14 C 208/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 12. 11. 2020, se zamítá.

II. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 16. 11. 2020 domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy z tvrzeného nesprávného úředního postupu, který spočívá v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci č.j. 16 C 97/2017, kde podal žalobu na odškodnění ztráty na výdělku z nemoci z povolání. Šlo o špatný přepočet žalované v tamním řízení a též pojišťovny, když soudy daly žalobci za pravdu v jeho správném výpočtu. Žalobce netvrdí, že by došlo k zaviněným průtahům ze strany soudů, až na Nejvyšší soud, kde řízení trvalo 10 měsíců, přičemž dle jeho názoru s ohledem na pouhou citaci judikatury to nemuselo trvat tak dlouho. Za délku řízení žádá nemajetkovou újmu 20 tisíc korun.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že žalobce se obrátil mimosoudně se svým nárokem na žalovanou svým podáním ze dne 4.5.2020 doručeným žalované dne 11.5.2020. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 23.11.2020 nároku žalobce nevyhověla, když dospěla k závěru, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žalovanou bylo z obsahu předmětného soudního spisu Okresního soudu v Liberci č.j. 16C 97/2017 ohledně průběhu řízení v dané právní věci zjištěno že řízení bylo zahájeno dne 3.4.2017 žalobou podanou žalobcem na náhradu škody z důvodu nemoci z povolání ve výši 22 199 Kč s přísl. spolu s návrhem na vstup vedlejšího účastníka do řízení. Dne 6.4.2017 soud vyžaduje přílohový spis. Dne 18.1.2018 do spisu nahlíží právní zástupce žalovaného zaměstnavatele, který se dne 22.1.2018 vyjádřil k žalobě a navrhl vstup stejného vedlejšího účastníka do řízení jako žalobce, a sice svého odpovědnostního pojistitele. Dne 24.1.2018 soud rozesílá účastníkům jejich podání a činí dotaz na vedlejšího účastníka. Dne 12.2.2018 odpovědnostní pojistitel do řízení jako vedlejší účastník nevstupuje. Dne 26.2.2018 se k tomu vyjádřil žalobce. Dne 12.4.2018 soud nařídil jednání na den 16.5.2018. Dne 10.5.2018 žalobce rozšířil žalobu o částku 16 337 Kč s přísl. Na jednání dne 16.5.2018 bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, účastníci doplňují další důkazní návrhy, bylo připuštěno rozšíření žaloby a jednání bylo odročeno na den 25.5.2018 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci č.j. 16 C 97/2017-72 ze dne 25.5.2018 bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Dne 9.8.2018 proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Usnesením ze dne 13.8.2018 jej soud vyzval k úhradě soudního poplatku za podané odvolání, který uhradil dne 20.8.2018. Dne 29.8.2018 byl spis předložen odvolacímu soudu. Rozsudkem Krajského soudu v [obec] n. Lab.-pobočka v [obec] č.j. 29Co 214/2018-101 ze dne 19.3.2019 byl rozsudek soudu 1.st. potvrzen a nabyl tak právní moci dne 29.3.2019. Dne 6.5.2019 proti rozsudku podal dovolání žalovaný. Usnesením ze dne 14.9.2019 jej soud vyzval k úhradě soudního poplatku za podané dovolání, který uhradil dne 17.5.2019. Dne 29.5.2019 byl spis předložen dovolacímu soudu. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 21 Cdo 1919/2019-124 ze dne 31.3.2020 bylo dovolání odmítnuto a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 12.5.2020. V předmětné věci probíhalo řízení po dobu 3 let a 1 měsíc před třemi stupni soudní soustavy. Ve věci samé rozhodoval soud 1.st. 1x, odvolací soud 1x a Nevyšší soud ČR 1x, když rozsudek soudu 1.st. byl odvolacím soudem potvrzen a dovolání žalovaného bylo odmítnuto. Věc sama byla do určité míry složitá po stránce skutkové a právní. Prvotní objektivní prodleva je hraniční, je však třeba zohlednit, že právě v ní se promítá studium spisu a příprava řízení, poté již k průtahům v řízení nedocházelo. Žalobce sám stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu nepovával. Žalobci se dostalo pravomocného přiznání jeho nároku do 2 let od podání žaloby. Při úvaze, že řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy a k tomu, že změně rozsudku soudu 1.st. nedošlo, je třeba celkovou délku řízení považovat za přiměřenou. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci nelze ani konstatovat, že by bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních lidských práv a svobod co do přiměřené rychlosti projednání věci.

3. Ve věci bylo lze rozhodnout bez nařízení jednání dle ust. § 115a o.s.ř., když s tímto postupem strany konkludentně souhlasily.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil z databáze infosoud.justice.cz a též z tvrzení účastníků, úkony v řízení u Okresního soudu v Liberci pod č.j. 16 C 97/2017, v němž dne 3.4.2017 byla podána žaloba, žalobce byl v posuzovaném řízení v posici strany žalující, šlo o náhradu ztráty na výdělku z důvodu nemoci z povolání. Dne 16.5.2018 bylo nařízeno jednání, 25.5.2018 byl vyhlášen rozsudek, 9.8.2018 bylo podáno odvolání, 28.8.2018 byl spis odeslán nadřízenému soudu k rozhodnutí o odvolání, 19.3.2019 bylo vyřízeno odvolání, 29.3.2019 bylo řízení pravomocně skončeno. Dne 8.5.2019 byl podán opravný prostředek - dovolání, dne 28.5.2019 odeslán spis nadřízenému soudu, dne 31.3.2020 o dovolání bylo rozhodnuto, dne 14.4.2020 byl vrácen spis soudu I. stupně, rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.5.2020.

5. Skutkovým zjištěním soud je, že řízení u Okresního soudu v Liberci pod č.j. 16 C 97/2017 ve vztahu k žalobci trvalo od 3.4.2017 do 12.5.2020, tedy 3 roky. V předmětné věci probíhalo řízení před třemi stupni soudní soustavy. Ve věci samé rozhodoval soud 1.st. 1x, odvolací soud 1x a Nevyšší soud ČR 1x. V řízení k průtahům nedocházelo; to netvrdí ani žalobce. Nicméně má za to, že pracovněprávní spory by měly být vyřizovány v co nejkoncentrovaněji vedeném soudním řízení.

6. Podle § 1 zákona číslo 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 5 zákona číslo 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 7 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

9. Podle § 31a zákona, o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

11. Soud uzavřel, že v předmětném řízení nedošlo k průtahům ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, a tudíž nelze konstatovat, že by žalobci mohla vzniknout nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Soud posuzuje délku trvání řízení komplexně, zabývá se plynulostí jednání ve věci, činěním úkonů v přiměřených lhůtách, procesní aktivitou účastníků i složitostí věci. Délka řízení je z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Soud tak uzavřel, že úkony byly prováděny v řádných lhůtách a vzhledem k složitosti věci, když v dané věci rozhodovaly soudy všech stupňů soudní soustavy, tak v daném případě nelze konstatovat nepřiměřenost délky řízení. V postupu soudu k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Délka řízení je vzhledem k popsaným okolnostem řízení zcela přiměřená, a to i vzhledem k charakteru řízení – pracovně právního sporu. Lze uzavřít, že žalobci se v podstatě dostalo pravomocného přiznání jeho nároku do 2 let od podání žaloby, s tímto závěrem soud souhlasí s názorem žalované. V součtu posuzovaného řízení trvajícího 3 roky, proto nelze shledat nepřiměřenou délku řízení, není tedy dán nesprávný úřední postup v řízení způsobený tvrzenou nepřiměřenou délkou, proto žaloba byla shledána nedůvodnou.

12. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení úspěšné žalované, ten má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalované byla tak přiznána paušální částka 300 Kč za 1 úkon ve věci (vyjádření k žalobě).