14 C 204/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 330 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 18 937 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 937 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 89 063 Kč ve výši 15 % ročně od 22. 9. 2022 do 1. 11. 2022, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 311 063 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 330 000 Kč od 20. 9. 2022 do 21. 9. 2022, s úrokem z prodlení z částky 222 000 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 228 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 20. 9. 2022 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 V 16/2011 (dále jen jako„ posuzované řízení“). Žalobce ve své žalobě uvedl, že předmětné řízení bylo skončeno dne 22. 12. 2021, délka řízení téměř 11 let byla dle žalobce nepřiměřeně dlouhá. Žalobce uvedl, že první jednání ve věci se konalo až po uplynutí téměř jednoho roku po podání žaloby. U soudu prvního stupně došlo ke čtyřem změnám v osobě rozhodujícího soudce, byl vydán mezitímní rozsudek. Žalobce k průtahům nikterak nepřispěl svou nečinností, průtahy v řízení tak byly způsobeny výlučně nečinností soudu prvního stupně. Žalobce má za to, že věc nebyla složitá, naopak význam řízení hodnotí žalobce jako zásadní, neboť se jednalo o útok na podstatnou část žalobcova majetku. Žalobce z uvedených důvodů požaduje za rok trvání řízení odškodnění ve výši 20 000 Kč, přičemž je dle žalobce na místě zvýšit sazbu nemajetkové újmy o 50 % z důvodu zásadního významu řízení pro žalobce. Žalobce se se svou žádostí předběžně obrátil na žalovanou dopisem ze dne 22. 3. 2022.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 16/2011 uplatnil dne 21. 3. 2022. Žalovaná na základě projednání jeho žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a poskytla mu zadostiučinění ve výši 89 063 Kč. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo 8 let a 11 měsíců. Žalovaná shledala v řízení nekoncentrovanost a rozhodnutí soudu I. stupně bylo rušeno i z důvodu nepřezkoumatelnosti. Žalovaná přistoupila k finančnímu odškodnění, přičemž vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy vycházela z částky poloviční. Žalobkyně následně přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 000 000 Kč, 2 967 000 Kč a 229 415 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Řízení bylo po stránce skutkové, právní a procesní složité, bylo prováděno široké dokazování, byl vypracován znalecký posudek. Ve věci rozhodovaly soudy na dvou stupních soudní soustavy, opakovaně bylo rozhodováno v procesních otázkách, procesní aktivita účastníků tak částečně ovlivnila délku řízení. Význam řízení pro žalobce pak žalovaná hodnotila jako běžný.

3. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora cit. ust. § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. [Obsah přílohového spisu]

5. Ze stanoviska žalované ze dne 31. 10. 2022 se podává, že žalovaná vyhověla žádosti žalobce na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 16/2011, a přiznala žalobci odškodnění ve výši 89 063 Kč.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

11. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

12. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 6. 12. 2012, kdy nabylo právní moci usnesení o vstupu žalobce do řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009), do dne 29. 11. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Celková doba řízení tedy činila celkem 9 let. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, kdy ve věci samé rozhodoval soud I. stupně dvakrát a odvolací soud také dvakrát. Soud prvního stupně dále rozhodoval mezitímním rozsudkem, který byl k odvolání zrušen. V řízení bylo dále rozhodováno soudem I. stupně i soudem odvolacím o žádosti žalobce na osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení.

13. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že soud v řízení postupoval nekoncentrovaně a s neodůvodněnými obdobími nečinnosti například v období od 2. 5. 2013 do 11. 2. 2014, či od 17. 4. 2018 do 14. 12. 2018. V řízení docházelo k průtahům v podobě nečinnosti soudu, způsobených mimo jiné změnami v obsazení soudu, a celkovou délku řízení je i z těchto důvodů nutné hodnotit jako nepřiměřenou.

14. Co se týká jednání žalobce, lze shrnout, že tento se na délce řízení podílel jen částečně. Žalobce musel být opakovaně ze strany soudu vyzýván k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobce žádal o osvobození od soudních poplatků. Účastníci řízení také aktivně využívali opravné prostředky. Je zřejmé, že využívání opravných prostředků nelze klást účastníkům k tíži, když jejich užití patří k procesním právům účastníků, avšak je třeba zdůraznit, že každý opravný prostředek ve svém důsledku vede k prodloužení celkové délky řízení.

15. Co se týká složitosti věci, soud uvádí, že shledal v posuzované věci určitou skutkovou a procesní složitost, bylo třeba zajistit listinné důkazy, opakovaně připojit přílohové spisy, účastníci byli vyzýváni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, jednání bylo opakovaně odročeno za účel zajištění dalších důkazů a pokračování v dokazování. Ve věci byl vyhotoven znalecký posudek a znalec byl vyslechnut při jednání soudu, přičemž nutnost vypracovat znalecký posudek v řízení vede k závěru o větší složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2139/2010).

16. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako nižší. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Průmětem subjektivního hlediska nelze uzavřít, že by význam řízení pro žalobce byl zvýšený, neboť v průběhu řízení žalobce neprojevoval vyšší snahu o rychlé vyřízení věci.

17. Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Soud zvolil základní částku za rok řízení při spodní hranici, neboť délka řízení vůči žalobci nebyla extrémně dlouhá a v řízení nedošlo ani k jiným excesům, které by zvýšení základní částky odůvodňovaly. Celkem tedy základní částka za 9 let řízení činí 120 000 Kč. Soud pak uvedenou částku ponížil o 15 % z důvodu složitosti věci (viz odst. 15) a dále přistoupil k ponížení o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů (viz odst. 12). Soud dále přistoupil ke zvýšení základní částky o 10 % z důvodu postupu soudu v řízení (viz odst. 13). Soud tak základní částku snížil o 10 % a uzavřel, že žalobci na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši 108 000 Kč. S ohledem na již poskytnuté zadostiučinění ze strany žalované ve výši 89 063 Kč pak soud přiznal žalobci částku ve výši 18 937 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 9. 2022, tedy ode dne uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku žalovanou tj. 22. 9. 2022, do zaplacení. Soud dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z žalovanou již poskytnuté částky 89 063 Kč, od prvního dne prodlení žalované, do zaplacení (výrok I.). Výše úroků z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, tedy co do částky 311 063 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně zákonného úroku z prodlení od 20. 9. 2022 do 21. 9. 2022, neboť žalobce se předběžně se svým, nárokem obrátil na žalovanou dne 21. 3. 2022, žalované se tak do prodlení dostala až dne 22. 9. 2022 (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 8 228 Kč. Odměna advokát byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a dále náhrada DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a advokátního tarifu ve výši 1 428 Kč. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.