14 C 7/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 264 447 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 120 368 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 7. 11. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, když v převyšující části co do 144 079 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 7. 11. 2022 do zaplacení; a co do částky 2 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 7. 11. 2022 za každý měsíc ode dne vynesení rozsudku, se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 456 Kč do 15 dnů rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení nemajetkové újmy z tvrzené nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného na základě jeho trestního oznámení, jako poškozené osoby v trestním řízení. Uvedl k tomu, že je poškozeným a je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. [anonymizována dvě slova], jež byla páchána při [anonymizována tři slova], přičemž žalobce byl přímo dotčen na svých základních lidských právech. U žalobce jakožto poškozeného byly naplněny všechny indikátory skutkové podstaty trestného činu [anonymizována tři slova]. Žalobce se stejně, jakož i ostatní [anonymizováno], stal obětí trestného činu [anonymizováno]. Žalobce podal trestní oznámení dne 26. 7. 2011 k Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Předmětná kauza byla zprvu prověřována Policií České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, sp. zn. ORI -17630-55/ČJ-2010-001193-. Věc byla následně rozděleně na další 4 části a byla postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoli poškození důsledně poukazovali na nutnost posuzovat celé jednání podezřelých komplexně. Jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony společně, a to ani při opatřování důkazů. Práce Policie ČR byla vedena zjevnou snahou věc uložit ad acta či odložit a dále se jí nezabývat; aniž by tedy skutečnosti popsané žalobcem byly řádně prověřovány. Poté došlo k odložení věci usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, ze dne 12. 7. 2013, č.j. KRPA- 43249/TČ-2013 001193-, jež bylo potvrzeno (přes opravný prostředek žalobce) Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 (usnesením ze dne 30. 9. 2013, č.j. 0 ZN 1423/2013 - 99). S odložením věci se poškození nemohli ztotožnit a část z nich podala proti tomuto ústavní stížnost. Ústavní soud ČR svým nálezem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. [ústavní nález], a nálezem vyhověl ústavní stížnosti podané stěžovateli v plném rozsahu a napadaná rozhodnutí zrušil. Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění pak uvedl, že orgány činné v trestním řízení (dále též„ OČVTŘ") porušily zásady trestního řízení, mj. i legality a materiálně pravdy, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu působí povrchně a nekonzistentně, postup státního zastupitelství považoval ÚS za nedostatečný, ryze formální a zaujatý, procesní postup neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, když byla věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých krajských ředitelství Policie České republiky, kdy tímto postupem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, a dále že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánů moci výkonné trpělo značnými průtahy, jimž posléze neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Žalobce odkazuje zejména na odstavce 25, 27, 28, 29 a 30 předmětného nálezu. Ačkoliv byly vady Ústavním soudem policii důrazně vytýkány, v postupu policie se nejdříve téměř ničeho nezměnilo. Za první dva roky po vydání nálezu bylo provedeno minimum úkonů (první vyšetřovací úkon byl učiněn v listopadu 2016). Věc se nachází stále ve fázi prověřování, dne 19. 7. 2017 byla věc opět odložena. Usnesení o odložení věci ze dne 19. 7. 2017 bylo zrušeno nadřízeným Obvodním státním zastupitelstvím (č.j. ZN 1423/2013-236) s tím, že policie se vůbec dle názoru Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 nálezem Ústavního soudu ČR a ani pokyny dozorující státní zástupkyně. K nerespektování precedenčních účinků nálezu Ústavního soudu jako jednoho z kritéria pro posouzení postupu orgánů veřejné moci se již vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1637/2009. Dne 27. 6. 2018 bylo opět rozhodnuto o postoupení věci na Krajské ředitelství hl. Prahy, a to z důvodu shledání podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin [anonymizováno]. Od té doby, tedy již téměř 2 roky, je věc vedena Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odbor obecné kriminality, Kongresová 2, 140 21 Praha 4 pod sp. zn. KRPA -43249-302/ 2013 -000073 a v trestní věci se opět prakticky nic neděje. Dne 30. 8. 2019, tedy po roce od postoupení věci na KŘP, byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace pro podezření ze zločinu [anonymizováno]. Dne 3. 2. 2020 pak bylo rozhodnutím dozorující státní zástupkyně OSZ pro Prahu IV celý spisový materiál Č. j. 0RIV -12085-407/TČ-2011-001491 ([anonymizována dvě slova]) za účelem sloučení věci s již dříve postoupenou věci z OŘP Praha I evidované pod č.j. KRPA- 43249/TČ-2013-000073 (žalobce, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) a vedení společného řízení, neboť se jedná o totožnou společnost i osoby jednající jejím jménem, způsob provedení i časové období - jediným rozdílem je skupina potencionálních poškozených. Až o rok později - v březnu 2021 - však byla věc dle pokynu dozorující stání zástupkyně skutečně sloučena. Dne 24. 9. 2021 policejní orgán dle pokynu dozorující Městské státní zástupkyně věc opět odložil. Toto rozhodnutí bylo Vrchním státním zastupitelstvím jakožto nezákonné dne 25. 1. 2022 opět zrušeno. Žalobce tímto uplatňuje svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené popsaným nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

2. Žalobce poukazuje na to, že trestní oznámení podal před více než 11 lety. Žalobce se dostatečně o svá práva bral a po celou dobu trestního řízení se snažil být ve věci aktivní, přesto však nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob natož ke kompenzaci poškozeného v adhezním řízení. Žalobce namítá, že veškerá činnost orgánů činných v trestním řízení byla poznamenána evidentní snahou předat řešenou záležitost jinému útvaru. V důsledku zcela laxního a odmítavého přístupu orgánů činných v trestním řízení však došlo k tomu, že se podezřelí i jejich [anonymizována dvě slova] během uplynulých 10 let zcela zbavili veškerého svého majetku tím, že finanční hotovost účetně utratili a hmotný majetek převedli na třetí osoby. Zároveň získali dostatek času, který mohl být využit na provedení kroků nutných k odstranění možných usvědčujících důkazů, ovlivnění možných svědků apod. Pokud by žalobce nebyl dostatečně důsledný, nevynakládal další úsilí a finanční prostředky na podání opravných prostředků proti úkonům orgánů činných v trestním řízení, došlo by tím k definitivnímu ukončení věci. Popsaným jednáním orgánů činných v trestním řízení proto především došlo k porušení ústavou garantovaného práva poškozeného na efektivní vyšetření trestné činnosti. Toto porušení ústavních práv poškozeného je přitom o to závažnější, že i samotná trestná činnost byla závažným zásahem do základních lidských práv poškozeného. Poškozený má status oběti zvlášť zranitelné dle zákona o obětech trestných činů. Konečně je třeba zdůraznit, že vyšetřování není ukončeno ani po 6 letech od nálezu ÚS, kdy žalobce ztrácí naději, že věc bude dořešena, pachatelé budou potrestáni a obecně že bude nastolena spravedlnost. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním (tedy průtahy v trestním řízení).

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 6.5.2022 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 328 950 Kč z titulu nepřiměřené doby prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu [anonymizováno], jenž je Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy vedeno pod č.j. KRPA-43249-302/TČ-2013-000073. Jeho žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Délka řízení ve vztahu k žalobci činila ke dni projednání žádosti o odškodnění žalovanou 11 let a 1 měsíc. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení dosud proběhlo pouze před policejními orgány a před státními zastupitelstvími, jednou rozhodoval mimořádně Ústavní soud. Trestní stíhání dosud nebylo zahájeno. Ústavní soud však konstatoval, že trestní řízení bylo neorganicky roztříštěno mezi několik policejních orgánů, jejichž postup byl nekoncentrovaný a policejní orgány se dopustily zásadních průtahů v řízení. Věc je velmi složitá. Věc je skutkově náročnější, neboť ve věci figuruje velké množství poškozených, a to zejména cizinců, kteří obdobně jako žadatel uplatňují náhrady škody ne vždy ale s určením jejich výše. Vyšší množství tvrzených poškozených pak vede nepochybně k vyšší náročnosti k zajištění jejich výslechů a případné součinnosti. Nelze ani přehlédnout počet listinných důkazů orgánům činným v trestním řízení předložených a značné neurčitosti a obecnosti podání poškozených. Věc je složitá i po právní stránce, když nelze přehlédnout, že k právním otázkám, které bylo nezbytné vyřešit, se vyslovoval i Ústavní soud. Ve věci je i mezinárodní prvek. S vyšším počtem poškozených a skutečností, že se jedná o cizince je pak spojena i vyšší procesní složitost věci, kdy je nezbytné řešit otázky spojené s dosažitelností těchto osob často mimo území České republiky, jejich výslechy, které nejsou vedeny v českém jazyce a následně i překlady tak, aby se orgány činné v trestním řízení s těmito mohly seznámit. V průběhu řízení bylo prokázáno, že bylo nezbytné zajišťovat výslechy těchto osob mimo území České republiky za součinnosti orgánů více různých evropských zemí. Řízení proběhlo v meritu věci na třech stupních, kdy opakovaně rozhodoval policejní orgán, následně pak opakovaně rozhodoval státní zástupce. Současně ve věci byla podána i ústavní stížnost. V řízení tedy bylo rozhodováno i ojedinělým a funkčně jediným příslušným soudem, a to k rozhodování o ústavních stížnostech v celé České republice. Žalovaná odkázala na recentní judikaturu např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73, dále rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37, rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40, rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28. Též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, spis.zn.: Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) z.č. 82/1998 Sb. a dále relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, tedy dospěla žalovaná na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 90 000 Kč.

4. Strany učinily nesporným průběh posuzovaného řízení počínající datem 26. 7. 2011, trestním oznámením žalobce. Poté následovaly úkony dne 3. 10. 2011 - zmocněnci přípis Vrchní státní zastupitelství; dne 7. 11. 2011 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie Praha 1 (věc: stížnost proti usnesení policejního orgánu č. j. ORI-17630-18/ČJ-2010-001193-D); dne 9. 11. 2011 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] Měst. státní zastupitelství v Praze; věc: podnět k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, ustanovení § 12d odst. 1 zák. o státním zastupitelství ve věci, č. j. ORI-17630-18/ČJ-2010-001193-D (odesláno 14.11.2011) Přípis zmocněnců k OSZ Praha 1 - Stížnost na průtahy; dne 16. 11. 2011 - reakce MSZ - postoupeno OSZ Praha 1, dne 28. 11. 2011 - Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1,: pod. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a další osoby, vyrozumění státní zástupkyně - odmítání namítaných pochybění; dne 28.11.2011 - PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu 1; věc: návrh na založení "ad acta". Dále dne 29. 11. 2011 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám Policejního prezidenta ČR, [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]; věc: podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu; dne 29. 11. 2011 -přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám prvního náměstka vnitra pro vnitřní bezpečnost [anonymizováno] [obec] a Nejvyššímu SZ věc: podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu; dne 2. 12. 2011 úkon k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1; [příjmení]; věc: stížnost dle § 16b zák. č. 283/1993 Sb. ve věci vedené OSZ pro Prahu 1 sp. zn.: 0ZN 439/2010 - vyrozumění, neshledány průtahy; dne 5. 12. 2011 - PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; [anonymizováno] [příjmení], věc: vyrozumění - uložení věci ad acta prověřování trestní věci podvodu vůči [anonymizována tři slova] [role v řízení]; dne 19. 12. 2011 - Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, [příjmení], věc: pod. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a další osoby, vyrozumění státní zástupkyně - nepřísluší právo stížnosti, odmítá pochybení; dne 29. 12. 2011 - VSZ info o vyřízení podání ze dne 3. 10. 2011, postoupení MSZ. Dále dne 5. 1. 2012 - první náměstek vnitra pro vnitřní bezpečnost [anonymizováno] [příjmení], podnět postoupil policii ČR; dne 1. 2. 2012 - MSZ v Praze, [příjmení], k podání zmocněnců ze 3. 10. 2011, podnět odkládá; dne 22. 2. 2012 -PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; Ing. [příjmení], vrácení spisového materiálu dle věcné a místní příslušnosti, OŘP Praha IV, SKPV 1. OHK (k č.j. ORIV-26160/ČJ-2011-001491), že 16. 1. 2012 jim byl postoupen spis ÚOOZ cestou Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy a následně OŘP Praha IV - t.č. podvod, vydírání nebo nebezpečné vyhrožování. Ve spise ÚOOZ nejsou nové skutečnosti pro vyšetřování TČ podvodu a vydírání a nebezpečné vyhrožování by mohlo být naplněno u několika osob ([příjmení] [příjmení] [příjmení], [jméno], [jméno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [jméno], [příjmení]), je zcela zřejmé místo možného spáchání ([obec], [obec], [anonymizována dvě slova] [příjmení], [obec], [obec]), ani jedno není ve služebním obvodu [obec] I. Proto vrací Praha IV. Dále dne 20. 5. 2012 poškození- stížnost proti opatření pol. orgánu; dne 19.6.2012 - stížnost proti opatření orgánu ze dne 28. 11. 2011; 20. 8. 2012 vyrozumění OSZ Praha I, Mgr. [anonymizováno] uložila PO, aby opětovně provedl šetření (ve vztahu k podvodu a také neodvedení daně); 27. 8. 2012 - MSZ v Praze, č.j. 3 KZN 1258/2012-27 rozhodnutí o vyhovění stížnosti poškozených; 30. 8. 2012 - [obec] I, [příjmení], zahájeny úkony tr. řízení; 12. 10. 2012 - poškození - [obec] I, žádost o vyrozumění o učiněných opatřeních; 23. 11. 2012 - poškození - podání k MSZ v [obec]; 5. 12. 2012 -MSZ [obec] - 2x info o postoupení OSZ [obec a číslo] a [obec a číslo]; 14. 12. 2012 - OSZ [obec a číslo], [příjmení], vyhodnotila podání AK ze dne 23.11. 2012 jako další trestní oznámení a postoupila na [obec] I, nová spis. zn.! ORI [číslo]; 14. 12. 2012 - bylo nahlíženo ve spise [obec] I ([příjmení]). Dále dne 18. 1. 2013 - veřejný ochránce práv, JUDr. [jméno] [příjmení], 18. 01. 2013; 30. 1. 2013 - [obec] I, 0RI [číslo] odložení věci ze spáchání tr. činu dle § 241/1 TZ (neodvedení daně), podvod dále veden na základě úředního záznamu o vyloučení věci pod č.j. KRPA-432491/TČ-2013-001193-DŠ; 14 12. 2013 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: stížnost proti usnesení o odložení trestní věci ORI- [číslo]; 8. 3. 2013 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: odůvodnění stížnosti proti usnesení č. j. ORI- 56482/TČ-2012-001193-1-DŠ; 18. 3. 2013 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: k č. j. KRPA-432491/TČ-2013-001193-D, žádost o sdělení jaké úkony byly učiněny po zahájení dle § 158 odst. 3 TŘ; 26. 3. 2013 -OSZ Praha 1, [příjmení], usnesení o zamítnutí stížnosti pro odložení věci ze dne 30. 1. 2013; 5.4.2013 - Praha I, [příjmení], KRPA -432491, žádost o doplnění TO o údaje dle § 59/4 tr. řádu; 15.4.2013 -AK, KRPA [číslo], doplnění TO o údaje; 23. 4. 2013 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám Městského státního zastupitelství v Praze; [příjmení], věc: posudek právní kvalifikace jednání zástupců společnosti [právnická osoba] vůči státním příslušníkům [země] [anonymizována tři slova]; 23. 4. 2023 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, JUDr. [příjmení]; věc: posudek právní kvalifikace jednání zástupců společnosti [právnická osoba] vůči státním příslušníkům [země] [anonymizována tři slova]; 9. 5. 2013 - Městské státní zastupitelství v Praze; věc: sdělení o postoupení posudku na OSZ P1 a P9 nahlížení do spisu KRPA -432491; 27. 5. 2013 - přípis [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k rukám Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1; věc: žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a TR. ř. z důvodu nečinnosti - za 9 měsíců [příjmení], opatřil opisy z rejstříku trestů a dotazy na VZP a MSSZ; 18. 6. 2023 - OSZ [obec a číslo], vyrozumění o přezkumu postupu pol. orgánu - neshledává průtahy ani pochybení; 12. 7. 2013 - PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; usnesení KRPA -43249 o odložení věci podvod; 17. 7. 2013 PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu III, , 1. oddělení zkrácení daně dle § 240 TZ, [příjmení]; usnesení o odložení věci ORIII -71752-28/TČ-2012-001391; 18. 7. 2013 - stížnost proti usnesení o odložení věci k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro [část Prahy] (poškození zastoupeni [příjmení]); 19. 7. 2013 - dtto (poškození zastoupení [příjmení]); 2. 8. 2013 - stížnost proti usnesení o odložení věci- přečin zkrácení daně atd. dle § 240 Tr. zákoníku - k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie [obec] III, OHK, 1. oddělení, [příjmení], ORIII [číslo] [číslo]; 30.9.2013 - MSZ v [obec], usnesení č.j. 0ZN 1423/2013 - zamítnutí stížnosti; 12. 12. 2013 - podnět JUDr. [příjmení] k rukám Městské státní zastupitelství v [obec]; podnět k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství podle ust. § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství - k usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]; 5. Další průběh spočíval v tom, že po roce prověřování dle trestního řádu, byla trestní věc odložena dne 15. července 2013. Proti tomuto usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, SKPV ze dne 12. července 2013, č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D a následnému usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 30. září 2013, č.j. 0 ZN 1423/2013 - 99 o zamítnutí stížnosti proti výše uvedenému usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, podali někteří poškození ústavní stížnost. Dále dne 21. 1. 2014 - MSZ v Praze, [příjmení], vyrozumění o odložení podnětu k výkonu dohledu. Další úkony byly v roce 2016, a to 8. 1. 2016 - Nález Ústavního soudu ČR doručen MSZ pro Prahu 1; 1. 2. 2016 - sdělení OHK Praha I, [příjmení] sdělení o postoupení spisového materiálu na ÚOOZ SKPV, přípis ÚOOZ k rukám OHK SKPV, Praha I, [příjmení] - vrácení spisového materiálu dle věcné příslušnosti; 6. 10. 2016 - podání vysvětlení [jméno] [příjmení]; 24. 10. 2016 - podání vysvětlení [jméno] [příjmení]; 2. 12. 2016 - žádost zmocněnci o vyrozumívání o prováděných úkonech a žádost o nahlížení do spisu. Další úkony v roce 2017 - 30. 1. 2017 - zmocněnci nahlížení do spisu; 20. 2.2017 - podání vysvětlení [jméno] [příjmení]. Do června prověrky - mezinárodní spolupráce dotazy na místa pobytu poškozených; 19. 7. 2017 - rozhodnutí policie o odložení věci zmocněnci podávají stížnost; 24. 7. 2017 - rozhodnutí OSZ Praha 1 o zrušení usnesení o odložení věci; 1. 8. 2017 urgence nahlížení do spisu; 7. 8. 2017 stížnost proti rozhodnutí o odložení věci [jméno] ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]); 10. 8. 2017 zmocněnci opakovaná urgence o nahlížení; 22. 9. 2017 - zmocněnci nahlížení do spisu. V roce 2018 - 26.3. 2018 nahlíženo do spisu; 27.6. 2018 - věc byla dle věcné příslušnosti postoupena na KŘP Hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] (věcná příslušnost pak byla dovozena na základě podezření ze páchání trestného činu [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu]; 30. 8. 2019 - dodatek záznamu o zahájení úkonů - jde o podezření z trestného činu [anonymizováno]; 3. 2. 2021 - žádost o přezkum postupu PČR (+ doplnění ze dne 10.3.2021); 4. 5. 2021 - sdělení Městského státního zastupitelství - přezkoumání postupu PČR Na základě stížnosti poškozených (pokyn ke spojení věcí poškození [příjmení] + poškození [příjmení] a [anonymizováno]); 24. 9. 2021 - Usnesení PČR o odložení věci (3. v pořadí); 4. 10. 2021 - stížnost poškozených proti usnesení o odložení věci (odůvodněno podáním ze dne 25. 11. 2021); 25. 1. 2022 - Usnesení VSZ o zrušení usnesení PČR o odložení věci; 21. 12. 2023 - podnět poškozených k výkonu dohledu na Městským státním zastupitelství v [obec], sp. zn. 1 KZN 44/2016; 24. 1. 2023 Usnesení PČR o odložení věci (4. v pořadí); 30. 1. 2023 - reakce VSZ na podnět k dohledu - shledán podnět poškozených důvodným; 24. 2. 2023 - Usnesení o vyhovění stížnosti poškozených proti usnesení o odložení věci a zrušení usnesení o odložení věci; 10. 7. 2023 - Usnesení PČR o odložení věci (5. v pořadí); 14. 8. 2023 - stížnost poškozených proti usnesení o odložení věci.

6. Z usnesení Vrchního státního zastupitelství č.j. 1 VZN 1575/2021-93, ze dne 25. 1. 2022 plyne postup státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, jenž rozhodl, že podle § 149 odstavec 1 tr. řádu s použitím ustanovení § 146 odstavec 2 písmene a) tr. řádu, zrušuje usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie ČR, odbor obecné kriminality, 3. oddělení, ze dne 24. 9. 2021, KRPA 43249/ 2013 a podle § 149 odstavec 1 písmene b) tr. řádu policejnímu orgánu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

7. Z oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, adresovaném pod hlavičkou Městského státního zastupitelství v Praze z 26. 7. 2011 se podává, že mezi poškozenými figuruje i žadatel [celé jméno žalobce].

8. Z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 3. oddělení, Kongresová 1666/2, Praha 4, z 24. 9. 2021, jednací číslo KRPA -43249-423/ 2013 - se podává způsob rozhodnutí, že podle ustanovení § 159a odstavec 1 tr. řádu, policejní orgán Služba kriminální police a vyšetřování, odkládá trestní věc podezření ze spáchání zločinu [anonymizováno], spáchaného ve spolupachatelství podle § 168 odstavec 2 alinea první, písmena e), alinea druhá, odstavec 3, písmene c) tr. zákoníku, k ustanovení § 23 tr. zákoníku, kterých se měli dopustit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], dále je rozvedena skutková věta, čímž měli pro sebe kořistit nejméně v rozsahu 2 871 616 Kč, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.

9. Z dopisu Vrchního státního zastupitelství v Praze, odbor trestního řízení, z 30. 1. 2023, adresovaného zástupkyni žalobce vyplývá, že se vyjadřuje k podnětu k výkonu dohledu nad postupem Městského státního zastupitelství v Praze, které podaly osoby zastoupené touto právní zástupkyní dne 23. 12. 2022, a kde se vyjadřuje Vrchní státní zastupitelství k námitkám poškozených. V závěru se zdůrazňuje, že dosud nebyly splněny dva body z pokynů Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 25. 1. 2022 po zrušení usnesení policie o odložení věci, a to neprovedení analýzy finančních a majetkových toků ve [právnická osoba] a obstarání všech relevantních listin z insolvenčního řízení s touto společností, výsledky všech incidenčních sporů. V postupu Městského státního zastupitelství v Praze tedy byla zjištěna částečná nedůslednost při plnění pokynů Vrchního státního zastupitelství v Praze k doplnění dokazování. Podnět k výkonu dohledu, byl tudíž shledán částečně důvodným a Městskému soudu v Praze byly dány pokyny k zabezpečení řádného výkonu dozoru v probíhajícím prověřování a k výše uvedenému doplnění dokazování. Závěrem je zdůrazněno, aby strana přijala poučení, že další obsahově shodné podněty státní zástupce nepřezkoumává a podatele o jejich přijetí nevyrozumívá (§ 1 odstavec 4 vyhlášky 23/94 v platném znění).

10. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce byl spolu s dalšími osobami oznamovatelem trestné činnosti ([anonymizována dvě slova]), v níž se jednalo o trestný čin [anonymizováno], kde byl poškozeným na svých právech a stal obětí trestného činu [anonymizováno] Trestní oznámení podal s dalšími osobami dne 26. 7. 2011 k Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Věc byla nejdřív prověřována Policií České republiky, u Obvodního ředitelství policie Praha I, následně byla rozděleně na další dílčí části a postoupena různým policejním útvarům, které vzájemně prováděly úkony, každá složka tzv.„ za sebe“, vzájemné si tak nepředávaly zjištěné informace, v důsledku čehož nastaly průtahy v řízení. Došlo k odložení věci usnesením Policie České republiky, s čímž se žalobce a část dalších poškozených neztotožnila a podala proti tomuto ústavní stížnost. Ústavní soud ČR svým nálezem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. [ústavní nález] vyhověl ústavní stížnosti podané stěžovateli v plném rozsahu a napadená rozhodnutí zrušil s tím, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V dalším postupu policejního orgánu k zásadním změnám nedošlo a dne 24. 9. 2021 policejní orgán dle pokynu dozorující Městské státní zástupkyně věc opět odložil. Toto rozhodnutí bylo Vrchním státním zastupitelstvím v Praze jakožto nezákonné dne 25. 1. 2022 opět zrušeno. Předmětné prověřování tak stále trvá, zatím celkem 12 let a 3 měsíce.

11. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

13. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce. Zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). Není myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

14. Žalobce má v trestním řízení postavení poškozeného. Účastníkem trestního řízení jako osoby poškozené je od 26. 7. 2011, kdy podal trestní oznámení, řízení tedy trvá 12 let a tři měsíce. Posuzovaná věc je složitá, je skutkově náročnější s ohledem na to, že ve věci vystupuje výrazný počet poškozených, přitom se jedná převážně o cizince, kteří tak jako žalobce požadují náhrady škody, v mnoha případech s nespecifikovanou výší. Tím, že ve věci vystupuje mnoho poškozených z různých států, pak vyvolává závěr o vyšší náročnosti co do provedení jejich výslechů a případné další součinnosti zejména se zajištěním jejich výslechů. Lze taktéž vysledovat, že v značném množství předkládaných listinných důkazů orgánům činným v trestním řízení, jde o dokumenty značné obecnosti. Ve věci je tedy založen mezinárodní prvek s vysokým počtem poškozených, a to je pak spojeno i s vyšší procesní složitostí věci. Je tak třeba nezbytně řešit problém spojený s dosažitelností těchto osob mimo území České republiky, jejich výslechy za přítomnosti tlumočníků a následné překlady. V průběhu řízení bylo nezbytné zajišťovat výslechy poškozených mimo území České republiky za součinnosti orgánů různých evropských zemí. Řízení probíhalo na třech stupních ve fázi přípravného řízení, za opakovaného rozhodování policejních orgánů a následně též státních zástupců. Ve věci byla podána i ústavní stížnost. Žalobce se na délce řízení žádným způsobem negativně nepodílel. Skutečnost, že byla ve věci podána celá řada procesních podání, byla vyvolána aktivitou právních zástupců poškozených, nikoliv samotného žalobce, kdy podání nebyla činěna za jediného žalobce, podání nebyla ve vztahu k němu specifikována samostatně, nýbrž byla činěna globálně za všechny poškozené. Žalobce sice udělil [anonymizováno] [příjmení] plnou moc, dále však neprojevoval interes o samotné řízení. Procesní aktivita byla vyvíjena prostřednictvím zástupců poškozených z jejich vlastní iniciativy, přičemž nelze vysledovat průběžné projednání v procesních otázkách přímo se žalobcem. Pokud jde o aktivitu orgánů činných v trestním řízení nelze jejich postup považovat za plynulý, kdy úkony byly nekoncentrované, nebyly koordinovány s jednotlivými složkami policie, kam byly roztříštěny, mezi úkony byly značné prodlevy, byla vydávána též vadná rozhodnutí, která musela být nadřízenými orgány na základě stížností korigována. Lze konstatovat, že k urychlení postupu nedošlo ani po zásahu Ústavním soudem a za dobu prověřování celé věci nebylo zahájeno trestní stíhání, kdy naopak věc byla několikrát nepravomocně odložena. Tudíž podíl orgánů na délce řízení je tak kruciální, pročež je nutné tento moment při relutární satisfakci zohlednit.

15. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam; jedná se např. o věci trestní (ve vztahu k osobám obviněným u nichž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nebo nezákonnému rozhodnutí), věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se sice jedná o řízení trestní, které sice samo o sobě představuje typ řízení, který je dle judikatury tuzemských soudů i ESLP řízením s vyšším významem pro účastníky, avšak je nutno zohlednit, že žalobce v trestním řízení vystupuje jako oznamovatel a nikoliv jako obviněný, proto je třeba vycházet z toho, že význam adhezního řízení pro poškozeného je tak standardní.

16. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč/rok (v rozpětí ovlivněném celkovou délkou posuzovaného řízení pak až do 20 000 Kč/rok). Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). Z tohoto tedy soud vycházel při výpočtu, a to ze základní částky 17 000 Kč za jeden rok průtahového řízení, toto trvalo 12 let a 3 měsíce. Za první dva roky je to pouze částka poloviční, tedy 17 000 Kč, za dalších 10 let 170 000 Kč, za další tři měsíce 1 416 x 3 (4 248 Kč), v souhrnu tedy 191 248 Kč. Pro složitost věci, (neboť se jedná o řadu poškozených osob, převážně cizinců), soud přistoupil ke snížení výsledné částky o 20%, a pro postup orgánů státu (liknavý) – k zvýšení o 30 % V rozdílu je to tedy 191 248 Kč + 19 120 Kč, s výsledkem celkem 210 368 Kč. Tuto částku pak soud ponížil o 90 000 Kč, kterou žalovaná žalobci poskytla a výsledkem tak je částka 120 368 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobci ještě doplatit. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika, účasti při jednání dne 11.10.2023) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), tedy 12 400 Kč, dále 4x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, tedy 1 200 Kč a 21 % DPH ve výši 2 856 Kč Celkem tak žalobkyni náleží částka 16 456 Kč + soudní poplatek 2 000 Kč; celkem 18 456 Kč.