14 C 74/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, rozhodl samosoudkyní JUDr Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 412 537 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71 680 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 340 857 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 1. 7. 2020, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 4. 5. 2020 domáhala přiznání nemajetkové újmy z tvrzené nepřiměřené délky řízení. Uvedla k tomu, že dne 4. 2. 2009 bylo žalobcem ([jméno] [anonymizováno]) u Okresního soudu v Chomutově zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů. Poškozená má v tomto řízení postavení žalované. Řízení je vedeno pod sp.zn. 27 C 31/2009. Právní zástupce poškozené učinil na soud dotaz ohledně stavu řízení, a to přípisem ze dne 26. 1. 2010. Na to bylo soudem reagováno, že ve věci doposud nebyly učiněny žádné úkony, neboť řízení bylo zahájeno 4. 2. 2009 a předchází mu 336 starších spisů. Poškozená se opětovně dotazovala na stav řízení, a to přípisem ze dne 22. 6. 2012, tj. více jak tři roky ode dne zahájení řízení, jelikož do této doby nebylo ve věci nařízeno ani první jednání ve věci. První jednání ve věci bylo nařízeno až 16. 8. 2012 tj. více jak tři roky od zahájení řízení. Dne 16. 8. 2012 proběhlo jednání, které bylo přerušeno do 4. 10. 2012. Již od počátku řízení projevovala poškozená zájem na výsledku řízení, kdy se sama opakovaně dotazovala na stav řízení. Oproti tomu byl žalobce vyzván v usnesení ze dne 22. 8. 2012 k odstranění vad podání. Dne 4. 10. 2012 bylo pokračováno v jednání, kdy toto bylo odročeno na neurčito z důvodu nařízení a vypracování znaleckého posudku. Poškozená se ve svém podání ze dne 9. 4. 2013 opětovně dotazuje, kdy bude pokračováno v řízení. Usnesením ze dne 6. 8. 2013 byl ustanoven znalec. Přípisem ze dne 22. 8. 2013 znalkyně soudu sděluje, že zadaný znalecký úkon je mimo okruh její specializace, a proto nemůže posudek vypracovat. Vzhledem k této skutečnosti byla ustanovena jiná znalkyně, kdy tato vypracovala znalecký posudek. Oba účastníci se ke znaleckému posudku vyjádřili. Na to následovala série nařízených a zrušených jednání. Poškozená v důsledku svého zdravotního stavu žádala o odročení jednání, kdy v tomto nebylo poškozené vyhověno. Poškozená trvala na možnosti využít svého práva a jednání se účastnit, kdy meritem věci jsou osobní a majetkové vazby, které znají pouze účastníci sporu a jen oni mohou při jednání adekvátně reagovat na repliky protistrany. Ve věci byla usnesením ze dne 9. 12. 2016 přibrána další znalkyně k ocenění movitých věcí. Poškozená se ke znaleckému posudku vyjádřila v podání ze dne 25. 5. 2017. Soud rozhodl o znalečném tak, že se znalkyni nepřiznává. Znalkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání a proto byla věc předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem (věc vedena pod sp.zn. 95 Co 163/2017). Věc byla dne 12. 10. 2017 odvolacím soudem rozhodnuta tak, že usnesení bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Dne 31. 5. 2018 bylo nařízeno jednání ve věci, kde byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuta znalkyně. Poškozená se opět dotazovala na stav řízení, kdy ji bylo ze strany soudu odpovězeno přípisem ze dne 18. 11. 2019, že není možné podat přesnou informaci, kdy bude další jednání nařízeno, ale že volné termíny k jednání jsou až v polovině února 2020 a dále. Poté bylo jednání tedy nařízeno na 24. 2. 2020, které se však z důvodu na straně soudu nekonalo. S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že daná věc není stále pravomocně rozhodnuta a to i přes opakované dotazy poškozené na stav řízení a její aktivitu v dané věci. Nelze poškozené dávat k tíži, že během řízení žádala o odročení z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu a následné operace a taktéž že trvala na využití svého práva účastnit se daného jednání. Je zřejmé, že k průtahům docházelo především na straně soudu. Řízení, které bylo zahájeno 4. 2. 2009, když poškozená se o řízení dověděla nejpozději 26. 1. 2010, není stále pravomocně ukončeno, řízení tedy trvá 10 let a 4 měsíce. Poškozená od počátku řízení ve věci aktivní, soudu zcela nápomocna, opakovaně činila dotazy na stav řízení. Nelze poškozené dávat k tíži, že během řízení žádala o odročení z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu a následné operace a taktéž že trvala na využití svého práva účastnit se daného jednání. Je zřejmé, že k průtahům docházelo především na straně soudu. Žalobkyně, coby žadatelka uplatnila dne 17. 12. 2019 u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy, a to z titulu nesprávného úředního postupu. Na uplatněný nárok reagovalo Ministerstvo spravedlnosti ČR přípisem, č.j. MSP – 3341/2019-, datovaným dnem 30. 12. 2019 v němž pouze žalobci sdělilo, že jeho žádost obdrželo dne 30. 12. 2019 a věci byla přidělena spisová značka. Následně přípisem ze dne 22. 4. 2020 vyhotoveným pod č.j. MSP – 3341/2019- sděluje, že v naříkaném řízení bylo shledáno pochybení, které si však zaslouží pouhou konstataci porušení práva. Se závěrem posledně prezentovaným se žalobkyně neztotožňuje, a proto se obrací s touto žalobou na soud.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že žalobkyně dne 30. 12. 2019 uplatnila u ní ve smyslu ustanovení § 14 OdpSk nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 409 285 Kč. V rámci předběžného posouzení nároku žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném soudním řízení vedeném u Okresního soudu V Chomutově pod sp. zn. 27 C 31/2009, které bylo zahájeno dne 4. 2. 2009 a nebylo dosud pravomocně skončeno, došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, za dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy žalobkyně žalovaná považuje konstatování porušení práva bez přiznání peněžního zadostiučinění. Uvedla dále, že nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu V Chomutově pod sp. zn. 27 C 31/2009 žalobkyně uplatnila již dříve, a to podáním doručeným žalované dne 8. 8. 2017. Ve stanovisku ze dne 6. 9. 2018, č. j. MSP- 2222/2017-ODSK-ODSK/8, žalovaná dospěla k témuž závěru, tedy že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná v zákonem stanovené lhůtě podala žalobu o zaplacení požadované částky (jednalo se o zaplacení částky 204 120 Kč, 50 000 Kč a 300 000 Kč, vše s příslušenstvím), která byla projednána Obvodním soudem pro Prahu 2 a rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, č. j. 18 C 34/2018 - 161, byla zamítnuta. Z důvodu zpětvzetí žaloby před uplynutím lhůty pro odvolání byl rozsudek zrušen a řízení bylo zastaveno. Z obsahu soudního spisu vedeného Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. 27 C 31/2009 žalovaná ohledně průběhu řízení v dané právní věci zjistila, že soudní řízení bylo zahájeno dne 4. 2. 2009 podáním žaloby, kterou se žalobce [jméno] [příjmení] domáhal na žalované [celé jméno žalobkyně] vypořádání společného jmění manželů. Celkovou hodnotu věcí náležejících do společného jmění manželů uvedl žalobce ve výši 246 500 Kč, s tím, že se domáhal, aby mu žalovaná [celé jméno žalobkyně] zaplatila jeho podíl ve výši 88 250 Kč. V začátku řízení lze konstatovat průtahy v celkové délce 2 let a 7 měsíců, když první jednání ve věci se konalo dne 16. 8. 2012. Další postup soudu již byl plynulý. Vůči žalované řízení trvalo od 26. 1. 2010, od doby, kdy jí byla doručena žaloba a kdy právní zástupce žalované sdělil soudu, že převzal její zastoupení, řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno, dosud trvá 10 let a 5 měsíců. Přesto žalovaná hodnotí celkovou délku posuzovaného řízení jako nepřiměřenou. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Po zhodnocení všech výše uvedených okolností případu, dospěla žalovaná dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva.

3. Nárok u žalované byl žalobkyní uplatněn 30. 12. 2019, to bylo mezi stranami nesporným.

4. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. 27 C 31/2009 soud zjistil, že dne 4. 2. 2009 byla soudu doručena žaloba, kterou se žalobce [jméno] [příjmení] domáhal na žalované [celé jméno žalobkyně] vypořádání společného jmění manželů. Při tom uvedl, že se jedná o následující věci: sedací souprava s křeslem, žlutohnědá, v hodnotě 13 000 Kč, lednice s mrazákem 4 000 Kč, nádobí ZEPTER 46 000 Kč, čajová souprava ZEPTER 9 000 Kč, vysavač Cambo ZEPTER 35 000 Kč, příbory ZEPTER 7 500 Kč, naběračky ZEPTER 4 500 Kč, oválný pekáč ZEPTER 8 000 Kč, robot + miska Imper 4 000 Kč, WACSI systém Imper 7 000 Kč, parní čistič ZEPTER 6 500 Kč, biolampa ZEPTER 30 000 Kč, hrnec Termomix 20 000 Kč, počítač 7 000 Kč, osobní automobil VW Passat v hodnotě 10 000 Kč, které si odvezla žalovaná, a žalobci zůstaly věci movité: mikrovlnná trouba 2 500 Kč, horkovzdušná trouba 500 Kč, pultový mrazák 500 Kč, pračka 500 Kč, kuchyňská linka 1 000 Kč. Celková hodnota společného jmění byla žalobcem oceněna na 246 500 Kč s tím, že žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila jeho podíl ve výši 88 250 Kč. V podání ze dne 26. 1. 2010 zástupce žalované sdělil soudu, že převzal zastupování žalované v předmětném řízení. V podání ze dne 30. 1. 2010 zástupce žalované učinil žádost o umožnění vstupu znalce do obydlí navrhovatele. Podle přípisu ze dne 1. 2. 2010 soud zástupci žalované sdělil, že dosud nebyly ve věci prováděny žádné úkony, neboť u podepsaného soudce předchází 336 spisů, které je nutno vyřizovat dle pořadí nápadu. V podání ze dne 3. 1. 2012 zástupkyně žalobce požádala o nařízení jednání s ohledem na to, že mimosoudní vyřešení sporu nepřipadá v úvahu. Podle záznamu na č. l. 17 ze dne 1. 2. 2012 byl spis přidělen k vyřízení jiné soudkyni podle pokynu předsedy soudu. Podle podání žalobkyně ze dne 22. 6. 2012 tato žádala o informaci, kdy může očekávat nařízení jednání ve věci. Pokynem ze dne 13. 7. 2012 bylo nařízeno jednání na 16. 8. 2012. V podání ze dne 23. 7. 2012 zástupce žalované učinil návrh na dokazování znaleckým posudkem z oboru oceňování nemovitostí s tím, že byl soudu předložen seznam a přehled movitého majetku, včetně orientační ceny za celkovou částku 68 900 Kč za nářadí a zahradu 274 500 Kč, za dům a zahradu, rekonstrukce a jiné, a movité věci byly oceněny na 149 100 Kč, bytové zařízení na 12 000 Kč Celkem k úhradě 27 000 Kč. Dne 16. 8. 2012 proběhlo před soudem jednání, které bylo přerušeno do 4. 10. 2012. Usnesením ze dne 22. 8. 2012 byl žalobce vyzván k odstranění vad podání, žalobce doplnil skutková tvrzení v podání ze dne 7. 9. 2012, ve spise je rovněž založen znalecký posudek o ceně nemovitosti, zpracován ke dni 4. 9. 1990. Dne 4. 10. 2012 bylo pokračováno v jednání, jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu nařízení a vypracování znaleckého posudku z oboru odhady nemovitostí. V podání ze dne 9. 4. 2013 se žalobkyně táže, kdy bude opět konáno ve věci. Usnesením ze dne 6. 8. 2013 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ing. [jméno] [příjmení] k tomu, aby určila výši investic účastníků řízení ze společného majetku za trvání manželství na rekonstrukci odděleného majetku druhého manžela žalobce, a to nemovitosti, domu se zahradou v obci [obec] ke dni zániku manželství. Přípisy ze dne 22. 8. 2013 znalkyně [jméno] [příjmení] sdělila soudu, že zadaný znalecký úkol je mimo okruh její specializace, proto nemůže posudek vypracovat. Usnesením ze dne 2. 9. 2013 byla znalkyně zproštěna funkce znalce. Usnesením ze dne 9. 10. 2013 byl ustanoven znalec [jméno] [příjmení], zadání znaleckého posudku ve lhůtě 60 dnů od doručení usnesení. Znalecký posudek je ze dne 16. 12. 2013. Přípisem ze dne 20. 1. 2014 byla znalkyně vyzvána k předložení řádného vyúčtování za znalecký posudek. Žalobce se vyjádřil ke znaleckému posudku v podání ze dne 6. 2. 2014 s tím, že znaleckým posudkem byla určena výše investic 146 488 Kč. Žalovaná vyjádřila připomínky ke znaleckému posudku v podání ze dne 11. 2. 2014. V přípise ze dne 25. 3. 2014 bylo zástupci žalované sděleno, aby předložil soudu seznam odborných dotazů, které hodlá položit jako zástupce žalované znalkyni, a že soud nebude přihlížet k žádným připomínkám, které do spisu učinila přímo žalovaná, aby tak suplovala nedostatečnou přípravu zástupce žalované. Dne 14. 4. 2014 bylo nařízeno jednání na 3. 7. 2014. V podání ze dne 12. 6: 2014 zástupce žalované reagoval na přípis soudu. Usnesením ze dne 2. 7. 2014 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 3. 7. 2014 se konalo jednání ve věci, byly provedeny listinné důkazy, včetně znaleckých posudků. Žalovaná byla poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Jednání bylo odročeno na 9. 10. 2014 za účelem dalšího pokračování v dokazování. V přípise ze dne 25. 7. 2014 strana žalovaná soudu sdělila, že žalovaná je již 14 dnů v nemocenském stavu, a z tohoto důvodu není možné doplnění dokumentů, ke kterému byla strana žalovaná vyzvána. V přípisu ze dne 1. 8. 2014 soud sdělil, že lhůta k doplnění tvrzení žalované a důkazů ze strany soudu prodloužena nebude, očekává se, že tvrzení budou prokazována při jednání dne 9. 10. 2014. V podání ze dne 1. 10. 2014 zástupce žalobce žádá o odročení nařízeného jednání z důvodu zdravotního stavu žalované, která v brzké době podstoupí operaci. Na žádost navázal zástupce žalované v podání ze dne 2. 10. 2014, kdy doložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalované. Jednání bylo dne 6. 10. 2014 odročeno na 4. 12. 2014. V podání ze dne 24. 11. 2014 zástupce žalobce žádal o odročení nařízeného jednání z důvodu zdravotního stavu žalované. Na to soud reagoval přípisem ze dne 28. 11. 2014, kdy straně žalované bylo sděleno, že jednání odročováno nebude s ohledem na to, že účast u soudu není povinností, nýbrž právem, a s ohledem na to, že je žalovaná zastoupena, není důvod jednání odročovat. Na přípis soudu reagoval zástupce žalované v podání ze dne 2. 12. 2014, kdy žalovaná trvala na své účasti na jednání, když meritem sporu jsou osobní a majetkové vazby, které znají pouze účastníci sporu a jenom oni mohou při jednání soudu reagovat na repliky protistrany. Nad to byly navrženy i výslechy svědků. Dne 4. 12. 2014 se konalo jednání ve věci, kterého se neúčastnila ani žalovaná ani její zástupce, a bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Žalobce byl vyzván podle § 118a odst. 3 o. s. ř., jednání bylo odročeno za účelem dalšího dokazování na 26. 1. 2015. V podání ze dne 16. 1. 2015 strana žalovaná učinila návrh na výslechy svědků a další důkazní návrhy. Jednání bylo odročeno dne 26. 1. 2015 z důvodu nemoci soudce. V podání ze dne 23. 1. 2015 znalkyně zodpověděla některé otázky, v podání ze dne 27. 1. 2015 zástupce žalované informoval o tom, že v období od 9. 2. do 2. 3. 2015 žalovaná absolvuje léčebný lázeňský pobyt a žádá proto o odročení nařízeného jednání. Dne 13. 3. 2015 bylo nařízeno jednání na 27. 4. 2015. Strana žalovaná se vyjádřila v podání ze dne 15. 4. 2015. Dne 27. 4. 2015 proběhlo jednání ve věci, byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], jednání bylo odročeno za účelem dalšího dokazování na 28. 5. 2015. Žalovaná se vyjádřila ve věci v podání ze dne 21. 5. 2015. V podání ze dne 21. 5. 2015 žalovaná navrhla přerušení řízení do doby přezkoumání právního názoru soudkyně předsedou Okresního soudu v Chomutově. Na jednání dne 28. 5. 2015 soud reagoval na návrh žalobce na přerušení řízení s tím, že stížnost, podaná předsedovi soudu, nemá na řízení vliv a řízení nebylo přerušeno. Byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na 6. 8. 2015 z důvodu pokračování ve výslechu svědkyně s tím, že žalovaná byla soudem upozorňovala, aby nepřerušovala výpověď svědkyně, která vypovídá o věcech, na které se žalovaná ptala. V podání ze dne 3. 7. 2015 žalovaná uvedla, že již netrvá na dalším výslechu svědkyně [příjmení]. Jednání bylo odročeno z důvodu omluvy svědkyně na 10. 9. 2015. V podání ze dne 13. 8. 2015 zástupce žalované požádal o odročení jednání kvůli kolizi. Přípisem ze dne 19. 8. 2015 byl zástupce žalované vyzván, aby doložil předvolání k jiným jednáním. Na žádost soudu zástupce žalované reagoval v podání ze dne 21. 8. 2015. Jednání bylo odročeno na žádost zástupce žalované na neurčito, následně byl spis předložen k vyřízení stížnosti žalované a dne 22. 12. 2015 bylo nařízeno jednání na 25. 2. 2016. V podání ze dne 19. 1. 2016 zástupce žalované informoval soud o ukončení zastupování žalované. V podání ze dne 21. 1. 2016 žalovaná žádala o odročení jednání z důvodu nutnosti vyhledat nového právního zástupce. Jednání bylo k žádosti žalované odročeno na 7. 4. 2016. Žalovaná se vyjádřila v podání ze dne 23. 3. 2016 a již byla zastoupena novou zástupkyní. Ve spise je rovněž založen rozsudek Okresního soudu v Chomutově, č. j. 18 C 99/2013 – 40 ze dne 5. 1. 2016, když tímto rozsudkem bylo částečně zastaveno řízení a částečně zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] domáhala na žalované [jméno] [příjmení] uložení povinnosti zaplatit částku 29 000 Kč a 5 000 Kč s tím, že žalovaná je dcerou žalobkyně a když se odstěhovala ze společné domácnosti, vypůjčila si od žalobkyně peníze na zakoupení kuchyňského robotu Termomix. Dne 7. 4.2016 proběhlo jednání ve věci, byla vyslechnuta [jméno] [příjmení], dcera žalované, jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku z oboru určování cen movitých věcí. Usnesením ze dne 9. 12. 2016 byla ustanovena znalkyně [jméno] [příjmení] z oboru ekonomika, ceny a odhady movitých věcí, usnesení bylo rozesláno dne 2. 3. 2017. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 24. 4. 2017. Znalecký posudek byl rozeslán pokynem ze dne 4. 5. 2017. Žalovaná se vyjádřila k posudku v podání ze dne 25. 5. 2017 s tím, že ceny movitých věcí v posudku jsou neúměrně nízké. Dále se žalovaná vyjádřila v podání ze dne 2. 6. 2017. Usnesením ze dne 29. 6. 2017 soud rozhodl o znalečném tak, že se znalkyni znalečné nepřiznává. Znalkyně se proti tomuto usnesení odvolala. V přípise ze dne 26. 7. 2017 soud zjišťoval ceny prodávaných výrobků ZEPTER, které účastníci pořídili ke dni zániku společného jmění manželů, a to v roce 1993 až 2003, kdy soud zjišťoval pořizovací ceny předmětů a také záruky životnosti, certifikáty kvality a testy výrobků. Firma ZEPTER reagovala na přípis soudu v podání ze dne 17. 8. 2017. Spis byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odvoláním znalkyně dne 26. 9. 2017. Usnesením ze dne 12. 10. 2017, č. j. 95 Co 163/2017 – 222 bylo usnesení okresního soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud přitom konstatoval, že měl soud zajistit znalkyni podklady pro podání, reps. doplnění znaleckého posudku, uložit osobám, které drží věc patřící do společného jmění manželů o doklady k těmto věcem, aby je znalkyni předložily, resp. umožnily jejich ohledání, a měl vyzvat znalkyni, aby posudek doplnila, resp. odstranila jeho nedostatky, případně podala vysvětlení. Dne 18. 4. 2018 bylo nařízeno jednání na 31. 5. 2018, na tomto jednání byly provedeny listinné důkazy včetně znaleckého posudku a byla vyslechnuta znalkyně [jméno] [příjmení], které bylo uloženo doplnit znalecký posudek ohledně ceny dalších movitých věcí. Z potvrzení o přijatém oznámení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, územní odbor Chomutov, Obvodní oddělení Jirkov, plyne, že žalobkyně, tedy žalovaná v posuzovaném řízení, [celé jméno žalobkyně], učinila ústní oznámení ve věci o křivé výpovědi svědků u Okresního soudu v Chomutově. V podání ze dne 19. 6. 2018 žalovaná učinila doplnění tvrzení. Jednání nařízené na 23. 8. 2018 bylo odročeno z důvodu nutnosti zapůjčení spisu Ministerstvu spravedlnosti k žalobě, vedené u zdejšího soudu, resp. k této žalobě. Usnesením ze dne 31. 5. 2018, č. j. 27 C 31/2009 – 258, bylo rozhodnuto o znalečném. Ve spise je založeno doplnění znaleckého posudku ze dne 24. 10.2018, to bylo rozesláno dne 16. 11. 2018. Následně byl předmětný spis zapůjčen podepsanému soudu a vrácen zpět OS v Chomutově dne 20.5.2019. Následovalo usnesení ze dne 25. 9. 2019 č.l. 273 o přiznání znalečného. Referát soudce z téhož dne, aby bylo usnesení rozesláno účastníkům, dále je zde úřední záznam z 12. 11. 2019, že téhož dne bylo odpovězeno na stížnost žalované vedenou pod 90 Spr 919/2019. Referát z 12. 11. 2019, aby se z trestního spisu č.j. 20 T 46/2017 vyžádala kopie obžaloby. Dotaz [celé jméno žalobkyně] ze 16.10.2019, kdy se bude pokračovat v jednání v této věci, když od posledního jednání uplynulo 1,5 roku a zatím, žádné jednání nařízeno nebylo, žádost došla 16. 10. 2019. Na to odpověď soudkyně Hany Jakubcové ze dne 18. 10. 2019, že přesnou informaci nelze podat, kdy bude jednání nařízeno, když je spis momentálně na trestním oddělení, kde je žádán k trestní věci bratra tazatelky a není zřejmé, kdy bude spis k dispozici. Žádost trestního oddělení uvedeného soudu z 27. 11. 2019, že spis je nutný k provedení důkazu v hlavním líčení 9. 12. 2019. Poté referát soudce z 27. 11. 2019 k nařízení jednání na 24. 2. 2020. Protokol o jednání z 24. 2. 2020 s odročením na 30. 4. 2020 z důvodu vyjádření Magistrátu města Chomutova. K tomuto úřadu zaslán přípis soudu z 25. 2. 2020. Odpověď odboru dopravních a správních činností, Magistrátu města Chomutov ze dne 2. 3. 2020. Opatření předsedkyně Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 3. 2020, že na základě vyhlášení nouzového stavu všechna nařízená jednání od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 včetně se odvolávají. Referát soudkyně z 30. 3. 2020 s pokynem, aby všechna jednání byla odstraněna v ISASu s tím, že účastníci o odročení budou vyrozuměni, když se tak stalo 3. 4. 2020. Poté referát z 12. 5. 2020 k nařízení jednání na 25. 6. 2020. Protokol o jednání 25. 6. 2020 s odročením na 2. 7. 2020 za účelem vyhlášení rozsudku. Protokol o vyhlášení rozsudku z 2. 7. 2020. Žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku ze dne 30. 7. 2020 s prodloužením do 20. 9. 2020. Rozsudek č.l. 294 ze dne 2. 7. 2020 v písemném vyhotovení, když byl rozeslán účastníkům 22. 9. 2020. Z rozsudku se podává výrok I., že se určuje, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů připadají do vlastnictví žalobce [jméno] [příjmení] movité věci a to kuchyňská linka pořízena v roce 1989, mikrovlnná trouba bez označení pořízení v roce 1989, horkovzdušná trouba pořízena v roce 1996, pultový mrazící box pořízený v roce 1997, pračka z roku 1997, a počítač Midi ATX LCD Max pořízený v roce 2004. Výrokem II. se určuje, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, připadají do výlučného vlastnictví žalované [celé jméno žalobkyně] movité věci a to sedací souprava ze žlutohnědé látky skládající se z pohovky a křesla, lednice Samsung Calex pořízená v roce 1994, sada nádobí Zepter Grande pořízená v roce 1992, vysavač značky Globaltec pořízený v roce 1995. Dle výroku III. je žalobce [jméno] [příjmení] povinen zaplatit žalované [celé jméno žalobkyně] na vypořádací podíl částku ve výši 4 320,50 Kč do 3 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Dle výroku IV. je žalovaná [celé jméno žalobkyně], povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově náklady řízení státu 4 211 Kč. Dle výroku V. je žalobce [jméno] [příjmení] povinen zaslat České republice na účet soudu v Chomutově na náhradě nákladů řízení částku 4 211 Kč. Dle výroku VI., žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Referátem soudkyně z 23. 9. 2020 byl spis po vypravení rozsudku zaslán zdejšímu soudu ke spisové značce 14 C 74/2020.

5. Soud má za prokázaný skutkový stav v souladu s provedeným dokazováním.

6. Podle § 1 zákona číslo 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 5 zákona číslo 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 7 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

9. Podle § 31a zákona, o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

11. Žalobou ze dne 16. 2. 2018 se žalobkyně na žalované domáhá na žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, nepřiměřené délky řízení, vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 27 C 31/2009, které trvalo 10 let a 4 měsíce. Řízení vedené u Okresního soudu V Chomutově pod sp. zn. 27 C 31/2009, bylo zahájeno dne 4. 2. 2009. Jeho předmětem bylo vypořádání společného jmění manželů, kterého se domáhal žalobce [jméno] [příjmení] po žalobkyni v procesním postavení žalované. V řízení docházelo k průtahům, kdy jednání ve věci bylo nařízeno až po více jak 3 letech a 6 měsících.

12. Oproti zkoumané délce posuzovaného řízení v řízení u zdejšího soudu č.j. 18 C 34/2018 (9 let a 12 dnů), které bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, se toto protáhlo ještě o bezmála 2 roky. Trvá tak od 4.2.2009 až do 22.9.2020 (kdy byl rozsudek rozeslán účastníkům) – tedy do podání žaloby o odškodnění pro průtahy v řízení - 4.5.2020, trvá 11 let. Dosud není skončeno. Předmětný spor je složitý po skutkové i procesní stránce, bylo potřeba provést ocenění movitého majetku a rovněž výši investic obou účastníků ze společného majetku na rekonstrukci odděleného majetku, za tímto účelem byly zpracovány dva znalecké posudky, v řízení byla vyslechnuta celá řada svědků, soud sám zjišťoval cenu movitého majetku pořízeného v období před zhruba 20 lety. [příjmení] je řešen na jednom stupni soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval pouze o odvolání proti usnesení o znalečném. Byl již vyhotoven rozsudek, který zatím není v právní moci. Bylo podáno odvolání. Dne 16.10.2019 žalobkyně žádá o sdělení důvodu, proč se 1,5 roku ve věci nekoná. Spis byl též připojen u trestního řízení. Dne 30.4.2020 mělo být jednání, to však pro nouzový stav bylo zrušeno a odročeno na 25.6.2020, kdy bylo odročeno k vyhlášení rozsudku, k čemuž došlo 2.7.2020. Rozsudek byl rozeslán stranám dne 22.9.2020.

13. Postup okresního soudu nebyl od počátku plynulý a v řízení soud shledal průtahové období od počátku řízení do nařízení jednání ve věci dne 13. 7. 2012, kdy soud tak byl více jak tři roky nečinný. Následně už byl průběh řízení plynulý a příslušné procesní úkony, odpovídaly průběhu řízení a navazovaly na sebe v přiměřených lhůtách. Pak byl spis po 16.11.2018 odeslán zdejšímu soudu k č.j. 18 C 34/2018 a zde byl do 7.5.2019, toto období však soud za průtah nepovažuje, neboť byl vyvolán aktivitou žalobkyně k podané žalobě o odškodnění a bez spisu by se zdejší soud neobešel. Pak byl připojen k trestnímu řízení u tamního soudu. Na délce řízení se podílela rovněž žalobkyně, v daném řízení v procesním postavení žalované, a to tím, že jednání bylo opakovaně odročováno k její žádosti, a to v průběhu roků 2014, 2015 a 2016.

14. Co do významu předmětu řízení pro poškozeného – pak je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, ledaže by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) z.č. 82/1998 Sb. V uvedené věci byl význam předmětu pro žalobkyni vyhodnocen jako malý. Žalovaná sama řízení o vypořádání společného jmění manželů neiniciovala a ničeho se nedomáhala, soud tedy uzavřel, že význam řízení pro žalobkyni je objektivně nízký.

15. Celkovou délku řízení trvajícího 11 let je s ohledem na uvedené nutné považovat již za nepřiměřenou skutkové a právní složitosti věci a v dané věci došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma. Pouhé konstatování porušení práva je při trvající délce 11 let však neadekvátní satisfakcí. Je proto dle názoru soudu nutná již relutární satisfakce při stanovení základu v rozpětí 15 000 – 20 000 Kč. Soud má za to, že 16 000 Kč/rok – je částka v posuzovaném případě adekvátní (při 3leté nečinnosti). Za první 2 roky je ti ½, tedy 16 000 Kč. Za dalších 9 let 16 000 x 9 = 144 000. Součet je 160 000 Kč. Následně soud přistoupil ke korekci na základě stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a parametrů § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že přihlédl zejména ke skutečnosti, že řízení mělo pro žalobkyni nízký význam a odečetl od základu 160 000 Kč - 30 %, tedy 160 000 mínus 48 000 = 112 000 Kč. Pro podíl žalobkyně (3x k její žádosti bylo jednání odročeno) odečetl 20 %, tedy 112 000 mínus 22 400 = 89 600 Kč. Pro složitost řízení spočívající v zadání znaleckého posudku a vyslechnutých svědků soud přistoupil k snížení o 20 %, tedy 89 600 mínus 17 920 – s výsledkem 71 680 Kč. Žádné jiné důvody týkající se jakéhokoli objektivního navýšení pro žalobkyni soud neshledal, když samotný typ soudního řízení o vypořádání SJM je typem, s nímž Evropský soud pro lidská práva ani vnitrostátní judikatura nutnost přednostního vyřizování ani zvýšeného významu řízení pro žalobkyni nespojuje.

16. Žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 30.12.2019 a po uplynutí 6 měsíců, tedy dnem 1.7.2020 se dostala do prodlení. Je proto povinna zaplatit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení (§ 1970 obč. zák) od uvedeného data. Pokud tedy žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 412 537 Kč a byla úspěšná v částce 71 680 Kč, pak v převyšující části byla žaloba jako nedůvodná, zamítnuta.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když posouzení záviselo na úvaze soudu. Žalobkyně byla co do základu s žalobou úspěšná. Soud jí tak přiznal náhradu nákladů řízení a to ve výši 3 úkonů právní služby á 3 100 Kč, (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu) dle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhl. 177/96 Sb. a 3 x 300 Kč za režijní paušály, tedy 10 200 Kč + DPH 2 142 Kč, tedy 12 342 Kč k tomu zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, celkem částka 14 342 Kč.