14 C 172/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 240 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá odškodnění nemajetkové újmy ve výši 1 240 000 Kč z tvrzených průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách č.j. , Anonymizováno, , které započalo dne 15. 6. 2006 a rozhodnuto ve věci bylo pravomocně dne 10. 9. 2021. Uvedla k tomu, že řízení nebylo nijak složité co do právního posouzení a nevyžádalo si ani nějaké rozsáhlé dokazování. V tomto řízení došlo k vadnému postupu, který nebyl soudy - ani přes všechny procesní snahy strany (v tomto řízení) žalované - napraven po dobu více než deseti let. Základ skutkového stavu lze podat citací rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č.j. , Anonymizováno, ze dne 20. ledna 2021: „Žaloba v této věci byla podána 15. 6. 2006, v důsledku pochybení Městského soudu v Brně byla nesprávně vyznačena doložka právní moci na platebním rozkazu tohoto soudu ze dne 14. 7. 2006, přestože žalovaní podali v zákonné lhůtě řádně odpor. V průběhu řízení bylo rozhodováno o procesním návrhu žalované na delegaci jinému soudu, o její žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, druhý žalovaný v průběhu řízení zemřel, a teprve na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2019, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 11. 6. 2019, a kterým Městský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost, byla věc postoupena Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušnému (dne 10. 1. 2020).“ Od podání odporu dne 14. 7. 2006 pak docházelo k nesprávného úřednímu postupu a průtahům až do postoupení soudu místně příslušnému. Okresní soud ve Svitavách, který byl prvním soudem řešícím po téměř patnácti letech teprve věc samu, o žalobě rozhodl na prvním jednání. Nelze tedy dobře hovořit o skutkové složitosti věci či právní komplikovanosti, jakož ani o časové náročnosti dokazování. Tomu odpovídá i vyřešení odvolání. V důsledku vadného vyznačení právní moci a následných průtahů více než deset let byla nařízena a provedena exekuce, ačkoliv zde povinnost k placení dána nebyla a pro částku, která značně převyšovala majetkové poměry. Samotný vadný postup ve spojení s následnými průtahy v řízení tak významně narušily osobní život, jakož i měly podstatný,2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 17. 2. 2022 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 2. 9. 2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 127 500 Kč. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V činnosti soudu bylo shledáno pochybení v podobě chybně vyznačené doložky právní moci, v důsledku čehož došlo ke znatelnému prodloužení řízení, v důsledku uvedeného je celková délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. Žalobkyni proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 127 500 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 15 let a 2 měsíce, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 20 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 667 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o -75%, a to -15% z důvodu složitosti řízení, -10% z důvodu četnosti rozhodování soudů a -50% z důvodu sníženého významu řízení. Současně byl shledán důvod k navýšení zadostiučinění o +20% z důvodu postupu soudu. Žalovaná se domnívá, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky Nejvyššího soudu ČR (zejména se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, č.j. Cpjn 206/2010) a není důvod pro jeho navýšení.

3. Soud konstatuje, že ve vyjádření žalobkyně, které je datované 25. 11. 2024, tato sice potvrzuje, že částka 127 500 Kč byla žalovanou uhrazena, a to dne 14. 10. 2024, z tohoto podání žalobkyně však nevyplývá, že by brala částečně žalobu zpět. Předmětem žaloby tak tedy zůstává částka 1 240 000 Kč.

4. Soud z doplnění žaloby ze strany žalobkyně (na čísle listu 6), je to podání z 23. 9. 2022, zjistil, že žalobkyně formuluje svůj žalobní nárok tak, že uplatňuje částku 320 000 Kč za průtahy a nepřiměřenou délku řízení a zvýšení, dále 530 000 Kč za vytrpěné bolesti a duševní útrapy podle § 2958 občanského zákoníku a 390 000 Kč za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku pro nesprávný úřední postup v namítaném řízení dle odškodňovacího zákona, respektive nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

5. Žalovaná k nároku na nemajetkovou újmu, a to odškodnění za vytrpěné bolesti, dále za duševní útrapy a ztížení společenského uplatnění, vznesla námitku promlčení, neboť tento nárok nebyl ze strany žalobkyně u žalované předběžně uplatněn.

6. Skutkovým zjištěním soudu po provedeném dokazování přílohovým spisem je, že posuzované řízení bylo pod sp. zn. , Anonymizováno, zahájeno dne 15. 6. 2006 u Městského soudu v Brně, žalobkyně vystupovala v řízení v posici žalované. Následně byl vydán platební rozkaz, proti kterému byl ze strany žalovaných podán odpor, avšak soud namísto toho na platebním rozkazu vyznačil doložku právní moci. Po nápravě chyby bylo až v lednu 2015 pokračováno v řízení. Následně bylo rozhodováno o žádostech žalované o osvobození od soudních poplatků. Řízení bylo od 29. 6. 2016 do 4. 9. 2018 přerušeno. Dne 10. 1. 2020 byl spis na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2019 postoupen Okresnímu soudu ve Svitavách, kde bylo řízení nadále vedeno pod sp.zn. , Anonymizováno, . Jednání ve věci bylo nařízeno na den 11. 5. 2020, žalovaná však požadovala zrušení jednání, jednání se nezúčastnila a podala neodůvodněnou námitku podjatosti proti rozhodujícímu soudci. Od 1. 9. 2020 došlo k přeobsazení senátu 5 C. Ve věci byl vydán rozsudek při prvním jednání dne 20. 1. 2021, ten byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu dne 18. 8. 2021 s právní mocí ke dni 10. 9. 2021.

7. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

9. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podle § 32 odst. 3 cit. zák. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve, než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

11. Podle § 35 cit. zák. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

12. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení 83 592 Kč s přísl. jako bezdůvodného obohacení za užívání bytu po skončení nájmu. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba dokazování řadou listin. Procesně rozhodováno o přerušení řízení, místní příslušnosti, žádostech o osvobození od SOP, námitkách podjatosti aj. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na dvou úrovních soudní soustavy, a to jak meritorně, tak procesně. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobkyni shledala lze považovat za běžný. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR dále obecně vyplývá, že s hodnotou předmětu řízení přímo úměrně roste i klesá její význam pro účastníky řízení. Pokud se spor tedy vede o určitou peněžitou částku, vždy záleží na osobě účastníka řízení a na tom, nakolik je sporná částka důležitou součástí jeho života, tj. zda tato částka s ohledem na osobní a majetkové poměry účastníka pro něj představovala zcela zásadní položku či nikoliv (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 1743/2011). Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění Nejvyšší soud uvádí: „Má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného“. „Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V posuzovaném případě se dle názoru soudu jednalo o standardní majetkový spor o částku 83 592 Kč s přísl., výsledná částka odškodnění byla ze strany žalované prostřednictvím kritéria významu řízení upravena ve smyslu výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu s tím, že bylo přihlédnuto k pochybení soudu v podobě nesprávně vyznačené doložky právní moci a navazujícím stresem žalobkyně. Odškodnění tak bylo přiznáno ve výši zjevně přesahující předmět posuzovaného řízení.

13. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky 530 000 Kč za vytrpěné bolesti a duševní útrapy a 390 000 Kč za ztížení společenského uplatnění pro nesprávný úřední postup, pak za situace, kdy prozkoumávané řízení Okresního soudu ve Svitavách č.j. , Anonymizováno, , pravomocně skončilo 10. 9. 2021, když od tohoto momentu začala plynout žalobkyni lhůta na uplatnění nároku u žalované, lhůta 6 měsíců, přičemž žalobkyně tento nárok u žalované dne 17.2.2022 v souladu s ust. § 14 Odpšk neuplatnila a uplatnila ho až u soudu podáním ze dne 23.9.2022, stalo se tak až po plynutí lhůty uvedené v § 32 odst. 3 citovaného zákona. Nárok v tomto segmentu je tak promlčen v 6měsíční lhůtě (§32 odst. 3 Odpšk).

14. Jde-li o částku 320 000 Kč na nemajetkovou újmu z důvodu nesprávného úředního postupu z nepřiměřené délky posuzovaného řízení, kdy žalovaná žalobkyni před podáním žaloby poskytla zadostiučinění ve výši 127 500 Kč, pak soud tuto částku považuje za přiměřenou a neshledal důvody pro její navýšení (vis bod 12 odůvodnění shora).

15. Žaloba, jako nedůvodná byla proto zamítnuta.

16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, neboť ta měla ve věci úspěch. Žalované vznikly náklady řízení ve formě 2 režijních paušálů po 300 Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. (vyjádření k žalobě a soudní jednání), tedy 2 x 300 Kč; celkem 600 Kč.