14 C 4/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 203 024 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 203 024 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 3. 12. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobu domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené, v režimu zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a to z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tvrzených průtazích trestního řízení. Uvedl k tomu, že v jeho trestním stíhání Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 7 T 4/2023 docházelo k průtahům, a to zejména v přípravném řízení. Trestní stíhání, pro skutek, který byl nedbalostním trestným činem s horní hranicí trestní sazby jednoho roku odnětí svobody trvalo 6 let, 2 měsíce a 4 dny. Trvání trestního stíhání bylo natolik dlouhé, že došlo k promlčení trestní odpovědnosti žalobce. U přečinu dle ust. § 217 odst. 1 trestního zákoníku činí promlčecí doba 3 roky dle ust. § 34 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku a tato doba mezi zahájením trestního stíhání a podáním první obžaloby marně uplynula. Žalobce k délce trestního stíhání nijak nepřispěl. Věc byla právně jednoduchá a skutkově na poměry trestních věcí rozhodovaných okresními soudy středně komplikovaná. Celá věc měla 11 vyslechnutých svědků a 4 poškozené. Věc neměla mezinárodní prvek. Nebylo nutné provádět složitá dožádání. Všechny důkazy - listinné, svědecké i další - měly orgány veřejné moci jednoduše k dispozici a jejich obstarání nebylo nikterak obtížné. Nikdo z obviněných se trestnímu stíhání nevyhýbal. Žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění u žalované dne 2. 6. 2023. Žalovaná vydala dne 30. 11. 2023 stanovisko, kterým konstatovala, že došlo k průtahům a porušení práva žalobce na přiměřenou délku trestního řízení. Ve zbytku uplatněného nároku žalobci nevyhověla. Má za to, že i žalobce jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, má právo na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání, neboť v souladu s výše uvedenou zásadou rychlosti trestního řádu a judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011) není přípustné, aby obvinění byli trestáni dvakrát - jednou samotným trestem v trestním řízení a podruhé délkou trestního řízení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 2. 6. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 203 024 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedených řízeních. K projednání žádosti žalobce došlo dne 30. 11. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 7 T 4/2023 došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu. V posuzované věci bylo dne 11. 1. 2023 ohledně žalobce vydáno usnesení, kterým se podle § 223 a odst. 1 trestního řádu za použití § 307 odst. 1, odst. 2 písmeno b) trestního řádu podmíněně zastavuje trestní stíhání obžalovaného (žalobce), uložena zkušební doba v trvání 10 měsíců. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 1. 2023. V posuzovaném řízení učinil obžalovaný (žalobce) v hlavním líčení dne 11. 1. 2023 nesporné skutečnosti, že na žádost , tituly před jménem, , právnická osoba, . v období od srpna 2015 do listopadu 2016 převzal , Anonymizováno, , které měl do 6. 11. 2016 uloženy ve svém bytě, kdy měl a mohl předpokládat (nedbalost), že jsou získávány , tituly před jménem, , právnická osoba, . na úkor , podezřelý výraz, . Obžalovaný (žalobce) složil částku 40 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, splnil dle § 307 odst. 1, 2 písmeno b) trestního řádu podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání. Obžalovanému (žalobci) byla uložena zkušební doba na 10 měsíců podle § 307 odst. 4 trestního řádu. V případě žalobce nedošlo k tomu, že by byl pravomocně odsouzen rozsudkem, avšak došlo k tzv. odklonu. Odklon je pouze alternativním způsobem trestního procesu, neznamená to, že by došlo ke zproštění obžaloby, proto je namístě analogicky aplikovat závěry z výše uvedených rozsudků (rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, č. j. 30 Cdo 2278/2023-225). Relutární satisfakce dle žalované proto není na místě.

3. Provedeným dokazováním ze spisového přehledu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě 7 T 4/2023 je zjišťováno podání obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě 7 T 53/2002, podané v této trestní věci k soudu, jinak obžaloba pod sp. zn. 3 ZT 178/2016-1155, doručená soudu v Ostravě dne 14. 4. 2022, z níž plyne pozice obviněného , tituly před jménem, , jméno FO, a právní kvalifikace zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odstavec 1, odstavec 3, písmene b) tr. zákoníku, ve znění novely zákonem č. 333/2020. V protokolu o hlavním líčení Okresního soudu v Ostravě z 11. 1. 2023 ve věci 7 T 53/2022 se v záhlaví uvádí ustanovení týkajícího se pouze , tituly před jménem, , jméno FO, , a to § 216 odstavec 1, odstavec 3, písmene b) tr. zákoníku, ve znění novely zákonem 333/2020, a z textu tohoto protokolu ve fázi výslechu obžalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, se podává reakce žalobce na dotaz předsedy senátu tohoto znění (cit.); „, jméno FO, .“ Na to bylo vyhlášeno usnesení, že podle § 223a odstavec 1 tr. řádu, za použití ustanovení § 307 odstavec 1, odstavec 2, písmene b) tr. řádu, se trestní stíhání obžalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , vedené u Okresního soudu v Ostravě na podkladě obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 3 Zt 178/2016 ze dne 15. 4. 2022 ve znění úpravy učiněné v hlavním líčení 11. 1. 2023 pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin podílnictví z nedbalosti dle § 115 odstavec 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, spočívající v tom, že přinejmenším od srpna 2015 do listopadu 2016 na žádost , tituly před jménem, , jméno FO, o zprostředkování prodeje , podezřelý výraz, převzal od jmenovaného na jeho pracovišti na , název, a na dalších dosud nezjištěných místech přinejmenším šest balení , Anonymizováno, v celkové hodnotě 538 708,50 Kč, jedno balení , Anonymizováno, v hodnotě 64 491,22 Kč a jedno balení , Anonymizováno, v hodnotě 32 245,61 Kč, kteréžto , Anonymizováno, měl až do dne 6. 11. 2016 uloženy ve svém bytě v , adresa, , aby je mohl prodat další osobě či osobám, přičemž byl obeznámen s tím, jaká je skutečná praxe při poskytování , Anonymizováno, , jméno FO, a jakož mu byla známa i povaha těchto , Anonymizováno, jako zvlášť účtovaných , Anonymizováno, , a proto měl a mohl předpokládat, že jsou získávány , tituly před jménem, , jméno FO, na úkor zdravotních pojišťoven, podmíněně zastavuje.

4. Dále bylo stanoveno, že podle § 307 odstavec 4 tr. řádu se obžalovanému stanoví zkušební doba v trvání 10 měsíců a podle § 307 odstavec 2 písmene b) odstavec 7 tr. řádu je peněžitá částka ve výši 40 000 Kč složená obžalovaným, určena státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.

5. Skutkovým zjištěním soudu je, že trestní stíhání žalobce (obviněného) bylo zahájeno dne 7. 11. 2016. Dne 17. 12. 2021 byla podána obžaloba pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1, odst. 3 písmeno b) trestního zákoníku ve znění novely zákonem č. 333/2020 Sb. Dne 8. 3. 2022 byla dle § 182 trestního řádu obžaloba vzata zpět. Dne 15. 4. 2022 byla podána obžaloba pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1, odst. 3 písmeno b) trestního zákoníku ve znění novely zákonem č. 333/2020 Sb. Dne 28. 6. 2022 byla věc dle § 188 odst. 1 písmeno e) trestního řádu vrácena státnímu zástupci k došetření. Dne 4. 7. 2022 byla podána státním zástupcem stížnost proti usnesení ze dne 28. 6. 2022. Dne 19. 8. 2022 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadené usnesení zrušuje a soudu I. stupně se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne 11. 1. 2023 byla usnesením trestní věc obžalovaného (žalobce) vyloučena z řízení u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 53/2022 k samostatnému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 4/2023. Téhož dne bylo vydáno usnesení, kterým se podle § 223 a odst. 1 trestního řádu za použití § 307 odst. 1, odst. 2 písmeno b) trestního řádu podmíněně zastavuje trestní stíhání obžalovaného (žalobce), uložena zkušební doba v trvání 10 měsíců. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 1. 2023.

6. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

7. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

8. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Délka posuzovaného řízení činí od zahájení do pravomocného skončení řízení 4 roky a 4 měsíce, nicméně žalobkyně poté ještě podala ve věci dovolání, to však bylo odmítnuto.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

11. V předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona, čímž bylo porušeno právo žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V činnosti soudu nejsou shledávána zásadní období nečinnosti, nicméně délka řízení, která pro žalobce ke dni usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání činí 6 let a 2 měsíce, již neodpovídá složitosti věci, pročež jí lze hodnotit jako nepřiměřenou. V situaci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V posuzovaném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Pokud jde o konstatování porušení práva, jako formy satisfakce, Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, uvedl, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. V rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, pak Nejvyšší soud ČR vysvětlil že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní.

12. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 stanoví, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Evropský soud pro lidská práva v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatování porušení práva (viz rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96). K odlišnému významu řízení (a s tím související i formě odškodnění) pro pravomocně odsouzeného pachatele trestného činu a obviněného, který se trestného činu nedopustil, se v nedávné době vyjadřoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 8. 2023, č. j. 30 Cdo 2278/2023-225.

13. Podepsaný soud již při zahájení prvního jednání ve věci prezentoval svůj předběžný názor na posuzovanou věc, že žalobci se v posuzovaném řízení trestním, kdy toto trvalo 6 let a 2 měsíce dostalo dobrodiní zákona v tom směru, že za situace, kdy akceptoval obžalobu a tedy skutek, který mu byl kladen za vinu, pak za současného užití odklonu od potrestání pachatele a jeho akceptaci zaplatil určitou finanční částku do pokladny státu, nepřichází do úvahy odškodnění v peněžité formě (odkazuje v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2278/2023 ze dne 30. 8. 2023).

14. Na tomto názoru soud setrval, pročež žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, která měla úspěch ve věci. Žalované tak náleží 3 paušály dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb. (vyjádření k věci a 2x účast u jednání soudu) x 300 Kč; celkem 900 Kč.