14 C 54/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Nikolou Plevkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce 1 zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město jednající prostřednictvím Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 206 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 206 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhá na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jakožto zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že se žalobou v posuzovaném řízení domáhal náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady ztráty na výdělku způsobené neprovedením indikovaného operačního zákroku, což vedlo k vážným zdravotním komplikacím, kvůli kterým se žalobce nachází v trvalém stavu poruchy vědomí. Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo skončeno až usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , , Anonymizováno, , a trvalo 11 let a 6 měsíců, což považuje s ohledem na konkrétní okolnosti případu za nepřiměřené. Žalobce dále uvedl, že se se svým nárokem na náhradu újmy ve výši , částka, dne , datum, obrátil na žalovanou, která mu své stanovisko zaslala , datum, a výši zadostiučinění stanovila na , částka, , které žalobci následně vyplatila. Žalobce dále poukázal na zvýšený význam předmětu řízení a závěrem uvedl, že by mělo dojít k valorizaci základní částky s ohledem na nárůst průměrné hrubé měsíční nominální mzdy nastalý od vydání stanoviska Nejvyššího soudu v roce 2010.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalobou tvrzený nárok neuznává a navrhuje její zamítnutí. Potvrdila, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši , částka, . Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, shrnula, že probíhalo 11 let a 6 měsíců; délku posuzovaného řízení vyhodnotila jako nepřiměřenou a ve svém stanovisku z , datum, konstatovala, že v rámci mimosoudního projednání nárok posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Na peněžitém zadostiučinění vyplatila žalobci částku ve výši , částka, .

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce uplatnil dne , datum, u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši , částka, a že žalovaná na základě svého stanoviska ze dne , datum, žalobci na peněžitém zadostiučinění následně vyplatila částku , částka, .

4. Soud provedl dokazování spisem , Anonymizováno, Z tohoto spisu se podává, že , Anonymizováno, (dále jen „soud“ nebo „soud prvého stupně“) byla dne , datum, doručena žaloba zdejšího žalobce, kterou se po žalovaných domáhal náhrady škody a výplaty peněžitého důchodu. Žalovanou byla , podezřelý výraz, , adresa, a , Anonymizováno, . Dne , datum, vyzval soud žalované k vyjádření k žalobě. Dne , datum, oznámila , Anonymizováno, svůj vstup do řízení v pozici vedlejšího účastníka na straně první žalované. Dne , datum, požádala žalovaná 1) o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě. Žalovaný 2) se k žalobě vyjádřil dne , datum, , žalovaná 1) se k žalobě vyjádřila dne , datum, . Dne , datum, byla vyjádření žalovaných soudem zaslána žalobci, který se k nim vyjádřil dne , datum, , na což vyjádřením ze dne , datum, reagoval žalovaný 2). Dne , datum, soud účastníkům sdělil, že vzhledem k počtu starších neskončených věcí nelze prozatím stanovit termín jednání. Dne , datum, se soud pokusil o zapůjčení spisu vedeného u , Anonymizováno, . Usnesením ze dne , datum, bylo řízení přerušeno do skončení řízení o žalobě na ochranu osobnosti a náhradě nemajetkové újmy proti totožným žalovaným vedeného u , Anonymizováno, s odůvodněním, že je v řízení řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, respektive jde o skutkově obdobnou věc. Usnesením ze dne , datum, bylo v řízení pokračováno. Dne , datum, soud nařídil jednání na den , datum, . Žalovaná 1) doplnila své vyjádření k žalobě dne , datum, . Dne , datum, proběhlo ve věci jednání, na kterém byly provedeny vybrané listinné důkazy a které bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den , datum, . Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného 2). Dne , datum, proběhlo ve věci jednání, bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den , datum, . Dne , datum, se žalovaná 1) vyjádřila k tvrzením žalobce. Dne , datum, proběhlo jednání ve věci, při kterém byl proveden výslech svědků a které bylo za účelem vyčkání na vyjádření žalobce s lhůtou stanovenou na den , datum, odročeno na neurčito. Dne , datum, bylo úředním záznamem uvedeno, že s účinností od , datum, došlo ke změně v obsazení senátu, což bylo účastníkům oznámeno přípisem ze dne , datum, a současně soud účastníky vyzval ke sdělení procesních stanovisek. Dne , datum, se k výzvě soudu vyjádřila žalovaná 1), dne , datum, žalobce. Dne , datum, bylo nařízeno jednání na den , datum, . Dne , datum, požádal žalovaný 2) o odročení jednání. Dne , datum, bylo jednání odročeno na den , datum, . Dne , datum, proběhlo jednání ve věci, při kterém byly provedeny listinné důkazy a které bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den , datum, . Dne , datum, žalobce doplnil listinné důkazy; dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne , datum, proběhlo jednání ve věci, které bylo odročeno za účelem doplnění skutkových tvrzení žalobcem a pro výslech znalce na den , datum, . Dne , datum, došlo soudu doplnění skutkových tvrzení žalobce. Usnesením ze dne , datum, vyzval soud žalobce a opatrovníka žalobce k doložení rozhodnutí opatrovnického soudu o schválení právního jednání za žalobce nebo k doložení podání návrhu v této věci. Jednání nařízené na den , datum, bylo z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení odvoláno. Dne , datum, předložil žalobce návrh na schválení právního jednání zaslaný opatrovnickému soudu. Dne , datum, bylo soudu žalobcem doručeno rozhodnutí opatrovnického soudu o schválení podání žaloby v posuzovaném řízení. Dne , datum, bylo nařízeno jednání na den , datum, . Dne , datum, proběhlo jednání ve věci, prostřednictvím videokonference byl proveden výslech zpracovatelů znaleckého posudku (vypracovaného v rámci jiného soudního řízení), provedeny listinné důkazy, a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na den , datum, . Dne , datum, se k provedenému dokazování vyjádřila žalovaná 1), dne , datum, žalobce. Dne , datum, proběhlo jednání ve věci, při kterém byly provedeny listinné důkazy, výslech statutárního ředitele žalovaného 2), a jednání bylo za účelem přednesu závěrečných návrhů odročeno na den , datum, . Dne , datum, proběhlo jednání, při němž byly předneseny závěrečné návrhy, a které bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den , datum, . Při jednání konaném dne , datum, soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. Dne , datum, požádal soud o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí z důvodu většího počtu skončených věcí a složitosti věci, které bylo vyhověno a lhůta prodloužena postupně do , datum, , do , datum, a do , datum, . Žalobce podal proti rozsudku odvolání dne , datum, . Dne , datum, soud vyzval žalované a vedlejšího účastníka k vyjádření k odvolání žalobce. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného 2), dne , datum, vyjádření žalované 1). Spis byl dne , datum, předložen Krajskému soudu v Brně (dále také jen „odvolací soud“). Dne , datum, bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na den , datum, . Dne , datum, požádala žalovaná 1) o odročení jednání. Dne , datum, bylo jednání odvolacího soudu odročeno na den , datum, . Dne , datum, proběhlo jednání odvolacího soudu, které bylo za účelem doplnění dokazování o výslechy svědků odročeno na den , datum, . Dne , datum, bylo odvolacímu soudu doručeno vyjádření žalované 1) k argumentaci žalobce u odvolacího jednání. Dne , datum, proběhlo jednání odvolacího soudu, při kterém byl proveden výslech svědků, a které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den , datum, . Dne , datum, vyhlásil odvolací soud rozsudek, kterým v meritu věci rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a změnil výroky o náhradě nákladů řízení a který nabyl právní moci dne , datum, . Dne , datum, byl spis vrácen soudu prvého stupně. Dne , datum, bylo soudu prvého stupně doručeno dovolání žalobce. Dne , datum, vyzval soud žalované a vedlejšího účastníka k vyjádření k dovolání, které dne , datum, doručila soudu žalovaná 1). Dne , datum, byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR (dále také jen „dovolací soud“). Dne , datum, bylo dovolání žalobce odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu, které nabylo právní moci dne , datum, . Dne , datum, byl spis vrácen městskému soudu. Žalobce dne , datum, podal ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ČR ze dne , datum, odmítnuta.

5. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

6. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od , datum, (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu.

7. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

8. Posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, , přičemž věc byla skončena odmítnutím ústavní stížnosti dne , datum, , celkem tedy soud při svém rozhodování vyšel z celkové délky řízení v trvání 11 let a 6 měsíců. Vycházeje tedy z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

9. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu, soud v daném ohledu konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zdejší soud shledal výrazně nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně při vedení posuzovaného řízení, a to především v jeho úvodní fázi. Značné prodlevy mezi jednotlivými procesními úkony lze vysledovat mezi vyzváním žalovaných k vyjádření k žalobě dne , datum, , kdy soud až dne , datum, účastníkům sdělil, že z důvodu vlastního vytížení nelze stanovit termín jednání, a i přes dílčí procesní úkony vyplývající z paralelně vedeného dalšího sporu mezi účastníky přistoupil až dne , datum, k formálnímu přerušení řízení, dne , datum, k vydání rozhodnutí o pokračování v řízení a až dne , datum, k uskutečnění prvního jednání ve věci. Nadto důvodnost přerušení řízení, kterou soud prvého stupně přitom spatřoval ve vyčkání pravomocného rozhodnutí sporu vedeného mezi týmiž účastníky, se zdejšímu soudu zpětně nejeví jako zcela adekvátní, neboť k vydání pravomocného rozhodnutí v paralelně vedeném sporu došlo již , datum, , tedy zhruba šest týdnů před vlastním přerušením řízení (prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno již , datum, ). Dále později došlo s účinností od , datum, ke změně v obsazení senátu, což ovšem bylo účastníkům oznámeno až s téměř ročním odstupem přípisem ze dne , datum, , a ve kterém sice soud současně účastníky vyzval ke sdělení procesních stanovisek, avšak na příslušná podání reagoval rovněž s více než půlročním odstupem až dne , datum, nařízením jednání ve věci na den , datum, . Též v procesním postupu odvolacího soudu shledal soud období bez zjevné procesní aktivity, a to obzvlášť ve fázi bezprostředně po předložení spisu s odvoláním dne , datum, , na což však odvolací soud reagoval až s jedenáctiměsíčním odstupem dne , datum, tím, že nařídil jednání na den , datum, . Co se týče koncentrovanosti postupu ve věci, není bez významu, že soud prvého stupně nařídil a provedl celkem , hodnota, jednání (další 1 jednání bylo odročeno na žádost účastníka a 1 jednání odvoláno pro vzniklou překážku podmínek řízení), zatímco odvolací soud provedl další 2 jednání (a další 1 jednání bylo odročeno na žádost účastníka). Ve svém důsledku tedy zdejší soud konstatuje, že v procesním postupu soudu prvého stupně i odvolacího stupně shledal neodůvodněná déletrvající období bez zjevné procesní aktivity směřující k vyřízení věci samé, která výrazně přispěla k celkové nepřiměřené délce posuzovaného řízení. S ohledem na vícero průtahů, ke kterým došlo v řízení před nalézacím soudem, proto soud základní částku zvýšil o 20 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní pro shledání délky řízení jako nepřiměřené a mohlo by dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak zejména nesprávný postup soudu prvého stupně byl natolik zásadní pro délku řízení, že byl důvod základní částku ještě navýšit.

10. Co se týče složitosti věci, bylo posuzované řízení běžně složité po právní stránce, avšak bylo složitější po stránce procesní, a především výrazně složité po stránce skutkové. Ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování řadou listin, byl zadán ústavní znalecký posudek a byla vyslýchána řada svědků. V řízení účastníci předložili soudu řadu písemných vyjádření obsahující též nová tvrzení a k nim odpovídající důkazní návrhy (včetně žalobce, který byl při nařízených jednáních několikrát vyzván k doplnění rozhodujících skutečností a označení důkazů). V rámci kritéria složitosti (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na všech třech stupních soudní soustavy a rozhodoval rovněž Ústavní soud. Ve věci rozhodovali soud prvního stupně i odvolací soud meritorně jednou, dovolací soud i Ústavní soud rovněž jednou. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Závěrem nelze docela odhlédnout od skutečnosti, že i přes složitost věci rozhodnutí soudů ve věci obstála v následném instančním přezkumu jako věcně i procesně správná. Soud tedy základní částku z hlediska složitosti věci snížil o 30 % (z toho 10 % za počet stupňů soudní soustavy).

11. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, lze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, vazební či řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. V případě žalobce se jednalo o řízení o náhradě škody na zdraví, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku. Posuzované řízení tedy patřilo mezi uvedená řízení, neboť šlo o odškodnění nemajetkové újmy na zdraví. Zvýšený význam se tudíž presumuje. Soud nadto zdůrazňuje, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Ve výsledku tudíž soud považuje za spravedlivé a zcela odpovídající individuálním skutkovým okolnostem věci promítnout typovou závažnost zvýšením základní částky o 25 %.

12. Dále lze z obsahu spisu shrnout, že žalobce se na délce řízení zvlášť nepodílel. Žalobce se ve věci vyjadřoval v soudem stanovených lhůtách a plnil své procesní povinnosti včas. Dílčí výjimku v daném ohledu představuje skutečnost, že v průběhu posuzovaného řízení vyvstala relativně krátkodobě trvající překážka spočívající v nedostatku podmínek řízení na straně žalobce, kterou se soud pokusil odstranit výzvou k doložení rozhodnutí opatrovnického soudu o schválení právního jednání za žalobce nebo k doložení podání návrhu v této věci ze dne , datum, a která odpadla dne , datum, doručení souhlasu opatrovnického soudu s podáním žaloby, což nicméně v mezidobí způsobilo odvolání nařízeného jednání ve věci. Žalobce v posuzovaném řízení opakovaně využil opravné prostředky, přičemž využívání opravných prostředků sice obecně nelze klást účastníkům k tíži, když jejich užití patří k procesním právům účastníků, na druhou stranu každý opravný prostředek ve svém důsledku vede k prodloužení celkové délky řízení. Návrh na určení lhůty žalobce nepodal a netvrdil, že by si stěžoval na průtahy v řízení.

13. Vzhledem k výše popsaným kritériím má tedy nalézací soud za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, když celkovou délku řízení trvajícího 11 let a 6 měsíců nelze považovat za přiměřenou. Současně soud uzavřel, že vzniklou nemajetkovou újmu nelze napravit jinak než přiznáním finančního zadostiučinění.

14. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud z judikatury Nejvyššího soudu, kdy podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka , částka, až , částka, , přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky , částka, za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení ve srovnání s jinými extrémní. Základní částka zadostiučinění by tak činila za řízení dlouhé 11 let a 6 měsíců částku , částka, . Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 20 %, s ohledem na počet stupňů soudní soustavy snížit o dalších 10 % a naopak navýšit o 20 % za postup soudů v posuzovaném řízení a závěrem, na což zdejší soud klade největší význam, s ohledem na vysoký význam řízení pro žalobce naopak zvýšit o dalších 25 %. Celkem tedy soud základní částku zvýšil o 15 %. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši , částka, . Jak vyplývá ze shodného tvrzení účastníků, žalovaná již žalobci plnila částkou , částka, , tedy bylo ze strany žalované poskytnuto žalobci zadostiučinění ve stejné výši, pak soudu nezbylo než žalobu zamítnout (výrok I.).

15. Námitku žalobce, že by přiznaná částka odpovídající zadostiučinění měla být s ohledem na růst průměrné hrubé nominální mzdy od roku 2010 valorizována, soud považuje za nedůvodnou. Požadavky na valorizaci přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního zadostiučinění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice (srov. např. nález ÚS ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1303/21), respektive lze odkázat na bohatou judikaturu jak Nejvyššího (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5760/2017), tak Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1303/21), kdy tyto uzavřely, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace, změna kursu měny nebo změna životní úrovně. Soud neshledal důvody, pro které by se měl od výše uvedené judikatury v nyní posuzované věci odchýlit.

16. Výrokem II. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žalovaná byla ve věci úspěšná, má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony, a to za vyjádření k žalobě a účast a příprava na jednání dne , datum, ve výši , částka, podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a ve světle usn. Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28Cdo 2638/2025.

17. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.