14 C 180/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně e) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně všichni zastoupeni advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 411 005 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému ze žalobců částku 82 201 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 17. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení žalované částku 1 200 Kč (každý ve výši 240 Kč).

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají zaplacení nemajetkové újmy (každý ve výši 82 201 Kč) z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tvrzené nepřiměřené délce soudních řízení. Uvedli, že byli účastníky dvou soudních řízení, a to trestního, vedeného pod sp. zn. 9 T 1388/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 2 a civilního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 14/2018. Tvrdí, že utrpěli újmu v důsledku dopravní nehody dne 16. 12. 2014, jíž byla účastna žalobkyně a), své nároky na odčinění vzniklé újmy uplatnili v rámci adhezního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, a to přípisem ze dne 19. 1. 2015, kterým k řízení přistoupili jako poškození, újmu tak přesně vyčíslili a prokazovali znaleckými posudky, účtenkami, výpisy mzdy, svědeckými výpověďmi. Vynaložili velké úsilí k tomu, aby v trestním řízení újmu odůvodnili a prokázali. Trestní senát přesto o nároku žalobců na náhradu újmy věcně nerozhodl a odkázal žalobce na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 9 T 1388/2015 nabyl právní moci dne 23. 8. 2016 Soudní řízení od okamžiku přistoupení poškozených (žalobců) do pravomocného skončení u Obvodního soudu pro Prahu 2 trvalo celkem 1 rok, 7 měsíců a 4 dny. Bezprostředně poté se svými nároky obrátili přímo na [právnická osoba], které na její výzvu zaslali veškeré podklady nutné k vyčíslení a výplatě pojistného plnění. V reakci na neúplné uspokojení svých nároků podali žalobci po předžalobní výzvě ze dne 1. 9. 2017 proti [právnická osoba] žalobu o odčinění újmy. Žaloba byla podána dne 23. 2. 2018 k Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 28 C 14/2018. Jednání ve věci bylo nařízeno až 13. 11. 2018, a to na termín 30. 1. 2019. V období od podání žaloby do konání prvního jednání ve věci soud pouze vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě, žalobce ke sdělení ohledně návrhu na schválení právního jednání za nezletilé žalobce a k zaslání vyjádření žalobce k vyjádření žalované. Jinými slovy, za období téměř jednoho roku učinil soud tři jednoduché procesní úkony. V rozporu s § 114a občanského soudního řádu neprovedl řádnou přípravu jednání, zejména nevyzval strany sporu k doplnění tvrzení a návrhů na dokazování, takže věc nemohla být rozhodnuta při jednom jednání. V období následujícím po prvním jednání ve věci, tj. od února 2019 do srpna 2019, soud rozhodoval pouze o znalečném. Žádné další procesní úkony neučinil. Teprve 9. 8. 2019 vyzval žalobce a žalovanou k zaplacení zálohy na znalecký posudek a částečně zastavil řízení po zpětvzetí žaloby ze strany žalobců. S dalším odstupem až dne 26. 8. 2019 soud vyzval žalobkyni k zaslání seznamu zdravotnických zařízení, ve kterých byla léčena, následně dne 24. 9. 2019 vyžádal zdravotnickou dokumentaci. Zdravotnická dokumentace byla soudu doručena 16. a 22. 10. 2019. Soud procesně reagoval až 4. 3. 2020, kdy vyzval žalobkyni k doplnění důkazů k výši příjmů, a až 8. 7. 2020, kdy ustanovil nového znalce. Od získání zdravotnické dokumentace do ustanovení nového znalce uplynulo téměř 9 měsíců. Výzvu k dodání zdravotnické dokumentace, seznamu zdravotnických zařízení nebo důkazů k výši příjmů přitom soud mohl učinit již na prvním jednání ve věci. Od ustanovení znalce do odeslání spisu znalci uplynuly další 3 měsíce. Znalecký posudek byl vypracován a doručen soudu 15. 2. 2021. Dne 23. 2. 2021 zaslal soud účastníkům řízení ve věci zpracovaný znalecký posudek a vyzval je opět k uzavření smíru a v reakci na to dne 12. 3. 2021 žalobci zaslali žalované výzvu k předložení návrhu na smír. Následně došlo mezi účastníky řízení k intenzivnímu jednání o smíru, následkem čehož se účastníci řízení shodli na smíru. Dne 2. 7. 2021 žalovaná soudu zaslala návrh o schválení smíru, k tomuto návrhu se žalobci přípisem soudu ze dne 13. 7. 2021 připojili. Řízení bylo skončeno usnesením soudu o schválení smíru ze dne 1. 9. 2021. Od okamžiku podání žaloby do pravomocného skončení řízení trvalo celkem 3 roky, 6 měsíců a 9 dní. Za tu dobu bylo nařízeno pouze jedno jednání ve věci, dokazování bylo provedeno jen zčásti. Soud procesně reagoval s prodlevami a nekoncentrovaně. Žalobci přitom se soudem spolupracovali a lhůty stanovené soudem k jednotlivým úkonům dodržovali. Právě průtahy v řízení byly zásadní okolností, která přispěla k rozhodnutí žalobců o uzavření smíru ve věci. Žalobci měli s ohledem na dosavadní postup soudu reálnou obavu, že bez smíru se budou soudit dodnes. Shledávají průtahy navíc - v období od podání žaloby do nařízení prvního jednání ve věci, - v období po prvním jednání ve věci do srpna 2018, kdy soud vyzval strany k zaplacení zálohy na znalecký posudek, žalobkyni k doplnění tvrzení a návrhů na dokazování a vyžádal zdravotnickou dokumentaci, - v období od doručení zdravotnické dokumentace v říjnu 2019 do ustanovení znalce v červenci 2020 a - v období od ustanovení znalce do zaslání spisu znalci.

2. Žalobci jsou přesvědčeni, že trestní a občanskoprávní řízení trvající v součtu více než 6 let bylo řízením nepřiměřeně dlouhým. Žalobci za vytrpěnou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žádají přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 82 201 Kč pro každého z nich. Celkem tedy žádají částku 411 005 Kč. Tato částka zahrnuje základní částku za adhezní řízení ve výši 11 875 Kč za řízení trvající od 19. 1. 2015 do 23. 8. 2016. Tuto částku žalobci žádají navýšit o 50 % s ohledem na význam věci. Za každého z žalobců tak částka za adhezní řízení činí 17 813 Kč. Dále zahrnuje základní částku za občanskoprávní řízení ve výši 37 875 Kč za řízení trvající od 23. 2. 2018 do 1. 9. 2021. Tuto druhou základní částku žádají žalobci navýšit o 20 % s ohledem na to, že celé řízení o nároku na odčinění újmy probíhalo po celou dobu pouze na jednom stupni a o 50 % s ohledem na význam věci. Druhá základní částka tak po zvýšení činí 64 388 Kč.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Odkázala na průběh obou posuzovaných řízení a na platnou judikaturu, dle níž otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). V obecné žalovaná uvádí, že délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Celková délka obou řízení činila 5 let a 3 měsíce. Trestní řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a meritorně rozhodoval soud I. stupně dvakrát a odvolací soud jedenkrát. V trestním řízení nebyly žádné průtahy a postup soudu byl plynulý. Řízení o náhradu škody proběhlo na jednom stupni soudní soustavy, soud rozhodl meritorně jednou. V řízení byl shledán průtah v době od 22. 10. 2019, kdy byla soudu doručena zdravotnická dokumentace do 4. 3. 2020, kdy soud učinil další výzvu žalobkyni 1). Na jaře 2020 soud nenařídil jednání, ani nezadal znalecký posudek s ohledem na nouzový stav kvůli pandemii, jinak byly úkony činěny v přiměřených lhůtách. Věc byla složitější po skutkové stránce. Předmětem žaloby civilního řízení byla náhrada škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění, náhrada ztráty na výdělku, náhrada za duševní útrapy) v souvislosti se zraněním první žalobkyně při dopravní nehodě. Nároky byly prvně uplatněny v adhezním řízení, posléze občanskoprávní žalobou proti pojišťovně. Účastníci byli opakovaně vyzýváni k doplnění důkazů, důkazy byly provedeny krom výpovědi svědků i třemi znaleckými posudky (dva předložili žalobci), třetí posudek byl zadán soudem k zodpovězení složitějších odborných otázek z oboru zdravotnictví ve vztahu k poranění a následkům u první žalobkyně, vypracovaný znalecký posudek má 115 stran.

4. Uvedla dále, že žalobci se na délce řízení zčásti podíleli. Na výzvu soudu ze dne 9. 7. 2018 žalobci zareagovali až dne 26.10.2018. Na výzvu soudu ze dne 4. 3. 2021 žalobci nereagovali, reagovala pouze žalovaná s tím, že jednají o smíru, žalobci zareagovali až dne 13. 7. 2021 s tím, že se připojují k návrhu na smír. Soud také dvakrát vyzýval žalobce, respektive první žalobkyni k doplnění důkazů a v počátku řízení k doložení schválení právního jednání ze nezletilé. Význam řízení pro první žalobkyni žalovaná hodnotila jako vyšší, neboť předmětem řízení byla náhrada škody na zdraví. Význam řízení pro ostatní žalobce žalovaná hodnotila jako standartní, neboť jejich újma byla spíše zprostředkovaná a v jejich případě se zřejmě nemohlo jednat o duševní útrapy ve smyslu ust. § 2959 občanského zákoníku, neboť u první žalobkyně se nejednalo o zvlášť závažné ublížení na zdraví, uvedenému přisvědčují i strohá žalobní tvrzení ostatních žalobců k jejich újmě. Celkovou délku obou řízení žalovaná hodnotila jako přiměřenou. Délka trestního řízení byla zcela přiměřená. V civilním řízení bylo sice vydáno pouze jedno meritorní rozhodnutí (závěrečné schválení soudního smíru), nicméně soud rozhodoval opakovaně o procesních věcech, o částečném zastavení řízení, třikrát o znalečném, o ustanovení znalce a také soud musel účastníky vyzývat k doplnění důkazů, zdravotnická zařízení k zaslání zdravotnické dokumentace, nebo první žalobkyni k udělení souhlasu s vyžádáním její zdravotnické dokumentace. V souladu s ustálenou judikaturou lze zjištěný menší průtah tolerovat, když délka samotného civilního řízení nebyla abnormální. Navíc podíl žalobců na délce řízení nebyl zanedbatelný, když svým procesním postupem prodloužili délku civilního řízení o cca devět měsíců. Žalovaná má za to, že vymezení průtahů žalobci je nesmyslné. V době po podání žaloby soud vyzýval žalovanou k vyjádření, dále vyzval zákonné zástupce žalobkyň k doplnění rozhodnutí soudem o schválení právního jednání za nezletilé žalobkyně, dále vyzval žalobce k vyjádření, ti se však vyjádřili až po více než třech měsících od výzvy soudu. V době po prvním jednání účastníci doplňovali tvrzení nebo důkazy k výzvě soudu učiněné na jednání, soud také poté rozhodl o znalečném apod. V době po doručení zdrav. dokumentace v říjnu 2019 soud vyzýval žalobkyni k doplnění, následovala pandemie a související opatření. V době po ustanovení znalce proběhla komunikace se znalcem, který měl dotazy k zadání posudku. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout.

5. Nesporným mezi stranami bylo, že nárok u žalované byl uplatněn 25.10.2021.

6. Provedeným dokazováním bylo zjištěno:

7. Z usnesení o schválení soudního smíru ve věci sp.zn. 28 C 14/2018-376 Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 9. 2021 se podává vyřízení věci žalobců proti [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], když bylo rozhodnuto ve věci odčinění újmy, kdy žalovaná se zavázala zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně částku ve výši 750 000 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 2. 9. 2017 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru a též náklady na vynaložené znalecké posudky a náklady právního zastoupení. Návrh smíru ze dne 3. 9. 2019 byl koncipovaný pod advokátní kanceláři [právnická osoba]

8. Ze žaloby žalobců proti žalované [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se podává její datace z 23. 2. 2018 (č.l. 12). Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 9 T 138/2015 ze dne 23. 8. 2016 je zjišťováno, že jím byl obžalovaný [jméno] [příjmení], uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a byl odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a dále byl obžalovanému uložen peněžitý trest 40 000 Kč ve splátkách, dále náhradní trest pro případ, že by peněžitý nebyl vykonán v trvání 40 dnů, dále byl povinen obžalovaný podle § 228 odst. 1 tr. řádu, zaplatit [anonymizováno] [stát. instituce] škodu ve výši 45 769 Kč, [anonymizováno 5 slov], [obec a číslo], škodu 2 153 Kč, se zbytkem byl tento [anonymizována dvě slova] odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. řádu. Dále podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození [celé jméno žalobkyně], [datum narození], [celé jméno žalobce], narozen 25. 10. 1977, [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a dále [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], odkázání se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ze žádosti o odškodnění se podává, že byl žalobci uplatněn u žalované podáním datovaným k 25. 10. 2021 (č.l. 44). [Obsah spisu OS pro Prahu 2] [Obsah spisu OS pro Prahu 8]

11. Skutkovým zjištěním soudu je, že v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 9 T 1388/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 2 se dne 19. 1. 2015 žalobci přihlásili s nárokem na náhradu škody do trestního řízení. Dne 11. 6. 2015 byla podána obžaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 27. 6. 2015 soud vydal trestní příkaz. Dne 8. 7. 2015 byl podán proti trestnímu příkazu odpor. Soud nařídil hl. líčení na 4. 8. 2015, to bylo následně zrušeno. Dne 4. 8. 2015 soud odročil hl. líčení na 1. 9. 2015, to bylo opět zrušeno. Ve dnech 15. 9. 2015, 20. 10. 2015, 24. 11. 2015 a 26. 1. 2016 se konala hl. líčení. Dne 6. 4. 2016 byl spis odeslán znalci k vyhotovení znaleckého posudku. Dne 27. 6. 2016 byl soudu doručen znalecký posudek. Dne 23. 8. 2016 soud vydal rozsudek, kterým byl obžalovaný uznán vinným. Dne 19. 9. 2016 poškození podali odvolání proti rozsudku. Dne 26. 9. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 19. 10. 2016 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Trestní řízení ve vztahu k žalobcům trvalo od 19.1.2015 (kdy se přihlásili s nárokem na náhradu škody do řízení) do 19.10.2016, tedy 1 rok a 9 měsíců.

12. V občanskoprávním řízení byla žalobci dne 23. 2. 2018 podána žaloba na náhradu škody k Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Dne 29. 3. 2018 soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Dne 3. 5. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření k žalobě. Dne 23. 5. 2018 soud vyzval zákonné zástupce žalobkyň ke sdělení, zda byl podán návrh na schválení právního jednání ze nezletilé žalobkyně. Dne 4. 6. 2018 bylo soudu doručeno sdělení žalobců a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 2018 o schválení právního úkonu za nezletilé žalobkyně. Dne 9. 7. 2018 soud zaslal žalobcům vyjádření žalované, aby se vyjádřili. Dne 26. 10. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření žalobců k vyjádření žalované. Dne 13. 11. 2018 soud nařídil jednání na 30. 1. 2019. Dne 29. 1. 2019 bylo soudu doručeno doplnění vyjádření žalované. Dne 30. 1. 2019 se konalo první jednání, odročeno za účelem pokračování v dokazování, účastníkům poskytnuta lhůta 30 dnů. Dne 25. 2. 2019 byl soudu doručen návrh důkazů žalobců. Dne 27. 2. 2019 soud vyzval znalce [příjmení] [příjmení] vyslechnutého při jednání ke specifikaci znalečného. Dne 28. 2. 2019 byl soudu doručen návrh na doplnění důkazů žalované. Dne 15. 3. 2019 byl soudu doručen další návrh důkazu žalované. Dne 5.4.2019 soud přiznal znalci [příjmení] [příjmení] znalečné. Dne 12. 4. 2019 soud urguje znalce [příjmení] [příjmení]. Dne 24. 4. 2019 soud přiznal znalci [příjmení] [příjmení] znalečné. Dne 2. 7. 2019 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby žalobců. Dne 4. 7. 2019 byla soudu doručena žádost žalované o odročení jednání. Dne 9. 8. 2019 soud vyzval žalobce a žalovanou k zaplacení zálohy na znalecký posudek, ta uhrazena dne 4. 9. 2019. Dne 9. 8. 2019 soud zastavil řízení do částky 21 933 Kč. Dne 26. 8. 2019 soud vyzval žalobkyni 1) ke sdělení, zda souhlasí s vyžádáním její zdravotnické dokumentace a zaslání seznamu zdravotnických zařízení, ve kterých se léčila. Dne 26. 8. 2019 soud zrušil nařízení jednání k žádosti žalované. Dne 10. 9. 2019 byl soudu doručen souhlas žalobkyně 1) s vyžádáním její zdravotnické dokumentace. Dne 24. 9. 2019 soud požádal nemocnice o zaslání zdravotnické dokumentace žalobkyně 1). Ve dnech 16. 10. 2019 a 22. 10. 2019 byla soudu doručena zdravotnická dokumentace od zdravotnických zařízení. Dne 4. 3. 2020 soud vyzval žalobkyni 1) k doplnění důkazů k výši příjmů. Dne 19. 3. 2020 žalobkyně 1) zaslala soudu důkazy k výzvě soudu. Dne 8. 7. 2020 soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví. Dne 19.8.2020 byl soudu doručen seznam otázek žalované na znalce. Dne 15. 7. 2020 byla soudu doručena námitka znalce k otázce [číslo]) zadání znaleckého posudku. Dne 11. 9. 2020 soud zaslal znalci sdělení. Dne 29. 9. 2020 byla soudu doručena odpověď znalce. Dne 11. 10. 2020 byl spis zaslán znalci. Dne 15. 2. 2021 byl soudu doručen vypracovaný znalecký posudek. Dne 4. 3. 2021 soud zaslal znalecký posudek žalobcům a žalované k vyjádření a ke sdělení, zda lze uzavřít smír s ohledem na závěry posudku. Dne 6. 4. 2021 byla soudu doručena žádost žalované o prodloužení lhůty k vyjádření s tím, že žalovaná dosud neobdržela reakci žalobců. Dne 22. 4. 2021 soud prodloužil lhůtu k vyjádření do 6. 5. 2021. Dne 6. 5. 2021 žalovaná požádala o prodloužení lhůty k vyjádření do 16. 6. 2021 s tím, že očekává stanovisko žalobců. Dne 14. 5. 2021 soud přiznal znalci znalečné. Dne 13. 7. 2021 byl soudu doručen návrh na soudní smír od žalované. Dne 13. 7. 2021 bylo soudu doručeno připojení žalobců k návrhu na smír. Dne 1. 9. 2021 soud schválil soudní smír (usnesení nabylo právní moci dne 2. 9. 2021). Toto řízení trvalo od 23.2.2018 do 2.9.2021, tedy 3 roky a 7 měsíců.

13. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

15. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je jednou z forem objektivní odpovědnosti státu, jíž se nelze zprostit a která je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je tedy jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9.11.2011).

17. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Pokud jde o podíl účastníků řízení na délce řízení, nelze jim přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany. Jestliže účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Ať se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Podle zákona č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu existence odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat.

18. Žalobci požadují nemajetkovou újmu ze dvou řízení – trestního vedeného pod sp.zn. 9 T 1388/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 2 a civilního u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp.zn. 28 C 14/2018. Žalobci počítají délku řízení na 6 let. V posuzovaných řízeních bylo zjištěno, že v řízení trestním pod sp.zn. 9 T 1388/2015 u OS Praha 2 se doba zahájení řízení u žalobců počítá od 19.1.2015, kdy se přihlásili k adhéznímu řízení jako poškození. Při vyřízení věci byli žalobci odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních. Právní moc nastala dne 19.10.2016. Řízení trestní tak trvalo 1 rok a 9 měsíců, přičemž nebyla zjištěna žádná prodleva ve vyřizování této věci, řízení bylo plynulé. Pokud žalobci argumentovali, že přestože v řízení trestním předložili důkazy a adekvátně odůvodňovali svůj nárok, soud o jejich nároku věcně nerozhodl a odkázal je na občanskoprávní řízení, pak tato úvaha dle názoru soudu není korektní, neboť civilní žalobu pak podali až s odstupem 1 roku a 4 měsíců po skončení trestního řízení, z čehož lze usuzovat na nepřílišnou připravenost podkladů k rozhodnutí v trestním řízení tak, aby trestní soud ve věci mohl v adhézním řízení bez problémů rozhodnout, jak se snaží žalobci argumentovat.

19. Občanskoprávní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo zahájeno z iniciace žalobců dne 23.2.2018 pod sp.zn. 28 C 14/2018. Nelze se ztotožnit s akcentací žalobců, že jednání bylo nařízeno AŽ 13.11.2018 (na termín 30.1.2019), kdy úkony soudu před tímto datem marginalizují. V tomto období soud totiž činil úkony, bez nichž by jednání nemohlo být nařízeno, jako zaslání žaloby k vyjádření žalované straně a vyčkání jejího stanoviska; nehledě na naopak pomalé reakce žalobců na výzvu soudu, aby sdělili, zda disponují rozhodnutím o schválení právního úkonu za nezletilé (což mohli doložit již k žalobě) a nemuseli být vyzýváni soudem. Též nelze nepostřehnout jejich pozdní reakci na výzvu soudu z 9.7.2018 (zasláno jim bylo vyjádření protistrany, aby na to reagovali), na kterou reagovali až 26.10.2018 (!). V této situaci pochopitelně bylo pak nařízeno jednání referátem soudce z 13.11.2018 na den 30.1.2019. V této fázi tedy nelze vytknout soudu sebemenší pochybení co do žalobci tvrzené liknavosti.

20. Další průběh řízení občanskoprávního probíhal bez prodlev, kdy situace si vyžádala vypracování znaleckého posudku (to nějakou dobu pochopitelně trvá), řešeny byly též výhrady znalce k formulaci otázek, musela být vyžádána k tomu zdravotní dokumentace první žalobkyně, muselo být rozhodováno o znalečném, proti němuž je vždy přípustný opravný prostředek, pročež je třeba vyčkat na uplynutí 15denní lhůty; tzn. to jsou okolnosti, které se musí nutně promítnout do celkové doby soudního řízení. Do toho vstoupilo„ covidové“ období, kdy byl vyhlášen nouzový stav, tedy došlo k okolnosti, která nutně ovlivnila všechna probíhající soudní řízení obecně, šlo tedy o okolnost vyšší moci, a i navzdory tomu, nelze posuzovanému řízení cokoliv vyčítat co do délky řízení, či realizaci úkonů v projednávané věci. Řízení bylo plynulé v celkové jeho délce od 23.2.2018 do 2.9. 2021, kdy nastala právní moc rozhodnutí o schválení soudního smíru. Řízení trvalo 3 roky a 7 měsíců a bylo soudem vyhodnoceno jako plynulé.

21. Co se tedy týká existence tvrzeného nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení, soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). V posuzovaném řízení nelze konstatovat průtahy, neboť žádný z výše uvedených soudů nebyl procesně nečinný. Naopak lze říci, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně a soud vyvíjel činnost směřující k rozhodnutí.

22. Nad rámec uvedeného nelze se ztotožnit ani pokud žalobci sečetli délky řízení na celkových 6 let, kdy dobu trvání obou řízení sčítávají, neboť mezi řízením trestním a občanskoprávním lze konstatovat období vyznačující se přetržením příčinné souvislosti. Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů ve formě 4 úkonů (vyjádření k žalobě, jednání soudu, písemné závěrečné shrnutí a účast u vyhlášení rozsudku) nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle vyhl.č. 254/2015 Sb. a vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 1 200 Kč (každý ve výši 240 Kč).