14 C 240/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 135 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 88 000 Kč ve výši 8,50% p. a. z této částky za dobu od 20. 10. 2021 do 5. 1. 2022, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 47 000 Kč s úrokem z prodlení od 20. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 16 456 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [jméno], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu původně ve výši 135 000 Kč z důvodu tvrzené nepřiměřené délky řízení. Uvedl k tomu, že dne 30. 8. 2012 byla vůči žalobci podána žaloba o vypořádání společného jmění manželů. Řízení bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod čj. 27 C 122/2012. Řízení bylo ukončeno dne 10. 2. 2021 usnesením Nejvyššího soudu ČR. Celé soudní řízení trvalo 102 měsíců. Celé řízení mělo pro žalobce zásadní významu, neboť šlo o rozdělení z pohledu žalobce dosti velkého společného jmění. Věc však nebyla nikterak složitá, jednalo se o standardní řízení. S ohledem na nepřiměřenou délku řízení však bylo nutno vypracovávat nové znalecké posudky o hodnotě vypořádaných nemovitostí, neboť tato hodnota v čase stoupala. Ve věci nebyl cizí prvek ani nebylo použito cizího práva. Účastníci nebo jejich právní zástupci se zúčastňovali řízení aktivně a z jejich strany nedocházelo k obstrukcím. Žalobce legitimně očekával, že tato sporovaná věc bude vyřešena za dobu nepoměrně kratší. Žalobce má za to, že se jedná o nepřiměřenou délku řízení, přičemž není pro žalobce rozhodné, zda-li soud činil jednotlivé procesní úkony ve lhůtách přiměřených, neboť celková doba řízení je nepřiměřená, byť probíhalo na všech stupních soudní soustavy. Odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Vznikla mu tak nemajetková újma, která byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a proto žádá za její vznik odpovídající zadostiučinění v penězích, (a to již s přihlédnutím k tomu, že žalovaná v zákonné lhůtě ve věci vůbec nereagovala) a to částka 7 500 Kč za rok za prvé dva roky trvání sporu (celkem tedy 15 000 Kč) a dále částka 1 250 Kč za každý měsíc řízení nad prvých 24 měsíců, tedy celkem za 78 měsíců 97 500 Kč, celkem tedy částka 112 500 Kč. Žalobce má za to, že tato částka by měla být zvýšena o 20% z tohoto důvodu, že šlo o jednoduché řízení a díky délce tohoto řízení bylo nutno opětně zpracovávat nové znalecké posudky, čímž se řízení opět prodloužilo. Žalobce proto požaduje částku 135 000 Kč. Žalobce v souladu s ust. §13 a §31a zák.č.82/1998 Sb. uplatnil u žalované svým dopisem ze dne 18. 4. 2021, došlým k rukám žalované dne 19. 4. 2021, nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, žalovaná svým dopisem ze dne 20. 4. 2021 přijetí žádosti potvrdila. Žalobce 23. 4. 2021 k žádosti žalované podání doplnil, avšak do dne podání žaloby žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne 19. 4. 2021 (žádostí ze dne 18. 4. 2021) uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy a žalovaná mu poskytla zadostiučinění ve výši 88 000 Kč. Odkázala na průběh posuzovaného řízení, které bylo zahájeno v srpnu 2012, když žalobce se o řízení dozvěděl dne 5.11.2012 a od tohoto data mohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla mu vznikat nemajetková újma. Řízení pravomocně skončilo 23.3.2021. Celková doba řízení činila 8 let a 4 měsíce. V předmětném řízení konstatovala nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Žalovaným nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci ve vztahu k žalovanému trvalo (též s dovolacím řízením) od listopadu 2012 do března 2021. Celková doba řízení činila 8 let a 4 měsíce. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění pak žalovaná v souladu s § 31a zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění vycházela zejména z délky předmětného řízení a významu předmětu řízení pro žalobce. Zároveň zohlednila i relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě Evropský soud pro lidská práva stěžovateli přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella, § 95). Takto poskytnuté zadostiučinění považuje žalovaná za přiměřené. Ať se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Žadateli nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které mu k ochraně jeho práv poskytuje vnitrostátní právní řád. Stejně tak ale stát nemůže být činěn odpovědným za průtahy, které v důsledku nutnosti vypořádat se s těmito návrhy vznikly (viz. např. rozsudek ESLP ve věci Dostál proti České republice ze dne 25. května 2004, § 240). Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů v celkové délce 8 let a 4 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud ČR jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Soud nechal vypracovat znalecké posudky na určení obvyklé ceny domu, pozemku a dvou nebytových prostor a příslušející spoluvlastnický podíl. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako běžný. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalobci (v tamním řízení jako žalovaném) vypořádání společného jmění manželů. V domě bydlela ona a děti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou.

3. Žalovaná dospěla na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že požadovaná částka ve výši 135 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 88 000 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 110 000 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, je nutné ponížit celkem o 20%, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 10% z důvodu složitosti řízení a ke snížení rovněž o 10% z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva.

4. V průběhu řízení došlo částečnému zastavení řízení z důvodu dílčího plnění ze strany žalované ve výši 88 000 Kč. Řízení tedy bylo do této částky zastaveno a k projednání pak zůstala částka 47 000 Kč s příslušenstvím, tj. do úroků z této částky od 20. 10. 2021 do 5. 1. 2022. [Obsah přílohového spisu]

6. Skutkovým zjištěním soudu je, že předmětné řízení pro žalobce započalo dne 6. 12. 2012, kdy žalobci byla doručena jako žalovanému žaloba. Účastníci sami navrhli mediaci. Řízení bylo tedy přerušeno na 3 měsíce, takzvaně spočívalo. Dne 3. 2. 2014 žalovaný žádal, aby byl zadán znalecký posudek. Dne 16. 10. 2014 bylo nařízeno jednání na tento den, k žádosti zástupce žalovaného, z důvodu čerpání jeho dovolené, bylo však odročeno na 13. 11. 2014, u tohoto jednání byl pak ustanoven znalec. Dne 21. 5. 2015 byl zapůjčen předmětný spis Městskému soudu v Praze s upozorněním, že je třeba spis vrátit do jednoho měsíce, avšak tento spis byl vrácen až 19. 2. 2016. Uvedený spis bylo nutné připojit z důvodu, že v paralelní věci u Městského soudu v Praze bylo vydáno rozhodnutí, na základě kterého pak žalovaný v tomto nyní posuzovaném řízení uplatnil vnos do společného jmění manželů. Dne 21. 3. 2016 byl ustanoven znalec, ten zpracoval znalecký posudek a zaslal ho zpracovaný soudu 30. 6. 2016 a následně tento posudek byl stranám rozeslán 18. 7. 2016. Dne 5. 10. 2016 bylo přiznáno znalečné. Dne 29. 1. 2017 bylo nařízeno jednání na 8. 6. 2017, to proběhlo a bylo odročeno na 19. 10. 2017. K vyhlášení rozsudku pak došlo 26. 10. 2017. Rozsudek, respektive jeho vyhotovení bylo prodlouženo k žádosti soudce u nadřízeného orgánu k vypracování rozsudku do 24. 1. 2018, pak nastala fáze odvolacího řízení, v které soud procesně konal, když přeposlal vyjádření protistraně a její vyjádření druhé protistraně, vyzýval k zaplacení soudního poplatku a 13. 3. 2018 pak předložil spis odvolacímu soudu. Dne 17. 4. 2018 se konalo odvolací jednání a 28. 5. 2018 rozhodl ve věci odvolací soud, když rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení s argumentací, že je třeba aktualizovat ceny nemovitostí novým znaleckým posudkem. Soud dne 19. 7. 2018 ustanovuje znalce, k tomu se vyjadřuje žalovaný 20. 8. 2018 a spis byl znalci zaslán 2. 10. 2018, aby byl vypracován posudek ve lhůtě 60 dnů. Znalecký posudek byl urgován 18. 12. 2018 a byl zaslán soudu 2. 1. 2019, ten byl poté rozeslán účastníkům a jejich zástupcům. Dne 5. 3. 2019 bylo nařízeno jednání na 4. 6. 2019 a rozsudek byl vyhlášen 11. 6. 2019 a posléze byla lhůta k vypracování rozsudku prodloužena do 5. 9. 2019. Následovalo odvolání žalobkyně i odvolání žalovaného. Následovala pak fáze procesního vyřizování spojená s odvoláním účastníků. Dne 2. 1. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu, ten ale vrací spis soudu prvního stupně, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek, a to měl učinit k rozhodnutí soudu dne 16. 10. 2019, který jej vyzval v rozhodnutí o námitkách k zaplacení soudního poplatku a vyzval ho tedy opětovně 16. 1. 2020. Poplatek ale poplatník nezaplatil, proto bylo řízení 17. 4. 2020 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Spis byl vrácen odvolacímu soudu 28. 5. 2020 a jednání bylo nařízeno na 16. 6. 2020 a vyhlášeno pak 7. 10. 2020, že rozsudek soudu prvního stupně byl změněn. Spis byl vrácen dne 5. 11. 2020 soudu prvního stupně. Poté podal žalovaný dovolání 2. 12. 2020, poplatek zaplatil 29. 12. 2020 a spis byl předložen 29. 1. 2021. Dne 10. 2. 2021 dovolací soud odmítá podané dovolání, neboť není přípustné. Toto rozhodnutí dovolací instance bylo rozesláno stranám 12. 3. 2021. Posuzované řízení trvalo 8 let a 3 měsíce.

7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 citovaného zák., se nesprávným úředním postupem rozumí také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (např. čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73) .Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žalobce, příp. od něj odlišných účastníků řízení.

12. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze případy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů.

13. Právním závěrem soudu je, že posuzované řízení trvalo od 6. 12. 2012 do 12. 3. 2021, 8 let a 3 měsíce. Základní odškodnění mezi stranami je nesporné, tedy částka 15 000 Kč za rok posuzovaného řízení. Sporným mezi stranami bylo pouze krácení ze strany žalované, což žalobce namítal jako nedůvodné. S tímto názorem žalobce se však soud neztotožnil. Přiznal odškodnění ve výši 15 000 Kč za první 2 roky, tak jak strany učinily nesporným, za dalších 6 let je to částka 90 000 Kč, tudíž celkem 108 750 Kč (105 000 + 3 375 /za 3 měsíce/). Od toho je nutno odečíst z důvodů složitosti řízení a z důvodu rozhodování na třech stupních soudní soustavy 20 a 10 %. Takže od částky 108 750 Kč se odečítá částka v součtu 30%, tedy 32 610 Kč v penězích. Adekvátním odškodněním soudem akceptovaným je tak stanovená částka 76 140 Kč. Pokud žalovaná plnila v rozsahu 88 000 Kč, pak toto poskytnuté plnění je zcela přiléhavé.

14. Předmětný odečet je důvodný, neboť složitost řízení v prozkoumávané věci je dána, když vypořádání společného jmění manželů jsou obecně považována za řízení složitá. V posuzovaném případě byla nutnost zpracovat 2× znalecký posudek z důvodu vývoje cen nemovitosti na trhu a v tomto směru nelze se ztotožnit s argumentací žalobce, že tento postup byl nadbytečný. Druhé zpracování znaleckého posudku bylo stanoveno z příkazu odvolací instance, která v odůvodnění prvního zrušovacího rozsudku, v bodě 6 argumentovala, že soud má doplnit dokazování aktualizováním cen nemovitosti na trhu tak, aby byly ceny stanoveny ve vztahu k okamžiku rozhodování. Zde též odvolací soud pracoval se změnou dle údajů z dostupné databáze internetové, že ta změna cen je v rozpětí od 8 do 12%. Tudíž argumentace žalobce, že druhý znalecký posudek je nadbytečný, není na místě. Pokud jde o snížení o 10%, to snížení taktéž bylo důvodné, a to pro rozhodování věci na třech stupních soudní soustavy, když je třeba se s procesní aktivitou účastníků ve formě podaných opravných prostředků vždy vypořádat což nelze přičítat k tíži žalované. Pokud pak žalobce (tam žalovaný) podal dovolání, to bylo nedůvodné, nebylo přípustné, o čemž dovolatel měl vědět, neboť byl zastoupen advokátem a za toto navýšení doby řízení pak žalovaná taktéž nemůže nést odpovědnost. Nad rámec uvedeného nelze nevidět, že i sám žalovaný se podílel na délce řízení, když nezaplatil soudní poplatek z podaného odvolání, což způsobilo zdržení 4 měsíce od 16. 1. 2020, kdy muselo být řízení pro nezaplacení soudního poplatku z jeho strany zastaveno.

15. Za situace, kdy předmětem řízení zůstala částka 47 000 Kč, pak v této převyšující části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Důvodným však shledal soud nárok na zaplacení příslušenství k částce žalovanou uhrazené v průběhu soudního řízení (dne 5.1.2022) ve výši 88 000 Kč. Nárok u žalované byl uplatněn 19.4.2021, přičemž uplynutím 6 měsíců, tj. dnem 20.10.2021 se žalovaná dostala do prodlení s vyřízením nároku. Zaplatila-li žalobci relutární satisfakci až dne 5.1.2022, pak za uvedené období prodlení náleží žalobci úrok z prodlení (dle ust. § 1970 a násl. obč. zák.).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v případě řízení o zaplacení přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., se jedná o situaci, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení, které představuje odměna advokáta za 4 úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, účast u jednání, vše podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a Vyhl. č. 254/22015 Sb. po 3 100 Kč x 4, tj. 12 400 Kč. K tomu 4 x režijní paušál 1 200 Kč, dohromady tedy 13 600 Kč a DPH 2 856 Kč; celkem částka 16 456 Kč.