14 C 202/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození trvale bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození trvale bytem adresa žalobce c) celé jméno žalobkyně , datum narození trvale bytem adresa žalobkyně d) celé jméno žalobkyně , datum narození trvale bytem adresa žalobkyně e) celé jméno žalobce , datum narození trvale bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem anonymizováno číslo , PSČ obec a číslo - obec proti žalované: osobní údaje žalované za nějž jedná anonymizováno 7 slov sídlem adresa o omluvu a zaplacení částek 35 000 Kč, 30 000 Kč, 40 000 Kč, 35 000 Kč a 30 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci a) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci ve znění„ [stát. instituce], jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [celé jméno žalobce] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [celé jméno žalobce] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná.", jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovaného, a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) zadostiučinění ve formě peněžního odškodnění v částce 35 000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci b) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci ve znění„ [stát. instituce], jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [celé jméno žalobce] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [celé jméno žalobce] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná.", jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovaného, a aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci b) zadostiučinění ve formě peněžního odškodnění ve výši 30 000 Kč, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobkyni c) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobkyni ve znění„ [stát. instituce], jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [celé jméno žalobkyně] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [celé jméno žalobkyně] podala podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná.", jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovaného a aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobkyni c) zadostiučinění ve formě peněžního odškodnění ve výši 40 000 Kč, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobkyni d) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobkyni ve znění„ [stát. instituce], jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [celé jméno žalobkyně] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [celé jméno žalobkyně] podala podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná.", jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovaného a aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobkyni d) zadostiučinění ve formě peněžního odškodnění v částce 35 000 Kč, se zamítá.

V. Žaloba, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci e) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci ve znění„ [stát. instituce], jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [celé jméno žalobce] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [celé jméno žalobce] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná.", jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovaného a aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci e) zadostiučinění ve formě peněžního odškodnění v částce 30 000 Kč, se zamítá.

VI. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 540 Kč, a to každý z žalobců do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci, jejichž žaloba byla spojena do jednoho společného řízení, podali identické žaloby, kterými se domáhali přiznání zadostiučinění ve formě omluvy a individuálně vyčísleného peněžního odškodnění nemajetkové újmy. Uvedli, že jsou veřejnými funkcionáři ve smyslu zákona číslo 159/2006 Sb. o střetu zájmů a v souladu se zákonem podávali oznámení o svém majetku, nicméně dlouhodobě nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, které takto podávají. Žalobci mají za to, že zveřejňováním podaných oznámení docházelo k nepřiměřenému zásahu do jejich práva na soukromí, zaručeného čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina"), v čemž ostatně odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (dále jen„ nález ÚS"), kterým Ústavní soud neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaných dle zákona o střetu zájmu a zrušil uplynutím dne 31. 12. 2020 ust. § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmu. Žalovaný však práva žalobců zjevně poškodil a přestal s plošným zveřejňováním údajů z registru oznámení až po zaslání výzev žalobců a soustředěnému tlaku organizací hájících zájmy samospráv. Žalobcům tak vznikla újma na jejich právech, garantovaných dokonce na ústavní úrovni, neboť plošné zveřejnění oznámení, podaného žalobci podle zákona o střetu zájmů, porušuje jejich právo na ochranu soukromí. O protiústavnosti plošného zveřejňování podaných oznámení rozhodl ústavní soud, jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány a osoby, a to bez ohledu na to, že se jedná o tzv. derogační nález. I v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Dopady nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 se musejí soudy zabývat navzdory tomu, že byla odložena jeho vykonatelnost. Z toho totiž ještě neplyne, že nález po dobu odložení své vykonatelnosti neexistuje. Žalobce tak zveřejňování uvedených údajů poškodilo, neboť vykonávají veřejnou funkcí v menší obci. Žalobce a) ve své žalobě ze dne 12. 11. 2020 dále uvádí, že je neuvolněným starostou [územní celek] již od roku 2015 a k zásahům uvedl, že je mu to extrémně nepříjemné a vzhledem k tomu, jak těžkou a zodpovědnou práci jako starosta zastává, uvažoval, že s ní bude muset skončit. Žalobce b) podal žalobu dne 12. 11. 2020, přičemž uvedl, že je neuvolněným místostarostou v [anonymizována dvě slova] [obec], přičemž veřejnou funkci v obci vykonává již od roku 2014. Dále uvedl, že je mu známo, že lidé v obci zveřejňované údaje čtou, což mu je velmi nepříjemné, s osobním útokem v tomto směru se však nesetkal. Žalobkyně c) v žalobě ze dne 12. 11. 2021 uvedla, že je uvolněnou starostkou v obci [obec], veřejnou funkci vykonává již od roku 2010, přičemž vyslovila obavu, že by se jí zveřejňování informací mohlo v budoucnu dotknout. V žalobě z téhož dne pak žalobkyně d) uvedla, že je uvolněným starostou [územní celek], veřejnou funkci vykonává od roku 2003 a zveřejňování informací považuje za velký zásah do soukromí, kdy by tyto informace neměly být veřejně přístupné všem. Žalobce e) ve své žalobě ze dne 12. 11. 2020 uvedl, že je neuvolněným starostou [územní celek], veřejnou funkci vykonává již od roku 1998 a negativní dopad zveřejňování informací vidí navíc v tom, že k zásahu docházelo v době, kdy on sám musel chod úřadu přizpůsobovat GDPR a dalším regulacím. K porušování práv žalobců pak shodně docházelo setrvale od září 2017 až do listopadu 2020.

2. Žalovaná se k podaným žalobám vyjádřila ještě před spojením řízení pod sp. zn. 14 C 202/2020, a to ke všem shodně v tom směru, že s žalobami nesouhlasila. Žalovaná k věci samé uvedla, že [stát. instituce] je dle zásady legality státní moci, jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem, dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s Ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Ústavním nálezem ze dne 11. 2. 2020, vyhlášeným dne 11. 3. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť jím dochází k porušení čl. 10 Listiny. Tato ustanovení byla zrušena uplynutím 31. prosince 2020. Žalovaná tak uzavřela, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni 11. 2. 2020, když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Nad to žalovaná uvedla, že vznik újmy požadované k náhradě je v daném případě třeba dát primárně do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy a nikoli s postupem [stát. instituce]. Legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozsudku ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 215/2006.

3. V průběhu řízení pak žalobci podáním z 29. 9. 2021 doplnili svá tvrzení, když uvedli, že ke zveřejňování údajů docházelo až do listopadu 2020, přičemž se jednalo o citlivé údaje, které byly zveřejňovány bez vědomí žalobců. Žalobci uvedli, že závěr žalované o užití zákona č. 82/1998 Sb. není jednoznačný, neboť ochrana základních práv jednotlivce a právo na náhradu újmy vůči státu vyplývá přímo z Listiny základních práv a svobod a není možné, aby se sám stát schovával za právní předpis upravující určitou skupinu právních vztahů a vyhýbal se tak následkům (odpovědnosti) za porušení ústavně zakotvených pravidel, přičemž odkazuje na čl. 7 a čl. 10 odst. 3 Listiny. Žalobci se zároveň ohradili proti tvrzení žalované, že újma vznikla při legislativní činnosti, za kterou stát neodpovídá.

4. Soud spojil usnesením ze dne 20. 10. 2021, č.j. 14 C 202/2020-107, do jednoho řízení řízení týkající se všech žadatelů a žalobců a to [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce].

5. Mezi účastníky řízení byla nesporná skutečnost, že žalobci předběžně uplatnili u žalované své nároky na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a omluvy z důvodu shora popsaných. Dále mezi účastníky bylo nesporné, že každý z žalobců vykonával v rozhodném období veřejnou funkci, přičemž docházelo ke zveřejňování informací dle zákona o střetu zájmu.

6. Mezi účastníky řízení nebyly sporné skutkové okolnosti sporu, nýbrž sporná zůstala otázka právního posouzení, zda se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu spočívajícího ve zveřejnění majetkových přiznání žalobců v Centrálním registru oznámení v souvislosti s vydaným nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, kterým bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1. písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/ 2017.

7. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, soud zjistil, že tento byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a že tímto nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. 12. 2020. Časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil.

8. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 2. 2020 byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, kterým byl zrušen § 14b odst. 1, písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., a to uplynutím dne 31. 12. 2020. Soud má dále za zjištěné, že každý ze žalobců byl v rámci komunální politiky činný, jakožto politicky veřejný funkcionář, ve smyslu zákona o střetu zájmů a oznámení činěná žalobci, jakožto veřejnými funkcionáři, tak byla zveřejňována [stát. instituce] v Centrálním registru oznámení, a to způsobem, který umožňoval až do 6. 11. 2020 neomezený anonymní přístup třetích osob k takto zveřejněným informacím. Dne 6. 11. 2020 pak byl tento přístup k oznámením limitován tím, že nadále jsou oznámení přístupná pouze na základě předchozí, individualizované žádosti, nicméně rozsah zpřístupňovaných údajů je nadále stejný.

9. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Zákonem č. 14/ 2017 Sb. byl novelizován s účinností od 1. 9. 2017 zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mj. tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona:„ Každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.“ 15. Zákonem č. 112/2018 Sb. byl novelizován s účinností od 30. 6. 2018 zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mj. tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona:„ Každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.“ 16. Žalobci se domáhají náhrady nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena postupem [stát. instituce] při vedení Centrálního registru oznámení podle zákona o střetu zájmů, tedy výkonem veřejné moci. Nárok je tedy po právní stránce nutno posoudit dle zák. č 82/ 1998. K tomuto srov. i nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3076/20:„ Protože i při informování veřejnosti orgány veřejné moci o jejich činnosti může dojít k porušení práv a ke vzniku újmy, spadají i nezákonnosti při takovém informování, které jednotlivci způsobily škodu, pod nesprávný úřední postup podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Souladný s čl. 36 odst. 3 Listiny je takový výklad zákona č. 82/ 1998 Sb., podle něhož nezákonnost při poskytování informací nebo zveřejňování zpráv orgánem veřejné moci je nesprávným úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016 sp. zn. 30 Cdo 4118/2015 (č. 28/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)).“. Aplikace toliko obecné občanskoprávní úpravy odpovědnosti (ochrany osobnosti), v daném případě na místě není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, Rc 125/2011).

17. Dle Čl. 89 odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak. Dle odst. 2 vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Dle Čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Dle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dojde-li po provedeném řízení Ústavní soud k závěru, že zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo že jiný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo zákonem, nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který v nálezu určí. Analogicky k uvedené problematice soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1321/2019, dle kterého nebyl postup exekutora v rozporu s postupem stanoveným právními předpisy, jestliže se exekutor řídil zákonem, který byl teprve následně shledán Ústavním soudem za protiústavní.

18. Žalobci odvozovali vznik nemajetkové újmy od odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu dle ust. § 13 zákona 82/19898 Sb., spočívajícího v tom, že žalovaná postupovala při zveřejňování oznámení dle zákona o střetu zájmů v Centrálním registru těchto oznámení v souladu s § 14b odst. 1, písm. a), b), c), a to pokud jde o všechny žalobce jak v období před vydáním derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tj. před jeho vyhlášením dne 11. 2. 2020, tak v době po jeho vyhlášení do 6. 11. 2020, když sice byla odložena účinnost tohoto derogačního nálezu do 31. 12. 2020, avšak bylo již zřejmým, že způsob zveřejňování takto poskytnutých informací byl shledán Ústavním soudem za nesouladný s ústavními předpisy. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Tedy z obsahu pojmu nesprávného úředního postupu vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože však zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

19. Soud se nejdříve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v předmětném případě. Soud dospěl k závěru, že uplatněné nároky nejsou důvodné již z důvodu nesplnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když se žalobci domáhají odškodnění za dlouhodobé, systematické a plošné zveřejňování jejich oznámení z důvodu jejich působení jako veřejných funkcionářů, čímž bylo narušeno jejich soukromí. Období tvrzeného nesprávného postupu žalované lze rozdělit na období před derogačním nálezem a na období po vyhlášení derogačního nálezu, tj. od 11. 2. 2020. Dle závěru soudu postupu žalované v prvním období předcházejícím vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 nelze ničeho vytknout, když žalovaná postupovala podle platného a účinného právního předpisu. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem a nelze žalované ničeho vytýkat, neboť [stát. instituce], ani jako orgán spravující centrální registr oznámení dle zákona o střetu zájmů, nemůže o vlastní vůli zhodnotit, zda je zákon o střetu zájmů (či jeho části) v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Výše uvedené závěry podporuje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1321/2019, který dovodil, že postup (soudního exekutora) dle zákona, který byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk. Postup žalované spočívající plošném zveřejnění oznámení v souladu se zákonem o střetu zájmů, který byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem.

20. Co se týká druhé části tvrzeného nesprávného úředního postupu, tj. období od 11. 2. 2020 do 6. 11. 2020, žalovaná sice již měla informaci o tom, že části zákona o střetu zájmů nejsou v souladu s ústavním pořádkem, avšak Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020 odložil vykonatelnost svého nálezu dle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu do 31. 12. 2020. Až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. Soud proto ani v následujícím období neshledal, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když dle § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Tento závěr pak podporuje i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. Pl ÚS-st 31/10, ve kterém Ústavní soud dovodil, že v případě rozhodnutí Ústavního soudu, kterým se ruší právní předpis, dochází k tomuto zrušení nikoliv od počátku, tedy nikoliv ex tunc, nýbrž vždy až ode dne, který Ústavní soud v nálezu určí, a pokud by tak neučinil, pak až dnem publikace ve Sbírce zákonů. Tedy ke zrušení právního předpisu dochází s účinky ex nunc, tedy od stanoveného okamžiku. Ústavní soud přitom má možnost, za situace, kdy má za to, že derogační nález je natolik zásadním pro ochranu ústavnosti, zajistit jeho vykonatelnost ještě před datem vyhlášení ve Sbírce zákonů, což však musí výslovně do svého rozhodnutí zakotvit. Ústavní soud pak uzavřel, že zrušení právního předpisu pro futuro se projevuje právě i tím, že v případě, kdy Ústavní soud využije možnosti posunout okamžik vykonatelnosti svého nálezu až na budoucí dobu, pak se po dobu takovéhoto odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a konformní a orgány veřejné správy jsou povinny takovouto úpravu aplikovat. Ústavní soud k tomuto doplnil, že státní orgány naopak nic neopravňuje k tomu, aby ve svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto staly vykonatelnými. Ústavní soud poté v tomto směru ještě zdůraznil, že zrušení určité právní úpravy, jakožto protiústavní, ještě neznamená revizi individuálních právních aktů, která byla založena právě na aplikaci neústavního předpisu.

21. S ohledem na shora uvedené je potom zjevné, že pokud [stát. instituce] ve vztahu ke všem žalobcům i v době po 11. 2. 2020, kdy došlo k vyhlášení derogačního nálezu, nadále postupovalo dle § 14b odst. 1, písm. a) b) a c) zákona o střetu zájmů a oznámení v Centrálním registru nadále zveřejňovala dle tohoto ustanovení v neomezeném, nelimitovaném rozsahu, umožňujícím anonymní přístup, pak byl postup [stát. instituce] řádným, neboť jakožto orgán moci výkonné nebylo ministerstvo oprávněno samo dospět k závěru, že bude předčasně aplikovat právní důsledky derogačního nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 38/17 ještě před datem 31. 12. 2020, k němuž byla tato účinnost samotným Ústavním soudem zrušena. Opačný závěr by byl v rozporu se závěry Ústavního soudu přijatými v tomto nálezu i výše citovaném stanovisku (sp. zn. Pl ÚS-st 31/10), a rovněž by se možnost odkladu vykonatelnosti derogačních nálezů stala nadbytečnou, pokud by orgány moci výkonné měly povinnost podle těchto nálezů postupovat ještě před datem jejich účinnosti.

22. V této souvislosti je pak třeba vyjít nejen z argumentace obsažené v odůvodnění citovaných rozhodnutí a stanovisek Ústavního soudu, ale např. i z argumentace, obsažené v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 9As 173/2020. Z těchto se pak především podává, že v posuzovaném případě dochází ke střetu dvou zájmů, konkrétně zájmu na kontrole činnosti veřejných funkcionářů a zájmu na ochraně jimi poskytovaných informací. V tomto případě Ústavní soud dospěl k závěru, že dochází sice k porušení práva na ochranu informací, nicméně, že je zde i další zásadní zájem, spočívající v zachování možnosti kontroly činnosti veřejných funkcionářů, právě prostřednictvím podávaných oznámení, přičemž je třeba zdůraznit, že je to právě a pouze Ústavní soud, který je oprávněn posuzovat soulad zákonů s ústavními předpisy a právě Ústavní soud při vyhodnocení kolize těchto dvou zájmů dospěl k závěru, že pro ochranu Ústavou garantovaných práv je dostačující, pokud dojde ke zrušení předmětného ustanovení až k 31. 12. 2020. Nelze pak tedy nesprávný úřední postup na straně [stát. instituce], jakožto orgánu moci výkonné, spatřovat v tom, že nešel ve svém chování ještě nad rámec závěrů Ústavního soudu a střet těchto dvou zájmů nevyhodnotil jinak než Ústavní soud, konkrétně ve prospěch ochrany informací veřejných funkcionářů, a to tím, že by aplikoval účinky derogačního nálezu ještě před Ústavním soudem stanovenou vykonatelností.

23. Ze všech těchto důvodů tak tedy soud dospěl k závěru, že na straně žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, ani pokud se i v době od vyhlášení derogačního nálezu Ústavního soudu, tj. ode dne 11. 2. 2020 do 6. 11. 2020, fakticky řídila platnou a účinnou úpravou § 14b odst. 1, písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů i za situace, kdy toto ustanovení bylo již zrušeno, avšak až s účinky k 31. 12. 2020.

24. Nad rámec shora uvedeného, ohledně absence odpovědnostního titulu soud uvádí, že žalobu zamítl i z důvodu absence tvrzené nemajetkové újmy, neboť žalobci neunesli břemeno tvrzení ve vztahu k zásahům, k nimž mělo tvrzeným nesprávným úředním postupem dojít. Žalobci podali v zásadě totožné žaloby, které se lišili pouze v individualizaci tvrzeného zásahu do osobnostní sféry. Žalobci se však omezili pouze na obecná a neurčitá tvrzení, že jim je daná situace nepříjemná, že by v budoucnu ohledně toho mohly vzniknout spory, avšak s žádným osobním útokem se zatím nesetkali. Soud tak dospěl k závěru, že ani v případě, že by ve věci existoval odpovědnostní titul, již ze samotných tvrzení žalobců má soud za prokázané, že jim nemajetková újmy nevznikla, když žádný konkrétní zásah netvrdili.

25. S ohledem na to, že soud dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, ani není dostatečně tvrzena škoda, se pak soud nezabýval otázkou příčinné souvislosti 26. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalobcům. Žalovaná má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na paušální náhradu hotových výdajů dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) za pět vyjádření k žalobě (300 Kč ve vtahu ke každému ze žalobců). Žalované náleží též náhrada za přípravu na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky a za účast na jednání dne 20. 10. 2021 podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, a za přípravu a účast na jednání dne 16. 12. 2021. Tuto náhradu v rozsahu 1 200 Kč soud poměrně mezi žalobce rozdělil (1 200/5 = 240 Kč). Žalované tak náleží na náhradě nákladů řízení vůči každému žalobci 540 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.