14 C 224/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 31 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 31 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy z titulu tvrzeného na nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, které bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 86/2019, v němž vystupoval žalobce rovněž v pozici strany žalující. Uvedl k tomu, že podal dne 21. 5. 2019 k Městskému soudu v Praze (dále jen„ krajský soud") žalobu proti nezákonnému zásahu dle § 82 a násl. soudního řádu správního, kterou se domáhal toho, aby soud vydal rozsudek, kterým bude uznáno, že zásah vůči žalobci, spočívající v nezákonném užití donucovacích prostředků dne 9. 4. 2019 byl nezákonný. Podaná žaloba byla zamítnuta rozsudkem krajského soudu ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6 A 86/2019- 54 (dále jen„ rozsudek krajského soudu"), jenž byl doručen žalobci dne 23. 10. 2020. Proti rozsudku krajského soudu žalobce podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, přičemž Nejvyšší správní soud rozhodl o podané kasační stížnost tak, že rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. 1 As 419/2020-43 zrušil rozsudek krajského soudu a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud následně vydal ve věci nový rozsudek ze dne 3. 2. 2022, č. j. 6 A 86/2019-98, kterým rozhodl, že zásah vůči žalobci spočívající v užití donucovacích prostředků byl nezákonný. Nový rozsudek krajského soudu byl žalobci doručen dne 28. 2. 2022 a lze jej považovat za poslední vydané rozhodnutí ve věci. Žalobce uplatnil dne 31. 3. 2022 svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované, resp. u ministerstva. Ze strany ministerstva žádosti žalobce nebylo vyhověno. Soudní řízení trvalo od doručení žaloby do nabytí právní moci nového rozsudku krajského soudu více než 33 měsíců. Tuto dobu žalobce nepovažuje za přiměřenou. Pro žalobce mělo soudní řízení zvláštní význam mj. pro navazující řízení o náhradě škody (způsobené mu vlastním nezákonným užitím donucovacích prostředků), ve kterém byl vázán promlčecí lhůtou k uplatnění tohoto nároku. Promlčecí lhůta k uplatnění nároku (na náhradu škody způsobené užitím nezákonných donucovacích prostředků) se přitom po dobu běhu řízení o žalobě o nezákonném zásahu nepřerušuje. K posouzení, zda byl postup orgánu veřejné moci nezákonný, je pak příslušný výhradně správní soud. Žalobce uvádí, že i z tohoto důvodu má správní soud projednávat zásahové žaloby přednostně (§ 56 odst. 3 s.ř.s.), kdy dle názoru žalobce došlo v rámci projednání jím podané zásahové žaloby k nedůvodným průtahům. Na základě této skutečnosti byla žalobci způsobena nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní dne 31. 3. 2022 obecný zmocněnec žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], bytem [adresa] (dále jen„ obecný zmocněnec“) uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 31 500 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. Dne 4. 5. 2022 byl obecný zmocněnec jako zástupce žalobce vyzván k doložení řádné plné moci, která by opravňovala obecného zmocněnce žalobce jednat jménem žalobce v předmětné věci. Výzva byla obecnému zmocněnci doručena do datové schránky dne 4. 5. 2022. Obecný zmocněnec na výzvu žalované však do dnešního dne nereagoval. Žádost žalobce tedy nebyla žalovanou věcně projednána, neboť tato dospěla k závěru, že nárok žalobce byl uplatněn k tomu neoprávněnou osobou - obecným zmocněncem žalobce. Stanovisko žalované bylo obecnému zmocněnci doručeno do datové schránky dne 31. 8. 2022 s tím, že si jej obecný zmocněnec žalobce vyzvedl dne 3. 9. 2022. Obecný zmocněnec tedy prokazatelně věděl již dne 3. 9. 2022, že nebyly splněny podmínky pro uplatnění žádosti ve smyslu ust. § 14, odst. 3) z.č. 82/1998 Sb., a přesto řádnou plnou moc v rámci mimosoudního projednání nedoplnil, ačkoliv zákonná 6ti měsíční lhůta k projednání žádosti žalovanou uplynula až dne 31. 9. 2022. S ohledem na shora uvedené má žalovaná za to, že ze strany žalobce nebyla splněna podmínka řízení zakotvená v ust. § 14, odst. 3) z.č. 82/1998 Sb., v němž je uvedeno, že uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného úřadu je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

3. Pro případ, že by se soud neztotožnil s názorem žalované, tato z opatrnosti dále uvedla, že řízení, ve kterém je namítán nesprávný úřední postup, bylo ve vztahu k žalobci zahájeno dne 21. 5. 2019 doručením žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, konkrétně [stát. instituce], se sídlem [adresa], k Městskému soudu v Praze. Nezákonný zásah žalovaného spočíval v nezákonném užití donucovacích prostředků proti žalobci. Dne 16. 9. 2020 a 15. 10. 2020 byla konána jednání, dne 15. 10. 2020 byl soudem vyhlášen zamítavý rozsudek. Proti rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost dne 6. 11. 2020. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021 byl rozsudek ze dne 15. 10. 2020 zrušen a věc vrácen zpět Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Následně byla nařízena jednání na 14. 10. 2021 a 13. 1. 2022, ta však byla zrušena. Dne 3. 2. 2022 byl soudem vyhlášen vyhovující rozsudek. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 3. 2022. Celková délka napadeného řízení ve vztahu žalobci činila 2 roky a 9 měsíců, ve věci bylo 2x rozhodováno Městským soudem v Praze a 1x Nejvyšším správním soudem ČR. Věc byla do jisté míry skutkově složitá, soud prováděl listinné dokazování spisem předloženým správním orgánem, dále videozáznamy, výslechy svědků, ve věci bylo konáno několik jednání, část z nich byla zrušena. Pokud se jedná o posouzení délky napadeného řízení z hlediska její přiměřenosti, dle názoru žalované lze celkovou délku řízení považovat za přiměřenou jako celek.

4. Soudem byl na počátku dokazování sdělen předběžný názor na věc, že žaloba zřejmě neobstojí s ohledem na ustanovení § 56 odst. 3 s. ř. s., když se domnívá, že s ohledem na legislativní rámec není dán legitimní důvod, proč by měl soud ve správním řízení přednostně projednat žalobu, kterou se žalobce domáhá toliko určení, že zásah byl nezákonný.

5. Z provedeného dokazování připojeným spisem Městského soudu v Praze 6 A 86/2019 bylo zjištěno podání žaloby [celé jméno žalobce] u Městského soudu v Praze proti Krajskému ředitelství Policie hlavního města Prahy, ohledně nezákonného zásahu ze dne 9. 4. 2019, podané podle § 82 a následujících soudního řádu správního, jíž se žalobce domáhal vydání rozsudku, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v nezákonném užití donucovacích prostředků dne 9. 4. 2019 v čase kolem 19:30 hodin, v ulici [ulice], v [obec], po pravé straně ve směru jízdy z [část obce] k [příjmení] náměstí naproti budově hlavního nádraží proti žalobci, byl nezákonný. Žaloba došla do datové schránky dne 21. 5. 2019. Byl složen soudní poplatek dne 22. 5. 2019. Referátem předsedy z 11. 6. 2011 přidělen spis jemu samému. Následoval referát 11. 6. 2019 k zaslání žaloby žalovanému, po provedení úkonů spis předložit zpět soudci. Dne 13. 6. 2019 zaslána žaloba protistraně. Vyjádření žalovaného z 15. 8. 2019, a následně bylo přeposláno žalobci dne 21. 8. 2019. Výzva žalobci - usnesení 6 A 86/2019 -17 ze dne 9. 12. 2019, že se upozorňuje na judikaturu týkající se jeho žaloby ze dne 16. 5. 2019 ohledně pasivní legitimace žalovaného a žalobce se proto vyzývá, aby případně upravil svou žalobu ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení. Reakce žalobce z 20. 4. 2020 ohledně změny žalobního petitu, když žaluje, jako žalovaného Ministerstvo vnitra. Dne 4. 5. 2020 doručována žaloba Ministerstvu vnitra. Žádost Ministerstva vnitra o prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě do 25. 6. 2020, když toto podání je datováno 2. 6. 2020, číslo listu 27 spisu. Vyjádření Ministerstva vnitra jako žalované strany z 10. 6. 2020. Podání 24. 6. 2020, jímž žalovaný soudu dokládá listiny k důkazu. Referát soudce z 19. 8. 2020 k nařízení jednání na 16. 9. 2020, číslo listu 40. Žádost zástupce žalobce [příjmení] [příjmení] z 22. 9. 2020, aby bylo jednání ze dne 23. 9. 2020 odročeno, a to z důvodu nemoci advokáta žalobce. Na to reakce soudu 23. 9. 2020, že se jednání z 23. 9. odročuje na 15. 10. 2020. Evidenční list o zvukovém záznamu z jednání konaného 15. 10. 2020, u něhož byl vyhlášen rozsudek, číslo listu 54, že žaloba se zamítá (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozsudek doručován účastníkům 22. 10. 2020. Požadavek Nejvyššího správního soudu z 13. 11. 2020, adresovaný Městskému soudu v Praze k 6 A 86/2019, že Nejvyšší správní soud obdržel 6. 11. 2020 neodůvodněnou kasační stížnost žalobce, která se v příloze zasílá Městskému soudu v Praze na vědomí a že věc je u Nejvyššího správního soudu vedena pod spisovou značkou 1 As 419/2020, přičemž se žádá bez odkladu o předložení úplného soudního spisu. Kasační stížnost z 5. 11. 2020 neodůvodněná, na čísle listu 64 spisu. Předložení spisu pro řízení o kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu, a to dne 24. 11. 2020. Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, že se rozsudek Městského soudu v Praze (6 A 86/2019 -54) ze dne 15. 10. 2020 zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Spis vrácen Městskému soudu v Praze dne 21. 5. 2021. Přípis soudu adresovaný Ministerstvu vnitra ze dne 10. 6. 2021, aby s ohledem na právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v jeho rozsudku ve lhůtě jednoho měsíce písemně sdělil návrhy žalovaného na další dokazování, případný výsledech svědků. Referát z 9. 9. 2021 k nařízení jednání na 14. 10. 2021, číslo listu 83. Pak ve spise založen evidenční list zvukového záznamu z 14. 10. 2021, kdy se konalo jednání, o jehož průběhu byl pořízen zvukový záznam, disketa, založeno ve spise. Referát z 15. 12. 2021 k nařízení jednání 13. 1. 2022 s tím, že je zde upozornění, aby k ústnímu jednání se dostavili se svědky, případně policisty, které budou chtít vyslechnout ve věci. Žádost žalobce adresovaná Městskému soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022 jako návrh na zvážení odročení jednání nařízeného na datum 13. 1. 2022 s ohledem na to, že žalobce má 13. 1. 2022 pracovní cestu do zahraničí, sám navrhoval svoji výpověď a neví, zda ji soud má v úmyslu v řízení provést, a pokud by se jevilo, že ano, pak je případné jednání 13. 1. 2022 nehospodárné. Dalším důvodem odročení je, že advokát měl, případně má [anonymizována tři slova], onemocnění s lékařskou zprávu, a proto navrhuje, aby jednání bylo odročeno na jiný termín s tím, že od 17. 1. 2022 může kdykoliv, přiložena lékařská zprávu na [anonymizována dvě slova]. Na to reakce soudu z 12. 1. 2022, aby bylo jednání odročeno na 3. 2. 2022. Evidenční list zvukového záznamu o jednání konaného dne 3. 2. 2022, k tomu připojena disketa a rozsudek Městského soudu v Praze 6 A 86/2019-98 ze dne 3. 2. 2022, že (výrok I.), zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v užití donucovacích prostředků dne 9. 4. 2019 v čase kolem 19:30 hodin, v ulici [ulice], v [obec], po pravé straně ve směru jízdy z [část obce] k [příjmení] náměstí naproti budově hlavního nádraží byl nezákonný. (Výrok II.) nákladový. Vyznačena právní moc dnem 1. 3. 2022, číslo listu 98. Řízní trvalo od 21.5.2019 do 1.3.2022, tedy 2 roky a 9 měsíců.

6. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 téhož zákona stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 citovaného zákona nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zákon v tomto směru odkazuje na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle § 6 o.s.ř. soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné byly spolehlivě zjištěny. Podle § 31 a) citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové lhůtě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). ESLP se snaží o globální pohled na řízení, proto průtah v jedné fázi řízení může být tolerován (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002).

8. Soud zjistil z důkazu provedeným spisem Městského soudu v Praze č.j. 6 A 86/2019, že v průběhu řízení žalobce opakovaně žádal o odročení jednání, tudíž se podílel na délce posuzovaného řízení, když se tak stalo k jednání nařízenému na 23. 9. 2020, čemuž soud vyhověl a odročil jednání na 15. 10. 2020 a též u jednání, které se konalo 13. 1. 2022, kdy žádal o odročení a rovněž i tomuto požadavku žalobce bylo vyhověno. Byl to tedy žalobce, který dílem způsobil prodloužení prozkoumávaného řízení, byť o nikoliv výraznou dobu. Na délce řízení se podílel žalobce výrazněji tím, že musel být vyzýván k doplnění vad žaloby v označení správného účastníka řízení na straně žalovaného, když byl k tomuto doplnění vyzván usnesením soudu ze dne 9. 12. 2019, které mu bylo doručeno dne 12. 12. 2019, přitom měl lhůtu k doplnění a odstranění vad žaloby v trvání jednoho měsíce, v uvedené lhůtě však vady neodstranil a žalobu precizoval až dne 20. 4. 2020, to znamená s tříměsíční prodlevou. Rovněž jeho další podíl na délce řízení jde shledávat v tom, že kasační stížnost, kterou podal proti prvnímu rozhodnutí Městského soudu v Praze, datovanou 5. 11. 2020 a adresovanou k Nejvyššímu správnímu soudu neodůvodnil a podal jí pouze blanketní formou. Nejvyšší správní soud pak ve věci rozhodl 29. 4. 2021. Z tohoto pohledu tedy řízení s ohledem na prováděné úkony žalované, nebylo průtahové. Pakliže došlo k celkové délce řízení v trvání od 21. 5. 2019 až do 1.3.2022, pak tato délka jde k tíži žalující strany. Naopak strana žalovaná činila úkony odpovídající procesní situaci a z tohoto důvodu byla žaloba posouzena jako nedůvodná a byla zamítnuta.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud úspěšné žalované přiznal náklady nezastoupeného účastníka dle Vyhl. č. 254/2015 Sb. a Vyhl. č. 177/1996 Sb. za vyjádření k žalobě a jednání u soudu dne 10.1.2024, každý po 300 Kč; celkem 600 Kč.