14 C 7/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Nikolou Plevkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno jednající prostřednictvím Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 248 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne datum domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky, která představuje přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. Anonymizováno (dále také jen „posuzované řízení“). Řízení, ve kterém se žalobce, jakožto poškozený, domáhal náhrady újmy na zdraví vůči žalované v příčinné souvislosti s dopravní nehodou se zcela evidentním zaviněním žalované, bylo zahájeno žalobou ze dne datum. Žalobce má za to, že přesto, že věc byla po právní stránce banální, byla rozhodnutí soudu prvního stupně opakovaně rušena, k pravomocnému skončení věci pak došlo až v červnu 2025. Poukázal na to, že soud prvního stupně první meritorní rozhodnutí vydal až po necelých čtyřech letech, každé z vydaných rozhodnutí soudu prvního stupně pak bylo vyhotovováno v prodloužené zákonné lhůtě, a to za situace, kdy soud již pouze recykloval odůvodnění svých předchozích rozhodnutí. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne datum.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že žalobce nárok u žalované uplatnil dne datum. Ve stanovisku ze dne datum žalovaná žalobci přiznala zadostiučinění ve výši částka. Uzavřela, že posuzované řízení probíhalo 9 let a 6 měsíců, v řízení bylo opakovaně rozhodováno na všech stupních obecné soudní soustavy. Věc byla právně, skutkově i procesně složitá, když předmětem řízení byla žaloba na náhradu škody na zdraví. Žalovaná shledala období nečinnosti a nekoncentrovanost v postupu, když došlo ke zrušení prvního zamítavého a potvrzujícího odvolacího rozsudku Nejvyšším soudem.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne datum uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, přičemž žalovaná nároku žalobce vyhověla co do částky částka.

4. Z bankovního výpisu žalované ze dne datum soud zjistil, že dne datum byla na účet žalobce odeslána částka ve výši částka. Anonymizovaný odstavec 6. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

7. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od datum (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu.

8. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

9. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od podání žaloby dne datum do datum, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, celkem tedy hodnota let a 6 měsíců. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil tedy zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

10. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud shrnuje, že v řízení rozhodoval soud I. stupně meritorně čtyřikrát, odvolací soud třikrát a Nejvyšší soud celkem dvakrát. Prvním rozsudkem Nejvyššího soudu byl zrušen předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s potvrzovacím rozsudkem odvolacího soudu. Posléze bylo rozhodováno mezitímním rozsudkem, kterým byla stanoven rozsah poskytnutého zadostiučinění, to bylo posléze dalším rozsudkem vyčísleno. Soud ve shodě se žalovanou dospěl k závěru, že postup soudu prvního stupně byl nekoncentrovaný zejména v období vypracování dodatku k prvnímu znaleckému posudku, když spis byl znalci zaslán datum, dodatek byl soudu doručen až dne datum. Co se týče námitky žalobce, že ve třech případech došlo k prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, pak zdejší soud nemá za to, že by se jednalo o průtah zaviněný soudem. Jedná se o postup, který příslušný procesní předpis předpokládá, k prodloužení lhůty k vypracování rozsudků vždy došlo na základě odůvodněné žádosti předsedou soudu.

11. Co se týká složitosti věci, pak zdejší soud nesouhlasí se závěry žalobce, že by se jednalo o věc banální co do právního posouzení, když jejím předmětem byla náhrada škody na zdraví. Věc vykazovala jak právní, tak zejména skutkovou složitost, o čemž svědčí zejména rozsáhlé provedené dokazování, ať už listinné či výslechem navržených svědků, a to včetně zadávání znaleckých posudků. Ke stanovení míry zavinění účastníků byl ustanoven znalec z oboru doprava, který vypracovával rovněž dodatek ke znaleckému posudku, k vyčíslení újmy pak byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví. V tomto směru lze odkázat na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2139/2010, dle kterého různorodost užitých důkazních prostředků, jako je množství různých svědků, listiny, či výslech znalce, svědčí o skutkové složitosti věci, která má vliv na délku řízení.

12. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne datum, Cpjn 206/2010 (dostupného na stránkách www.nsoud.cz), lze jednoznačně typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, neboť se jednalo o řízení, jehož předmětem byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví spočívající v bolestném.

13. Co se týká podílu žalobce na délce řízení, má zdejší soud za to, že se na ní žalobce do jisté míry podílel. Na jaře 2017 žalobce dvakrát po sobě žádal o odročení nařízených jednání, dále pak bylo jednání opakovaně odročováno z důvodu, že byl navržen výslech žalobce, který se k jednání nedostavil. Žalobce byl rovněž datum vyzván k doložení důkazů potřebných ke zpracování znaleckého posudku, tyto byly žalobcem po urgenci soudu předloženy až dne datum. Žalobce nepodal stížnost na průtahy v řízení ani netvrdil, že by podal návrh na určení lhůty.

14. Vzhledem k výše popsaným kritériím má nalézací soud ve shodě s účastníky za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez průtahů. Vzhledem k tomu, že odpovědnostní titul ve věci je dán, soud se zabýval splněním i ostatních podmínek, a to existencí nemajetkové újmy a příčinné souvislosti. Jak bylo uvedeno shora, i tyto podmínky jsou splněny, a to právě s odkazem na čl. 6 odst. 1 EÚLP, který vznik nemajetkové újmy v případě žalobkyní uplatněného nároku presumuje. Současně není možno tuto újmu napravit jinak, než zadostiučiněním v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva nelze dle názoru soudu v konkrétním případě považovat za dostačující satisfakci.

15. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka částka až částka, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud při výpočtu vycházel z částky částka za rok, neboť má za to, že se v daném případě se ještě nejedná o délku řízení extrémní. Základní částka zadostiučinění by tak činila za řízení dlouhé 9 let a 6 měsíců částku částka. Tu je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 30%, s ohledem na stupně soudní soustavy snížit o dalších 10% a s ohledem na podíl žalobce na délce řízení snížit o dalších 10%. S ohledem na postup soudů, zejména soudu prvního stupně, pak zvýšit o 15% a význam věci, který je v dané věci stěžejní, zvýšit o dalších 30%. K další modifikaci pak soud nepřistoupil, a to vzhledem k závěrům, které popsal výše.

16. Celkem tedy žalobci náleží zadostiučinění ve výši částka. Jak vyplývá z tvrzení účastníků, žalovaná již žalobci plnila částkou částka, soud tedy žalobci přiznal na přiměřené zadostiučinění ještě částku částka (výrok I), přičemž ve zbývající části co do částky částka žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

17. Při posouzení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení soud vyšel ze znění shora citovaného § 15 odst. 2 OdpŠk. Soudní judikatura stojí na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem teprve uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej proto stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Plní-li tedy žalovaná, byť dobrovolně, po lhůtě šesti měsíců, která je určena k projednání nároku, je s plněním dluhu v prodlení. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne datum. Žalobce má tedy právo na úrok z prodlení z přiznané částky podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., úrok z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. S ohledem na shora uvedené proto soud přiznal žalobci příslušenství z poskytnuté částky od datum. Lhůtu k plnění stanovil soud odlišně od § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce sice byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a náklady za právní zastoupení. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to z tarifní hodnoty částka dle § 9a odst. 2 písm. a), § 7 bod 5 vyhlášky za 3,5 úkonu právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby a účasti při jednání dne datum a účasti při vyhlášení rozsudku dne datum. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony á částka dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka. Soud dále stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.