14 C 235/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 167 000 Kč, + 21 080 Kč a 114 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 080 Kč se zákonem úrokem z prodlení 8,50% p.a. z této částky od 2. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, když oproti tomu se žaloba v převyšující části, co do 281 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% z této částky od 2. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy v režimu zákona 82/1998 Sb. Jde o řízení trestní, vedené u Okresního soudu v Blansku č.j. 1 T 24/2021. Uvedl k tomu, že byl na základě usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Blansko, oddělení obecné kriminality, ze dne 23. 12. 2020, trestně stíhán pro přečin dle § 354 odst. 1, písm. c), písm. d) tr. zákoníku (nebezpečné pronásledování). Žalobce byl dne 23. 12. 2020 zadržen a bylo stejného dne proti němu zahájeno trestní stíhání. Dne 25. 12. 2020 byl vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. b) a písm. c) tr.ř. Žalobce usnesení o zahájení trestního stíhání a rovněž rozhodnutí o vazbě napadl stížnostmi, oboje však byly shledány nedůvodnými. V rámci seznámení se spisem dne 19. 3. 2021 byl žalobce upozorněn, že jeho jednání je policejním orgánem kvalifikováno jako zločin těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, když měla poškozená údajně v důsledku jednání žalobce trpět následky projevujícími se úzkostnými stavy, což bylo hodnoceno jako smíšená úzkostně depresivní porucha. Ve věci proběhla dvě hlavní líčení ve dnech 19. 4. 2021 a 25. 4. 2021, kdy na tom druhém byl vyhlášení zprošťující rozsudek, dle něhož jednání žalobce nebylo trestným činem. Rozhodnutí soudu bylo založeno primárně na závěru, že sama obžaloba nepopisuje jednání odpovídající skutkové podstatě trestného činu a ani z provedeného dokazování nevyplynulo, že by tomu bylo jinak. Soud rovněž přihlédl k tomu, že sama poškozená vůči žalobci (obžalovanému) vystupovala způsobem neodpovídajícímu jejím tvrzením v rámci trestního řízení, dokonce jej písemně kontaktovala ve vazební věznici, ať již sama za sebe, či za nezletilé děti, aby vůči žalobci vyjadřovala svůj pozitivní vztah (ve smyslu láskyplný). Proti zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce odvolání, to však bylo zamítnuto. Na základě shora uvedeného je naplněna hypotéza normy ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998., Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tedy existuje nezákonné rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, které skončilo zprošťujícím rozsudkem soudu (představujícím zrušující akt ve smyslu § 8 odst. 1 zákona), přičemž žalobce ve smyslu § 8 odst. 3 uvedeného zákona, využil všech prostředků nápravy. * Žalobce uplatnil nárok, pokud byl omezen na svobodě za dobu od 23. 12. 2020 do 26. 4. 2021, kdy trestní řízení vůči němu skončilo zprošťujícím rozsudkem. K výši náhrady dle § 9 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., žalobce za první tři týdny výkonu vazby žádá z titulu zadostiučinění nemateriální újmy za jeden den výkonu vazby částku 3 000 Kč denně, kdy pociťoval újmu z nezákonné vazebního stíhání nejintenzivněji, pokud byl omezen orgány činnými v trestním řízení na svobodě jen na podkladě toho, že psal několik zpráv své přítelkyni, v nichž se zajímal o zdraví svého dítěte, přitom s ní nikoli nadmíru intenzivně žádal řešit její kontakt pro něj s neznámým mužem, kterého si přivedla do (dle něj) společného domova. Takto formulované subjektivní vnímání žalobce bylo zcela objektivizováno závěry zprošťujícího rozhodnutí soudu. Za zbývající období pak částku 2 000 Kč denně, kdy i v něm shledává zvýšenou míru dopadu do jeho práv, pokud navíc v tomto období orgány činné v trestním řízení připustili, aby za situace, že je trestně stíhán (i vazebně), pro skutek spočívající v nebezpečném pronásledování, jež má znaky těžkého ublížení na zdraví, mu byly doručovány dopisy této přítelkyně vyjadřující mu náklonost, lásku, očekávání brzkého shledání a překonání“ těžkého období', přitom je líčen obžalobou (přímo ve skutkové větě), jako osoba pronásledující tu stejnou osobu“ vytrvale, intenzivně, nevybíravým a bezcitným způsobem". Za celkové období tedy žalobce nárokuje z titulku nemajetkové újmy celkem za 124 dní trvání vazby částku 269 000 Kč, po 3 000 Kč denně za prvních 21 dní (63 000 Kč) a 2 000 Kč denně za zbývajících 103 dní (206 000 Kč). * Co se týče náhrady škody po dobu vazebního stíhání, pak žalobce nárokuje částku odpovídající násobku počtu dní strávených na vazbě a paušální denní náhrady 170 Kč. Celkově tak tato část nároku činí 21 080 Kč * Vedle nároku na náhradu škody žalobce uplatňuje nárok z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to v částce odpovídající povaze nezákonného rozhodnutí. Žalobce vychází pro účely stanovení výše zadostiučinění z předpokladu, že nemajetková újma způsobená trestním stíháním je zpravidla nejintenzivnější, jestliže je vydán zprošťující rozsudek z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nebo že skutek není trestným činem (srov. rozh. NS 30 Cdo 2200/2015). Trestní řízení s žalobcem trvalo celkem 228 dní, kdy za den výše újmy představuje částku 500 Kč, a tedy celková výše nároku činí 114 000 Kč (srov. rozs. NS 30 Cdo 2357/2010), kdy tato částka představuje žalobcův nárok na nemajetkovou újmu ve vztahu k trestnímu stíhání samostatně (s odhlédnutím od újmy vzniklé vazebním stíháním).

2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 1. 10. 2021 (podáním ze dne 30. 9. 2021) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 452 375 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 45 295 Kč, nároku na náhradu ušlého zisku za dobu vazby ve výši 21 080 Kč, nároku na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 114 000 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy za vazbu ve výši 296 000 Kč Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení plně vyhověla a nahradila mu tak požadovanou částku ve výši 45 295 Kč a zároveň žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou vazbou ve výši 102 000 Kč a vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání. Ostatním nárokům nevyhověla ani zčásti, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 14. 6. 2022. Uzavřela, že v souladu s konstantní judikaturou v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání. U nároku žalobce na náhradu ušlého zisku v paušální výši za vazební stíhání žalovaná konstatovala, že tomuto nároku nelze vyhovět, neboť dle ust. § 30 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění účinném v rozhodné době) se poskytuje náhrada ušlého zisku paušální částkou, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla stanovena náhrada ušlého zisku ve skutečné výši. Vznik škody však musí být nadevší pochybnost prokázán. Poškozený tak musí prokázat, že v době před nástupem do vazby byl zaměstnán, příp. podnikal. Vzhledem k tomu, že z vyjádření právního zástupce žalobce ze dne 9. 5. 2022, tak z obsahu trestního spisu, je zřejmé, že žalobce byl před nástupem do vazby registrován na Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání, je zřejmé, že výše uvedenou podmínku nesplnil a tedy žádný zisk mu neušel. Vzhledem k tomu, že u nároku na náhradu ušlého zisku nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., není možné nároku vyhovět.

3. V průběhu řízení bylo toto k návrhu žalobce částečně zastaveno o částku 45 295 Kč (tzv. obhajné) a též co do nemajetkové újmy způsobené nezákonnou vazbou co do části 102 000 Kč, neboť ze strany žalované bylo v uvedených segmentech částečně plněno v uvedeném rozsahu. Taktéž bylo částečně zastaveno co do úroku z prodlení z celkově uplatněné částky původní ve výši 449 375 Kč, a to za dobu 17. 10. 2021 do 1. 4. 2022.

4. Předmětem řízení tak zůstal k projednání nárok na nemajetkovou újmu za vazbu ve výši 167 000 Kč, dále náhrada škody za vazbu ve výši 21 080 Kč a nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání ve výši 114 000 Kč.

5. Z připojeného trestního spisu byl proveden důkaz opisem z evidence Rejstříku trestů fyzických osob (č.l. 231) spisu Okresního soudu v Blansku, z něhož se podávají záznamy Okresního soudu Blansko, týkající se žalobce, a to s datem rozhodnutí dne 6. 4. 2012, datum právní moci 19. 4. 2012, sp. zn. 1 T 100/2012, jde o trestní příkaz doručený 10. 4. 2012 a skutkovou podstatu § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku - nedbalostní jednání, odnětí svobody podmíněné, výměra - počet měsíců: 8, zkušební doba do 19. 4. 2014, počet měsíců: 24, amnestie - datum 1. 1. 2013, vztah IV/1b, zákaz činnosti, výměra - počet měsíců:

24. Uložen též zákaz řízení motorových vozidel a podmíněné upuštění od výkonu: 22. 6. 2013, zkušební doba do 22. 10. 2014, počet měsíců:

16. Osvědčil se 22. 1. 2015.

6. Z dalšího záznamu odsouzení žalobce se podává odsouzení u Okresního soudu Blansko dne 19. 12. 2019, právní moc 24. 1. 2020, sp.zn. 14 T 284/2019, trestní příkaz - doručen 15. 1. 2020, § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Úmyslný trestný čin, odnětí svobody podmíněné, s výměrou - počtu měsíců: 10, zkušební doba do 24. 7. 2022, počet měsíců: 30.

7. Ze zprávy Vězeňské služby, ředitele Vazební věznice Brno ze dne 19. 7. 2022 se podává, že žalobce byl v průběhu vazby, kterou vykonával od 25. 12. 2020 do 26. 4. 2021 ve VVaÚPVZD [obec], v kontaktu s psychology věznice při vstupním pohovoru 26. 2. 2020, a poté 10× v období od 20. 1. 2021 do 22. 4. 2021.

8. Z dopisů poškozené v trestním řízení paní [příjmení], datovaného 6. 4. 2021 a dalšího, se podává pozitivní vztah k žalobci ze strany poškozené a nezletilých dětí.

9. Z objednávky (č.l. 104) číslo JV1 [číslo], odběratele [právnická osoba], [obec], dodavateli [jméno] [celé jméno žalobce] ze dne 21. 12. 2021 se podává termínem dodání 31. 12. 2021, když se na základě osobní dohody závazně objednává u žalobce dodávka jeho služeb v podobě klempířských tesařských a stavebních prací provedených v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, v rozsahu 2080 hodin. Místo provedení staveb bude závislé na zakázkách odběratele v roce 2022 a o místu provedení objednaných služeb bude vždy předem žalobce osobně informován. Jde o položku v hodnotě 520 000 Kč.

10. Z čestného prohlášení zaměstnavatele [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba], ze dne 23. 11. 2022, plyne, že jeho společnost měla v úmyslu započít během začátku roku 2021 pracovní spolupráci s panem [celé jméno žalobce], narozeným [datum], na pozici tesaře a pokrývače. K pracovní spolupráci mezi společnosti a panem [celé jméno žalobce] však již nedošlo, jelikož jakékoliv další kroky byly přerušeny vzetím pana [celé jméno žalobce] do vazby. Po propuštění z vazby se však stal vykonavatelem práce [právnická osoba] a je jím doposud.

11. Skutkovým zjištěním soudu je, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], oddělní obecné kriminality, ze dne 23. 12. 2020, čj. KRPB [číslo] [číslo], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1, písm. c), písm. d) tr. zákoníku. Na základě návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] byl žalobce dne 25. 12. 2020 vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. b) a písm. c) tr. ř. (vazba byla započítána ode dne 23. 12. 2020). Usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 4. 2021, čj. 1 T 24/2021-292, byl žalobce dle ustanovení § 71 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, propuštěn z vazby. Následně policejní orgán kvalifikoval žalobcovo jednání jako zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 4. 2021, č. j. 1 T 24/2021-285, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2021, č.j. 7 To 159/2021-321, byl žalobce dle § 226 písm. b) trestního řádu, zproštěn obžaloby. Řízení pravomocně skončilo dne 24. 6. 2021. Ve vazbě žalobce strávil dobu 124 dnů.

12. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle ust. § 2 cit. zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle ust. § 7 odst. 1 cit. zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle ust. § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 13 cit. zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postu rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle ust. § 26 citovaného zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Podle § 30 citovaného zákona, náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

19. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Po provedeném dokazování činí soud tento právní závěr:

21. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi výše uvedenými, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění. Pokud se týká předpokladu, tedy existence nezákonného rozhodnutí, je soud toho názoru, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného v na to navazujícím jeho zproštění obžaloby je třeba posuzovat podle výše citovaných zákonných ustanovení jako škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, ze dne 22.10.2009, je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením je specifickým případem odpovědnosti státu podle zákona číslo 82/1998 Sb.. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dovodila extenzivním systematickým výkladem uvedeného zákona, že došlo-li z určitých důvodů (v ustanovení § 12 zákona číslo 82/98 Sb. neuvedených) k zastavení trestního stíhání, resp. byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn, je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal a nemělo proto proti němu být trestní stíhání zahájeno. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání a vedením trestního řízení se v takovém případě posuzuje podle ustanovení § 5 písm a, § 7 a § 8 cit. zákona, tj. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti trestního stíhání je výsledek trestního řízení 22. Co do nezákonného trestního stíhání, ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby.

23. V projednávané věci byl žalobce trestně stíhán pro přečin nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1, písm. c), písm. d) tr. zákoníku tr. zákoníku. Z opisu rejstříku trestů, jak bylo výše uvedeno, vyplynulo, že žalobce byl před projednávanou trestnou činností, pro kterou byl obžaloby zproštěn, odsouzen (v pořadí druhého odsouzení) s účinky 15.1.2020 pro násilnou trestnou činnost.

24. Soud v rámci posuzování trestní minulosti žalobce vycházel ze zjištění, že žalobce má za sebou trestní minulost před posuzovaným zproštěním obžaloby. V té souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, v němž dne 27. 6. 2012 soud konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou. Ta není stanovena přímo právním předpisem a tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj., její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Přiznané zadostiučinění tedy nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. V situaci žalobce, který byl v minulosti již trestně stíhán a odsouzen, pak se o něm nedá říct, že je osobou trestně bezúhonnou, byť v tomto posuzovaném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kdy se zahájení trestního stíhání ukázalo být lichým. Vzhledem k osobě žalobce, soud má za to, že přiznání zadostiučinění by bylo v rozporu z obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobce, který páchá trestnou činnost, není tou osobou, které by se mělo dostat zadostiučinění v peněžní formě, neboť je to sám žalobce, kdo se nechová v souladu se zákonem ani s morálními pravidly společnosti. Soud proto neshledal vzhledem k osobě žalobce intenzitu zásahu způsobenou zahájením trestního stíhání v takové formě, aby bylo na místě přiznat zadostiučinění v penězích. Byť tedy došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, vzhledem k osobě žalobce, má soud za to, že přiznání jakékoliv jiné formy než omluvy, které se žalobci již v průběhu mimosoudního nároku ze strany žalované dostalo a dostalo se mu rovněž odškodnění za nemajetkovou újmu pro vazební stíhání ve výši 102 000 Kč, pak toto odškodnění, pokud ho žalovaná poskytla, postačí jako relutární satisfakce, neboť jiné odškodnění by se příčilo principu rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobci z uvedených důvodů tak nebyla přiznána náhrada újmy v relutární formě, jak za výkon vazby, tak za nezákonné trestní stíhání.

25. Jde-li o odškodnění za vazbu, v tomto případě soud přiznal žalobci odškodnění za majetkovou škodu, tedy náhradu škody ve výši 21 080 Kč a to z důvodu, že žalobce byl zproštěn obžaloby a vykonaná vazba zcela jednoznačně byla nepřiměřeným zásahem do práva žalobce na osobní svobodu, která byla tímto způsobem zasažena. Odškodnění tedy soud přiznal pouze jako náhradu škody za vazbu ve výši 21 080 Kč, kdy podle Odpšk. to je 170 Kč x 124 dnů, když to, že mu ušel výdělek, žalobce prokázal v paušálu (vis § 30), neboť v období jeho výkonu vazby měl nasmlouván výkon práce v oboru tesař a pokrývač, jak vyplynulo z listin vydaných [právnická osoba] [anonymizováno].

26. Výrok o nákladech řízení má oporu § 142 odst. 2 o.s.ř. Co do nákladů řízení, pak s ohledem na to, že žalobce byl částečné úspěšný pouze co do náhrady škody a neúspěšný co do náhrady nemajetkové újmy, pak soud rozhodl, že ani jeden z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (142 odst 2 o.s.ř.).