14 C 57/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení nemajetkové újmy 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do práva žalobkyně částka 100 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 5 700 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala po žalované zaplacení nemajetkové újmy za porušení jejího práva, a současně se domáhala určení práva na dovyšetření svého zdravotního stavu specializovaným vyšetřením na zahraničních pracovištích.

2. Žalovaná od počátku se žalobou nesouhlasila. Zpochybňovala svoji způsobilost být účastníkem řízení, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vede k zastavení řízení. Je tudíž pouze na úvaze soudu, zda přisvědčí žalobkyni a uzná žalovanou v této věci pasivně legitimovanou nebo v opačném případě řízení zastaví. Žalovaná se domnívá, že v tomto řízení je jí žalobkyni toto procesní postavení připsáno zcela neodůvodněně. Z tvrzení uvedených žalobkyni v žalobě ani z důkazů jí doložených pasivní legitimita žalované nevyplývá. Uvedla dále, že pokud se žalobkyně cítí dotčená ve svém právu na rodinný život a právu na život a na ochranu zdraví, s odkazem na to, že žalovaná neposkytuje žalobkyni ani jejím rodičům řádnou zdravotní péči, zdravotní služby na náležité odborné úrovni, v důsledku čehož nejsou zdraví a jejich zdravotní potíže nejsou řádně diagnostikovány ani léčeny, pak žalované není jasné proč právě ona se stala objektem vůči němuž jsou uplatňovány nepříznivé následky zásahu do osobnostních práv za situace, kdy se žalobkyně domáhá nadstandardního vyšetření jak v České republice, tak i v zahraničí a z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žádná z uvedených institucí ([anonymizováno 7 slov] [nemocnice] [anonymizováno] [obec]) neposkytla žalované pomoc v takovém rozsahu, v jakém by si žalobkyně představovala. Žalobkyně ve svém podání nekonkretizovala ani neodůvodnila, v čem vidí podstatu pasivní legitimace žalované a proč se tedy se svou žalobou obrací právě proti [stát. instituce].

3. Předchozím rozsudkem vydaným podepsaným soudem pod č.j. 14 C 57/2015-367 ze dne 16.6.2021 byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně má právo na dovyšetření svého zdravotního stavu, a to vyšetřením separovaných mononukleárů krve elektronovou mikroskopií a vyšetřením protilátek a antigenů předpokládaného HIV viru nebo HTLV viru na mononukleárech periferní krve a vyšetřením metodou sekvenování nové generace, včetně zajištění těchto vyšetření na zahraničních pracovištích [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno 30 slov] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova].

4. V této části byl rozsudek soudu I. stupně (co do výroku na určení práva) potvrzen též odvolací instancí Městským soudem v Praze, a to rozsudkem 28 Co 376/2021-400 ze dne 1.12.2021. Co do zamítavého výroku rozsudku podepsaného soudu ohledně zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do práva žalobkyně ve výši 100 000 Kč byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena podepsanému soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že žaloba na určení obstát nemůže a souhlasil s námitkami žalované ohledně nedostatku její věcné pasivní legitimace, neboť i kdyby bylo vyhověno požadovanému určení, není zřejmé, jak by žalovaná zajišťovala konkrétní vyšetření na konkrétních zahraničních pracovištích, jestliže žalobkyně s žalovanou není ve smluvním vztahu. Rozsudek tak v částí žaloby na určení práva žalobkyně na dovyšetření zdravotního stavu specializovaným vyšetřením na zahraničních pracovištích tak nabyl právní moci.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem I, podala žalobkyně dovolání, které však bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, pro nepřípustnost (vis. 23 Cdo 973/2022-420 ze dne 18.1.2023).

6. Následně žalobkyně požádala podáním ze dne 25.4.2023 o připuštění změny žaloby ve znění, že žalovaná je povinna zajistit dovyšetření zdravotního stavu žalobkyně, a to vyšetřením separovaných mononukleárů krve, elektronovou mikroskopii, vyšetřením protilátek a antigenů předpokládaného HIV viru nebo HTLV viru mononukleárech periferní krve a vyšetřením metodou sekvenování nové generace, včetně zajištění těchto vyšetření na zahraničních pracovištích [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno 28 slov] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova].

7. Soud uvedenou změnu žaloby u jednání dne 15.6.2023 nepřipustil s tím, že jednak v případě nároku na nemajetkovou újmu, nemůže tento obstát, neboť pakliže žalovaná není pasivně legitimovaná co do práva na ochranu zdraví, pak tomu nemůže být ani v případě odpovědnosti za nemajetkovou újmu žalobkyni způsobenou, kdy i v případné změněné žaloby na plnění, neobstojí posice žalované jako pasivně legitimované, neboť s ní není žalobkyně v žádném smluvním vztahu. V souladu se zákonem o veřejném zdravotním pojištění, jak k zajištění potřebné lékařské péče a k její úhradě je kompetentní příslušná zdravotní pojišťovna, nikoliv žalovaná. Není tak dán v řízení žádný právní titul k náhradě tvrzené nemajetkové újmy žalobkyně ze strany žalované, neboť tato nezajišťuje poskytování zdravotní péče, ani ji nehradí, přičemž ze žádného právního předpisu nevyplývá povinnost žalované zajistit žalobkyně zprostředkování lékařské péče v České republice nebo v zahraničí. V České republice je právně zakotvena zásada svobodné volby poskytovatele zdravotních služeb a každý si může zvolit zdravotní péči, kterou potřebuje a pokud se dotčená osoba neztotožní s postupem zvoleného poskytovatele zdravotních služeb, může si svobodně zvolit poskytovatele druhého. S ohledem na závěry pravomocného odvolací rozhodnutí, že žalovaná není pasivně legitimovaná co do určení práva, pak je tomu tak i vůči nároku na zadostiučinění jako náhrady za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobkyně, kdy žalovaná do práva na ochranu zdraví žalobkyně nezasáhla a nezapříčinila ani její žádný závadný stav. Pokud není žalovaná pasivně legitimována ve věci zajištění či zprostředkování poskytování zdravotní péče, nemůže být ani pasivně legitimována k náhradě tvrzené nemajetkové újmy žalobkyně vzniklé v souvislosti s neposkytnutím vysoce odborné zdravotní péče žalobkyní vyžadované.

8. V posuzované věci v průběhu dříve prováděného dokazování listinami lékařskými záznamy a znaleckými posudky bylo prokázáno, že žalovaná a její rodiče trpí poruchou imunodeficitu, jejíž příčina nebyla dosud fakticky a objektivně zjištěna a testy, které byly rodičům i žalobkyni dosud v České republice provedeny nejsou schopny stoprocentně vyloučit postižení HIV. Žalobkyni dle jejího tvrzení takto dosud nebyla zajištěna veškerá potřebná lékařská péče pro řádnou diagnózu její a zdravotních problému jejich rodičů, eventuálně nebyla zprostředkována příslušná vyšetření v zahraničí za situace, kdy provedení těchto vyšetření není v České republice objektivně možné. Je třeba, jak argumentuje žalobkyně, aby se při využití nejmodernějších celosvětových poznatků prokázala či vyloučila případná nákaza rodičů retroviry ze skupiny virů způsobujících syndrom lidské imunodeficience. Žalobkyně tvrdí, že v souvislosti s postupem žalované jí vznikla nemajetková újma jejíž výše se ustálila na částce 100 000 Kč.

9. Dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

10. Dle ust. § 81 obč. zák., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

11. Dle ust. § 82 odst. 1 obč. zák., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

12. Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni (§ 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování - dále jen zákon).

13. Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jim příkazce nebo třetí osoba (ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z.)

14. Péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav (ust. § 2637 věta první o. z.).

15. Podle § 2913 odst. 1 obč. zák., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

16. Občanský zákoník stanoví, že péče o zdraví má smluvní základ, a to i v případech, kdy jde o péči plně hrazenou ze zdravotního pojištění Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného. Smlouva vyžaduje svobodné právní jednání obou smluvních stran, proto je volba poskytovatele, který smlouvu s pacientem uzavírá, otázkou svobodné volby pacienta, která je omezena pouze v případech stanovených zákonem. Smlouva o péči o zdraví je zvláštní typizovaný kontrakt, podle důvodové zprávy k tomuto zákonnému ustanovení cílem byla snaha oprostit se od veřejnoprávního pojímání poměru mezi příjemcem zdravotní péče (v širokém slova smyslu) a jejím poskytovatelem, stvrdit naopak jeho soukromoprávní povahu a zakotvit jeho základní zásady.

17. Odpovědnost za splnění povinností poskytovatele má smluvní charakter a uplatní se na ni zásady § 2913 o. z. o náhradě škody. Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytnutí zdravotních služeb, které odpovídají zdravotním potřebám pacienta a zdravotnické zařízení, pokud tento zákon nebo jiné právní předpisy nestanoví jinak, vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby (§ 28 odst. 3 písm. b) a c) věta před středníkem zákona). Pojem náležitá odborná úroveň k poskytování zdravotních služeb, který je označován také jako postup„ lege artis“ je definován v § 4 odst. 5 zákona. Povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni je dána jak poskytovatelům zdravotních služeb, tak zdravotnickým pracovníkům. Ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vyplývá, že pojištěnec je oprávněn svobodně si zvolit poskytovatele zdravotních služeb, má-li však být poskytnuta zdravotní péče hrazena ze zdravotního pojištění, musí si zvolit poskytovatele zdravotních služeb, který má uzavřenu smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou Pacient má právo nejen na volbu poskytovatele zdravotních služeb, ale i na volbu konkrétního zdravotnického zařízení, například konkrétní nemocnice, provozuje-li poskytovatel zdravotních služeb nemocnic několik. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté na území České republiky a podle odstavce třetího tohoto zákonného ustanovení ze zdravotního pojištění se pojištěnci na základě jeho žádosti poskytne náhrada nákladů vynaložených na hrazené přeshraniční služby a pokud je náhrada nákladů za hrazené přeshraniční služby podmíněna udělením předchozího souhlasu, poskytne se mu náhrada nákladů pouze tehdy, byl-li předchozí souhlas udělen.

18. Jak bylo uvedeno v posledním rozhodnutí odvolací instance ohledně nedostatku věcné pasivní legitimace žalované při žalobě na určení (což bylo potvrzeno též dovolacím soudem), a to, že i kdyby bylo vyhověno požadovanému určení, není zřejmé, jak by žalovaná zajišťovala konkrétní vyšetření na konkrétních zahraničních pracovištích, jestliže žalobkyně s žalovanou není ve smluvním vztahu. Tatáž argumentace obstojí též ve vztahu k žalobě na plnění, jak žalobkyně posléze požadovala změnou žaloby, neboť i v tom případě není patrné, jak by žalovaná zajišťovala konkrétní vyšetření na zmíněných zahraničních pracovištích, jestliže žalobkyně s žalovanou není ve smluvním vztahu. Nakonec sama žalobkyně v žalobě uvedla, že její otec v září 2010 absolvoval vyšetření na specializovaném pracovišti ve Francii a v březnu 2010 byl testován ve Švýcarsku. Zjevně tedy proběhlo z jeho strany jednání s jeho zdravotní pojišťovnou, či si vyšetření sám zajistil. Žalobkyně je pojištěna u konkrétní zdravotní pojišťovny a zajišťování zdravotní péče pojištěncům a úhrada této péče je svěřena zdravotním pojišťovn. Jde-li tedy o posouzení nemajetkové újmy, které měla vzniknou žalobkyni v souvislosti se stresem a strachem o svůj zdravotní stav a zdravotní stav svých rodičů, pak zde újma vzniknout v souvislosti s tvrzeným pochybením žalované nastat nemohla; neexistuje způsob modus operandi, tedy jak by žalovaná zajišťovala konkrétní dovyšetření zdravotního stavu žalobkyně (jak to požadovala změněným návrhem, který soudem nebyl připuštěn). Pokud jde o výtku odvolací instance (v segmentu nemajetkové újmy), kdy soud má učinit úvahu, kdo by měl za vymezenou škodu žalobkyni odpovídat, pak lze odkázat na výše uvedené okolnosti, kdy si otec žalobkyně zajišťoval sám vyšetření ve specializovaném pracovišti ve Francii a tato situace, nebo postup se nabízí i v projednávané věci. Soud tak uzavírá, že neexistuje způsob, jak by žalovaná zajišťovala konkrétní dovyšetření zdravotního stavu žalobkyně na základě požadovaného změněného návrhu. Tudíž žalobkyni újma ze strany žalované vzniknout nemohla. A pokud i přesto vznikla, pak ale nejde na vrub žalované.

19. Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

20. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, neboť ta měla ve věci úspěch. Žalované vznikly náklady řízení ve formě paušálů po 300 Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, vyjádření k žalobě a účasti u soudních jednání 4.2.2016, 15.8.2018, 1.11.2018, 20.12.2018, 20.2.2019, 23.1.2020, písemné závěrečné shrnutí z 9.4.2020, odvolání z 17.7.2020, vyjádření žalované z 28.4.2021, jednání 5.5.2021, závěrečné písemné shrnutí z 9.6.2021 a účast u vyhlášení rozsudku dne 16.6.2021, vyjádření k odvolání z 8.10.2021, dále ze dne 24.1.2022, vyjádření k dovolání z 18.3.2022, jednání 15.6.2023 a 29.6.2023) a dle vyhl.č. 254/2015 Sb., celkem 19 úkonů po 300 Kč, tedy 5 700 Kč.