14 C 196/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 436 636 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 436 636 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, se zamítla.

II. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody v režimu zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím [anonymizováno 6 slov], ze dne 2. 10. 2018 [číslo jednací] jakožto nezákonného rozhodnutí. Uvedl k tomu, že uzavřel dne 15. 11. 2018 s [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [ulice a číslo] [část obce a číslo] 00 [obec a číslo] pracovní smlouvu, dle které měl pracovat jako odpovědný zástupce pracovní agentury. Totožnou pracovní pozici pak žalobce zastával v [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [část obce a číslo] 00 [obec a číslo], které bylo [anonymizována dvě slova] dne 2. 5. 2018 vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 60, odst. 1 zákona o zaměstnanosti, pro všechny druhy prací ve všech oborech, ve formě zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 14, odst. 1, písm. b) zákona o zaměstnanosti, a to na dobu tří let. Dne 2. 10. 2018 [anonymizována dvě slova] vydal nezákonné rozhodnutí, kterým [právnická osoba] odňal povolení ke zprostředkování zaměstnání, kdy v odůvodnění nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] odkázal na znění ustanovení § 58a zákona o zaměstnanosti. [příjmení] [příjmení] proti nezákonnému rozhodnutí podala v řádné lhůtě opravný prostředek - odvolání k [stát. instituce]. Odvolání nebylo úspěšné, pročež [právnická osoba] byla nucena podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu k Městskému soudu v Praze, o které bylo rozhodováno v řízení pod sp. zn. 10 Ad 3/2019 a rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 10 Ad 3/2019 - 57, kterým bylo nezákonného rozhodnutí zrušeno. Proti tomuto rozsudku podal [anonymizována dvě slova] kasační stížnost. Ve věci tedy bylo definitivně rozhodnuto až rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 4 Ads 345/2020-38 ze dne 16. 6. 2021, kterým byla zamítnuta kasační stížnost [anonymizována dvě slova]. Důsledkem nezákonného rozhodnutí bylo, že žalobce nemohl vykonávat svoji práci pro [právnická osoba], když kvůli nezákonnému rozhodnutí přestal splňovat podmínky pro ustanovení své osoby jako odpovědného zástupce podle ustanovení § 60 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. S ohledem na to, že v době vydání nezákonného rozhodnutí se žalobce nacházel ve zkušební době zaměstnání, byl s ním pracovní poměr rozvázán (respektive byl zrušen) dne 26. 11. 2018. Žalobci tak bylo účinně zabráněno v tom, aby pracoval v oboru, ve kterém se úzce specializuje více než dekádu, v důsledku čehož mu vznikla škoda představující ušlou mzdu.

2. Žalobce dále uvedl, že uplatnil u [stát. instituce] dne 6. 8. 2021 nárok na náhradu škody v souladu s ustanovením § 14, odst. 1, 2 a 3 zákona o odpovědnosti za škodu, a to v řádné lhůtě ve smyslu ustanovení § 32 zákona o odpovědnosti za škodu. Tento nárok byl ze strany [stát. instituce] odmítnut vyjádřením ze dne 23. 2. 2022, které bylo žalobci doručeno dne 1. 3. 2022. Žalobce byl aktivně legitimován k uplatnění nároku, neboť byl vedlejším účastníkem řízení po celou dobu trvání řízení, a tedy splňuje podmínky ve smyslu ustanovení § 7 zákona o odpovědnosti za škodu. Právní následky pro žalobce nastaly v důsledku nezákonného rozhodnutí, kterým je rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] ze dne 2. 10. 2018 [číslo jednací], nikoliv rozhodnutí odvolacího orgánu. Rozhodnutí odvolacího orgánu v daném případě toliko naplňuje podmínku pravomocnosti. Zákon o odpovědnosti za škodu sice vyžaduje pravomocnost rozhodnutí, avšak z důvodu primárního řešení neuspokojivého právního stavu prostřednictvím řádných opravných prostředků. Jinými slovy je vyžadována pravomocnost, nikoliv však pravomocnost apriorní. Žalobce nemůže být krácen na svých právech proto, že se neblahý právní následek dostavil dříve, než stihla žalovaná (!) jako odvolací orgán (špatně) rozhodnout. Zjednodušeně řečeno na časové ose nejprve došlo k vydání prvostupňového rozhodnutí a následně (jeho následkem) došlo k rozvázání pracovního poměru. Tím je splněna podmínka příčiny a následku. Dále dne 13. 12. 2018 nabylo prvostupňové rozhodnutí právní moci, čímž je splněna podmínky pravomocnosti rozhodnutí. Snaha [stát. instituce] z těchto dvou podmínek vytvořit hybridní mix s jinými konotacemi je toliko účelovou snahou vyhnout se plnění. Ve smyslu výše uvedeného byla nezákonným rozhodnutím [anonymizována dvě slova] žalobci způsobena škoda ve výši 463 636 Kč, představující ušlý zisk ze zaměstnání. Tato částka byla vypočtena následujícím způsobem: • 20 000 Kč (představujících měsíční mzdu) násobeno dvaadvaceti celými měsíci za období prosinec 2018 až září 2020, • dále pět dvaadvacetin z částky 20 000 Kč za období 26. 11. 2018 až 30. 11. 2018 (kdy v tomto období nárok vznikl za 5 pracovních dní z celkového počtu 22 pracovních dní) představující poměrnou část měsíce listopadu 2018, • a jednadvacet dvaadvacetin z částky 20 000 Kč za období 1. 10. 2020 až 29. 10. 2020 (kdy v tomto období nárok vznikl za 21 pracovních dní z celkového počtu 22 pracovních dní) představující poměrnou část měsíce října 2020, a to s ohledem na fakt, že nárok trval ode dne rozvázání pracovního poměru do dne vydání Rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 10 Ad 3/2019 - 57, kterým bylo nezákonného rozhodnutí zrušeno, tedy: (20 000 Kč x 22) + (20 000 Kč / 22 x 5) + (20 000 Kč / 22 x21) = 440 000 Kč + 4 545 Kč + 19 091 Kč = 463 636 Kč.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že rozhodnutí [číslo jednací], kterým bylo [právnická osoba], s.r.o. [anonymizována dvě slova] odejmuto povolení ke zprostředkování zaměstnání bylo vydáno dne 2. 10. 2018. V průběhu probíhajícího řízení o odejmutí povolení uzavřel žalobce dne 15. 11. 2018 pracovní smlouvu u zaměstnavatele [právnická osoba]. Zároveň, taktéž v průběhu správního řízení, byl dne 26. 11. 2018 žalobci pracovní poměr zrušen ve zkušební době. Teprve dne 13. 12. 2018 bylo vydáno rozhodnutí o odvolání č.j. MPSV-2018/229680-422/2, kterým bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

4. Uvedla dále, že v listině vydané 26. 11. 2018 a označené jako„ Zrušení pracovního poměru ve zkušební době“ je jako důvod zrušení pracovního poměru uvedeno:„ Zaměstnavateli bylo doručeno Usnesení [anonymizováno 5 slov], [číslo jednací] ze dne 22. 11. 2018, kterým se řízení o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání přerušuje, do doby rozhodnutí ve věci [číslo jednací] [číslo], a ve které bude rozhodnuto, zda [titul] [celé jméno žalobce] splňuje zákonné podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce. S ohledem na tuto skutečnost Zaměstnavatel tímto v souladu s §48 odst. 1 písm. d) Zákoníku práce ruší pracovní poměr ve zkušební době, a to dnem 26. 11. 2018.“ V podané žalobě však žalobce jako příčinu zrušení pracovního poměru ve zkušební době označuje vydání nezákonného rozhodnutí, v jehož důsledku přestal splňovat podmínky pro ustanovení jeho osoby jako zákonného zástupce. S tímto výkladem žalovaná nemůže souhlasit, neboť pracovní poměr byl fakticky zrušen nikoli z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, ale v důsledku informace o probíhajícím správním řízení. Zaměstnavatel toliko využil svého práva ukončit pracovní poměr zrušením ve zkušební době a mohl tak učinit i bez udání důvodu. Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] je ze dne 2. 10. 2018, rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 12. 2018 a pravomocným se stalo až dne 17. 12. 2018, přičemž ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době došlo dne 26. 11. 2018. V době zrušení pracovního poměru toliko probíhalo správní řízení a neexistovalo žádné pravomocné rozhodnutí. Nemůže tedy obstát úvaha žalobce, že ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době došlo v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí, když v této době nemohl mít zaměstnavatel žádnou vědomost o zákonnosti či nezákonnosti rozhodnutí. Pracovní poměr byl zrušen ve zkušební době s odkazem na probíhající neskončené správní řízení či vydání rozhodnutí, které však dosud nebylo pravomocné, tj. nesplňovalo podmínku § 8 odst. 1 OdpŠk. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobené nezákonným rozhodnutím je příčinná souvislost mezi ztrátou zaměstnání, jakožto následkem a rozhodnutím, jež bylo pro nezákonnost zrušeno, nikoli mezi ztrátou zaměstnání a skutečností, jež byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí následně zrušeno. Zrušení pracovního poměru sice mohlo být motivováno probíhajícím řízením, avšak domněnku o výsledku řízení nelze zaměňovat s příčinou vzniku škody. K následku v podobě ztráty zaměstnání nedošlo v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí (ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk), neboť rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci později, přičemž výrok nepravomocného prvostupňového rozhodnutí byl v rozhodnutí orgánu druhého stupně implicitně obsažen a byl jím aprobován. Dle žalované nesplňuje žalobce ani podmínku uvedenou v § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., OdpŠk, dle kterého mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Žalobce nebyl účastníkem správního řízení, a pokud své účastenství odvozuje ze své pozice vedlejšího účastníka v probíhajícím soudním řízení, nelze toto automaticky vztáhnout k řízení správnímu, kde se účastenství posuzuje odlišně. Pokud se však žalobce pokládal za účastníka již v průběhu správního řízení, měl se (a jako osoba s právnickým vzděláním také mohl) proti vymezení okruhu účastníků správního řízení bránit. Výkladem otázky účastenství tak, jak předestírá žalobce, by musel být za účastníka řízení označen každý zaměstnanec zaměstnavatele, jemuž bylo odejmuto povolení ke zprostředkování zaměstnání, neboť i ten by mohl být na svých právech dotčen. Žalobce uplatňuje nárok na měsíční mzdu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se domnívá, že jde o tzv. hrubou mzdu, tudíž žalobce by obdržel částku nižší, přesto žalobce uplatňuje náhradu škody ve výši, kterou vypočítává z částky 20 000 Kč. Nelze též přehlédnout skutečnost, že žalobce po dobu rozhodování správních orgánů a soudu vystupoval v řadě právnických osob jako prokurista či člen statutárního orgánu. Nebyl osobou bez prostředků. Žalobce má také právnické vzdělání (k 1. 1. 2012 byl vyškrtnut ze seznamu advokátů). Žalovaná je přesvědčena, že v projednávané věci nebyly naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu a navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobcem a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

6. Soud v provedeném řízení zjistil:

7. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne 22. 5. 2018 [anonymizováno] č.j. 2018/25730/6 bylo zjištěno, že jím bylo vydáno žalobci povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, pro všechny druhy prací ve všech oborech, ve formě zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 14, odst. 1, písm. b) zákona o zaměstnanosti, a to na dobu tří let.

8. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne 2.10.2018 – [anonymizováno] 2018 [číslo] je zjišťováno, že [anonymizována dvě slova] vydal rozhodnutí, kterým [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [část obce a číslo] 00 [obec a číslo], odňal povolení ke zprostředkování zaměstnání.

9. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] [IČO] ze dne 15. 11. 2018 se podává, že žalobce uzavřel uvedeného dne s [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa].

10. Z usnesení [anonymizována tři slova] ze dne 22. 11. 2018 – [anonymizováno] 2018 [číslo] se podává, že jím bylo přerušeno správní řízení ve věci povolení ke zprostředkování zaměstnání právnické osobě o odejmutí povolení ke zprostředkování.

11. Z dokumentu„ Zrušení Pracovního poměru ve zkušební době“ firmou [právnická osoba] ze dne 26.11.2018 plyne, že bylo jim doručeno usnesení [anonymizována čtyři slova] z 22.11.2018, jímž se řízení o rozhodnutí ohledně splnění zákonných podmínek žalobce pro výkon funkce odpovědného zástupce, přerušuje a proto se ruší pracovní poměr žalobce ve zkušební době.

12. Z rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] z 13.12. 2018 ve věci odvolání [právnická osoba] s.r.o. proti odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání plyne, že odvolání bylo zamítnuto. Z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 10 Ad 3/2019 – 57 z 29.10.2020, se podává, že [právnická osoba] podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu k Městskému soudu v Praze, o které bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí správního orgánu bylo jako nezákonné, zrušeno. V uvedené věci vystupoval žalobce jako osoba zúčastněná na řízení. Proti tomuto rozsudku podal [anonymizována dvě slova] kasační stížnost a ve věci bylo následně rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 4 Ads 345/2020-38 ze dne 16. 6. 2021, kterým byla zamítnuta kasační stížnost [anonymizována dvě slova].

13. Žalobce se domáhá náhrady škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím [anonymizováno 8 slov] ze dne 2. 10. 2018 [číslo jednací], jakožto nezákonného rozhodnutí.

14. Nárok byl u žalované uplatněn dne 6.8.2021 15. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce uzavřel dne 15. 11. 2018 s [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [ulice a číslo] [část obce a číslo] 00 [obec a číslo] pracovní smlouvu, dle které měl pracovat jako odpovědný zástupce pracovní agentury. Stejnou pracovní pozici pak žalobce zastával v [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [část obce a číslo] 00 [obec a číslo], které bylo [anonymizována dvě slova] dne 2. 5. 2018 vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 60, odst. 1 zákona o zaměstnanosti, pro všechny druhy prací ve všech oborech, ve formě zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 14, odst. 1, písm. b) zákona o zaměstnanosti, a to na dobu tří let. Dne 2. 10. 2018 [anonymizována dvě slova] vydal rozhodnutí (které se později ukázalo být nezákonným), jímž [právnická osoba] odňal povolení ke zprostředkování zaměstnání. [příjmení] [příjmení] proti nezákonnému rozhodnutí podala v řádné lhůtě opravný prostředek – odvolání k [stát. instituce], odvolání nebylo úspěšné, pročež [právnická osoba] podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu k Městskému soudu v Praze, o které bylo rozhodováno v řízení pod sp. zn. 10 Ad 3/2019 a rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 10 Ad 3/2019 – 57, kterým bylo předmětné rozhodnutí [anonymizována dvě slova] jako nezákonné rozhodnutí, zrušeno. Proti tomuto rozsudku podal [anonymizována dvě slova] kasační stížnost. Ve věci tedy bylo definitivně rozhodnuto až rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 4 Ads 345/2020-38 ze dne 16. 6. 2021, kterým byla zamítnuta kasační stížnost [anonymizována dvě slova].

16. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Dle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

20. Žalobce tvrdí, že důsledkem nezákonného rozhodnutí bylo, že žalobce nemohl vykonávat svoji práci pro [právnická osoba], když kvůli nezákonnému rozhodnutí přestal splňovat podmínky pro ustanovení své osoby jako odpovědného zástupce podle ustanovení § 60 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. S ohledem na to, že v době vydání nezákonného rozhodnutí se žalobce nacházel ve zkušební době zaměstnání, byl s ním pracovní poměr rozvázán (respektive byl zrušen) dne 26. 11. 2018 a tudíž mu tak bylo účinně zabráněno v tom, aby pracoval v oboru, ve kterém se úzce specializuje více než dekádu, v důsledku čehož mu vznikla škoda představující ušlou mzdu.

21. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dále jen OdpŠk, zakládá objektivní odpovědnost státu za škodu, jsou-li současně splněny následující tři předpoklady: 1) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či se dopustil nesprávného úředního postupu, 2) poškozenému vznikla škoda /majetková újma vyjádřitelná v penězích/, 3) škoda je v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku /srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2Cdon 129/97 Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich.

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobené nezákonným rozhodnutím je příčinná souvislost mezi ztrátou zaměstnání, jakožto následkem a rozhodnutím, jež bylo pro nezákonnost zrušeno, nikoli mezi ztrátou zaměstnání a skutečností, jež byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí následně zrušeno. Žalobce byl u [právnická osoba] od 30.5.2018 do 3.10.2018 odpovědným zástupcem. Dne 15.11.2018 žalobce uzavřel s [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Rozhodnutím [anonymizováno] z 2.10.2018 – [anonymizováno] 2018 [číslo] - [anonymizována dvě slova] vydal rozhodnutí, kterým [právnická osoba] odňal povolení ke zprostředkování zaměstnání. V průběhu probíhajícího řízení o odejmutí povolení uzavřel žalobce 15.11.2018 smlouvu s [právnická osoba] s.r.o., dle které měl pracovat jako odpovědný zástupce pracovní agentury s nástupem dne 19.11.2018. Dne 26.11.2018 byl žalobci zrušen pracovní poměr ve zkušení době. Důvodem bylo přerušení řízení ohledně povolení žalobce pro výkon funkce odpovědného zástupce. Žalobce však shledává příčinu zrušení pracovního poměru ve zkušební době ve vydání nezákonného rozhodnutí, v jehož důsledku přestal splňovat předpoklady pro ustanovení jeho osoby jako odpovědného zástupce pracovní agentury. Pracovní poměr byl však zrušen pro probíhající správní řízení, které bylo přerušeno pro řešení předběžné otázky v rámci řízení o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.

23. Rozhodnutí [anonymizováno] z 2.10.2018 – [anonymizováno] 2018 [číslo] – jímž [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] odňal povolení ke zprostředkování zaměstnání, bylo shledáno nezákonným až vydáním rozhodnutí MPaSV 13.12.2018, kdy bylo o odvolání [právnická osoba] s.r.o. proti odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání rozhodnuto, že se odvolání zamítá. Jako nezákonné bylo označené až rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 10 Ad 3/2019 – 57, z 29.10.2020, přičemž k zrušení pracovního poměru žalobce došlo již dne 26.11.2018. Ke zrušení pracovního poměru tedy došlo nikoli v důsledku nezákonného rozhodnutí, neboť toto nevykazovalo znaky nezákonného rozhodnutí a takovým se stalo až rozsudkem vydaným pod č.j. 10 Ad 3/2019, tedy daleko později. Žaloba byla proto s ohledem na to, že nezákonné rozhodnutí není se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku, zamítnuta.

24. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, neboť ta měla ve věci úspěch. Žalované vnikly náklady ve formě paušálu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb. a žalované tak náleží za vyjádření k žalobě částka 300 Kč.