14 C 46/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 25. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen na nákladech řízení zaplatit žalované částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy z tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení. Uvedl k tomu, že žalované dne 24. 8. 2022 doručil žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., jíž požadoval přiznání zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za průtahy v trestní věci ukončené rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 5 T 56/2018-313, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 6 To 253/2021-344 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 3 Tdo 186/2022-401. V uvedené trestní věci byl dne 26. 7. 2017 obviněn, že jinému z nedbalosti způsobil újmu na zdraví proto, že [anonymizováno 12 slov]. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. července 2018, č. j. 5 T 56/2018-174 byl uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. l tr. zákoníku. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 6 To 580/2018-225 byl v celém rozsahu rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 5 T 56/2018-313, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 6 To 253/2021-344 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 3 Tdo 186/2022-401 byl následně uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, za který mu byl uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 1 000 Kč, tedy k celkovému peněžitému trestu ve výměře 100 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šestnácti (16) měsíců. Od spáchání přečinu trvalo veškeré řízení od 26. 7. 2017 do 30. 3. 2022 tedy po dobu cca 4,75 roku. K znatelně nejdelším průtahům došlo mezi usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 6 To 580/2018-225, který zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2018, č. j. 5 T 56/2018-174, a podle § 259 odst. l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně, a rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Labem, který nově rozhodl až rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 5 T 56/2018–313. Průtahy v řízení ovlivnily i obhajobu žalobce, poté, kdy zemřel soudem ustanovený znalec, netrval na ustanovení jiného znalce, neboť měl obavy z toho, že řízení bude trvat další a další měsíce. Částku 100 000 Kč považuje za přiměřené zadostiučinění k nápravě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (průtahy v řízení). Složitost věci i řízení byla elementární a délka řízení nepřiměřeně dlouhá. Odvolací soud i soud I. stupně provedly dokazování v příkrém rozporu s judikaturou Ústavního soudu, nelze opomenout zvýšený význam předmětu řízení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 24. 8. 2022 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 17. 4. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Žalovaná dále odkázala na recentní judikaturu, rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73, rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37, rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40, rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28. Předmětem posuzovaného řízení bylo trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. l tr. zákoníku. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu řady svědků a znaleckého zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. V rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Výsledná délka posuzovaného, kterou nelze označit za nijak excesivní, byla ovlivněna zejména složitostí věci a četností rozhodování soudů, proto je hodnocena jako přiměřená. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu §13 zákona č. 82/0998 Sb. Nadto je nutno konstatovat, že posuzované řízení bylo zahájeno primárně v důsledku protiprávního jednání žalobce, za které byl pravomocně odsouzen, peněžité zadostiučinění by tak i v případě existence odpovědnostního titulu v podobě nepřiměřené délky odporovalo dobrým mravům a účelu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná na svém stanovisku setrvává.

3. Provedeným dokazováním trestním spisem Okresního soudu Ústí nad Labem č.j. 5 T 56/2018 bylo zjištěno, že předmětné řízení bylo vůči žalobci zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání datovaném 3. 1. 2018 pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odstavec 1 tr. zákoníku, které mu bylo doručeno 23. 1. 2018. Následovala stížnost proti usnesení došlá soudu 26. 1. 2018. Usnesení OSZ v Ústí nad Labem 1 ZT 10/2018 došlé soudu, resp. policii 15. 2. 2018, jímž byla stížnost zamítnuta jako nedůvodná. Poté následovaly úkony zachycené v protokolu o výslechu obviněného z 31. 1. 2018, záznam o nahlédnutí do trestního spisu z 27. 2. 2018, vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis z 8. 3. 2018, záznam o prostudování spisu z 26. 3. 2018, návrh na podání obžaloby z 29. 3. 2018, obžaloba podána k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 3. 4. 2018 (číslo listu 110). Trestní příkaz na čísle listu 129 ze dne 25. 4. 2018, doručen žalobci 14. 5. 2018. Odpor ze 4. 5. 2018 ze strany státní zástupkyně. Sdělení o odvolání plné moci ze strany žalobce 13. 5. 2018 [anonymizováno] [příjmení]. Referát soudu z 15. 5. 2018, že se hlavní líčení nařizuje na 11. 6. 2018. Podán odpor ze strany žalobce 21. 5. 2018. Úřední záznam o dostavení se svědkyně, že se nemůže k hlavnímu líčení dostavit, zapsáno 8. 6. 2018. Protokol o hlavním líčení z 11. 6. 2018 s odročením na 23. 7. 2018 za účelem pokračování v dokazování, a to slyšením svědkyně a znalce. Sdělení o zajištění znalce ze dne 14. 6. 2018 formou videokonference číslo listu 158. K tomu referát soudu na čísle listu 159, jímž soud žádá o sdělení, zda trvají strany na osobním slyšení znalce, nebo eventuálně videokonferenci, opětovně volat svědkyni [příjmení] a další úkony k přípravě hlavního líčení. Úřední záznam z 13. 5. 2018, že se dostavila opět [jméno] [příjmení], že se omlouvá, že se k hlavnímu líčení 11. 6. 2018 nedostavila, neboť na to zapomněla. Protokol o hlavním líčení z 23. 7. 2018 s vyhlášeným rozsudkem o uznání viny. Dále žádost soudce k nadřízenému, aby povolil prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, čemuž se vyhovuje do 23. 9. 2018. Rozsudek na čísle listu sta 174. Odvolání OSZ v neprospěch obžalovaného ze dne 5. 11. 2018. Odvolání obžalovaného (žalobce) z 23. 11. 2018. Odvolání plné moci ze strany žalobce ve vztahu k svému advokátovi na čísle listu 183 datováno, respektive doručeno 23. 11. 2018. Výzva k odstranění vad odvolání adresovaná žalobci a datovaná 11. 12. 2018. Odůvodnění odvolání proti rozsudku ze strany žalobce, došlé soudu 14. 12. 2018. Předkládací zpráva Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kam byla doručena 18. 12. 2018 spolu se spisem. Referát soudu z 2. 5. 2019 k nařízení veřejného zasedání na 5. 6. 2019. Dopis na stanovisko k vyhotovení znaleckého posudku, adresovaný [titul] [jméno] [příjmení], ze dne 2. 5. 2019. Odpověď soudního znalce došlá soudu 6. 5. 2019. Žádost o odročení veřejného zasedání ze strany obhájce žalobce z důvodu kolize. Na to reakce soudu k odročení z 30. 5. 2019 a jedná se o zrušení veřejného zasedání, které se mělo konat dne 5. 6. 2019 s tím, že nový termín bude sdělen dodatečně. Znalecký posudek na číslo listu 205, tedy [titul] [jméno] [příjmení] (ve vztahu k poškozenému [příjmení]). Referát soudu z 11. 6. 2019 k nařízení veřejného zasedání na 31. 7. 2019. Protokol o veřejném zasedání z 31. 7. 2019 s vydáním usnesení, že se rozsudek v plném rozsahu zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně. Usnesení v písemném vyhotovení na čísle listu 225. Spis vrácen Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 31. 3. 2020. K tomu je vyhotovena žádost o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení usnesení z důvodů množství dalších v pořadí čekajících rozhodnutí se žádá o prodloužení, které je povoleno do 30. 10. 2019. Další žádost o prodloužení z důvodu nemožnosti vyhotovit včas, je prodlouženo do 30. 12. 2019, číslo listu 228. Další prodloužení je povoleno do 28. 2. 2020, číslo listu 229. Opatření soudu prvního stupně 8. 4. 2020. Ustanovení znalce [titul] [jméno] [příjmení] [titul]. Spis na lhůtu dva měsíce nebo do doručení znaleckého posudku, tento referát je z 30. 7. 2020. Na to reakce znalce, že se žádá o prodloužení lhůty k vypracování posudku o jeden měsíc. Znalecký posudek zaslán 8. 9. 2020. Samotný posudek na čísle listu 239. Referát soudce z 12. 11. 2020, k nařízení hlavního líčení na 6. 1. 2021. Protokol o hlavním líčení ze 6. 1. 2021, s eventuálním odročením ke zvážení výslechu prostřednictvím videokonference, znalce v uvedené věci, a odročeno na 10. 3. 2021. Referát soudu z 26. 2. 2021, že v souladu s opatřením předsedy Okresního soudu v Ústí nad Labem v důsledku nákazy nemoci covid se hlavní líčení stanovené na 10. 3. 2021 překládá na 21. 4. 2021. Protokol o hlavním líčení z 21. 4. 2021, na čísle listu 306, s vyhlášením odsuzujícího rozsudku. Rozsudek v písemném vyhotovení na čísle listu 213 a vypraven 21. 5. 2021. Odvolání OSZ číslo listu 320. Odvolání obžalovaného číslo listu 323, datované 18. 6. 2021. Spis s předkládací zprávou předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 30. 6. 2021. Referát soudu z 3. 8. 2021 k nařízení veřejného zasedání na 29. 9. 2021. Doplnění odvolání obžalovaného z 23. 9. 2021. Protokol o veřejném zasedání číslo listu 341 ze dne 29. 9. 2021, jímž bylo rozhodnuto o částečném zrušení v celém výroku a uloženém peněžitém trestu a odsouzení k jinému peněžitém trestu. Rozsudek v písemném vyhotovení na čísle listu 344. Spis vrácen Okresnímu soudu v Ústí nad Labem 11. 10. 2021. Dovolání 14. 12. 2021 ze strany obžalovaného. Složen soudní poplatek z dovolání 28. 1. 2022. Vyjádření k dovolání ze strany NSZ ze dne 28. 1. 2022. Spis předložen k Nejvyššímu soudu 22. 2. 2022. Protokol o neveřejném zasedání 30. 3. 2022, že se dovolání obviněného odmítá. Usnesení z 30. 3. 2022 v písemném vyhotovení na čísle listu 401. Zaslání písemností a spisů 6. 5. 2022 od Nejvyššího soudu k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Rozhodnutí dovolací instance doručeno žalobci 23. 5. 2022 a jeho obhájci 20. 5. 2022.

4. Skutkovým zjištěním soudu je, že posuzované trestní stíhání žalobce vedené pod sp. zn. 5 T 56/2018 bylo zahájeno dne 3. 4. 2018, žalobce v něm vystupoval v posici obžalovaného. Dne 25. 4. 2018 byl vydán trestní příkaz, který byl po podaném odporu zrušen. Dne 23. 7. 2018 byl vyhlášen rozsudek, jenž byl k podanému odvolání žalobce zrušen odvolací soudem dne 31. 7. 2019. Dne 21. 4. 2021 byl vyhlášen rozsudek, který byl následně k podanému odvolání částečně změněn rozsudkem odvolacího soudu ze dne 29. 9. 2021. Žalobcem podané dovolání bylo odmítnuto usnesením ze dne 30. 3. 2022. Řízení trvalo 3 roky a dva měsíce.

5. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 téhož zákona stát odpovídá za podmínek ustanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem.

6. Podle § 13 citovaného zákona, nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

7. Zákon v tomto směru odkazuje na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle § 6 o.s.ř. soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení, tak aby ochrana práv byla rychlá a účinná, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné byly spolehlivě zjištěny.

8. Podle § 31a citovaného zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytne se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv.

10. Obecně je délka řízení dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Evropský soud pro lidská práva považuje za základní kritéria při posuzování otázky porušení práva na přiměřenou délku řízení před soudem objektivní složitost věci, chování účastníků řízení a jednání soudu a to, co bylo při sporu pro poškozeného v sázce (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 5. října 2011, sp. zn. I. ÚS 1531/11).

11. Žalobce v řízení vystupoval v roli osoby obviněné, přičemž v konečném důsledku byla u něj uznána vina. V odvolacím řízení byl odvolacím soudem korigován toliko výrok v uložení peněžitého trestu, tudíž byl žalobce odsouzen pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti - § 148 odst. 1 trestního zákoníku Trestní stíhání započalo doručením usnesení o zahájení trestního stíhání dne 23.1.2018 a trvalo do rozhodnutí dovolací instance (odmítnuto dovolání) dne 30.3.2022. Tedy 3 roky a 2 měsíce.

12. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba obsáhlejšího dokazování včetně výslechu řady svědků a znaleckého zkoumání. To, že znalecké zpracování trvalo 5 měsíců, což žalobce považuje za zdlouhavé, pak s tímto názorem nelze souhlasit, neboť je vskutku odpovídající složitosti věci a výsledku, na němž spočívá posouzení otázky viny – a to obecně). Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů/žalované.

13. V rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. A to i navzdory tomu, že do řízení zasáhla tzv. vyšší moc, a to celosvětová epidemie COVID 19, v jejíž důsledku byl veřejný život a kontakty omezeny, což se projevilo i v soudních řízeních – obecně. Tady bylo v té souvislosti odročeno jedno HL nicméně s krátkým posunem o necelé 2 týdny. Délku tedy nelze označit za nepřiměřenou, byla ovlivněna zejména složitostí věci a četností rozhodování soudů, proto je soudem hodnocena jako přiměřená.

14. Nadto, i kdyby byl ve věci shledán nesprávný úřední postup, což však shledáno nebylo, pak posuzované řízení bylo zahájeno v důsledku deliktního jednání žalobce, za které byl pravomocně odsouzen, proto peněžité zadostiučinění by tak i v případě existence odpovědnostního titulu v podobě nepřiměřené délky bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. K tomuto soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 s tím, že přiznané zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

15. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, která měla úspěch ve věci. Žalované tak náleží 1 paušál dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb. (vyjádření k žalobě) v hodnotě 300 Kč.