14 C 67/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částek 50 000 Kč, 20 600,50 Kč, 2 000 Kč a 11 946,50 Kč a o uložení povinnosti zprostit žalobce dluhu

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně ode dne 28. 5. 2019, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci náhradu škody v podobě účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 20 600,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně ode dne 28. 5. 2019 a škodu ve výši 2 000 Kč odpovídající rozdílu mezi jím uhrazenými náklady trestního řízení, které by musel uhradit v případě, kdy by se nemusel bránit proti nezákonnému rozhodnutí spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně ode dne 21. 8. 2019, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zprostit žalobce dluhu ve výši 11 946,50 Kč vůči [titul] [jméno] [příjmení], advokátovi, [IČO], se sídlem [adresa], [část obce], spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně ode dne 28. 5. 2019, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přiznání náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 22/2018. V té souvislosti též požadoval přiznání náhrady škody a to ve formě obhajného ve výši 20 600,50 Kč, dále částky 2 000 Kč, která je rozdílem mezi jím uhrazenými náklady trestního řízení, které by musel uhradit v případě, kdyby se nemusel bránit proti nezákonnému rozhodnutí, a též požaduje, aby bylo uloženo žalované zprostit žalobce dluhu ve výši 11 946,50 Kč vůči zástupci žalobce. Pokud jde o nemajetkovou újmu, trestní stíhání představovalo velice citelný zásah do jeho osobní sféry, neboť mu způsobilo újmu v podobě poškození dobrého jména na pracovišti, na častá hlavní líčení a veřejná zasedání musel čerpat dovolenou. Nemohl se věnovat osobnímu aktivnímu odpočinku, koníčkům a zálibám. Policejní orgány několikrát kontaktovaly zaměstnavatele, což mu po dobu trestního řízení znemožnilo další kariérní postup a případné pracovní cesty do zahraničí. Zároveň došlo k poškození dobrého jména poškozeného v rámci [územní celek], dokonce i v rámci jeho rodiny, jelikož na něho bylo najednou přes jeho dosavadní charakterové vlastnosti nahlíženo jako na problémového a agresivního člověka. Z kamerového záznamu z [anonymizována tři slova] jednoznačně vyplývalo, že poškozený žádný konflikt nevyvolal. Musel z počátku ubezpečovat některé ze svých blízkých, neboť tito zprvu odmítali uvěřit tomu, že by policejní orgán zahájil trestní stíhání poškozeného, ačkoliv by zde byl jednoznačný důkaz o svědčící jeho nevině. Okresní soud v Kladně opakovaně učinil naprosto chybná skutková zjištění, které mají částečnou oporu toliko v naprosto nevěrohodných tvrzeních [jméno] [jméno], jehož výpověď učiněná v hlavním líčení v podstatných částech neodpovídá jeho tvrzením učiněným v průběhu přípravného řízení. Trestní řízení v žalobci zanechalo jednak obavy z opakování útoku ze strany pana [jméno], který se nyní zase pohybuje po [obec], ale také z toho, že může být kýmkoliv bezdůvodně napaden a následně označen za agresora. Což se mimo jiné projevilo tím, že se dodnes pohybuje na veřejnosti s určitými obavami a snaží se vyhýbat jakékoliv, byť náznakem, konfliktní situaci. Celý tento incident v něm vzbudil nedůvěru v bezpečnostní složky, Okresní státní zastupitelství v Kladně a Okresní soud v Kladně, neboť de facto ignorovali důkaz v podobě videa, z něhož je patrné, že [jméno] napadl žalobce a částečně protiprávně pravomocně odsouzeného [příjmení]. Na pana [jméno] mělo být co do skutku, který se odehrál na [anonymizována tři slova] nahlíženo jako na pachatele protiprávního jednání a na poškozeného, jako na jeho oběť, nicméně na místo toho došlo k bezdůvodné kriminalizaci jednání žalobce a jeho kamaráda [příjmení]. Předmětný videozáznam přitom musel poškozený policejnímu orgánu předat celkem třikrát, než došlo k jeho založení mezi důkazy. Nelze se tak divit, že tuto životní zkušenost a s ní spojené negativní vzpomínky si poškozený ponese celý svůj život. Žádá tak o poskytnutí dle všeho adekvátního zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Pokud jde o náhradu škody, žalobce požaduje: A) účelně vynaložené náklady obhajoby v celkové výši 32 547 Kč. Dne 21. 2. 2018 proběhla porada mezi žalobcem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, který pomohl poškozenému v sepsání odporu proti trestnímu příkazu OS v Kladně č.j.: 1 T 22/2018-246 ze dne 7. 2. 2018. Za tuto drobnou právní službu následně uhradil částku ve výši 2 700 Kč. Dne 27. 3. 2018 došlo mezi žalobcem a jeho obhájcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, k uzavření smlouvy o poskytování právní služby dle ust. § 2430 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve spojení se zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii (dále jen„ smlouva o právní službě ze dne 27. 3. 2018“). Žalobce současně udělil obhájci dne 27. 3. 2018 plnou moc k veškerým úkonům souvisejícím obhajobou v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 1 T 22/2018. Podle čl. II. odst. 2.2. smlouvy o právní službě ze dne 27. 3. 2018 byla dohodnuta odměna za jeden úkon právní služby dle § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“), tedy dle ustanovení o mimosmluvní odměně, částku ve výši 1 500 Kč, k níž se připočítává režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každou hodinu právní služby. Poškozenému byla vystavena zálohová faktura č. 318032018 ze dne 28. 3. 2018, na částku 3 600 Kč splatná dne 14. 4. 2018, k přijetí zálohy na účet obhájce došlo dne 4. 4. 2018. Žalobci byly právní služby průběžně účtovány na základě poskytnutých úkonů právní služby a to následovně: 1) fakturou č. 318072018 ze dne 23. 7. 2018, na částku 12 035,50 Kč splatnou dne 7. 8. 2018, z celkové částky 12 035,50 Kč bylo uhrazeno 3 600 Kč ze zálohy přijaté dne 4. 4. 2018. 2) fakturou č. 318112018 ze dne 6. 11. 2018, na částku 6 150 Kč, splatnou dne 21. 11. 2018 3) fakturou č. 318122018 ze dne 31. 12. 2018, na částku 3 996,50 Kč, splatnou dne 15. 1. 2019 4) fakturou č. 318042019 ze dne 15. 4. 2019, na částku 4 068 Kč, splatnou dne 30. 4. 2019 5) fakturou č. 318072019 ze dne 31. 7. 2019, na částku 1 800 Kč, splatnou dne 15. 8. 2019 6) fakturou č. 318112019 ze dne 4. 11. 2019, na částku 1 800 Kč, splatnou dne 20. 11. 2019 Celkem bylo poskytnuto 15 úkonů právní služby, kdy hodnota jednoho úkonu právní služby odpovídá dle ust. § 7 advokátního tarifu ve spojení s ust. § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu částce ve výši 1 500 Kč, neboť žalobci bylo kladeno za vinu spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. řádu. Celkové náklady právního zastoupení činí částku ve výši 29 847 Kč, viz přehled nákladů právního zastoupení ze dne 25. 11. 2019. V případech, kdy došlo k substitučnímu zastoupení obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou, odkázal na závěry uvedené v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 4 To 57/01 ze dne 10. 9. 2002, dle kterých se v případě substitučního zastoupení neaplikuje snížení odměny obhájce dle ust. § 12 odst. 4 AT. Vyúčtování úkonů právní služby, při kterých byl obhájce zastoupen substitutem, je tak v souladu s rozhodovací praxí soudů. Celková výše nákladů poskytnuté právní služby činí částku 32 547 Kč, poškozený uhradil částku ve výši 20 600,50 Kč, jeho dosud neuhrazený dluh vůči obhájci činí částku ve výši 11 946,50 Kč. Žalobci vznikl jednak nárok na náhradu škody ve výši 20 600,50 Kč, jednak nárok, aby byl zproštěn svého dluhu vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátovi z titulu dosud neuhrazených nákladů právního zastoupení ve výši 11 946,50 Kč. B) nárok na náhradu škody v podobě části uhrazených nákladů tr. řízení ve výši 2 000 Kč Usnesením Okresního soudu v Kladně č.j.: 1 T 22/2018 - 475 ze dne 22. 7. 2019, bylo žalobci stanoveno coby částečně odsouzenému uhradit náklady trestního řízení stanovené paušální částkou nákladů trestního řízení, ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 432/2002 sb., která má činit 11 000 Kč. Již odsouzenému spoluobviněnému [příjmení] byla stanovena povinnost uhradit náklady trestního řízení stanovené paušální částkou nákladů trestního řízení, dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 432/2002 sb., ve výši 9 000 Kč. Žalobce nárokuje škodu ve výši 2 000 Kč odpovídající rozdílu mezi jím uhrazenými náklady trestního řízení a náklady, které by musel uhradit v případě, kdyby se nemusel bránit proti výše uvedenému nezákonnému rozhodnutí. Jedná se o škodu, která vznikla v přímé souvislosti s procesní obranou poškozeného proti nezákonnému rozhodnutí.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 25. 11. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 84 547 Kč, sestávající se z náhrady vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 32 547 Kč, poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobce ve výši 50 000 Kč a náhradu škody v podobě části uhrazených nákladů trestního řízení ve výši 2 000 Kč. Žalovaná nárokům žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 28. 7. 2020. Z předmětného spisového materiálu žalovaná zjistila, že trestní stíhání bylo zahájeno dne 1. 6. 2016 vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Dne 17. 3. 2017 byla provedena změna právní kvalifikace, dle které měla být věc posuzována jako přečin výtržnictví dle § 3587 odst. 1 trestního zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 2. 2. 2018 podalo Okresní státní zastupitelství v Kladně obžalobu k Okresnímu soudu v Kladně. Dne 7. 2. 2018 vydal Okresní soud v Kladně trestní příkaz, kterým byl žadatel uznán vinným. Proti trestnímu příkazu byl podán žadatelem odpor. Dne 28. 6. 2018 Okresní soud v Kladně vydal rozsudek, č.j. 1 T 22/2018-338, kterým byl žadatel uznán vinným. Následně žadatel podal odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č.j. 13 To 244/2018-361, byl napadený rozsudek zrušen a věc se vrátila soudu I. stupně. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 11. 2018, č.j. 1 T 22/2018-383, byl žadatel znovu uznán vinným. Následně žadatel podal odvolání. Usnesením krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2019, č.j. 13 To 24/2019-401, byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a věc se vrátila soudu I. stupně. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 3. 2019, č.j. 1 T 22/2018-429, byl žadatel znovu uznán vinným. Následně žadatel podal odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, č.j. 13 To 114/2019-466, byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a sám rozhodl tak, že žadatel byl uznán vinným z přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kdy byl i následně z části zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobce ve své žádosti požadoval náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 32 547 Kč Tyto náklady mají představovat účelně vynaložené náklady na zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a následně vedeného trestního řízení u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 22/2018. S ohledem na provedené šetření je zřejmé, že trestní stíhání bylo vedeno zákonně a náhrada nákladů obhajoby tak nemohla být žalobci přiznána, neboť v daném případě chybí odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu. Tím, že došlo Krajským soudem v Praze k rozdělení skutkového děje na dvě části, z nichž v jednom případě byl žalobce pravomocně uznán vinným a ve druhém případě byl zproštěn obžaloby, se nezakládá nezákonnost trestního stíhání ani nezákonnost samotného usnesení o zahájení trestního stíhání. Kdyby zde absentoval zprošťující výrok v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, č.j. 13 To 114/2019-466, žadatel by vynaložil stejné finanční prostředky na svou obhajobu. Z čehož vyplývá, že žadateli v tomto směru žádná škoda nevznikla. Pro poskytnutí přiměřeného zadostiučinění žalovaná konstatuje, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku. Jestli žadateli vznikla nemajetková újma, nelze tak s jistotou říci, zda příčinou nebylo právě pravomocné odsouzení žadatele pro spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Žalovaná je toho názoru, že pokud došlo k poškození dobrého jména žadatele v rámci [územní celek] i v rámci rodiny, příčinou toho bylo pravomocné odsouzení žalobce, nikoliv část týkající se částečného zproštění. Žalobce ve své žádosti uplatnil nárok na náhradu škody v podobě části uhrazených nákladů trestního řízení ve výši 2 000 Kč, neboť se dle žalobce jedná o odpovídající rozdíl mezi jím uhrazenými náklady trestního řízení a náklady, které by musel uhradit v případě, kdyby se nemusel bránit proti žadateli namítanému nezákonnému rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 7. 2019, č.j. 1 T 22/2018-475, byla žadateli uložena povinnost podle § 152 odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, aby nahradil státu náklady řízení stanovené paušální částkou 11 000 Kč do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Žalovaná dospěla k závěru, že výše nákladu řízení stanovené paušální částkou, která podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb., ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 432/2002 Sb., byla korektně stanovena ve výši 11 000 Kč. Požadovaný rozdíl ve výši 2 000 Kč žalovaná žalobci nepřiznala.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil: [Obsah přílohového spisu]

5. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce poznala, až když byl pohřešovaný a jeho sestra ho hledala s fotografií, že nepřišel domů. Sdělila jí, že žalobce viděla na videozáznamu, jak ho někdo napadl a byl odvezen. K prosbě sestry žalobce pak videozáznam odnesla na policii, kde videozáznam převzali, že je v cele předběžného zadržení, ale že ho nejspíše propustí, což sdělila následně sestře žalobce. Když žalobce propustili, stalo se tak jenom díky tomu, že mu uplynula doba pro zadržení. Žalobci bylo následně policií (byl tam 3x) řečeno, že ten záznam nemají, nebo že jim dokonce svědkyně řekla, že záznam neexistuje i přesto, že ho tam osobně nesla. Pak byl žalobce obviněn, nebo dokonce odsouzen, odvolal se. Bál se chodit na rodinné oslavy, trvalo to dlouho, než zase začal normálně žít. V té době byl 18 letý, bál se, že by mohl jít do vězení a hlavně, že pan [jméno] bude po něm vymáhat dlouhodobě peníze, jelikož tam bylo vážné ublížení na zdraví, bál se, že do konce života bude někomu platit za něco, co nezpůsobil. Svědkyně žalobce poznala až v průběhu toho trestního řízení, navázali vztah, všímala si, že se bojí chodit někam ven, kde je hodně lidí. Bál se chodit na větší rodinné akce, když tam byla širší rodina, bál se jak budou reagovat, co budou říkat doma. Jeho rodiče byli zvláštní, měli obavy, jestli to nebude mít nějaký vliv na jejich práci, protože všichni pracují ve [anonymizována dvě slova], takže se báli, že jejich syn je trestě stíhaný. Když dostal rozsudek o nevině, začal se již více zapojovat do všech aktivit, které dělá i ona, přičemž předtím se k tomu moc neměl. K osobě [jméno] uvedla, že ve [obec] je znám jako agresivní člověk. Na její barmany několikrát vytáhl plynovou pistoli a napadl hosty. Jí dlužil peníze i celkově ve [obec] spoustě lidem dlužil peníze, organizoval třeba akce, aby mu přinesli jídlo a pak nezaplatil. Byl zadlužený, neplatil alimenty, nestará se o děti. I bývalá manželka potvrdila, že na ni byl agresivní. Upozornila na to i orgány činné v trestním řízení, několikrát, též v souvislosti, když nesla videozáznam na policii. Změnilo ho to, viděla mnohokrát, že mu někdo dal facku a on se bál cokoliv udělat. Takže neudělal nic. Zvedl se a odešel, než aby to řešil. Změny v jeho chování, které se lišily od chování normálního člověka jeho věku, trvaly dlouho. Věnoval se spíše práci než společenskému životu. V práci si budoval zajištění lepší pozice, měl tu možnost, ale tím, že mu několikrát do práce volali v rámci trestního řízení, tak vlastně neměl možnost profesně postupovat.

6. Žalobce vypověděl, že byl napaden [jméno], nikoli, že by byl útočníkem. Nikdy sám nevyvolal žádný konflikt, [jméno] bezdůvodně přišel k společnosti žalobce a napadl jí, a tím to celé začalo. Na policii hned řekl, aby si stáhli záznam z [anonymizována dvě slova], z něhož bylo hned jasné, že [jméno] byl útočníkem, nikoliv naopak. Z CPZky, kam byl odvezen chtěl zavolat svým rodičům, aby věděli, protože měl určený čas, kdy se měl vrátit domů. Byl ještě mladý, takže požádal policii, jestli by mohl zavolat rodičům, aby věděli kde je, avšak mu nevyhověli. Takže tam zůstal 24 hodin, pustili ho ve 4 hodiny ráno, kdy dostal zpět svůj telefon, aby mohl zavolat rodičům, kteří měli o něj celou dobu strach, mezitím ho sestra hledala po celém městě. Od samého začátku co chodil na výslechy k policii ve [obec], tak mu policista, co to vyšetřoval říkal, že z toho nic nebude, že zná [jméno]. Ptal se, jestli si má hledat právníka, říkali mu, že z toho nic nebude mít, jenom nějakou výtržnost, že ten pán to nechce řešit. Pořád argumentoval, aby si stáhli ten videozáznam z toho baru bylo mu však několikrát řečeno, že v tu dobu, když se incident stal, takto nenahrávalo. Byl však v kontaktu s barmankami a s [jméno], která tvrdila, že videozáznam odnesla na policii. Když šel znovu na výslech, tak policista znovu řekl, že v tu dobu kamery nenahrávaly. Nakonec si záznam přetáhl na flešku a donesl to osobně na policejní stanici a nechal si o tom napsat úřední záznam, že donesl, to video, a teprve poté onen záznam do spisu zadali. Co se týče osobního života, od té doby měl strach, nikdy neměl žádný konflikt, nevyvolával spory. V té době zrovna nastoupil do práce, nově se tam otevřel závod, kam chtěl jít, vyhlédl si tam nějakou lepší pozici ale kvůli tomu, že pomalu každé dva měsíce volala jeho mistrovi policie, od té doby viděl na mistrovi, že s ním do budoucna nepočítá, musel si myslet, že je problémový člověk. Nikam nechodil, zdržoval se doma, protože měl strach, že se stane něco podobného. Když byl někde a něco se stalo, tak radši odešel, protože se bál toho, že to znova dopadne tak, že bude znova vinen on, přitom se jenom bránil. Díky tomu, že se to vleklo 6 let, neustále jezdil na nějaká jednání nebo za právníkem, takže za tím účelem čerpal dovolenou. Omezil i své koníčky protože musel řešit tuto věc. Když mu přišel dopis za těžké ublížení na zdraví, měl v tu chvíli takový strach, zůstával radši zavřený doma, bylo mu z toho nanic, neměl radost z toho, že by někam měl jít, tak byl raději doma. Dotklo se ho to, neboť celou dobu mu bylo řečeno, že z toho nic nebude a z ničeho nic z toho bylo těžké ublížení na zdraví z něčeho, co neudělal. Podobně zatěžující stresové situaci nikdy nebyl vystaven. Nikdy neměl žádný problém, ani konflikt, tohle bylo jeho první trestní stíhání a když se to stalo, bylo mu teprve 18 let. Je to 6 let, už je to lepší už ví, že nemá těžké ublížení na zdraví, má to jako výtržnictví, tak od té doby se to jakoby trošku zlepšilo, ale má obavu chodit někam v pozdních hodinách do nějakých hospod nebo barů, protože se bojí, že se něco podobného zase stane. Vnímal hodně špatně, že byl označen za agresora, neboť nic neudělal, nezačal ten konflikt, a když mu potom řekli, že to byl on, kdo všechno způsobil, přitom měli to video. Přepis videa – slovný, vůbec neodpovídal tomu videozáznamu. To, že byl spoluobžalovaný [příjmení] pravomocně odsouzen trestním příkazem, ho překvapilo, zná ho, vyrůstali spolu, asi to chtěl mít co nejrychleji za sebou, řekl, že nemá ani peníze na to, aby platil právníky. Žalobce se však rozhodl bojovat za pravdu, že [jméno] napadl je a žalobce se jenom bránil. [příjmení] [jméno] měl strach, protože od té doby, co se to stalo, údajně se měl odstěhovat, ale znovu ho potkal ve [obec], tak radši, když ho viděl, šel na druhou stranu cesty, měl strach, že kdykoliv si ho může najít. Slyšel o něm, že měl nějaký vojenský výcvik, takže měl strach ho někde potkat. Obával se, že proti němu [jméno] vznese nějaké nároky, [jméno] měl dluhy, proto měl žalobce obavy, že bude po něm chtít vysoudit nějaké peníze za něco, co žalobce neudělal. [jméno] pořád tvrdil, že má posttraumatický stressový syndrom, ale nechodil na vyšetření, měl proto strach z toho, že bude zavázán k úhradám za něco, co byl ze strany [jméno] jen výmysl. Blízkým musel vysvětlovat, (protože jim pokaždé dával přečíst, co dostal od soudu a za co byl obviněný) a přesvědčit je, že má pravdu on, nikoliv co se psalo v těch papírech. Nevěřili mu, proč by si soud vymýšlel, že on něco provedl, když tvrdil, že to neudělal. Považovali to za problém, a když šel na nějakou rodinnou oslavu, tak raději se zdržoval, měl strach z toho, že se na to budou ptát, byl taková černá ovce rodiny. Rodiče pracují u [anonymizována dvě slova] a sestra taky. Kamarádi se mu smáli, že musí k soudu, brali ho jako problémového, když někde byli, tak se ho radši stranili, protože si mysleli, že on je ten agresor. Od té doby, co se to řeší, tak je na něj nahlíženo, jako na grázla nebo jako na člověka, který vyvolává konflikty. Po zproštění těžkého ublížení na zdraví se mu ulevilo, zůstalo jenom výtržnictví a konečně uznali ten video záznam, kde byl napaden [jméno], a to i [jméno] řekl na tom líčení, kdy se tam dostavil. Bylo několik líčení, kam [jméno] nechodil, a když tam přišel na to první líčení, sám řekl, když viděl ten video záznam, že on napadl ostatní. Ulevilo se mu, když byl zproštěn viny z toho, že nemá těžké ublížení na zdraví ale jenom výtržnictví. Od té doby co mu policie přestali volat do práce, tak se to otočilo, dostal nový stroj, dostal přidáno, nyní tam tráví docela dost času a myslí si, že jsou s ním spokojení. Přestal tolik věřit ve spravedlnost, protože musel několikrát jezdit k soudu, kde si to pořád navzájem přehazovali. Na soudě v [obec] mu dávali zapravdu přitom na soudě v Kladně jako by se ho pořád snažili dostat na něčem, co neudělal.

7. Soud prováděl k důkazu i jednotlivé úkony právní služby provedené obhájcem žalobce v trestním řízení, nicméně s ohledem na výsledek řízení je pak nadbytečné se věnovat skutkovému hodnocení, resp. skutkovým závěrům a právnímu hodnocení co do jednotlivých úkonů právní služby.

8. Z rozsudku Krajského soudu v Praze 13 To 114/2019-466 ze dne 25. 6. 2019 se podává, že žalobce byl dílem uznán vinným a dílem zproštěn obžaloby. Prozkoumávaným rozsudkem byl žalobce uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku Odvolacím soudem byl uznán vinným, že společně s dnes již odsouzeným [jméno] [příjmení], narozeným [datum], dne [datum] v době kolem 00:45 hodin ve [obec], okres [okres], v ulici [anonymizováno], směrem k [anonymizováno], po předchozí slovní rozepři fyzicky napadli poškozeného [jméno] [jméno] tím způsobem, že [anonymizováno 10 slov] [role v řízení] [anonymizováno 14 slov], přestože je poškozený opětovně prosil, ať napadání jeho osoby zanechají, že ho můžou zabít, přesto v útoku pokračovali, přičemž poškozený v důsledku tohoto fyzického napadení utrpěl [anonymizováno 18 slov] a pro tato poranění byl ošetřen v nemocnici [obec], přičemž tato poranění k podstatnému a citelnému omezení v běžném způsobu života, které by trvalo déle než jeden týden, nevedla, [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], v důsledku které byl poškozený s neurotickými obtížemi a narušením osobní pohody ([anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně do 9. 2. 2016, poškozením dioptrických brýlí mu vznikla škoda ve výši 12 000 Kč, tedy dopustil se na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného, čímž spáchal přečin výtržnictví podle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku a odsuzuje se podle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 229 odstavec 1 trestního řádu se [ulice] [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce], odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.

9. Oproti tomu byl žalobce, jako obžalovaný podle § 226 písmeno b) trestního řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 1. 2. 2018, spisová značka 2 ZT 193/2016, pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že společně s dnes již odsouzeným [jméno] [příjmení], narozeným [datum], dne [datum] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] [okres], [anonymizována dvě slova] [obec], v prostoru chodby [anonymizována dvě slova] fyzicky, poté, co poškozený [jméno] [jméno] vyprovokoval konflikt s [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] nevhodným chováním, zejména strkáním a přetahováním se, napadli [jméno] [příjmení] a obžalovaný [celé jméno žalobce] poškozeného [jméno] [jméno] tak, že ho natlačili do rohu chodby, kde ho každý z nich několikrát udeřil pěstí do obličeje a kopl do něho, takto jednali, přestože je poškozený žádal, aby svého jednání zanechali, že je po operaci hlavy, poškozenému se nakonec podařilo z místa utéci před bar, neboť žalovaný skutek není trestným činem, tedy měl se dopustit na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného, tím měl spáchat dílčí útok pokračujícího přečinu výtržnictví podle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku.

10. Skutkovým závěrem soudu je, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 1. 6. 2016 vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Dne 17. 3. 2017 byla provedena změna právní kvalifikace, dle které měla být věc posuzována jako přečin výtržnictví dle § 3587 odst. 1 trestního zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 2. 2. 2018 podalo Okresní státní zastupitelství v Kladně obžalobu k Okresnímu soudu v Kladně. Dne 7. 2. 2018 vydal Okresní soud v Kladně trestní příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným. Proti trestnímu příkazu byl podán žalobcem odpor. Dne 28. 6. 2018 Okresní soud v Kladně vydal rozsudek, č.j. 1 T 22/2018-338, kterým byl žalobce uznán vinným, žalobce následně podal odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č.j. 13 To 244/2018-361 byl napadený rozsudek zrušen a věc se vrátila soudu I. stupně. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 11. 2018, č.j. 1 T 22/2018-383, byl žalobce znovu uznán vinným. Následně opět podal odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2019, č.j. 13 To 24/2019-401, byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a věc se vrátila soudu I. stupně. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 3. 2019, č.j. 1 T 22/2018-429, byl žalobce znovu uznán vinným. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání a rozsudkem odvolacího Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, č.j. 13 To 114/2019-466, byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a sám odvolací soud rozhodl tak, že žalobce byl uznán vinným z přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byl zčásti zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu.

11. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 2 citovaného zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Je zde tedy dána objektivní odpovědnost státu bez ohledu na zavinění.

13. Podle ust. § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim škoda vznikla.

15. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. věty první lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

16. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobce se tak podanou žalobou domáhá přiznání náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 1 T 22/2018. V té souvislosti se domáhá též náhrady škody – obhajného 20 600,50 Kč, částky 2 000 Kč, která je rozdílem mezi jim uhrazenými náklady tr. řízení, které by musel uhradit v případě, kdyby se nemusel bránit proti nezákonnému rozhodnutí a též požaduje aby bylo uloženo žalované zprostit žalobce dluhu 11 946,50 Kč vůči zástupci žalobce. V té souvislosti soud odkazuje na ust. § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. dle něhož, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Trestní stíhání bylo vedeno zákonně a náhrada nákladů obhajoby, další škody a též nemajetkové újmy není případná, neboť v daném případě chybí odpovědnostní titul za tvrzenou škodu a nemajetkovou újmu. Tím, že došlo Krajským soudem v Praze k rozdělení stíhaného skutku na dvě části, z nichž v jednom případě byl žalobce pravomocně uznán vinným a ve druhém případě byl zproštěn obžaloby, nezakládá nezákonnost trestního stíhání ani nezákonnost samotného usnesení o zahájení trestního stíhání. Kdyby zde chyběl zprošťující výrok v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, č.j. 13 To 114/2019-466, žalobce by stejně vynaložil tytéž finanční prostředky na svou obhajobu, z čehož vyplývá, že žadateli v tomto směru žádná škoda nevznikla. Nad rámec uvedeného, i v případě, že by zde existoval teoreticky odpovědnostní titul, pak forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Pokud žalobce namítá, že došlo k poškození jeho dobrého jména v rámci místa bydliště a rodiny, příčinu toho je nutno shledávat v pravomocném odsouzení žalobce, nikoliv v části týkající se jeho částečného zproštění. Žaloba, jako celek, tak byla jako nedůvodná, zamítnuta.

18. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 a přiznal úspěšné žalované náklady řízení dle vyhl.č. 254/2015 Sb. a 177/1996 Sb. ve formě paušálů po 300 Kč/úkon za vyjádření k žalobě a účast u soudního jednání dne 1.6.2021, celkem 600 Kč.