14 C 41/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 64 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 050 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 082 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 12. 2020 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne 5. 8. 2016 provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], přičemž vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a vyzvednuto žalovaným dne 9. 6. 2020. Žalobkyni v souvislosti s odtahem vozidla vznikl nárok na úhradu ceny za odtah vozidla a za jeho parkování na odtahovém parkovišti stanovenou dle příslušného nařízení hlavního města Prahy, a to za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a ceny za parkovné na parkovišti žalobkyně, která činí 250 Kč za první až třetí den střežení vozidla, 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedení odtahu vozidla a 50 Kč za každý následující den parkovného. Žalobkyně se touto žalobou domáhá náhrady za parkovné za období od 25. 1. 2017 do 9. 6. 2020 v celkové výši 64 050 Kč, když pohledávka za období od 5. 8. 2016 do 24. 1. 2017 byla žalobkyni pravomocně přiznána elektronickým platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 2. 2017, č. j. EPR 15884/2017-5 Celkem se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 64 050 Kč (7 dní á 400 Kč, 1225 dní á 50 Kč) a rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud ve věci zjistil z důkazů předložených žalobkyní následující skutečnosti. Z karty vozidla [registrační značka] bylo zjištěno, že žalovaný byl od 21. 2. 2011 provozovatelem vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Z protokolu o odtažení vozidla č. 606741 vyplynulo, že dne 5. 8. 2016 v 11:00 hod. bylo z ulice nám. Jiřího z Poděbrad 1424/5, v Praze 2 odtaženo shora uvedené vozidlo, neboť na něm byl přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla a do 30 dnů od jeho přiložení nikdo nepožádal o odstranění. Vozidlo bylo odtaženo na odtahové parkoviště Lublaňská, kde bylo odstaveno. Dopisem ze dne 12. 9. 2016 bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému odtažení vozidla a zároveň jej vyzvala k jeho převzetí na odtahovém parkovišti. Podle zřizovací listiny příspěvkové organizace Správy služeb hlavního města Prahy ze dne 9. 7. 2013 čl. VI bodu 2.6 je předmětem činnosti žalobkyně také odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací a jejich hlídání. Podle § 2 nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, ve znění účinném od 1. 4. 2013, činí maximální cena za jeden nucený odtah 1 900 Kč a maximální cena za službu parkoviště činí za první až třetí i jen započatý den odtažení 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč/den. Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 24. 11. 2020 bylo prokázáno, že byl žalovaný ze strany žalobkyně písemně upomínán o úhradu dluhu před podáním žaloby.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 14. 5. 2020 bylo žalobkyní odtaženo z ulice nám. Jiřího z Poděbrad 1424/5, v Praze 2 motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož provozovatelem je od 21. 2. 2011 žalovaný. Vozidlo bylo následně téhož dne odstaveno na odtahovém parkovišti Lublaňská. Žalovaný byl ze strany žalobkyně dne 24. 11. 2020 vyzýván k uhrazení ceny parkovného za období od 25. 1. 2017 do data vyzvednutí vozidla, tj. do 9. 6. 2020, avšak žalovaný požadovanou částku neuhradil.

6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle kterého, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanované na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 téhož zákona, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Bylo prokázáno, že žalovanému vznikl z titulu nákladů za parkovné dle shora citovaných ustanovení dluh celkem ve výši 64 050 Kč, který představuje cenu za parkovné na odtahovém parkovišti žalobkyně za 1232 dnů střežení vozidla (7 dnů á 400 Kč, 1225 dnů á 50 Kč). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobkyně zcela unesla své břemeno tvrzení i břemeno důkazní, pokud jde o výši a vznik dlužné částky, a to za absence jakýchkoli obranných tvrzení žalovaného, který netvrdil ani neprokazoval, že by mu uvedený dluh nevznikl, nebo že by jej zcela nebo zčásti uhradil. Soud vyhověl i požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení ze žalované částky dle ustanovení § 1970 o. z.. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 562 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby á 3 700 Kč za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a advokátního tarifu ve výši 2 520 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 17 082 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.