14 C 280/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 26 676 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 26 676 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.12.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem žalované (průtahy) ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, a to v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově, pod spisovou značkou , Anonymizováno, , které trvalo 4 roky a 4 měsíce. Jedná se o řízení trestní, přičemž žalobce byl po 4 letech a 4 měsících zproštěn obžaloby.

2. Žalovaná učinila nesporným, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v nepřiměřené délce řízení a poskytla žalobci odškodnění nemateriální újmy ve výši 40 000 Kč.

3. Žalobce požaduje doplatit částku 26 676 Kč.

4. V jiném souběžně probíhajícím řízení byl žalovaný ze stejného řízení odškodněn v segmentu nezákonného trestního stíhání jako nemajetkové újmy a náhrady majetkové škody (obhajné).

5. Z rozsudku zdejšího soudu , spisová značka, ze dne 21. 5. 2024 ve věci žalobce , Jméno žalobce, se podává výrok pod bodem I : Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 380 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023. Pod výrokem II. bylo rozhodnuto: Žaloba se co do 34 482,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky do zaplacení zamítá.

6. Z bodu 30. odůvodnění shora uvedeného rozsudku se podává závěr soudu prvního stupně, že jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že žalobci vznikla určitá újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do jeho práva na dobrou pověst, jeho renomé a nejistotou v plánování rozhodování, když žalobce v době řízení byl místopředsedou města , adresa, . Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma, když z provedeného dokazování vyplynulo, že se nemohl starat o svého otce v nemoci tak, jak by chtěl, když jej nemohl odvážet autem a doprovázet při jeho návštěvách v nemocnici, protože musel odevzdat vzhledem k pravomocnému rozhodnutí v trestní věci svůj řidičský průkaz. Ovšem soud má k tvrzení žalobce, že byl terčem pomluv a žertů ve městě , adresa, na sociálních sítích, za to, že tato tvrzení byla vznesena až po koncentraci řízení, příp. nebyla nijak prokázána, když žalobce nepředložil důkazy, které by měly za cíl toto tvrzení dokázat.

7. Z bodu 28. odůvodnění rozsudku č.j. , Anonymizováno, soud dále zjistil závěr soudu projednávajícího věc žalobce, že trestní stíhání žalobce trvalo od 7. 11. 2018, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 27. 3. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. , Anonymizováno, , kterým byl konečně zproštěn žalobce obžaloby. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, má soud za to, že orgány veřejné moci postupovaly v řízení v přiměřených lhůtách, jednotlivé úkony byly konány plynule, navazovaly na sebe, proto hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako věci zcela přiměřenou.

8. Nesporným mezi stranami je, že svůj nárok žalobce uplatnil u žalované předběžně (před podáním žaloby) dne 30. 5. 2023, a též, že částka 40 000 Kč byla žalobci žalovanou uhrazena.

9. Strany učinili nesporným průběh bazálního řízení, v trestní věci žalobce v řízení pod sp.zn. , Anonymizováno, , která byla vedena u Okresního soudu v Chomutově.

10. Skutkovým zjištěním soudu je a lze tak uzavřít jeho průběh následovně:

11. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Chomutov, OOK – 3. oddělení, ze dne 7.11.2018 č.j. , Anonymizováno, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 9.11.2018. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 13.11.2018 stížnost, která byla usnesením Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 9.1.2019 č.j. , Anonymizováno, zamítnuta jako nedůvodná. Dne 17.7.2019 byla na žalobce u Okresního soudu v Chomutově podána obžaloba. Trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5.9.2019, č. j. , Anonymizováno, byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 12 měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu podali žalobce i státní zástupkyně odpor. Dne 16.9.2019 Okresní soud v Chomutově nařídil hlavní líčení na den 13.11.2019. Ve dnech 13.11.2019 a 15.1.2020 se konala hlavní líčení, na nichž byly provedeny výslechy svědků a obžalovaného (žalobce), přičemž hlavní líčení bylo odročeno na den 18.3.2020. Dne 13.3.2020 byla soudu doručena žádost žalobce o odročení hlavního líčení, přičemž hlavní líčení bylo zrušeno. Dne 20.4.2020 Okresní soud v Chomutově nařídil hlavní líčení na den 5.8.2020. Dne 5.8.2020 se konalo hlavní líčení, na kterém byl proveden výslech znalce. Dne 16.12.2020 Okresní soud v Chomutově nařídil hlavní líčení na den 10.2.2021, přičemž toto bylo zrušeno. Dne 14.3.2021 se konalo hlavní líčení, na němž byl vyhlášen rozsudek č.j. , Anonymizováno, , kterým byl žalobce uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a zákazem řízení motorových vozidel na 12 měsíců. Proti tomuto rozsudku podali žalobce i státní zástupkyně odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.6.2021 č.j. , Anonymizováno, byl zrušen napadený rozsudek a bylo rozhodnuto znovu tak, že byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku se zkušební dobou 18 měsíců a zákazem řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Dne 15.9.2021 podal žalobce dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2021 č.j. , Anonymizováno, byla zrušena rozhodnutí obou soudů. Dne 9.5.2022 Okresní soud v Chomutově přibral znalce k vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 11.10.2022 byl soudu předložen vypracovaný znalecký posudek. Dne 31.10.2022 Okresní soud v Chomutově nařídil hlavní líčení na den 9.11.2022. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9.11.2022 č.j. , Anonymizováno, byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalobce. Proti rozsudku podal státní zástupce odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 3. 2023 č.j. , Anonymizováno, byl zrušen napadený rozsudek a bylo rozhodnuto znovu tak, že byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27.3.2023.

12. Podle § 1 zákona číslo 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 zákona číslo 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Podle § 31a zákona, o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Celková délka posuzovaného řízení činila 4 roky a 4 měsíce. V daném soudním řízení rozhodoval soud I. stupně třikrát, soud II. stupně dvakrát a Nejvyšší soud ČR jednou. Přípravné řízení trestní probíhalo po dobu deseti měsíců, soudní řízení pak po dobu tři a půl roku.

18. Soud uzavřel, že v předmětném řízení nedošlo k průtahům ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, a tudíž nelze konstatovat, že by žalobci mohla vzniknout nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Soud posuzuje délku trvání řízení komplexně, zabývá se plynulostí jednání ve věci, činěním úkonů v přiměřených lhůtách, procesní aktivitou účastníků i složitostí věci. Délka řízení je z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Soud tak uzavřel, že úkony byly prováděny v řádných lhůtách a vzhledem k složitosti věci, když v dané věci rozhodovaly soudy všech stupňů soudní soustavy. Řízení bylo po skutkové i procesní stránce poměrně složité, kdy ve věci byly zpracovány 2 znalecké posudky, byli vyslýchání znalci a celá řada svědků, věc byla projednávána na 3 stupních soudní soustavy, pak celková doba řízení 4 roky a 4 měsíce – není nepřiměřená, nýbrž zcela adekvátní. Odškodnění žalobce relutární satisfakcí tak není na místě. Pokud žalovaná poskytla žalobci relutární satisfakci, pak soud tímto jejím názorem o délce řízení a výši satisfakce není vázán. V daném případě, kdy toto řízení trvalo 4 roky a 4 měsíce, nelze konstatovat nepřiměřenost délky prozkoumávaného řízení. V postupu soudu k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Délka řízení je vzhledem k popsaným okolnostem řízení zcela přiměřená. Není tedy dán nesprávný úřední postup v řízení způsobený tvrzenou nepřiměřenou délkou, proto žaloba byla shledána nedůvodnou.

19. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení úspěšné žalované, ten má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. Žalované byla tak přiznána paušální částka 300 Kč za 1 úkon ve věci (vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu, písemný závěrečný návrh a účast u vyhlášení rozsudku), celkem 4 úkony x 300 Kč, tedy 1 200 Kč.