14 C 72/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov , sídlem adresa o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky určením podle předpisu práva občanského jdoucím od 29.8.2019, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč d 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění finančních prostředků ve výši 46 000 Kč, které byly zajištěny v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2014 proti příteli žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] jako jednomu z obžalovaných. Žalobkyně žádá, aby byla odškodněna za dobu trvání řízení od okamžiku jejího účastenství od 27. 3. 2013 až do 17. 9. 2019, kdy jí prostředky byly vráceny.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní přípisem, doručeným žalované dne 27. 2. 2019, uplatnila prostřednictvím svého právního zástupce svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslila ve výši 200 000 Kč. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená, nedošlo. Žádosti o poskytnutí zadostiučinění nebylo vyhověno. Uvedla, že trestní řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2014 probíhalo pod dobu 5 let a 8 měsíců, a to od zahájení trestního stíhání pana [jméno] [příjmení] do dne vydání usnesení Nejvyššího soudu ČR. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, nebyla shledána procesní nečinnost orgánů činných v trestním řízení. Řízení lze označit za složité. Jednalo se o trestnou činnost více osob, trestní stíhání bylo vedeno pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy a pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. O vrácení finančních prostředků zajištěných při domovní prohlídce bylo rozhodnuto dne 27. 2. 2019, tedy velmi krátkou dobu potom co bylo odmítnuto dovolání pana [jméno] [příjmení]. O nároku na vrácení finančních prostředků, které byly zabaveny v souvislosti s trestním stíháním, není možné rozhodnout před ukončením samotného trestního řízení. Žalovaná má v tomto případě za to, že je nutno vyčkat na ukončení celého trestního řízení a provedení dokazování, aby bylo postaveno najisto, zda případně zajištěné finanční prostředky nemohly pocházet z trestné činnosti pana [jméno] [příjmení]. Žalovaná považuje délku trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2014 za zcela přiměřenou, nedošlo v něm k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona. Vzhledem k tomu lze za přiměřenou považovat i délku rozhodování o případném vrácení finančních prostředků zajištěných v rámci domovní prohlídky. Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. K obsahu žaloby žalovaná uvádí, že je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. Žalobkyně v žalobě nijak nerozvádí, jak dospěla k tomu, že přiměřeným zadostiučiněním má být právě částka 200 000 Kč, která je již na první pohled zjevně neodpovídající a značně nadsazená (v případě tedy, že by mělo být nějaké zadostiučinění vůbec přiznáváno, což si žalovaná nemyslí). Žalovaná má také za to, že na daný případ lze vztáhnout úvahy o významu předmětu řízení, který by se měl odvíjet od částky, o níž se jedná. V daném případě tak jde o částku 46 000 Kč (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Žalobkyně dále tvrdí, že zásah do jejích práv pokračoval i po vydání rozhodnutí o vrácení finančních prostředků. Žalovaná se domnívá, že žalobkyní tvrzený zásah již nelze případně odškodňovat poskytnutím zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která vzniká z titulu nesprávného úředního postupu - nepřiměřené délky řízení. Takto lze odškodňovat pouze újmu, kterou účastníkovi řízení způsobuje nejistota ohledně výsledku příslušného soudního řízení. V momentě, kdy bylo vydáno (resp. nabylo právní moci) rozhodnutí o vrácení finančních prostředků, nejistota ohledně výsledku řízení pro žalobkyni skončila.

3. Provedeným dokazováním z trestního spisu sp. zn. 57 T 9/2014 Městského soudu v Praze soud zjistil:

4. Z dokumentu na č. l. 559 – z příkazu k domovní prohlídce ze dne 27. 3. 2013 se podává, že se jedná o nařízení domovní prohlídky v bytě na adrese [adresa], II. patro, byt označený na dveřích jménem [příjmení], kde se zdržuje podezřelý [jméno] [příjmení], usnesení obviněný převzal dne 27. 3. 2013. Následně z protokolu o provedení prohlídky z 27. 3. 2013 se podává, že prohlídka se provádí v bytě 1+1 + sociální zařízení, dále ve sklepní kóji náležející k bytu, nacházející se v suterénu domu a pokud jde o popis věcí pod položkou 5 je uvedena finanční hotovost 70 000 Kč v boční liště postele v místnosti 1, s přesným rozpisem jednotlivých bankovek a pod položkou 6 finanční hotovost 46 000 Kč na témže místě, opět s rozpisem jednotlivých bankovek, celkem položek 8. Byly podány námitky oprávněných osob proti průběhu úkonů, kde se vyjadřuje žalobkyně (podpis [celé jméno žalobkyně]), že příkaz nezmocňuje k zajištění finančních prostředků, finanční prostředky ve výši 46 000 Kč náleží paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]. U tohoto úkonu přítomen právní zástupce Mgr. [jméno] [příjmení].

5. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 15To 22/2018 ze dne 20. 4. 2018 je zjišťováno, že u obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], se z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu zrušuje, v odsuzujícím výroku o vině a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a) trestního řádu se nově rozhoduje tak, že obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] se uznává vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a odsuzuje se podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon se podmíněně odkládá na zkušební dobu 18 měsíců. Z usnesení (z č. l. 4676) Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 11Tdo 1489/2018-30 ze dne 11. 12. 2018 vyplývá, že dovolání obviněného [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo odmítnuto.

6. Z č. l. 4591 trestního spisu se podává výzva [celé jméno žalobkyně] v zastoupení Mgr. [jméno] [příjmení], datovaná 18. 7. 2018, když žádá Městský soud v Praze, aby jí byly vydány finanční prostředky, zajištěné v rámci trestního řízení, jejího partnera [příjmení] [jméno] [příjmení], a to finanční hotovost ve výši 46 000 Kč, zajištěné při domovní prohlídce 27. 3. 2013. Na č. l. 4726 je opět žádost zástupce [celé jméno žalobkyně], datovaná 5. 2. 2019 se stejným textem. Z usnesení pod č. l. 4741 Městského soudu v Praze z 27. 2. 2019 se podává, že se podle § 80 odst. 1 trestního řádu vrací [celé jméno žalobkyně] finanční hotovost 46 000 Kč s datem právní moci dne 29. 3. 2019 (vyznačena 20. 8. 2019). Pod č. l. 4749 je výzva od Mgr. [jméno] [příjmení] o zaslání rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti ze dne 21. 8. 2019. Pod č. l. 4788 je přípis, že dne 25. 3. 2019 bylo rozhodnutí doručeno [celé jméno žalobkyně]. Pod č. l. 4793 je žádost (29. 3. 2019) právního zástupce žalobkyně o sdělení termínu pro převzetí věci a finančních částek, dále úřední záznam na č. l. 4794 úředníka soudu, že 3. 4. 2019 kontaktovala asistentka soudce právního zástupce žalobkyně ohledně doručování odsouzenému [příjmení] [jméno] a obhájce upozornil na skutečnost, že požadované věci se nacházejí v skladu policie a realizace vrácení proběhne po zpracování usnesení, přičemž obhájce uvedl, že se pro ně chce dostavit do budovy zdejšího soudu. Pod č. l. 4800 je žádost zástupce žalobkyně, že opětovně žádá o sdělení termínu a místa pro předání věci finanční prostředky, vrácené panu [jméno] [příjmení] a paní [celé jméno žalobkyně] a je možno prostředky poukázat na bankovní účet zde uvedený. Pod č. l. 4801 a [číslo] je přípis z 13. 5. 2019, že opětovně žádá, aby byly vydány finanční prostředky klientům Ing. [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně]. Na č. l. 4803 je sdělení úřední osoby Městského soudu v Praze, adresované [titul] [jméno] [příjmení], že na přípis si městský soud dovoluje sdělit, že spis 57 T 9/2014 byl dne 27. 3. 2019 odeslán na žádost OS v Hradci Králové, proto nyní na usnesení o vrácení věci nelze vyznačit doložku právní moci. Na č. l. 4820 z 22. 8. 2019 je přípis právního zástupce žalobkyně, adresovaný Městskému soudu v Praze, že účastnice žádá, aby jí fakticky byly finanční prostředky zajištěné v rámci trestního řízení a jejího partnera [příjmení], a to finanční hotovost 46 000 Kč, zajištěné při domovní prohlídce 27. 3. 2013 vydány. Na č. l. 4828, je dopis právního zástupce žalobkyně, že žalobkyně urguje své žádosti, aby jí fakticky byly vydány finanční prostředky ve výši 46 000 Kč zajištěné při domovní prohlídce 27. 3. 2013. Na č. l. 4842 ve věci č. j. 191 EX 1551/19-22 soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno] je založený dokument, že exekuční řízení oprávněné proti povinnému Česká republika – Městský soud v Praze, k uspokojení pohledávky 46 000 Kč s příslušenstvím, se zastavuje. Z odůvodnění se podává, že byl podán oprávněným exekuční návrh, soudní exekutor postoupil exekučnímu soudu s žádostí o pověření k vedení exekuce. Exekuční soud zaslal pokyn exekutorovi, aby exekuční řízení zastavil, neboť dne 17. 9. 2019 oprávněná zaslala exekučnímu soudu návrh na zastavení exekuce, neboť exekuovaná částka 46 000 Kč byla ze strany povinného zaplacena.

7. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění finančních prostředků ve výši 46 000 Kč, které byly zajištěny v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 57 T 9/2014 proti příteli žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], jako jednomu z obžalovaných (celkem jak bylo zjištěno jich bylo 10). Bylo prokázáno, že dne 27.3.2013 došlo v rámci domovní prohlídky v bytě na adrese [adresa], II. patro, kde se zdržoval podezřelý Ing. [jméno] [příjmení] (přítel žalobkyně) k zajištění finanční hotovosti ve výši 70 000 Kč a dále finanční hotovosti ve výši 46 000 Kč. Z protokolu o domovní prohlídce byly zjištěny námitky žalobkyně proti zajištění finanční hotovosti ve výši 46 000 Kč, když bylo namítáno, že náleží paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Bylo dále prokázáno, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.2.2019 č.j. 57 T 9/2014-4741, dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu rozhodl o vrácení finanční hotovosti ve výši 46 000 Kč žalobkyni. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.3.2019. Finanční prostředky byly vráceny žalobkyni 17.9.2019.

8. Nárok žalobkyně spočívající v tvrzení o nepřiměřené délce zajištění finančních prostředků je tak definován na období od 27.3.2013 do 17.9.2019.

9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Dle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

13. Podle § 13 citovaného zák., se nesprávným úředním postupem rozumí také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (např. čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tedy soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávané věci. Zároveň musí být celková délka nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka tolerovat (usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2098/2012).

16. Pokud jde o průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 57 T 9/2017, je nesporné, že žalobkyně nebyla účastnicí tohoto trestního řízení, které bylo zahájeno dne 27.3.2013 a bylo pravomocně skončeno dne 28.1.2020 Odvolací soud rozsudkem ze dne 20.4.2018 ohledně odsuzujícího výroku soudu I. stupně rozhodl o zrušení rozsudku a nově rozhodl tak, že uznal Ing. [jméno] [příjmení] (přítel žalobkyně) vinným a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Proti druhému rozsudku odvolacího soudu podal Ing. [jméno] [příjmení] dovolání, které bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.12.2018 odmítnuto, neboť dovolání nebylo podáno ze zákonem stanovených důvodů. Žalobce v této věci podal dne 4.2.2019 ústavní stížnost, která byla odmítnuta rozhodnutím Ústavního soudu České republiky ze dne 28.1.2020 sp.zn. III.ÚS 473/19. Orgány činné v trestním řízení úkony v přiměřených lhůtách. Rozhodování u Ústavního soudu o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu (bezmála 1 rok) nelze považovat za průtah, s ohledem na povahu tohoto soudu (vis též rozh. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 286 st.).

17. Řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 57 T 9/2914 trvalo 6 let, 10 měsíců a 1 den. Z uvedeného plyne, že o vrácení finančních prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu po rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o podaném dovolání (jak uvedeno výše), když Městský soud v Praze vydal dne 27.2.2019 usnesení č.j. 57 T 9/2014-4741, kterým dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu rozhodl o vrácení finanční hotovosti ve výši 46 000 Kč žalobkyni. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (srov. rozsudek ze dne 24.6.2015 sp.zn. 30 Cdo 3310/2013) je pro posouzení včasnosti vydání rozhodnutí o zrušení zajištění peněžních prostředku třeba zkoumat postup soudu předcházející vydání rozhodnutí, konkrétně, zda dřívější nevydání rozhodnutí odpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a pokud nikoliv, zda délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu (i ostatních orgánů činných v trestním řízení) v projednávané věci (jeho činnosti či nečinnosti) nebo naopak byla způsobena nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. 18. [titul] [jméno] [příjmení] v předmětné věci byl jedním z deseti obžalovaných, s tím, že soud uznal rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20.4.2018 sp.zn. 15 To 22/2018 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (přítele žalobkyně) vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců. V této věci šlo o skutkově složitou věc, bylo prováděno rozsáhlé dokazování, jak listinnými důkazy, tak výslechy svědků. V této věci rozhodoval dvakrát soud prvního stupně, dvakrát rozhodoval soud odvolací, jedenkrát dovolací soud a rovněž jedenkrát Ústavní soud České republiky. Důvody pro zajištění finančních prostředků v této věci byly plně opodstatněny.

19. Soud v projednávané věci, jde-li o výši žalobkyní požadované kompenzace, odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, dle něhož, má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ho zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona č. 82/1998 Sb.

20. Soud tak uzavírá, že v posuzovaném zajištění finančních prostředků se nevyskytly průtahy. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1987/2014 ze dne 17.12.2014, dle kterého k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zák.č. 82/1998 Sb., nedochází tehdy, není-li věc pojednána v ideální době, ve které projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného (ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zák.č. 82/1998 Sb.). Délka posuzovaného zajištění finančních prostředků, když toto trvalo dobu málo přesahující 6 let, nebyla nepřiměřeně dlouhá a odpovídala konkrétním okolnostem trestního řízení, v jehož v rámci byly finanční prostředky zajištěny, a tedy složitosti věci, jak skutkové, tak i procesní a právní. S ohledem na právě uvedené se tak v posuzované věci nemohlo jednat a nejednalo o nesprávný úřední postup žalované.

21. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, soud úspěšné žalované dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náklady řízení spočívající v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalované náleží náhrada za vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast při jednání (2x); celkem je tak žalobce povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.