14 C 214/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 88 030,34 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 88 030,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 8. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 3. 10. 2023 domáhá po žalované náhrady majetkové újmy ve výši 63 030,34 Kč s příslušenstvím a nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen jako„ zákon“). Nesprávného úředního postupu se dle žalobkyně dopustil soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad] [anonymizováno], v exekučním řízení vedeným pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ namítané řízení“), při vydání usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty ze dne 19. 5. 2020, č. j. [číslo jednací]. Na základě tohoto usnesení byl žalobkyni přiznán nárok na částečně uspokojení řádně přihlášené pohledávky ve výši 63 030,34 Kč a částka jí byla vyplacena. Dne 17. 7. 2020 byla žalobkyně vyzvána soudním exekutorem k vrácení vyplacené částky s odůvodněním, že při vydání rozvrhového usnesení došlo k pochybení, neboť nebyla zohledněna pohledávka Finančního úřadu pro [anonymizováno 5 slov] [obec] (dále jen„ FÚ“), které svědčí příznivější pořadí než žalobkyni, a částka 63 030,34 Kč měla být vyplacena FÚ. FÚ následně pohledávku vymáhal po žalobkyni jako bezdůvodné obohacení, žalobkyně s FÚ v průběhu soudního řízení uzavřela smír a zavázala se částku vrátit. Žalobkyně uvedla, že její majetek se oprávněně zvýšil o podíl na výtěžku dražby (tj. o částku 63 030,34 Kč) a následně se z důvodu pochybení soudního exekutora o tuto částku ponížil. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobkyně uvedla, že jí vznikla v okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o skutečnosti, že je povinna vrátit již poskytnuté plnění. Nemajetková újma představuje zejména újmu psychickou, žalobkyně byla vystavena stresu zahrnujícímu též stigmatizaci žalobkyně nálepkou dlužníka. Nemajetkovou újmu žalobkyně dále umocňuje délka exekučního řízení, kdy pohledávka žalobkyně byla soudním exekutorem vyplacena až cca 3 roky poté, kdy byla poprvé uplatněna. Z uvedených důvodů žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně se předběžně se svým nárokem obrátila na žalovanou dne 7. 3. 2023.

2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že se na ní žalobkyně předběžně obrátila se svým nárokem dne 7. 3. 2023 s tím, že nároku po předběžném projednání nevyhověla. Žalovaná učinila nesporným průběh exekučního řízení vedeného u [exekutorský úřad] [anonymizováno], soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno], pod sp. zn. [spisová značka], jakož i skutečnost, že žalobkyně byla následně vyzvána FÚ k vydání bezdůvodného obohacení a pohledávka byla po žalobkyni vymáhána v řízení před soudem. Žalovaná rovněž učinila nesporným, že se soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [jméno] dopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v opomenutí pohledávky jiného řádně přihlášeného věřitele. Žalovaná činila předmětem sporu důvodnost uplatněného nároku žalobkyně. K nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 63 030,34 Kč žalovaná uvedla, že není splněna podmínka vzniku škody, neboť částka byla žalobkyni vyplacena bez právního důvodu, pročež nemohlo dojít k zásahu do majetkové sféry žalobkyně, která neměla právní důvod k ponechání si vyplacené částky. Ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že konstatovala nesprávný úřední postup a žalobkyni se za něj omluvila. Rovněž ve vztahu k požadavku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy žalovaná vznesla námitku promlčení. Žalovaná uvedla, že žalobkyně se o pochybení soudního exekutora dozvěděla z přípisu ze dne 17. 7. 2020, který byl žalobkyni doručen dne 23. 7. 2020, přičemž žaloba byla podána až dne 5. 10. 2023, tj. po uplynutí 6měsíční promlčecí doby. Žalovaná má za to, že na uvedeném nezmění nic ani skutečnost, že se žalobkyně neřídila sdělením a poučením soudního exekutora v rámci přípisu ze dne 17. 7. 2020. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval.

4. Mezi stranami nebyl sporný průběh exekučního řízení vedeného u [exekutorský úřad] [anonymizováno], soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno], pod sp. zn. [spisová značka]. Dále nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně byla vyzvána FÚ k vydání bezdůvodného obohacení, a FÚ následně podal žalobu k [název soudu], který vyslovil předběžný právní názor, že procesní obrana zdejší žalobkyně nemůže obstát s ohledem na úpravu žaloby z lepšího práva. Z těchto důvodů žalobkyně s FÚ uzavřela smír, který soud schválil usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. 7 C 105/2022-85. Mezi účastníky bylo rovněž nesporným, že se soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [jméno] dopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v opomenutí pohledávky jiného řádně přihlášeného věřitele při vydání rozvrhového usnesení ze dne 19. 5. 2020, v exekučním řízení vedeným pod sp. zn. [spisová značka].

5. Spornou otázkou naopak zůstala důvodnost žalobkyní uplatněného nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy.

6. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 11. 8. 2023 soud zjistil, že po předběžném projednání nároku žalobkyně žalovaná nevyhověla nároku na náhradu škody ve výši 63 030,34 Kč z důvodu, že není splněna podmínka vzniku škody, neboť předmětná částka byla žalobkyni vyplacena bez právního důvodu. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná konstatovala, že v namítaném řízení došlo k nesprávnému postupu spočívajícímu v procesním pochybení při vedení řízení, které vedlo k opomenutí pohledávky jiného řádně přihlášeného věřitele, přičemž žalovaná se žalobkyni za nesprávný úřední postup omluvila. Žalovaná však nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě.

8. Z listiny nazvané jako Žádost o vrácení zaslaného plnění ze dne 17. 7. 2020 adresované žalobkyni včetně dodejky, soud zjistil, že soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [jméno] požádal žalobkyni o vrácení částky 63 030,34 Kč, která byla žalované zaslána na základě rozvrhového usnesení ze dne 20. 5. 2020, č. j. [číslo jednací] Soudní exekutor žalobkyni sdělil, že při vydání rozvrhového usnesení došlo k pochybení, v důsledku kterého nebyla zohledněna přihláška věřitele, který má lepší pořadí než pohledávka žalobkyně. Žalobkyně byla zároveň poučena, že opomenutý věřitel se může domáhat po žalované vydání bezdůvodného obohacení. Listina byla žalobkyni doručena dne 23. 7. 2020.

9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. V řízení vedeným u [exekutorský úřad] [anonymizováno], soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno], sp. zn. [spisová značka], byla pohledávka žalobkyně částečně uspokojena dle rozvrhového usnesení částkou 63 030,34 Kč. Následně byla žalobkyně přípisem soudního exekutora vyzvána k vrácení vyplacené částky, neboť při vyhotovení rozvrhového usnesení došlo k opomenutí pohledávky řádně přihlášeného věřitele, který měl být uspokojen před žalobkyní. Žalobkyně odmítla bezdůvodné obohacení vrátit opomenutému věřiteli, který se své pohledávky následně domáhal soudní cestou. Žalobkyně uzavřela s opomenutým věřitelem smír, který soud schválil usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. 7 C 105/2022-85, a na jehož základě se žalobkyně zavázala opominutému věřiteli vrátit částku 63 030,34 Kč.

10. Podle ust. § 1 zákona č. zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 sb. o notářích a jejich činnosti (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v trestním řízení a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

13. Podle ust. § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy hodné zvláštního zřetele, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž po porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence všech těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

20. Mezi účastníky nebylo sporu o existenci nesprávného úředního postupu, který spočíval v opomenutí pohledávky jiného řádně přihlášeného věřitele v rámci rozvrhového usnesení. Soud se proto zabýval podmínkou vzniku škody, kterou žalobkyně vyčíslila na částku 63 030,34 Kč a která představuje částečné plnění dle rozvrhového usnesení, které žalobkyně byla nucena následně vrátit z titulu bezdůvodného obohacení.

21. V posuzovaném případě soud neshledal, že by nesprávným úředním postupem byla žalobkyni způsobena tvrzená škoda. Žalobkyně obdržela částku ve výši 63 030,34 Kč bez právního důvodu a byla povinna ji vydat z titulu bezdůvodného obohacení. Na tuto skutečnost byla žalobkyně bezodkladně upozorněna ze strany soudního exekutora, a zároveň byla poučena o následcích, které mohou nastat, pokud předmětnou částku nevrátí. Žalobkyně si tak musela být od počátku vědoma, že jí předmětná částka nenáleží. Soud souhlasí s názorem žalované, že na uvedeném ničeho nezmění ani skutečnost, že žalobkyně proti sdělení exekutora brojila a odmítla částku vrátit. Nelze však přijmout závěr žalobkyně, že se její majetek zvětšil o tuto částku na základě rozvrhového usnesení a následně nastal majetkový úbytek ve stejném rozsahu, pročež byla žalobkyni v tomto rozsahu způsobena škoda. Za škodu obecně nelze považovat úbytek finančních prostředků, které člověku po právu nenáleží, nadto za situace, kdy si žalobkyně musela být vědoma, že jí byly finanční prostředky vyplaceny bez právního titulu. Finanční prostředky, které byly vyplaceny žalobkyni bez právního důvodu ze strany soudního exekutora tak objektivně nemohly navýšit majetek žalobkyně. V důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora žalobkyni nezanikla pohledávka za povinným a žalobkyně ji nadále mohla vymáhat v rámci exekučního řízení vedeného na majetek povinného, pročež žalobkyni žádná škoda v tomto směru také nevznikla. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že v majetkové sféře žalobkyně nedošlo k žádnému majetkovému úbytku, který by odpovídal žalované částce.

22. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, přičemž soud nejprve posuzoval námitku promlčení vznesenou žalovanou.

23. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. V případě namítaného nesprávného úředního postupu je rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty den, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004).

24. V posuzovaném případě žalobkyně uvedla, že„ nemajetková újma vznikla v okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o skutečnosti, že je povinna vrátit již poskytnuté plnění“, tj. dne 23. 7. 2020, kdy jí byla doručena žádost soudního exekutora o vrácení vyplacené částky. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované až dne 7. 3. 2023, pročež nedošlo ani ke stavení promlčecí lhůty ve smyslu § 35 odst. 1 zákona, neboť promlčecí lhůta uplynula dnem 23. 1. 2021. Nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč uplatněný žalobou je tak promlčen.

25. S ohledem na shora uvedené důvody soud považoval žalobu za nedůvodnou jak co do nároku na náhradu majetkové škody ve výši 63 030,34 Kč, neboť žalobkyni škoda nevznikla, tak i co do nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč, neboť tento nárok žalobkyně je promlčen, pročež soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., tj. 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.