného, celkem tedy bylo na cestovném přiznáno 10 839,07 Kč vč. DPH. Co se týče promeškaného času cestou, zde bylo žalovanou zjištěno, že jedna cesta trvala 59 minut. Byl tedy přiznán promeškaný čas cestou za 13 vykonaných cest ve výši 6 292 Kč vč. DPH. Celkem má tedy žalobce nárok na náhradu nákladů obhajoby vč. cestovného a promeškaného času cestou ve výši 81 797,07 Kč vč. DPH. Tato částka byla poukázána na bankovní účet uvedený v doplnění žádosti ze dne 15. 1. 2021.

7. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává žalovaná názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 2. 2017. Toto konstatování se vzhledem ke stavu věci jevilo jako dostatečné. Tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledává. Vzhledem k okolnostem případu žalovaná pokládala konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Na uvedené argumentaci i nadále setrvává.

8. K nařízenému jednání se žalobce nedostavil, soud tak věc projednal v jeho nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

9. Z přílohového spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 1 T 68/2017 zjistil:

10. Z usnesení na č. l. 640 ve věci obviněného žalobce se podává, že se proti němu zahajuje trestní stíhání rozhodnutím č.j. KRPM-110660-275/TČ-215-140581-03 ze dne 22. února 2017, jako obviněného ze spáchání přečinu poškozování věřitele podle § 221 odst. 1, písm. a) odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle ust. § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle ust. § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku.

11. Ze spisu se dále podává z č. l. 641 usnesení z 12. dubna 2017, jímž byl žalobce, jako obviněný upozorněn na změnu právní kvalifikace, že jednání, pro které bylo proti němu zahájeno trestního stíhání usnesením ze dne 22. 2. 2017 pod sp. zn. KRPM -110660-275/ 215-140581, bude nadále v bodě 1a) kvalifikováno jako přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a v bodě 1b) bude jednání kvalifikováno jako zločin podvod podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. V bodě 2 zůstává právní kvalifikace jednání obviněného nezměněná.

12. Z dokumentu předloženého žalobcem (č. l. 89) k náhradě cestovného k úkonu v trestním řízení se podává, že došlo k uzavírce důležité silnice v Přerově, kde potíže dělaly kamiony (informace je z 11. března 2019).

13. Skutkovým závěrem soudu je, že předmětné řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 22. 2. 2017 usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a dále ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254/1 alinea 3 trestního zákoníku. Dne 12. 4. 2017 došlo k překvalifikování stíhání, a to tak, že byl žalobce stíhán pro přečin poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a dále pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne 29. 5. 2017 podalo Okresní státní zastupitelství v Olomouci obžalobu k Okresnímu soudu v Olomouci. Dne 13. 4. 2018 byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Odvolací soud dne 11. 10. 2018 zrušil rozsudek soudu I. stupně na podkladě podaného odvolání státním zástupcem a vrátil věc zpět soudu I. stupně. Dne 14. 12. 2018 byl vydán v pořadí druhý rozsudek soudu I. stupně, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu u dvou skutků a dále byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu u třetího skutku. Odvolací soud vydal dne 19. 3. 2019 usnesení, kterým rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil zpět soudu I. stupně. Dne 16. 9. 2019 byl vydán v pořadí třetí rozsudek soudu I. stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Ve zbytku byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Právní moci zprošťující výrok nabyl dne 21. 2. 2020. Trestní řízení trvalo od 22.2.2017 do 21.2.2020, celkem 3 roky.

14. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

16. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

17. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. K jednání soudu se žalobce nedostavil, tudíž soud mu nemohl dát poučení, dle ust. § 118 a) odst 1 a 3 o.s.ř., že není dostatečně prokázán nárok na náhradu nemajetkové újmy, kterou je třeba nejenom tvrdit ale i prokázat, přičemž žalobce toliko povšechně tvrdil, že k nemajetkové újmě na jeho straně došlo. Dále, bylo na žalobci, aby v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 1747/2014 provedl srovnání v tom směru, že aby zadostiučinění bylo možno považovat za nepřiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. S ohledem na to, že se tedy žalobce k jednání soudu nedostavil, nedostalo se mu ani tak poučení (§ 118a) odst. l, 3 o.s.ř.). V uvedeném směru tedy tento nárok co do nemajetkové újmy není v případě žalobce prokázán, a jako důvodný obstát nemůže.

19. Pokud žalobce žádá odškodnění za své nezákonné trestního stíhání, pak každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05). Usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného a posléze jeho zproštění viny je třeba posuzovat podle výše citovaných zákonných ustanovení jako škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením je specifickým případem odpovědnosti státu podle zákona číslo 82/1998 Sb.. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dovodila extenzivním systematickým výkladem uvedeného zákona, že došlo-li z určitých důvodů (v ustanovení § 12 zákona číslo 82/98 Sb. neuvedených) k zastavení trestního stíhání, resp. byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn, je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal a nemělo proto proti němu být trestní stíhání zahájeno. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání a vedením trestního řízení se v takovém případě posuzuje podle ustanovení § 5 písm a, § 7 a § 8 cit. zákona, tj. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti trestního stíhání je výsledek trestního řízení.

20. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí, pak tuto je nezbytné tvrdit a prokazovat. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, tyto:

21. Povaha trestní věci, když pod tímto kritériem se jedná o závažnost trestného činu, pro nějž se stíhání vede, neboť ta obvykle přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba trestně stíhána trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá a to souvisí i s hrozbou trestního postihu a případného společenského odsouzení, jež má odraz v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě.

22. Délka trestního řízení, když toto kritérium zohledňuje, jak dlouhou dobu zásah do osobnostních práv poškozeného v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval.

23. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby.

24. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba rovněž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, čímž jsou např. okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, podíl poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba též zohlednit důvody, pro které k zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

25. V trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 2. 2017. Konstatování porušení práva žalobce, že byl nezákonné trestně stíhán, je s ohledem na stav věci dostatečné. Tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což v tomto případě prokázáno nebylo. Pokud jde o samotný vznik nemajetkové újmy, je na žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdil a prokázal. Zároveň je na žalobci, aby tvrdil a prokázal závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy, na jejichž základě by bylo možno posoudit vznik, rozsah nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a tvrzenou újmou. Žalobce však ničeho ke vzniku nemajetkové újmy neprokázal. Žalobce pouze tvrdí, že v souvislosti s jeho trestním stíháním pro tři trestné činy, reálně očekával odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, kdy byl ohrožován sazbou odnětí svobody až na 8 let, přičemž jeho trestní stíhání dopadlo i na jeho manželku, na psychiku a do rodinného života. Rovněž zdůraznil, že před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání byla provedena u něj domovní prohlídka.

26. Žalobce byl trestně stíhán nejpřísněji pro zločin podvodu, za nějž je stanovena trestní sazba do osmi let, dle názoru soudu však uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody žalobci hrozit nemohlo s ohledem na jeho trestní bezúhonnost. Co se týče délky trestního stíhání, tato činila celkem tři roky, není však nepřiměřená. Věc byla vedena v přípravném řízení před policejním orgánem, následně třikrát před soudem I. stupně a třikrát před soudem odvolacím. Co se týče následků, zásahů do rodinné sféry či pracovní sféry, ty nebyly prokázány. V souvislosti s tvrzenými útrapami související s provedenou domovní prohlídkou je nutné poukázat na skutečnost, že tato se konala před samotným zahájením trestního stíhání a nebyla nijak pro nezákonnost zrušena a v té souvislosti není možné shledat odpovědnostní titul. Vzhledem k okolnostem případu pak žalovanou provedené konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva jsou dostatečným zadostiučiněním za porušení práva.

27. Pokud jde o náhradu škody, tady skutečně došlo, jak bylo zjištěno z provedeného dokazování k úkonům, jak žalobce požaduje - za první tři úkony s ohledem na právní kvalifikaci a žalovaná je tak povinna na doplatku za úkony právní služby uhradit žalobci částku 2 100 Kč + DPH (441 Kč). Celkem tedy 2 541 Kč. Pokud jde o náklady cestovného, pak lze přitakat žalobci v tom, že vykonané cestovné odpovídalo časovým hodnotám jim vyčísleným a žalovaná je povinna žalobci doplatit v tomto segmentu 2 488,43 Kč. Částka celkem 5 029,43 Kč je tedy oprávněná. Žalovaná tyto okolnosti u jednání nakonec učinila nesporným. Žaloba byla proto shledána důvodnou jen co do zbytku náhrady škody.

28. V části nemajetkové újmy byla žaloba zamítnuta, neboť nárok co do relutární satisfakce, nebyl prokázán, přičemž žalobci se tak nemohlo dostat poučení k doplnění žalobních tvrzení, neboť se prvního jednání ve věci nezúčastnil (vis. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 832/2006).

29. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, byl žalobce úspěšný co do nároku na náhradu škody, neboť žalovaná v tomto segmentu plnila až po podání žaloby. Nárok u žalované byl uplatněn dne 19.3.2020, přičemž žalovaná žalobci poskytla částečné plnění až po lhůtě 6 měsíců (§ 15 odst. 1 Odpšk.), dne 11.3.2021. Žaloba tak byla podána důvodně. Žalobci proto náleží náklady řízení dle § 7 bod 5. Vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby za převzetí zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí, po 1 860 Kč/úkon, tedy 5 580 Kč + 3 x režijní paušál po 300 Kč (900 Kč), tedy 6 480 Kč + 1 344 DPH; celkem 7 824 Kč. K tomu zaplacený soudní poplatek 4 000 Kč. Dohromady částka 11 824 Kč.