14 C 53/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení náhrady škody 20 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 438 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. V převyšující části co do 11 262 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3.3.2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení žalobci částku 24 022,54 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání v režimu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Uvedl k tomu, že v trestním řízení, které trvalo 5 let a bylo vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 15/2017, kdy byl stíhán pro pojistný podvod podle § 210 odst. 1, odst. 5, trestního zákoníku, bylo proti němu vedeno trestní stíhání a po 5 letech byl obžaloby zproštěn. Vznikla mu tak v souvislosti s tímto řízením majetková škoda v nákladech řízení, které vynaložil na svoji obhajobu a nemajetková újma. Na náhradě majetkové škody požadoval částku 154 154 Kč a na majetkové újmě částku 400 000 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce podáním doručeným dne 2. 9. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 154 154 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 400 000 Kč, a to v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 15/2017. Žalovaná požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy posoudila tak, že bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a za toto byla žalobci poskytnuta omluva. Žalovaná nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Nároku na náhradu škody, obhajného žalovaná vyhověla co do částky 70 000 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 28. 7. 2022. Ve zbylém rozsahu nebyla žádost žalobce shledána důvodnou.

3. Co se týče nároku na náhradu nákladů obhajoby, po překontrolování předloženého vyúčtování právních služeb s trestním spisem a porovnání účtovaných úkonů se zněním advokátního tarifu žalovaná konstatovala, že až na výjimky byly úkony právní služby účtovány v souladu s advokátním tarifem. Nepřiznala oprávněnost účtování úkonů v rozsahu 84 154 Kč. Jde o úkony : 6. 4. 2016 - porada s klientem, 18. 4. 2016 - sepis odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, 22. 4. 2016 - porada s klientem, 9. 5. 2016 - porada s klientem, 11. 5. 2016 - porada s klientem, 16. 6. 2016 - porada s klientem, 7. 11. 2016 - sepis stížnosti proti usnesení o zajištění nároku poškozených na náhradu škody, 21. 11. 2016 - sepis odůvodnění stížnosti proti usnesení o zajištění nároku poškozených na náhradu škody, 16. 1. 2017 - sepis žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků u peněžního ústavu, 16. 2. 2017 – porada s klientem, 6. 3. 2017 - porada s klientem, 14. 5. 2017 – porada s klientem, 23. 8. 2017 - porada s klientem, 19. 1. 2018 – porada s klientem, 11. 6. 2018 - sepis písemného vyhotovení závěrečné řeči obhajoby, 11. 3. 2019 – porada s klientem. Náhrada nákladů obhajoby by příslušela dle výpočtu: 34 x 2 300 + 3 x 1 150 + 37 x 300 = 92 750. Částku 92 750 Kč je pak na místě navýšit ještě o 21% DPH na konečnou částku 112 227,50 Kč. Žalobce však doložil příjmové pokladní doklady pouze na částku 70 000 Kč s tím, že částku 84 154 Kč se zavazuje uhradit do 30. 6. 2021, aniž by doložil alespoň fakturu vystavenou na tuto částku. Žalobce byl tedy podáním ze dne 13. 7. 2022 vyzván k prokázání vzniku škody ohledně částky 84 154 Kč, nicméně na výzvu nijak nereagoval. Za daného stavu věci, kdy jedním ze základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu je rovněž prokázání vzniku škody, která byla žalobcem prokázána jen co do výše 70 000 Kč, lze poskytnout náhradu škody (nákladů obhajoby) jen v této prokázané výši, tj. v částce 70 000 Kč. Tato částka byla žalobci uhrazena. Žalovaná konstatovala, že co do výše 70 000 Kč není žaloba důvodná, neboť co do této výše zanikl dluh žalované vůči žalobci splněním, ve zbývající částce 84 154 Kč nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. (zejména podmínky stanovené ust. § 31 odst. 1, 3 tohoto zákona).

4. Soud ve věci rozhodoval podruhé, poté co byl rozsudek zdejšího soudu soudem odvolacím zrušen a po zrušení rozsudku a vrácení soudu prvního stupně zůstala k projednání toliko částka 20 700 Kč s příslušenstvím jako nákladů řízení, nákladů obhajoby, které žalobce vynaložil v souvislosti s nezákonným trestním stíháním.

5. Z podání žalované plyne, že úkony právní služby, jako provedené nesporuje, sporuje toliko jejich účelnost.

6. Nesporným bylo, že nárok u žalované byl uplatněn 2. 9. 2021.

7. Provedeným dokazováním listinami bylo zjištěno :

8. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, Karlovy Vary, 6. dubna 2016, KRPK 29542-1/TČ-2016-190080 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písmene a) odst. 5 písmene c) tr. zákoníku, dále pokračující zločin pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písmene a) odst. 5 písmene c) tr. zákoníku, dále přečin pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písmene a) tr. Zákoníku, a přečin pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písmene a) trestního zákoníku. Plná moc udělená , tituly před jménem, , jméno FO, dne 6. 4. 2016. Následovaly úkony právní služby - stížnost obviněného proti usnesení policie KRPK 29542/1-TČ-2016-190080, ze dne 6. 4. 2016. Odůvodnění stížnosti obviněného ze dne 7. 4. 2016 proti témuž usnesení policie ze dne 18. 4. 2016 (číslo listu 63). Usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu 1 ZT 74/2016-9 ze dne 4. 5. 2016, že se zamítá stížnost obviněného , jméno FO, , protože stížnost není důvodná. Stížnost obviněného proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 3. 11. 2016, 1 ZT 74/2016, o zajištění nároku poškozených, podle ustanovení § 47 odst. 1, 2 tr. řádu, ze dne 21. 11. 2016. Usnesení Okresního soudu v Chebu 1 Nt 4001/2016-74, ze dne 2. 1. 2017, že se podle § 146a odst. 1 písmene i), § 149 odst. 1 tr. řádu, zrušuje usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chebu, ze dne 3. 11. 2016, č.j. 1 Zt 74/2016-26 a podle § 149 odst. 1 písmene b) tr. řádu, se státnímu zástupci ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Žádost obviněného ze dne 12. 1. 2017 o zrušení zajištění finančních prostředků na účtu 112426647/0300 na základě usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 1. 2017, 1 Nt 4001/2016. Dále podání Okresního státního zastupitelství v Chebu 1 Zt 74/2016-55, z 20. 1. 2017, adresováno , právnická osoba, ., , adresa, , ve věci obviněného , jméno FO, , že usnesením státního zástupce bylo rozhodnuto podle § 47 odst. 1, 2 tr. Řádu, o zajištění nároku poškozených, které se mimo jiné vztahovalo i na finanční prostředky obviněného na účtu 112426647/0300 vedeném u peněžního ústavu , právnická osoba, . Toto usnesení bylo bance dodáno do datové schránky 3. 11. 2016. Soudce Okresního soudu v Chebu svým usnesením ze dne 2. 1. 2017, č.j. 1 Nt 4001/2016-74 toto usnesení zrušil. Stejnopis tohoto pravomocného usnesení se v příloze zasílá. Dále vyrozumění a možnosti prostudovat trestní spis Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, Karlovy Vary, KRPK-2954271/TČ-2016-190080 z 5. 1. 2017, o vyrozumění, o možnosti prostudovat trestní spis dne 19. 1. 2017. Dále záznam o prostudování spisu 19. 1. 2017 u této policejní složky, že tedy uvedeného dne v 9:00 hodin bylo umožněno prostudovat spis obviněnému a obhájci , Jméno zainteresované osoby 0/0, a jeho obhájce, kdy prostudovali čísla listu 1-1192, dne uvedeného, od 9:00 do 10:14 hodin. Dále přípis státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chebu adresovaný žalobci, jako vyrozumění o podání obžaloby u Okresního soudu v Chebu, a to pro zločin pojistný podvod § 210 odst. 1 písmene a) odst. 5 písmene c) tr. zákoníku, pokračující zločin pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písmene a) odst. 5 písmene c) tr. zákoníku, dále přečin pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písmene a) tr. zákoníku, a přečin pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písmene a) tr. zákoníku, celkem ad I. až ad IV. Dále obžaloba Okresního státního zastupitelství v Chebu 1 Zt 74/2016-59 Okresnímu soudu v Chebu, ze dne 6. 2. 2017. Protokol o hlavním líčení u Okresního soudu v Chebu 4 T 15/2017, ze dne 24. 5. 2017, začátek v 8:15 hodin, přítomni: obžalovaný i jeho obhájce, s vyhlášením usnesením, že se odročuje na 31. 8. 2017 v 8:15 hodin, hlavní líčení skončeno v 10:50 hodin. Dále protokol o hlavním líčení 4 T 15/2017 u Okresního soudu v Chebu 14. 9. 2017, započato 8:15 hodin, přítomen žalobce, rovněž jeho obhájce, s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 14. 11. 2017 v 8:15 hodin, hlavní líčení ukončeno v 9:04 hodin. Další protokol o hlavním líčení, v téže věci, ze dne 30. 1. 2018, započato v 8:15 hodin, žalobce přítomen rovněž substituce za , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že pro chybějící zprávu se hlavní líčení odročuje na 17. 4. 2018 v 8:15 hodin. Další protokol o hlavním líčení, u téhož soudu, z 17. 4. 2018 v 8:15 hodin, žalobce osobně, rovněž substituce za , tituly před jménem, , jméno FO, , opět pro nedoručení zprávy odročeno na 17. 4. 2018 v 8:15 hodin. Závěrečná řeč obhajoby 11. 6. 2018. Protokol o hlavním líčení 12. 6. 2018, započato v 13:00 hodin, žalobce: osobně, obhájce: osobně, vyhlášeno usnesení, že se odročuje za účelem vyhlášení rozsudku na 3. 7. 2018 v 8:15 hodin. Rozsudek 4 T 15/2017-1278 ze dne 3. 7. 2018, obžalovaný zproštěn obžaloby dle § 229 odst. 3 tr. řádu, pro skutky pod bodem I. zločin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písmene a) odst. 5 písmene c) tr. zákoníku, pod bodem II. pokračující zločin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písmene a) odst. 5 písmene c) trestního zákoníku, pod bodem III. přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písmene a) tr. zákoníku, pod bodem IV. přečin pojistného podvodu, podle § 210 odst. 1 písmene a) tr. zákoníku, a to podle § 226 písmene b) tr. řádu. Odvolání státního zástupce v Chebu z 27. 7. 2018. Odůvodnění odvolání Okresního státního zastupitelství v Chebu z 10. 9. 2018. Usnesení Krajského soudu v Plzni 7 To 287/2018-1296 ze dne 2. 10. 2018 ve věci obžalovaného , jméno FO, , že k odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chebu se podle § 258 odst. 1 písmene b), c) tr. řádu, ruší rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 7. 2018, 4 T 15/2017-1278, a podle § 259 odst. 1, tr. řádu, se věc vrací soudu prvního stupně. Vyjádření obžalovaného k hlavnímu líčení dne 21. 3. 2019 a důkazní návrhy obhajoby obžalovaného, datováno 19. 3. 2019, adresované Okresnímu soudu v Chebu. Protokol o hlavním líčení 21. 3. 2019 v 8:15 hodin, obžalovaný: osobně, jeho obhájce: osobně, s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 3. 9. 2019 v 8:15 hodin, a hlavní líčení ukončeno ve 13:45 hodin. Protokol o hlavním líčení 28. 11. 2019, začátek v 8:15 hodin, žalobce: osobně, jeho obhájce: osobně, s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 14. 1. 2020 za účelem vyhlášení rozsudku, jednání skončeno v 8:45 hodin. Dále protokol o hlavním líčení 14. 1. 2020, žalobce: osobně, jeho obhájce: osobně, započato ve 12:15 hodin, vyhlášen rozsudek, že se podle § 226 písmene b) obžalovaný zprošťuje obžaloby (tr. řádu), jednání skončeno ve 12:53 hodin, rozsudek v písemném vyhotovení, číslo listu 136. Odvolání státního zástupce došlé Okresnímu soudu v Chebu dne 4. 3. 2020. Vyjádření obžalovaného k odvolání Okresního státního zastupitelství prostřednictvím obhájce ze dne 7. 4. 2020. Usnesení Krajského soudu v Plzni, 7 To 148/2020-1675, ze dne 16. 3. 2021, ve věci obžalovaného , jméno FO, , když se rozhoduje tak, že odvolání státního zástupce okresního státního zástupce v Chebu proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 14.1.2020, 4 T 15/2017-1570, se podle § 256 tr. řádu, zamítá.

9. Skutkovým zjištěním soudu je, že usnesením policejního orgánu ze dne 6. 4. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání I.) zločinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, II.) pokračujícího zločinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, III.) přečinu pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a IV.) přečinu pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dne 7. 4. 2016 podal žalobce proti usnesení stížnost, která byla usnesením Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 4. 5. 2016, č. j. 1 ZT 74/2016-9, jako nedůvodná zamítnuta. Dne 6. 2. 2017 byla Okresním státním zastupitelstvím v Chebu pod č. j. 1 ZT 74/2016-59 podána k Okresnímu soudu v Chebu obžaloba na žalobce. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 4 T 15/2017, byl žalobce zproštěn v celém rozsahu obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, přičemž usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. 7 To 287/2018, byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 4 T 15/2017. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 4 T 15/2017, byl žalobce zproštěn v celém rozsahu obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, přičemž usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 7 To 148/2020, bylo zamítnuto odvolání Okresního státního zastupitelství v Chebu.

10. Podle § 1 zákona číslo 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 zákona číslo 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 téhož zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31a téhož zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. V projednávané věci lze konstatovat, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání, takže je dána odpovědnost státu z titulu nezákonného rozhodnutí, které bylo posléze zrušeno. Každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05). Musí-li jednotlivec snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možno trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet [viz nález sp. zn. II, ÚS 590/08). Orgány státu, nadané vrchnostenskou pravomocí a donucovacími prostředky, musejí velmi pečlivě vážit, zda své přesvědčení o oprávněnosti k tak razantnímu zásahu do práv a svobod občana, jímž je zahájení trestního stíhání, opírají o dostatek věrohodných a způsobilých důkazních prostředků.

16. Pokud jde o nárok na náhradu škody, žalovaná provedení nepřiznaných úkonů nesporovala, brojila však proti jejich účelnosti.

17. Jako sporné z hlediska jejich účelnosti zůstaly úkony právní služby (po zrušení rozsudku podepsaného soudu odvolací instancí) ze dne 22. 4. 2016, 9. 5. 2016, 11. 5. 2016, z 16. 6. 2016, 16. 2. 2017, 6. 3. 2017, 14. 5. 2017, 23. 8. 2017 a 19. 1. 2018, kdy vesměs vše byly porady obhájce se žalobcem jako klientem.

18. Soud po jejich prozkoumání posuzoval jejich účelnost, přičemž uzavřel :

19. Úkon dne 22.4.2016 – porada s klientem – nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť mu nepředchází ani na něj nenavazuje žádný úkon u orgánu činného v trestním řízení ani žádný úkon advokáta;20. Úkon dne 9.5.2016 – porada s klientem – nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť mu nepředchází ani na něj nenavazuje žádný úkon u orgánu činného v trestním řízení ani žádný úkon advokáta;21. Úkon dne 11.5.2016 – porada s klientem – posoudil jako účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť šlo o úkon – poradu před výslechem 16.5.2016, která byla žalovanou přiznána;22. Úkon 16.6.2016 – porada s klientem – nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť se konaly dvě porady v rozmezí deseti dnů a další porada po datu 16.6.2016 se konala 26.6.2016, a to žalovaná uhradila. Úkon se tedy měl koncentrovat do jednoho;23. Úkon dne 16.2.2017 a 6.3.2017 – porady s klientem – nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť se konalo pět porad za sebou, a pokud bylo seznámení se spisem a uzavřením spisu dne 19.1.2017 a porada nato proběhla 10.2.2017 (tu žalovaná uhradila), pak nebylo účelné konat porady (s výjimkou 14.5.2017), kdy následně se konalo hlavní líčení 24.5.2017;24. Úkon 14.5.2017 – porada s klientem – byl účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť se konalo hlavní líčení 24.5.2017;25. Úkon 23.8.2017 – porada s klientem – byl účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť se poté konalo hlavní líčení 14.9.2017, kdy bylo nutné konzultovat se žalobcem, co proběhlo u hlavního líčení předtím, dne 24.5.2017, které bylo odročeno právě na den 14.9.2017;26. Úkon 19.1.2018 – porada s klientem – nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení (byť se hlavní líčení nato konalo 30.1.2018), neboť se konaly dvě porady v rozmezí deseti dnů, aniž by byl učiněn nějaký úkon u orgánu činného v trestním řízení nebo úkon advokáta; tady se konala porada i 29.1.2018 a ta sporována žalovanou nebyla.

27. V součtu jako účelné soud shledal tedy 3 porady, a to 11.5.2016, 14.5.2017 a 23.8.2017, při odměně za úkon á 2 300 Kč + režijní paušál 300 Kč/ 1 úkon, tedy 2 600 Kč x 3 úkony = 7 800 Kč + k tomu DPH 1 638 Kč; dohromady 9 438 Kč.

28. Pokud jde o příslušenství pohledávky, zákonný úrok z prodlení, ten má oporu v ust. § 1970 a násl. obč. zák. (zák.č. 89/2012 Sb.) a počátek jeho plynutí je tak určen od 3.3.2022, když nárok u žalované byl uplatněn 6 měsíců před tímto datem (2.9.2021), žalovaná měla na plnění 6 měsíců (§ 15 zákona Odpšk) od uplatnění, pročež je povinna uhradit též zákonný úrok z prodlení do zaplacení.

29. V převyšující části, co do 11 262 Kč byla žaloba, týkající se úkonů specifikovaných v bodech odůvodnění 19, 20, 22, 23 a 26 zamítnuta jako nedůvodná.

30. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení byl žalobce úspěšný toliko v rozsahu požadavku náhrady škody, obhajného, nikoliv však v požadovaném rozsahu. Nebyl pak úspěšný v požadavku nemajetkové újmy. Žalovaná po podání žaloby co do segmentu náhrady škody, obhájného částečně plnila co do 70 000 Kč, pročež bylo řízení částečně zastaveno a žaloba v tomto segmentu tak byla podána důvodně, kdy soud nad rámec uvedeného plnění přiznal žalobci ještě další plnění. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení dle úspěšnosti, kdy při důvodnosti požadavku 9 438 Kč (a přiznání žalovanou 70 000 Kč po podání žaloby, pročež bylo řízení částečně zastaveno), je žalovaná povinna zaplatit žalobci náklady řízení v rozsahu 87,76 %. Náklady spočívají v odměně za úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, jednání dne 8.2.2023, vyjádření z 21.3.2023, jednání 4.5.2023, odvolání z 27.6.2023, vyjádření z 7.11.2023 k odvolání žalované, jednání 28.2.2024, tedy za 8 úkonů právní služby po 1 500 Kč, tj. v součtu 12 000 Kč + 8 x režijní paušál po 300 Kč, tedy 2 400 Kč. Náklady součtem 14 400 Kč. K tomu cestovné náhrady (dle Vyhlášky č. 467/2022, 398/2023 Sb.) a náhrada za promeškaný čas, vzdálenost , adresa, a zpět 342 km dne 8.2.2023, cestovné - základní náhrada 5,2 x 342 km 1 778,40 Kč, cestovné - pohonné hmoty (44,1 x 5,1) : 100 x 342 km 769,19 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou: 10 x 30 min 1 000 Kč , adresa, a zpět 343 km dne 4.5.2023, cestovné - základní náhrada 5,2 x 342 km 1 778,40 Kč, cestovné - pohonné hmoty (44,1 x 5,1) : 100 x 342 km 769,19 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou: 10 x 30 min 1 000 Kč, , adresa, a zpět 380 km dne 28.2.2024, cestovné - základní náhrada 5,2 x 380 km 2 128 Kč, cestovné - pohonné hmoty (38,1 x 5,1) : 100 x 380 km 750 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou: 10 x 30 min 1 000 Kč. Cestovní náhrady celkem 10 973 Kč. Dohromady náklady za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč + odměny 14 400 Kč + cestovné 10 973 Kč = 27 373 Kč. Při krácení plnění na 87,76 Kč činí náklady žalobce 24 022,54 Kč.