14 C 71/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 45 000 EUR

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 45 000 EUR, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 145 063 Kč do 3 dnů rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

III. Žalobce je povinen na nákladech řízení státu zaplatit Obvodnímu soudu pro Prahu 2 částku 9 233 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení zažalované částky s tvrzením, že mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované , právnická osoba, . byla dne 13. 12. 2006 uzavřena pojistná smlouva, jíž bylo sjednáno doplňkové pojištění odpovědnosti za škodu v běžném životě, konkrétně občanská odpovědnost včetně vlastníka zvířete. Součástí smlouvy byly i Všeobecné pojistné podmínky VPP D 2006/02 (dále jen „VPP“), podle kterých se pojištění vztahuje mj. i na odpovědnost žalobce vč. nezletilých dětí pojištěného za škodu způsobenou z provozování sportovní a rekreační činnosti a jízdy na koni. Dne 25. 3. 2016 dcera žalobce , jméno FO, , nar. , datum, , způsobila společnosti , právnická osoba, (dále jen poškozený) škodu na majetku, když vyvedla na projížďku koně , jméno FO, nar. , datum, , barvy hnědé, jehož vlastníkem je poškozený, ze stáje jezdeckého klubu , adresa, , kde byl tento kůň ustájen, a to bez jakéhokoli svolení poškozeného či jezdeckého klubu. V průběhu vyjížďky kůň špatně došlápl a zranil se. Po nezbytném vyšetření, veterinář konstatoval, že kůň má mnohočetnou tříštivou frakturu spěnkové kosti. S ohledem na velmi špatný klinický stav koně a nereálnost řešitelnosti zlomeniny byl po souhlasu poškozeného kůň veterinářem utracen. Poškozený se po žalobci domáhal náhrady škody za uhynulého koně ve výši 45 000 EUR. Žalobce uplatnil u žalované nárok na pojistné plnění. Žalovaná dopisem ze dne 16. 8. 2016 nárok žalobce na pojistné plnění z důvodu nesplnění principu zavinění odmítla.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že ze zápisu o prohlídce pořízeného dne 8. 8. 2016 za přítomnosti žalobce a , jméno FO, vyplývá, že ta koně při jiných příležitostech normálně projížděla a dne 25. 3. 2016 jela stejnou vycházkovou trasou jako obvykle, kam se chodí s každým koněm. Kůň se při této vycházce z nezjištěných důvodů polekal a způsobil si zranění, zřejmě špatně došlápl, což ale nebylo zaviněno jezdkyní. Podle žalované jednání , jméno FO, není v přímé souvislosti se zraněním koně a v jednání jmenované nespatřuje zavinění na poškození koně. Žalovaná rovněž namítla, že žalobce ji událost nahlásil až po třech měsících, čímž hrubě porušil svou povinnost stanovenou v čl. 12 odst. 1 písm. b) VPP a z toho důvodu by žalovaná byla oprávněna případné pojistné plnění přiměřeně snížit.

3. Ve věci byly dříve vydány rozsudky soudu prvního a druhého stupně, které v souhrnu shledali žalobu důvodnou. K dovolání žalované Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem sp. zn. 23 Cdo 1043/2022 oba rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil podepsanému soudu k dalšímu řízení. Uložil zdejšímu soudu zjišťovat, zda ke zranění koně došlo pouze v důsledku jeho úleku (jako skutečnosti nezávislé na vůli škůdce), či zda došlo k nějakému pochybení dcery žalobce, které by mělo přímý vliv na škodný následek.

4. Původně provedeným dokazováním a doplněným dokazováním soud zjistil.

5. Z pojistné smlouvy 2532093952 ze dne 13. 12. 2006 uzavřené mezi účastníky se podává pojištění movitých věcí tvořících zařízení domácnosti, další rizika doplňkového pojištění jako pojištění odpovědnosti za škodu v běžném životě, s prohlášením pojištěného, že byl před uzavřením pojistné smlouvy seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění domácnosti VPPD 2006/02, platných pro sjednané druhy pojištění a jejich obsahu, rozumí a s obsahem souhlasí, že je tedy seznámen i s pojistnými podmínkami.

6. Z Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění domácnosti (VPP D 2006/02) se podává vysvětlení pojmu Pojištění odpovědnosti za škodu (VPP, čl.. 31, 32), kdy pod bodem 5 výluky z pojištění (1 písm. a) se uvádí, že se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou úmyslně nebo hrubou nedbalostí a na odpovědnost za škodu vzniklou v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, k nimž není oprávněn nebo nesplňuje podmínky pro výkon takové činnosti nebo účast v takovém vztahu.

7. Z Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění domácnosti (VPP D 2006/02 na č. l. 15, založené ve spise, čl. 1.b,) se podává, že se vznik škody pojistiteli oznamuje neprodleně. Dle čl. 31.5/2a pojistitel nehradí škodu způsobenou pojištěnému nebo pojištěným subjektům (str. 39 spisu). Dle čl. 32.3 (občanská odpovědnost) plyne, že pojištění se vztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu, způsobenou provozováním sportovní, rekreační činnosti a jízdy na koni, včetně používání vlastního sportovního náčiní na č. l. 41.

8. Z rodokmenu koně 1574 , jméno FO, (na č. l. 44) a lékařské zprávy z 25. 3. 2016 , tituly před jménem, , jméno FO, se podává, že byl dne 25. 3. 2016 akutně přivolán majitelem koně do stáje do , adresa, s tím, že se hřebec zranil. U koně se jednalo o mnohočetnou tříštivou frakturu spěnkové kosti a na základě velmi špatného klinického stavu a neřešitelnosti zlomeniny, veterinář majiteli navrhl euthanasii, s čímž majitel souhlasil a kůň byl utracen.

9. Ze zápisu o prohlídce ze dne 8. 8. 2016 se podává popis skutkového děje vyvedení koně slečnou , jméno FO, inkriminovaného dne a výsledek, kdy se kůň polekal, uskočil do příkopu a zranil se při špatném došlápnutí. Slečna , jméno FO, vysvětlila, že se nedopustila při této vyjížďce žádné chyby v obsluze a ovládání koně a projížďka, probíhala jako každá jiná.

10. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , adresa, , veterináře soud zjistil, že byl přivolán do jezdeckého oddílu , adresa, , k úrazu koně. Jednalo se o plemenného hřebce, , jméno FO, . Vyšetřením zjistil, že kůň není v dobrém stavu, je zpocený, vůbec nenašlapuje na přední končetinu a je hodně vystresovaný. , jméno FO, znal, byl to kůň cenný, jako sportovní kůň, pořídil několik rentgenových snímků a shledal, že se jedná o tříštivou zlomeninu spěnkové kosti, v podstatě mnohačetnou. Kůň se v podstatě neměl šanci zahojit tak, aniž by trpěl a zhodnotil, co říkají veterinární předpisy, kdy se kůň utratí. Navrhl to i majiteli a učinil tak s jeho souhlasem, jelikož jako sportovní kůň by už nikdy nefungoval. Pro sport ten kůň byl ztracen.

11. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , majitelky , právnická osoba, , soud zjistil, že o nehodě, zranění koně, se dozvěděla telefonicky od žalobce, pak následně mluvila s veterinářem, který ke koni přijel a měl zhodnotit jeho momentální stav a to zranění. V podstatě po dohodě s ním se rozhodli pro utracení, protože to zranění se neslučovalo s dalším životem ani sportovním ani životem plemenného hřebce. Takže po poradě s veterinářem museli rozhodnout o jeho utracení. Kůň byl na slečnu , jméno FO, určitě zvyklý, ona je jezdkyně, která měla tehdy už zkušenosti, , jméno FO, nebyl první kůň, který jí byl svěřen. Proto, aby mohla závodit, viděla, jak se s koněm pracuje, musí složit jezdeckou zkoušku a ví, jak se k tomu koni musí chovat. Vyvolávací cena takového (kérovaného) koně byla 18 000 EUR, nyní je to asi 22 000 EUR. Pokud jde o jeho hodnotu 45 000 EUR, tak kdyby prodávali koně zpátky na aukci nebo i v rámci republiky, hodnota mohla být klidně i dvojnásobná.

12. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , provedené odvolacím soudem vyplynulo, že je dcerou žalobce a do stáje , název, chodila každý den. , jméno FO, měla pronajatého cca půl roku, znali se. Inkriminovaného dne vzala koně , jméno FO, na procházku do lesa, seděla na něm, kdy kůň špatně došlápl a noha mu zůstala viset. Na jízdárnu s ním nějak došla, pak veterinář koně musel utratit. Ve stáji měla ustájeného i svého koně, o kterého denně pečuje. , jméno FO, znala, nevyváděla ho poprvé, nicméně ho vyvedla bez souhlasu majitele. Kůň je naučený na určité pomůcky a třeba ho neměla úplně stoprocentně pod kontrolou, ta se provádí svrchu. Vlastně neví, zda špatně došlápl nebo se něčeho lekl. Je možné, že třeba situaci trochu podcenila, že měla třeba volnější otěž, tím pádem nemohla tak rychle zareagovat, když došlápl. Neměla ho úplně na otěži na sto procent. Pokud jde o dokument pojišťovny , název, , Zápis o prohlídce ze dne 8. 8. 2016, zda ho viděla, sepsala, četla, podepsala, pak na to si nepamatuje a asi ho nečetla. U toho místního šetření byla určitě sama s panem pojišťovákem, její otec tam nebyl u toho. Ale má za to, že tam byl dřív. Nepamatuje si, zda toho 8. 8. jednala s nějakým pojišťovákem. K podpisu v pravém spodním rohu na Zápisu o prohlídce ze dne 8. 8. připustila, že teoreticky by to mohl být její podpis.

13. Následně byla svědkyně , jméno FO, vyslechnuta před soudem I. stupně, kdy k inkriminované události vypověděla, že koně , jméno FO, si nachystala a šla na něm na procházku do lesa. Když se vracela kůň uskočil a došlo k jeho fatálnímu zranění. Vyjížďka trvala asi 20 až 30 minut. Byl to lesní úsek asi 200 metrů, šla až na konec a jak se vracela zpátky, kousek od stáje se kůň něčeho leknul ve chvíli, kdy ona měla volnější otěž. Kdyby se tomu více věnovala a měla koně na otěži a na pomůckách, jak by ho měla mít, tak by tomu mohla zabránit. To zranění bylo náhlé, on uskočil a tu nohu si zlomil. Jezdec v době jízdy obecně má otěže v ruce, které mají mít nějakou délku, aby koně ovládal. Čím jsou kratší, tím větší má kontrolu. Ona vlastně tu otěž držela skoro jednou rukou, a dívala se spíš po okolí. Jezdila na něm asi dva roky a v ten moment, kdy na něm jela, tak se úplně nevěnovala jízdě na sto procent. Nepamatuje si, zda to nevěnování se jízdě na sto procent z její strany bylo po celou dobu té vyjížďky, nebo jen v okamžiku, kdy došlo k tomu úrazu. Aby úrazu zabránila, měla by mít tu otěž kratší; těmi pomůckami to jde lépe vnímat. Když je kratší otěž, lze vidět, že se třeba kůň lekne, jezdec tak stihne zareagovat, a ještě něco udělat. V tu dobu byla dost zkušený jezdec na to, aby to zvládla. Kdyby ho měla na otěži, tak by ho jinak podržela nebo potáhla nebo pobídla nějakým jiným směrem, nebo by mu dala nějaký příkaz. Když uskakoval, než chytla otěž, už bylo pozdě. Kdyby jí držela, tak kůň by třeba ani neuskočil, prostě by se to ani nemuselo teoreticky stát. Nikdy se jí fatálně kůň nezranil, ale hodně krát zabraňovala nějakým podobným situacím. Jednu sezónu na něm též závodila, nicméně přestala, neboť byl na ní moc silný a bylo těžké s ním spolupracovat. Byl to plemenný hřebec, velký, ariózní, temperamentní. Ten kůň reaguje na určité pomůcky a vlastně, když se všechny dodrží, tak je možné dost situacím zabránit. Volná otěž obecně zakázaná není, ale je trochu riziková. Tu trasu jezdívala asi 3x za týden. Všichni, co byli v té stáji, tam jezdili, byla to standardní trasa. Na té trase v minulosti se nějaké zranění koně stalo, avšak k fatálnímu zranění jiného koně nedošlo. Je to polní cesta, na níž byla sama. Vysvětlila dále, že zavřít koně na měsíc, dva do stáje a nepustit ho ven, není pro koně zdravé. Kůň se musí hýbat, aby střeva a všechno fungovalo a aby byl v nějakém pohybu. Takže ta procházka, obecně s koněm je asi smysluplná a běžná. Do té stáje chodí jezdit delší dobu. Nejezdila vždy na jednom koni. Ještě tam měla ustájené i svoje další koně nebo spíše koně od otce. Jezdívala i na jiných koních než svých nebo tatínkových. Ten den chtěla , jméno FO, vzít na procházku, bylo jí ho líto, stál tam už dlouho. Nikdo jiný na něm nejezdil. Naposledy před událostí na něm jela asi měsíc předtím. Po celou tu dobu byl ve stáji ustájen. Ten kůň patřil někomu jinému, měli ho v pronájmu. Nikoho se neptala, jestli si na něm nemůže vyjet. Nikdo jí to následně ani nevyčítal, ani vyjížďku na jiných koních. To byly většinou koně od soukromých majitelů, co je tam měli ustájené a byli s ní domluvení, že je třeba vezme ven. Původně byla domluva s majitelem předmětného koně, když na něm jezdívala, že na něm může jezdit. Když je kůň měsíc ustájen bez vyjížďky, má hodně energie. Jinak se potom více lekají věcí, více se soustředí na různé podněty. On byl celou vyjížďku docela v pohodě ale až potom ke konci to začalo být jiné. Když závodila na , jméno FO, , byl v pronájmu. Potom pronájem skončil a on se měl vracet zpátky do té stáje, ale nebylo tam místo pro něj, takže ještě zůstal ustájený u nich. Potvrdila, že koně vyvedla bez povolení, protože podle ní ta smlouva o pronájmu už skončila. A potom vlastně už jenom majitel na toho koně měl smlouvu s majitelem stáje o ustájení, ale ne o tom, že by se mělo s tím koněm něco dělat. Po té události jednala se zástupcem pojišťovny, nikdo další však u toho jednání nebyl. Ani její otec. Nevzpomíná si, zda se před technikem , název, vyjadřovala, proč ke zranění koně došlo.

14. Z nároku na pojistné plnění z pojistné smlouvy uplatněného dne 10. 11. 2016, adresovaného žalované ze strany právního zástupce žalobce (na č. l. 57, k tomu doručenka na č. l. 59) a z potvrzení o úhradě škody z 2. 2. 2016 (na č.l. 138) se podává, že částka 45 000 EUR, jako škoda vzniklá úmrtím koně , jméno FO, byla ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, zaplacena dne 24. 6. 2016.

15. Soud doplnil dokazování znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru Zemědělství, ekonomika, specializace živočišné výroby, chov koní, ceny a odhady koní, ze něhož zjistil, že škoda vzniklá uhynutím zvířete, koně , jméno FO, s ohledem na jeho sportovní výkonnost a chovnou hodnotu je ve výši 65 000 EUR (v průměrném kurzu za rok 2017 ve výši 27,033 Kč/EUR je to 1 757 148 Kč).

16. Z výslechu svědka , jméno FO, (vzděláním absolventa střední školy , adresa, , která se specializuje na chov koní a jezdectví) vyplynulo, že koním se věnuje de facto od svých 7 let. Momentálně je vedoucím stáje , název, . Zná slečnu , jméno FO, . , jméno FO, zná déle než slečna , jméno FO, . , jméno FO, byl v majetku pana , jméno FO, , svědek v té stáji působil, a až pak se ke koni dostala slečna , jméno FO, . Byl to silný kůň, hřebec, velký, tmavý, hnědák, který dával najevo převahu, byl vůdčí osobnost. Slečna , jméno FO, s tímto koněm závodila. Posléze se závoděním skončila. , jméno FO, brali s tím, že ten kůň měl velkou schopnost, že by se s ním mohla dostat na Evropu. Ale do koně nikdo nevidí. Do té doby ho vždy jezdili chlapi a potom vlastně bylo vidět, že slečna , jméno FO, je na něj trošku slabá, že ten kůň má prostě víc síly, než byla ona schopna zvládnout Vysvětlil dále, že je nepřetržitě u koní, buď je trénoval, nebo jezdil, stále byl u koní. , jméno FO, byl plemenný hřebec a u takových koní se chování může měnit podle daných okolností. Jako příklad uvedl, že na nějakém kolbišti, kde by byl s koněm sám, se bude kůň chovat úplně jinak, než když tam přijde klisna nebo jiný kůň. Kůň může změnit své chovaní. Tím, že je to vlastně plemenný hřebec, začne se chovat jinak, může začít řehtat, může se začít stavět na zadní, může chtít toho jezdce shodit. Plemenní hřebci se vlastně řídí víceméně tím svým pudem. Když se vezme kůň někam do terénu, do lesa, na louku nebo do haly, tak je zase chování toho hřebce jiné. V uzavřeném prostoru, kde není tolik těch vnějších vlivů se kůň zase chová trošku jinak, než když např. někde vyletí pták, kdy vyběhne zajíc, toho koně to hned v ten moment vzruší, může začít dělat nepřístojnosti. Může se postavit na zadní, může chtít toho jezdce shodit, může chtít začít prchat. Na chování koně má vliv i to, že třeba měsíc nebyl vyveden. Tím, že ten kůň je někde uzavřený v nějakém prostoru, například tři a půl krát tři a půl metru, tak čím víc toho pohybu ten kůň má, tak tím je to samozřejmě pro toho koně lepší. Jsou koně, které jsou zavřené nebo mají zdravotní problém, nevyvádějí se, pak je člověk vyvede a nedělají nic, tedy může i nemusí. Nesoustředění se na otěže lze považovat za chybu jezdce, otěž, to je de facto spojení mezi jezdcem a tím koněm. , adresa, více je kůň na otěži nebo na kontrole, tím líp. , jméno FO, kontrola nad tím koněm, jezdec cítí to, kam ten kůň se pohne. V momentě, kdy je otěž zahozená a ten kůň vyskočí, tak, než se jezdec vzpamatuje, kůň je o dalších 10, 15 m dál, uběhne dalších několik metrů. Proto vlastně i tu otěž mají. A je velký nepoměr, jestli jezdec váží 70 kg a ten kůň 650 kg, a nemá ho na té otěži, nemá ho na kontrole, tak ten kůň má nad jezdcem vždycky převahu. Tam není šance zvítězit, ten nepoměr je markantní. Otěž je právě ta brzda, ten volant, vše vychází z té kontroly nad tím zvířetem a kontrola je ta otěž. Plus stabilní sed toho jezdce a pomůcky té holeně. Jsou tři pomůcky, které může jezdec použít. Holeň, která jde vpřed, je tam ten sed, aby se na něm udržel, aby jezdce neshodil, a pak ta brzda, a to je ta otěž. Když se jezdec nesoustředí na toho koně, tak je úplně jedno kde to je – v jakém terénu. V nesoustředění na toho koně je úplně jedno, jestli jezdec jede po hlavní cestě nebo po pískové jízdárně nebo v terénu. Použití volnější otěže nikdo nikdy nezakáže. Takové pravidlo v jezdeckém sportu neexistuje. K případu slečny , jméno FO, nemůže říct, že kdyby měla krátkou otěž, že by se nehoda určitě nestala. Samozřejmě kdyby tu otěž, nebo kdyby měla tu kontrolu nad tím koněm, měla tu otěž kratší, víc by se věnovala tomu koni, tak ten předpoklad toho zranění by byl menší nebo by se možná nemusel stát. Ale nemůže říct, že by se nehoda určitě nestala. Ten kůň v rozdílu váhovém 600 kilo, bude-li jezdce chtít nějak přetáhnout, tak ho stejně přetáhne. Ale když tu kontrolu má nad tím koněm, tak je větší pravděpodobnost, že se toto nestane, že to nepřijde.

17. Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že když se k nim do pojišťovny nahlásila škoda, z toho zápisu vyčetl, že se událost hlásila až tři měsíce po tom, co se stal koni úraz. Na základě hlášení jel na šetření do toho místa, kde k úrazu došlo, a tam případ projednával s dcerou pana , jméno FO, . Popisovala, co se přesně stalo a na základě toho on sepisoval zápis, který je sepsán podle toho, co mu slečna říkala. Potom jí zápis celý přečetl, ona s tím souhlasila a podepsala ho. , jméno FO, neviděl, bylo to již tři měsíce po té události, ukázala mu akorát místo, kde se to stalo, kam potom odvedla koně, na nějaké kolbiště nebo něco podobného. Po sepsání zápisu ho poslal k nim na likvidaci. Zda byl u jednání se slečnou , jméno FO, i její otec, již neví. Myslí si však, že ho sepisoval jen se slečnou , jméno FO, , sepisovali to sami, ale není si úplně jistý. V mezidobí řešil těch škod víc, myslí si však, že byli u toho jen oni dva sami. K vysvětlení, proč je v tom zápise uvedeno, že byl sepisován v přítomnosti pana , jméno FO, uvedl, že je možné, že byl přítomen zezačátku, a potom to jednání už probíhalo jen se slečnou. Nepamatuje si to již přesně. Pokud existuje kopie zápisu, která není slečnou , jméno FO, podepsaná, tak ty zápisy se v kopiích propisovaly přes sebe, a jestli se to nějak nepropsalo, pak o tom nic konkrétního neví. Ten zápis zhotovuje vždy na místě a zápis se podepisuje. Tak to šetření probíhalo a vždy probíhá u každé škody. K té škodní události a jejím příčinám, zda udělala slečna , jméno FO, něco špatně, se bavili, je to i v tom zápisu uvedeno. Protože tou odpovědností se vždy řeší to, jestli ten člověk tam něco zavinil, jestli něco udělal špatně. A podle toho, jak je tam uvedeno v tom zápise, tak mu slečna říkala, že ta vycházka probíhala tak jako vždy, nic nebylo jinak, jenom prostě se kůň polekal a jak se polekal, tak uskočil někde do příkopu a špatně došlápl. A uvedla též, že u těch hřebců je to běžné, jako takové to polekání, akorát že v tu dobu dopadlo špatně, že prostě ten kůň špatně došlápl a něco si udělal s tou nohou na základě čeho potom musel být utracený.

18. Skutkovým zjištěním soudu je, že dne 13. 12. 2006 byla mezi žalobcem (pojistníkem a zároveň pojištěným) a žalovanou (pojistitelem), uzavřena pojistná smlouva č. 716272729, dle níž bylo též sjednáno doplňkové pojištění - pojištění odpovědnosti za škodu v běžném životě, konkrétně občanská odpovědnost. V čl. 32 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek je stanoveno, že toto pojištění je pojištěním odpovědnosti za škodu pojištěného a dále uvedených osob, pokud žijí ve společné domácnosti s pojištěným - mj. i nezletilé děti pojištěných osob, u zletilých pouze v případě, že jsou svobodné a bezdětné, nemají vlastní domácnost. Dne 25. 3. 2016 dcera žalobce, , jméno FO, , nar. , datum, způsobila společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se , adresa, , škodu na majetku, když vyvedla na projížďku koně , jméno FO, , nar. 15. 2. 2005, jehož vlastníkem je poškozený, ze stáje jezdeckého klubu , adresa, , kde byl kůň ustájen, a to bez svolení poškozeného, jako vlastníka koně, či jezdeckého klubu , adresa, . V průběhu vyjížďky kůň špatně došlápl a zranil se. Škůdce odvedl koně zpět do areálu jezdeckého klubu, kde veterinář provedl vyšetření koně a konstatoval, že koně je nutné utratit. Žalobce poškozenému uhradil za uhynulého koně částku ve výši 45 000 EUR.

19. V daném případě se pojistná smlouva řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění domácnosti (VPP D 2006/02), které byly součástí této smlouvy (dále jen „VPP“).

20. Podle čl. 2 bod 6. (obecné části) VPP pojistná událost je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě, se kterou je spojena povinnost pojistitele plnit. V případě pojištění odpovědnosti za škodu je pojistnou událostí vznik odpovědnosti pojištěného za škodu z činnosti nebo vztahu uvedeného v pojistné smlouvě, jestliže jsou současně splněny podmínky, s nimiž je spojen vznik odpovědnosti pojistitele poskytnou pojistné plnění. Podle bodu 19. škodnou událostí je skutečnost, ze které vznikla škoda, která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění. V případě pojištění odpovědnosti za škodu je jí jednání nebo opomenutí pojištěného, jehož následkem je vznik škody, za kterou pojištěný odpovídá.

21. Podle čl. 31.2. bod 1) VPP (doplňkové pojištění odpovědnosti za škodu) z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něho pojistitel uhradil vzniklou škodu na životě, zdraví nebo věci jiného, za kterou pojištěný odpovídá podle právních předpisů v důsledku svého jednání nebo vztahu uvedeného v pojistné smlouvě. Podle bodu 4) škodou na věci se rozumí poškození či zničení věci, případně jiná majetková újma vyplývající z poškození či zničení věci. Podle čl. 31.5. bod 1) písm. a) VPP pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Dále se nevztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, k nimž není oprávněn nebo nesplňuje podmínky pro výkon takové činnosti nebo účast v takovém vztahu.

22. Podle čl. 32. odst. 3, písm. e) VPP pojištění se vztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu způsobenou provozování sportovní rekreační činnosti a jízdy na koni, včetně používání vlastního sportovního náčiní. Toto pojištění je pojištěním odpovědnosti za škodu pojištěného a dále uvedených osob, pokud žijí ve společné domácnosti s pojištěným mj. nezletilé děti pojištěných osob, u zletilých pouze v případě, že jsou svobodné a bezdětné, nemají vlastní domácnost (ve všech případech však pouze do věku 30 let).

23. S ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy, tj. 13. 12. 2006, je třeba ve smyslu § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), na právní vztah mezi účastníky aplikovat právní předpisy platné do 31. 12. 2013.

24. Podle § 44 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Podle odst. 2 nebyl-li v pojistné smlouvě rozsah pojistného plnění pojistitele omezen limitem pojistného plnění, je pojistitel povinen plnit v rozsahu a ve výši vzniklé škody, za kterou pojištěný odpovídá. Podle odst. 3 uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel.

25. Zároveň se v daném případě pojistná smlouva řídí i Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění domácnosti (VPP D 2006/02), které byly součástí této smlouvy (dále jen „VPP“).

26. Žalobce se žalobou ze dne 27.3. 2017 domáhá po žalované zaplacení částky 45 000 - EUR jako náhrady škody vzniklé v souvislosti s utracením koně , jméno FO, . Kůň musel být utracen v důsledku úrazu, ke kterému došlo dne 25. 3. 2016. Žalobce tvrdil, že úraz se , jméno FO, stal při vyjížďce, na kterou jej vzala jeho dcera, slečna , jméno FO, , a to bez souhlasu jeho majitele. Při této vyjížďce se dcera nedostatečně věnovala otěži, kůň uskočil a špatně došlápl. Po špatném došlápnutí si kůň zlomil spěnkovou kost a musel být utracen. Žalobce byl pojištěn u právní předchůdkyně žalované na základě pojistné smlouvy č. 716272729 týkající se odpovědnosti žalobce za způsobenou škodu. Pojištění odpovědnosti se vztahovalo i na jeho dceru, slečnu , jméno FO, .

27. Ve věci byly dříve vydány rozsudky soudu I. a II. stupně, které v souhrnu shledaly žalobu důvodnou. K dovolání žalované Nejvyšší soud svým rozsudkem sp. zn. 23 Cdo 1043/2022 oba rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uložil soudu I. stupně zjišťovat, zda ke zranění koně došlo pouze v důsledku jeho úleku (jako skutečnosti nezávislé na vůli škůdce) či zda došlo k nějakému pochybení dcery žalobce, které by mělo přímý vliv na škodný následek. Z citace jeho rozsudku plyne, cit… „V dalším řízení bude třeba učinit dostatek skutkových zjištění k objasnění, zda se kůň zranil pouze v důsledku leknutí, či zda se dcera žalobce dopustila porušení právní povinnosti, které vedlo ke zranění koně.

28. Žaloba tvrdí, že kdyby se slečna , jméno FO, dostatečně věnovala otěži, případně nebrala plemenného hřebce, jehož temperamentní povahu dobře znala do terénu, ke vzniku škody by nedošlo. Jednání slečny , jméno FO, bylo porušením její prevenční povinnosti a bylo tak adekvátní příčinou vzniklé škody.

29. Soud doplnil dokazování opětovným výslechem dcery žalobce (byla dříve již vyslechnuta odvolací instancí), výslechem , jméno FO, , chovatele koní a , jméno FO, , jenž s , jméno FO, sepisoval protokol o události zranění koně.

30. Soud tak především zkoumal, zda vyjížďka dcery žalobce s koněm na „volné otěži“ odůvodňuje či nikoliv odpovědnost dcery žalobce za poranění koně, a tudíž povinnost žalované poskytnout z odpovědnostního pojištění žalobce (jeho dcery) pojistné plnění z titulu (absentující) odpovědnosti dcery žalobce za poranění koně. Zda tedy příčinná souvislost mezi „volnou otěží“ a nezabránění poranění koně je či není s jistotou prokázána, jelikož při jízdě nikoliv s „volnou otěží“ bylo pouze pravděpodobnější, že by dcera žalobce poranění koně zabránila, což však k závěru o existenci příčinné souvislosti nepostačuje, když dcera žalobce by při jízdě s koněm nikoliv na „volné otěži“ možná mohla předejít jeho poranění a zabránit mu, ale možná také nikoli.

31. Soud v této souvislosti odkazuje na nikoli soudržné a konzistentní výpovědi dcery žalobce, , jméno FO, , z níž plyne pro soud přesvědčení o neexistenci příčinné souvislosti mezi volnou otěží koně a nezabránění jeho poranění. Ona nejprve při místním šetření dne 8.8.2016 učinila prohlášení, a podepsala ho (vis č.l. 81 spisu) že si „není vědoma toho, že by při vyjížďce udělala nějakou chybu“. Autenticitu tohoto zápisu o místním šetření ze dne 8.8.2016 potvrzuje i svědek , jméno FO, při jednání dne 11.1.2024, že prohlášení sl. , jméno FO, bylo sepsáno podle toho, co mu slečna říkala, že jí zápis přečetl kompletně a ona s tím souhlasila a podepsala ho.

32. Následně ve své výpovědi při jednání před Městským soudem v Praze dne 16.1.2019 dcera žalobce hovořila již o „možnosti“, že „„….ho třeba neměla úplně stoprocentně pod kontrolou,…. že třeba to trochu podcenila, že měla třeba volnější tu otěž, tím pádem nemohla tak rychle zareagovat“. Tedy připouští tuto možnost, zavinění na její straně.

33. A nakonec ve své výpovědi při jednání podepsaného soudu dne 15.11.2023 uvedla, a to hned na začátku výslechu … „že se úplně nevěnovala té jízdě na sto procent, měla volnější otěž, takže teoreticky, kdyby se tomu více věnovala a měla toho koně na otěži a na pomůckách, jak by ho měla mít, tak by tomu mohla zabránit“ Dokonce si vzpomněla až tak přesně, že „Vlastně jsem tu otěž držela skoro jednou rukou, dejme tomu a dívala jsem se spíš někde po okolí“.

34. Tedy, po 7 letech si najednou jasně vzpomíná, že při jízdě udělala chybu a zmíní to ihned na samém začátku své výpovědi, když naopak, je naprosto běžné a standartní, že uplynutím delšího časového odstupu od určité události, tím méně si je lidé vybavují a přesně na ni vzpomenou. Je podivuhodné, že v případě dcery žalobce je tomu přesně naopak, kdy ona po 7 letech si narozdíl od svých dřívějších vyjádření jasně vzpomíná, že je to ona, kdo udělal chybu.

35. Pokud jde o argumentaci žalobce a odkaz na ustanovení § 2904 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle něhož platí, že „Újmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit“, pak je nutné rozlišovat náhodu a tzv. smíšenou náhodu. Náhodou se rozumí okolnost, za niž nikdo neodpovídá, neboť vznikla na základě vyšší moci, tedy okolnosti, která se nedala předvídat a které ani nebylo možné zamezit. Naproti tomu smíšená náhoda, kterou upravuje i § 2904 (casus mixtus), patří mezi jednání zaviněná a zásadním je jen určení rozsahu jednání konkrétní osoby. Tato smíšená náhoda je založena na skutečnosti, že škůdce porušil svoji zákonnou povinnost zaviněným konáním nebo opomenutím a v příčinné souvislosti s tím došlo ke vzniku náhody.

36. Musela by tedy existovat příčinná souvislost mezi porušením povinnosti (resp. zavdáním podnětu k náhodě) a škodou, takže ani odpovědnost dle tohoto ustanovení není všeobjímající a zahrnující každou náhodu, k níž dojde v době po porušení povinnosti. A takováto příčinná souvislost prokázána nebyla. Vyjížďka dcery žalobce s koněm nebyla žádným nevhodným počinem, tudíž běžným postupem a poranění koně bylo jen (běžnou) náhodou nezakládající odpovědnost dle citovaného ustanovení § 2904 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nikoliv náhodou smíšenou (zaviněnou). Nakonec ani ona „volná otěž“ není ničím zakázaným, jen pouze nedoporučovaným, jak vyplynulo z výpovědi svědka , jméno FO, - vis výpověď při jednání dne 15.11.2023, když uvedl, že „To prostě tady toto pravidlo nikde v jezdeckém sportu nenajdete, jako zákaz jízdy na dlouhé otěži“.

37. Je tedy zjevné, že poranění koně způsobené náhodou neodůvodňuje odpovědnost dcery žalobce za toto poranění, a tudíž ani povinnost žalované poskytnout z odpovědnostního pojištění žalobce (jeho dcery) pojistné plnění z titulu chybějící odpovědnosti dcery žalobce za poranění koně, neboť se jednalo o (prostou) náhodu, a nikoliv o smíšenou (zaviněnou náhodu).

38. Žaloba byla proto z uvedených důvodů zamítnuta.

39. Jde-li o náhradu nákladů řízení, soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal náklady řízení. Ty sestávají ze soudního poplatku za odvolání ve výši 36 495 Kč, soudního poplatku za dovolání 14 000 Kč, zálohy na znalečné 2 000 Kč, paušální náhrada hotových výdajů původně nezastoupené žalované 6 900 Kč (300 Kč za vyjádření ze dne 9.5.2017, 300 Kč za přípravu na jednání dne 4.1.2018, 300 Kč za účast na jednání dne 4.1.2018, 300 Kč za vyjádření ze dne 31.1.2018, 300 Kč za vyjádření ze dne 19.3.2018, 300 Kč za přípravu na jednání dne 21.3.2018, 300 Kč za účast na jednání dne 21.3.2018, 300 Kč za závěrečný návrh ze dne 19.4.2018, 300 Kč za vyjádření k odvolání ze dne 22.8.2018, 300 Kč za přípravu na jednání odvolacího soudu dne 16.1.2019, 300 Kč za účast na jednání odvolacího soudu dne 16.1.2019, 300 Kč za přípravu na jednání dne 3.10.2019, 300 Kč za účast na jednání dne 3.10.2019, 300 Kč za přípravu na jednání dne 7.11.2019, 300 Kč za návrh otázek pro znalce ze dne 18.10.2019, 300 Kč za účast na jednání dne 7.11.2019, 300 Kč za námitku nedostatku pasivní legitimace ze dne 29.5.2020, 300 Kč za přípravu na jednání dne 17.2.2021, 300 Kč za účast na jednání dne 17.2.2021, 300 Kč za závěrečný návrh ze dne 11.3.2021, 300 Kč za odůvodnění odvolání ze dne 22.5.2021, 300 Kč za přípravu na jednání odvolacího soudu dne 20.10.2021, 300 Kč za účast na jednání odvolacího soudu dne 20.10.2021), tedy odměna za zastupování žalované 69 000 Kč. Dále částka 11 500 Kč za dovolání ze dne 21.2.2022, 11.500 Kč za účast na jednání dne 24.8.2023, 11 500 Kč za účast na jednání dne 15.11.2023, 11.500 Kč za účast na jednání dne 11.1.2024, 11.500 Kč za závěrečný návrh ze dne 1.2.2024, 11.500 Kč za účast na jednání dne 13.3.2024. Paušální náhrada hotových výdajů zastoupené žalované (6 x 300 Kč) = 1 800 Kč. DPH (21% x 70 800 Kč = 14 868 Kč. Celkem 145 063 Kč.

40. Státu vznikly náklady řízení s vynaložením svědečného , tituly před jménem, , jméno FO, částka 1 178 Kč a znalečného , tituly před jménem, , jméno FO, částkou 3 630 Kč, dále svědečného , jméno FO, , 6 425 Kč; celkem tedy 11 233 Kč. Strany uhradily zálohu po 2 000 Kč. Na doplatku je tak žalobce povinen doplatit částku 9 233 Kč, na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 č.ú. 19-623021/0710, VS 1411007117.