14 C 237/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Nikolou Plevkovou ve věci žalobce: nezletilý Jméno nezletilého , narozený Datum narození nezletilého bytem Adresa nezletilého zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno jednající prostřednictvím Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 462 812 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 749, , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 454 062, , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí, tj. žalobce a jeho sourozenců. Žalobce uvedl, že se jedná o řízení typově s velmi vysokým významem pro účastníky, v jehož rámci soudy rozhodují s nejvyšším urychlením, a to zpravidla do šesti měsíců od jeho zahájení. Posuzované řízení však bylo zahájeno , datum, a skončeno , datum, , trvalo tedy téměř čtyři roky. Žalobce má takovou délku opatrovnického řízení za zcela nepřiměřenou. Uvedl, že si byl celou dobu řízení vědom jeho existence, neboť o jeho průběhu byl informován ze strany rodičů, opakovaně podstupoval rozhovory s OSPOD, v centru rodinné terapie či přímo před soudem. Nejistota ohledně úpravy poměrů vyústila u žalobce v psychické problémy vyžadující dlouhodobou ambulantní psychiatrickou péči. Žalobce u žalované svůj nárok ve výši , částka, uplatnil u žalované, ta mu poskytla zadostiučinění ve výši , částka, .

2. Soud prvního stupně prvně usnesením ze dne , datum, , č.j. 14C 237/2023-20, zastavil pro nedostatek podmínek řízení, když žalobce nedoložil souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. Usnesením ze dne , datum, , č.j. 11Co 46/2024-27, Městský soud v Praze usnesení zdejšího soudu potvrdil. K dovolání žalobce posléze rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne , datum, , č.j. 24Cdo 1845/2024-45, kterým dovolání žalobce zamítl. Ústavní soud však k ústavní stížnosti žalobce rozhodl nálezem ze dne , datum, , sp. zn. II.ÚS 1504/25, kterým ve zdejší věci rozhodl tak, že předchozími rozhodnutími bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, proto uvedená rozhodnutí zrušil. Z odůvodnění nálezu se podává, že nalézacím soudu bude, aby znovu zhodnotil, zda je k podání žaloby třeba vyžadovat souhlas opatrovnického soudu, resp. zda jsou naplněny zákonné podmínky uvedené v ust. § 898 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“) v souladu se závěry nálezu.

3. Zdejší soud má přitom po zohlednění všech kritérií stanovených v ust. § 898 o.z. a ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu za to, že v dané věci není nutné vyžadovat po žalobci souhlas opatrovnického soudu s podáním této žaloby. Žalobce se domáhá zadostiučinění za nepřiměřenou délku opatrovnického řízení, pročež řízení není spjato s nadmíru zatěžující poplatkovou povinností, zároveň se v posuzovaném případě zjevně nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

4. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce svůj nárok uplatnil dne , datum, s tím, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši , částka, . Shrnula, že řízení bylo velmi složité v důsledku napjatých vztahů v rodině a nutnosti dokazování majetkových poměrů otce, byly však shledány prodlevy při vypracování znaleckého posudku, dále došlo ke zrušení procesního rozhodnutí Ústavním soudem.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. , nebezpečný obsah, .

6. Z uplatnění na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění zaslaný žalované soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované podáním ze dne , datum, .

7. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, se podává, že žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění ve výši , částka, .

8. Ze zprávy z psychologického vyšetření a pozorování žalobce ze strany pedagogicko-psychologické poradny pro , adresa, ze dne , datum, se podává, že žalobce byl psychologicky vyšetřen na základě anamnézy, osobního vyšetření, které proběhlo dne , datum, a pozorování, jež proběhlo ve třídě ze dne , datum, . Závěrem zprávy se uvádí, že se jedná o chlapce s tikovou poruchou vázanou na emočně vypjaté situace, motorický neklid, obtíže v soustředění. Dysgrafické obtíže a na ně vázané dysortografické obtíže u chlapce s přiměřeným nadáním. Dále psycholožka ve zprávě uvedla některý doporučení adresovaná jednak rodičům, dále pak škole.

9. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od , datum, (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, , kdy byl opatrovnickému soudu doručen návrh otce na úpravu poměrů k nezletilým dětem, skončeno bylo ke dni , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, . Celkem tedy soud při svém rozhodování vyšel z délky řízení v trvání 3 roky a 11 měsíců. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

16. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu, věc byla opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu. Soud prvního stupně rozhodoval meritorně dvakrát, opakovaně však rozhodoval o dalších procesních návrzích účastníků. Opatrovnický soud ve věci postupoval plynule a bez průtahů, nicméně v jeho činnosti lze shledat jistou nekoncentrovanost projevující se počtem nařízených jednání, přičemž při některých z nich ani nebylo prováděno dokazování.

17. Co se týče složitosti věci, předmětem řízení bylo řízení o návrhu na úpravu poměrů vůči nezletilým. Zdejší soud shledal řízení složité jak po právní, tak skutkové stránce. Právní složitost byla v řízení dána zejména protichůdnými návrhy matky a otce, matka v průběhu řízení podala rovněž návrh na zahájení řízení o nesoulad rodičů, tito opakovaně podávali návrhy na vydání předběžných opatření, přičemž dva tyto návrhy byly posléze projednávány Ústavním soudem. V řízení bylo rovněž rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce již zletilé dceři. Co se týče skutkové složitosti, ta byla dána jednak tím, že bylo rozhodováno o třech dětech, jejichž potřeby bylo v řízení zapotřebí individuálně posoudit, což s sebou nutně neslo obšírnější dokazování. Dále byla dána majetkovými poměry otce, které nebylo možné v řízení za součinnosti účastníků řádně zjistit bez větších obtíží, vyžádalo si tedy obsáhlé dokazování, za tímto účelem bylo rovněž zadáno vypracování znaleckého posudku. Skutečnost, že z důvodu nedostatečné součinnosti otce při předložení dokumentů potřebných pro vypracování znaleckého posudku soudy nakonec z posudku nevycházely přitom nelze klást k tíži opatrovnického soudu.

18. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , Cpjn 206/2010 (dostupného na stránkách www.nsoud.cz), lze zcela bezpochyby typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, neboť se jednalo o opatrovnické řízení, v jehož rámci bylo rozhodováno o úpravě poměrů nezletilého žalobce včetně výše výživného. Takové řízení mělo bezpochyby významný vliv na osobní a rodinný život žalobce. Nadto z citovaného stanoviska vyplývá, že se k této skutečnosti nemusí vést dokazování, jelikož plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. Nemá-li se v této konkrétní věci uplatnit domněnka vyššího významu, je třeba, aby žalovaná nižší či standardní význam tvrdila, což se v tomto řízení nestalo.

19. Dále lze z obsahu spisu shrnout, že žalobce se na délce řízení nikterak nepodílel.

20. Vzhledem k výše popsaným kritériím má tedy nalézací soud za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, když celkovou délku řízení trvajícího 3 roky a 11 měsíců nelze v tomto konkrétním případě považovat za přiměřenou. Současně soud uzavřel, že vzniklou nemajetkovou újmu nelze napravit jinak než přiznáním finančního zadostiučinění.

21. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud z judikatury Nejvyššího soudu, kdy podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka , částka, až , částka, , přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky , částka, za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší. Základní částka zadostiučinění by tak činila za řízení dlouhé 3 roky a 11 měsíců částku , částka, . Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 20%, s ohledem na postup soudu zvýšit o 10%, dále s ohledem na význam řízení pro žalobce, na což zdejší soud klade největší význam, zvýšit zadostiučinění o dalších 20%. V této souvislosti zdejší soud uvádí, že je hlavním smyslem a úlohou opatrovnického soudu, aby jeho nezletilé účastníky ochránil. Jak však bylo konstatováno rovněž Ústavním soudem v této věci, posuzované řízení, jakož i nutně jeho nezletilý účastníci, byly zatěžováni rovněž dlouhodobými a neúnosnými neshodami rodičů, k jejichž zmírnění se opatrovnický soud snažil přispět. V důsledku sdílené újmy pak soud částku snížil o 5%, neboť společně se žalobcem byli účastníky posuzovaného řízení rovněž jeho další nezletilý sourozenci. Celkem tedy soud základní částku navýšil o 5%. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 45 937, , částka, .

22. Jak vyplývá z tvrzení účastníků, žalovaná již žalobci plnila částkou , částka, , soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do částky 8 749, , částka, společně s úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, , neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne , datum, , lhůta 6 měsíců tak skončila dne , datum, . Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. V převyšujícím rozsahu nárok žalobce zdejší soud výrokem II. zamítl.

23. Námitku žalobce, že by přiznaná částka odpovídající zadostiučinění měla být s ohledem na inflaci automaticky valorizována, soud považuje za nedůvodnou. Požadavky na valorizaci přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního zadostiučinění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice (srov. např. nález ÚS ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1303/21), resp., že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30Cdo 2181/2021). Soud neshledal důvody, pro které by se měl od výše uvedené judikatury v nyní posuzované věci odchýlit.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne , datum, , příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne , datum, ,, žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , dále soudní poplatek za podané dovolání ve výši , částka, , odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, podání námitek, odvolání a dovolání) ve výši , částka, za úkon (z tarifní hodnoty , částka, podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky), dále za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) ve výši , částka, za úkon dle § 7 bod 3, § 9a odst. 2 písm. a) a. t. ve znění od , datum, . K odměně je dále připočítaná paušální náhrada hotových výdajů 4 x , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, a 2 x , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, . Advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto jí soud dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal částku , částka, . Celkem má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.