Obvodní soud pro Prahu 2 · Rozsudek

14 C 36/2019

č. j. 14 C 36/2019-276

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-01-26 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH02:2022:14.C.36.2019.6

Citované zákony (4)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa žalované o zaplacení 55 038 504,88 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 55 038 504,88 Kč za období od 8. 2. 2019 a 25. 8. 2021, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení, kdy požadoval původně zaplacení částky 55 038 504,88 Kč. Uvedl k tomu, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. [číslo jednací] ze dne 22. března 2002 byl prohlášen konkurs na majetek úpadce [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (dále jen„ úpadce“). Současně byl ustanoven správcem konkursní podstaty úpadce žalobce. Součástí konkursní podstaty úpadce byly i finanční prostředky úpadce, které byly ke dni prohlášení konkursu uloženy v několika bankách, a to mimo jiné i na bankovních účtech vedených na úpadce a to č. účtu [bankovní účet], [bankovní účet] a [bankovní účet]. V průběhu konkursního řízení pak bylo vedeno trestní řízení proti bývalým vrcholovým manažerům výše uvedeného úpadce. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, pak bylo ve věci těchto bývalých obviněných manažerů úpadce rozhodnuto mimo jiné výrokem I. podle § 101 odst. 2, písm. a) tr. zákoníku tak, že se v tomto výroku uvedené cenné papíry a peněžní prostředky zabírají. Uvedený výrok se pak týkal právě zabrání finančních prostředků uložených na bankovních účtech úpadce. Usnesením Vrchního soudu v Praze č. 4 To 51/2016 ze dne 9. 1. 2016 pak bylo rozhodnutí v části ohledně zabrání finančních prostředků úpadce potvrzeno. Dne 29. 1. 2019 byl veřejně vyhlášen nález Ústavního soudu ČR sp.zn. [ústavní nález] ze dne 8. ledna 2019. Tímto nálezem bylo konstatováno, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, v části, kde zůstalo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nedotčeno, nebyl respektován zákaz libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně pak tímto nálezem bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, v části, kde zůstalo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nedotčeno. V době po nabytí právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze došlo ze strany žalované k realizaci zabrání finančních prostředků a cenných papírů, které byly uvedenými rozhodnutím dotčeny a které byly řádně sepsány do soupisu majetkové podstaty úpadce. Na základě postupu žalované tak došlo k zabrání finančních prostředky v celkové výši 55 038 504,88 Kč, které byly postupně na počátku září 2017 odepsány z účtů konkursní podstaty celkem 55 038 504,88 Kč. Žalobce ihned po veřejném vyhlášení nálezu a jeho doručení žalobci prostřednictvím jeho zástupce kontaktoval žalovanou a výzvou ze dne 29. 1. 2019 doručenou žalované dne 30. 1. 2019 jí vyzval mimo jiné k vrácení částky 55 038 504,88 Kč, kterou žalovaná získala v rámci realizace zajištění. Žalovaná na uvedenou výzvu reagovala přípisem ze dne 6. 2. 2019, ve kterém nezpochybnila, že by uvedené finanční prostředky neobdržela, pouze stroze uvedla, že se ve věci obrátila na Krajský soud v Hradci Králové se žádostí o stanovisko jak dále postupovat s tím že čeká na vyjádření soudu. Následně pak dopisem ze dne 8. 2. 2019 odpověděla, že s prostředky není možné disponovat do doby, než budou zrušena usnesení o zajištění těchto prostředků. Žalobce tak má za to, že mezi účastníky není sporu, že žalovaná v rámci realizace zabrání převzala prostředky v žalované částce, jež byly součástí konkursní podstaty úpadce a byly uloženy na výše uvedených účtech úpadce. Žalovaná však tyto odmítá vrátit i za situace, kdy právní titul, na základě kterého tyto prostředky převzala, byl zrušen citovaným nálezem Ústavního soudu. Žádný jiný právní titul pro to, aby žalovaná uvedené prostředky převzala či dále držela, pak v této chvíli neexistuje. Pokud žalovaná poukazuje na usnesení o zajištění těchto prostředků, jež byla v minulosti vydána v trestním řízení, pak je třeba uvést, že tato rozhodnutí o zajištění byla vždy vydána ve vztahu k úpadci a finančním prostředkům uloženým na bankovních účtech úpadce. Uvedené prostředky pak byly sepsány na soupis konkursní podstaty úpadce, a tedy s těmito prostředky je oprávněn nakládat toliko správce konkursní podstaty. Z výše uvedeného je tak zjevné, že žalovaná uvedené prostředky drží aktuálně bez jakéhokoliv právního důvodu, a je povinna tyto vrátit k rukám správce konkursní podstaty. To, zda a v jakém rozsahu je žalobce limitován v jejich nakládání vydanými usnesením v trestním řízení o zajištění prostředků však není věcí žalované, která není oprávněna si osobovat práva nahrazovat činnost orgánů činných v trestním řízení, či za ně vykonávat některá rozhodnutí.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, č. j. 2T 13/2006-43228 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4To 51/2016-43528, v právní moci dne 31. 3. 2017, bylo ve věci bývalých obviněných [jméno] [příjmení], [datum narození], a Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], rozhodnuto tak, že podle § 101 odst. 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v účinném znění, bylo uloženo oběma bývalým obviněným zabrání věcí, a to mimo jiné i zajištěných finančních prostředků na účtu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], (nyní [právnická osoba]) č. [bankovní účet], jehož majitelem byl nynější úpadce [právnická osoba], a dále zajištěných prostředků na účtech [právnická osoba], jejichž majitelem byl rovněž uvedený úpadce [anonymizována tři slova], a to na účtu č. [bankovní účet] a na účtu č. [bankovní účet]. Finanční prostředky v celkové výši 55 038 504,88 Kč byly převedeny z výše uvedených účtů vedených u [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] (nyní [jméno] [příjmení] [příjmení]) a [právnická osoba] na příjmový účet žalované dne 4. 9. 2017, neboť pravomocně zabrané finanční prostředky se staly příjmem státního rozpočtu. Dne 29. 1. 2019 byl žalovanému ve věci ústavní stížnosti žalobce doručen nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 1949/17, jímž Ústavní soud zrušil obě shora označená soudní rozhodnutí o zabrání věci. S ohledem na výše uvedené skutečnosti byl dne 4. 2. 2019 Krajský soud v Hradci Králové žalovaným požádán o vyjádření, jak ve věci dále postupovat. Krajský soud v Hradci Králové sdělil ve svém vyjádření ze dne 6. 2. 2019 a ze dne 19. 3. 2019, že přes výše uvedený nález Ústavního soudu je nadále ve věci podán ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze návrh, o němž je třeba rozhodnout. V době podaných vyjádření bylo Vrchní státní zastupitelství vyzváno, zda-li na svém návrhu i nadále trvá. Krajský soud v Hradci Králové však jednoznačně uvedl, že nadále zůstávají v platnosti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2 T 13/2006-42712 ze dne 10. 7. 2013 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 To 58/2013-42764 ze dne 24. 10. 2013 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2 T 13/2006-42674 ze dne 2. 7. 2013 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 To 59/2013-42755 ze dne 24. 10. 2013, kterými byly zamítnuty návrhy [celé jméno žalobce], správce konkursní podstaty [právnická osoba], na zrušení zajištění finančních prostředků a cenných papírů, stejně tak jako žádost Ing. [jméno] [příjmení], správce konkurzní podstaty [právnická osoba] na zrušení zajištění finančních prostředků, stejně jako žádost Ing. [jméno] [příjmení], správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] na zrušení zajištění cenných papírů akcií [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] na zrušení zajištění akcií emitenta [právnická osoba] Do doby než budou tato zajištění soudem zrušena, s nimi tedy není možno disponovat. Žalovaná jako organizační složka státu, která na základě shora označených soudních rozhodnutí převedla požadované finanční prostředky do státního rozpočtu, je nadále povinna respektovat stanovisko Krajského soudu v Hradci Králové, který sdělil, že jde o prostředky, u kterých trvá jejich zajištění uskutečněné v průběhu trestního řízení. Je zřejmé (z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016 č. j. 2 T 13/2006-43228 a z usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. 4To 51/2016-43528), že žalobou požadované finanční prostředky představují výnosy z trestné činnosti bývalých obviněných, což nepopřel ve svém nálezu ani Ústavní soud. Zapsáním těchto finančních prostředků do konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] nedošlo ke změně jejich charakteru a nemohlo dojít k jejich legalizaci, když jejich původ jako výnosů z trestné činnosti se nezměnil. Oba bývalí obvinění nebyli odsouzeni za svoji trestnou činnost, když se na jejich případ vztahovala amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, zveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 1/2013 Sb. Dne 3. 1. 2013 navrhlo pod zn. 8 VZV 5/2009 Vrchní státní zastupitelství v Praze Krajskému soudu v Hradci Králové zabrání věcí pocházejících z trestné činnosti bývalých obviněných. Mezi těmito věcmi byly i žalobou požadované předmětné finanční prostředky. Na projednání tohoto návrhu Vrchní státní zastupitelství v Praze podle svého vyjádření Krajskému soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2019 nadále trvá. Podle sdělení jmenovaného soudu ze dne 6. 2. 2019 a ze dne 19. 3. 2019 bude následovat jeho rozhodnutí o uvedeném návrhu. Z podkladů je zřejmé, že požadované finanční prostředky byly získány trestnou činností výše uvedených bývalých obviněných. Tyto výnosy z trestné činnosti podle § 101 odst. 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v účinném znění, mohou být zabrány prostřednictvím soudního rozhodnutí, přestože náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla. Žalovaná poukazuje na stanovisko Vrchního státního zastupitelství, obsažené v jeho vyjádření ze dne 16. 5. 2019, podle něhož je Čeká republika vázána i normami práva Evropské unie k tomu, aby výnosy z trestné činnosti byly státem zajištěny a konfiskovány. Na základě výše uvedených skutečností, finanční prostředky požadované žalobcem není možné za současné situace žalobci vydat, když jsou potřebné pro trestní řízení, ve kterém bude o nich ještě rozhodováno. Žalovaný zastává názor, že před vydáním rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové o shora uvedeném návrhu Vrchního státního zastupitelství v Praze na zabrání věci není možné rozhodnout v tomto občanskoprávním řízení, vedeném pod sp. zn. 14 C 36/2019. Proto navrhuje, aby byla žaloba vedená zamítnuta, neboť v současnosti předmětné finanční prostředky nelze vydat v řízení ve věcech občanskoprávních a bude je možné případně vydat pouze v rámci trestního řízení (viz zejména § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v účinném znění).

3. V průběhu řízení bylo toto zastaveno co do celé jistiny 55 038 504,88 Kč, která byla žalobci poukázána, a zůstalo k projednání toliko příslušenství této pohledávky.

4. Z protokolu o veřejném zasedání konaném 30. 7. 2019 u Krajského soudu v Hradci Králové ve věci 2 T 13/2006-43993 ve věci bývalých obviněných [jméno] [příjmení], [datum narození] a Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] v řízení o návrhu VSZ [obec] na zabrání věci z 3.1.2013, kde jednou ze zúčastněných osob byla žalovaná se podává její požadavek, aby prostředky, které spravuje ve výši 55 038 504 Kč a jsou převedené do státním rozpočtu, byly složeny do soudní úschovy a pakliže by to nebylo uznáno za vhodné, bylo vydáno rozhodnutí, či pověření s konstatováním důvodu, proč uvedené prostředky mají být nadále spravovány úřadem žalované.

5. Z dopisu žalované adresovaného Krajskému soudu v Hradci Králové v trestní věci proti [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], z 29. 7. 2019 se podává, že jde o vyjádření žalované ke správě zajištěného majetku, v němž je zde odkazováno na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2019 sp.zn. I ÚS 1949/17, kdy byla předchozí rozhodnutí o zabrání věci zrušena a v důsledku této situace zastává Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových názor, že odpadl právní důvod, na jehož základě by byl organizační složkou státu oprávněnou ke správě uvedených peněžních prostředků a žádá proto, aby mu bylo sděleno bankovní spojení k zaslání výše uvedených peněžních prostředků do úschovy soudu. Pokud by Krajský soud v Hradci Králové shledal důvody pro nevyhovění žádosti, měl by ve svém rozhodnutí, respektive pověření ke správě zajištěného majetku uvést na jakém právním základě má takový majetek spravovat [anonymizováno 7 slov]. V závěru se podotýká, že [celé jméno žalobce], [anonymizováno], jako žalobce, požaduje vydání předmětných peněžních prostředků v občanskoprávním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod touto spisovou značkou proti žalované a žaloba byla na soud podána 8. 2. 2019 s uvedením základního důvodu, že po zrušení usnesení o zabrání věci nemá žalovaný právní titul k převzetí a držbě požadovaných peněžních prostředku.

6. Mezi stranami je nesporný průběh trestního řízení u Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 13/2006, v němž bylo vydáno rozhodnutí o zabrání věci, poté rozhodnutí o jeho zrušení, rozhodnutí Ústavního soudu č.j. I ÚS 1949/17, a pak podání z 3. 1. 2013 č.j 8 VZV 5/2009 Vrchního státního zastupitelství v Praze, které Krajskému soudu v Hradci Králové navrhlo zabrání věcí pocházejících z trestné činnosti bývalých obviněných, mezi nimiž byly i požadované předmětné finanční prostředky. Podle sdělení jmenovaného soudu ze dne 6. 2. 2019 a ze dne 19. 3. 2019 bude následovat jeho rozhodnutí o uvedeném návrhu.

7. Z dokumentu ze dne 17. 7. 2020 v trestní věci proti [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] ve věci č.j. 2 T 13/2006 u Krajského soudu v Hradci Králové bylo zjištěno, že se jedná o dopis Krajského soudu v Hradci Králové adresovaný Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a z textu se podává, že s ohledem na návrh na vydání rozhodnutí podle § 80 odst. 1, 3 tr. řádu, se žádá o zaslání částky 55 038 504,88 Kč s příslušenstvím k jejímu přijetí do soudní úschovy, a to na účet Krajského soudu v Hradci Králové a dále se žádá o sdělení, zda úřad v současné době drží či spravuje nějaké cenné papíry ve věci č.j. 2 T 13/2006.

8. Rozhodnutí v rámci tr. řádu v této věci vydáno nebylo (o tom, že se předmětné prostředky dávají do úschovy soudu).

9. Skutkovým zjištěním soudu je, že podstata posice žalobce v tomto řízení (jeho aktivní legitimace) spočívá v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [číslo jednací] ze dne 22. března 2002, jímž byl prohlášen konkurs na majetek úpadce [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (dále jen„ úpadce“), přičemž správcem konkursní podstaty úpadce byl ustanoven žalobce. V průběhu probíhajícího trestního řízení zahájeného po dobu konkursního řízení proti bývalým vrcholovým manažerům výše uvedeného úpadce bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, ve věci bývalých obviněných manažerů úpadce rozhodnuto mimo jiné výrokem I. podle § 101 odst. 2, písm. a) tr. zákoníku tak, že se v tomto výroku uvedené cenné papíry a peněžní prostředky zabírají. Uvedený výrok se pak týkal právě zabrání finančních prostředků uložených na bankovních účtech úpadce uvedených v žalobě (bodu II.). Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 To 51/2016 ze dne 9.1.2016 bylo rozhodnutí v části ohledně zabrání finančních prostředků úpadce potvrzeno. Následovalo vyhlášení nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 1949/17 ze dne 8. ledna 2019, jímž bylo konstatováno, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, v části, kde zůstalo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nedotčeno, nebyl respektován zákaz libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně pak tímto nálezem bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, v části, kde zůstalo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nedotčeno.

10. Podle ust. § 2991 odst. 1 obč. zák. (zák.č. 89/2012 Sb.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Není sporu o tom, že v minulosti na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.1.2016 č.j. 2 T 13/2006-43228 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 To 51/2016-43528 bylo uloženo zabrání věcí, mimo jiné finančních prostředků a dále řady cenných papírů, které jsou však součástí soupisu konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], když mezi těmito hodnotami pak byly i finanční prostředky, jejichž zaplacení se po žalovaném žalobce domáhá v tomto řízení, tj částky 55 038 504,88 Kč, která byla v průběhu řízení žalobci zaplacena. Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tvrzení, že žalovaná převzala peněžní prostředky v původně žalované výši na základě rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2T 13/2006-43228 ze dne 8. 1. 2016 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4To 51/2016-43528 o zabrání finančních prostředků uložených na bankovních účtech úpadce, avšak po zrušení předmětných rozhodnutí nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 1949/17 je odmítá vydat (přestože odpadl právní důvod, na základě kterého se pravomocně zabrané finanční prostředky staly příjmem státního rozpočtu), není po právu. Žalovaná postupovala při nakládání s předmětnými finančními prostředky v souladu s platnými právními předpisy, nebyla oprávněná je vydat žalobci na základě jeho výzvy a nemohla se tak dostat do prodlení se splněním závazku, když žalobcem tvrzený závazek [anonymizováno 7 slov] nevznikl ani před zahájením občanskoprávního řízení, ani později v jeho průběhu. Žalobci tedy nevznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období od 8. 2. 2019 až do 25. 8. 2021 z částky 55 038 504,88 Kč, kterého se nyní vůči žalované domáhá. Žalovaná řádně doložila, že předmětnou částkou 55 038 504,88 Kč nedisponovala již od 14. 8. 2020, přičemž ani nemohla požadované finance žalobci přímo vydat, a musela postupovat podle platných právních předpisů, zejména podle zákona č. 279/2003 Sb., což také učinila a předmětné finance řádně převedla na účet Krajského soudu v Hradci Králové, který byl jediný oprávněný o jejich vydání rozhodnout a také toto vydání provést. Požadavek žalobce na vydání předmětných finančních prostředků byl uspokojený v probíhajícím trestním řízení, který jako jediný mohl o nich rozhodnout pouze v probíhajícím trestním řízení a nebylo důvodu, aby se domáhal vydání předmětných peněz současně v tomto řízení občanskoprávním. Finanční prostředky požadované žalobcem nebylo možné žalobci vydat, když byly potřebné pro trestní řízení, ve kterém mělo být ještě rozhodováno, což nakonec i učiněno bylo.

12. Jestliže je žalobce přesvědčen, že mu postupem státu při nakládání s předmětnými finančními prostředky vznikla škoda, v podobě ušlého úroku z požadované částky 55 038 504,88 Kč nebo škoda jiná, má možnost domáhat se její náhrady, avšak nikoliv v tomto občanskoprávním řízení proti žalované, nýbrž může tak učinit podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a to uplatněním takového nároku na náhradu škody u příslušného úřadu uvedeného v § 6 citovaného zákona. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Žaloba na zaplacení příslušenství pohledávky tak není po právu.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v tomto sporu úspěšná a soud je tak přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. a vyhl.č. 177/1996 Sb. ve formě 6 paušálů po 300 Kč, za vyjádření k žalobě, podání ze dne 29.6.2020, 19.8.2020, 24.11.2020, 4.10.2021, účast u jednání soudu 9.12.2021; celkem 1 800 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.