14 C 8/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši , částka, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, nejprve pod sp. zn. , Anonymizováno, , RČ, , následně pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a později pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen jako „posuzované řízení“). V posuzovaném řízení vystupoval žalobce v pozici žalovaného, řízení probíhalo od , datum, do , datum, . Žalobce v žalobě uvedl, že v řízení došlo k průtahům zejména u soudu prvního stupně, kterému trvalo 4 roky, než vydal směnečný platební rozkaz. Žalobce byl od chvíle, kdy se o řízení dozvěděl, v nejistotě ohledně výsledku sporu. Žalobce se svým nárokem předběžně obrátil na žalovanou podáním ze dne , datum, , přičemž žalovaná nároku žalobce nevyhověla s odůvodněním, že řízení trvalo vůči žalobci pouze 3 roky a 8 měsíců a nebylo tedy nepřiměřené dlouhé. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalované, že řízení proti žalovanému běželo až ode dne , datum, . Žalobce má za to, že je nerozhodné, kdy se o řízení dozvěděl, neboť po celou dobu byl v pozici žalovaného a skutečnost, že mu to soud sdělil až po 4 letech od zahájení řízení doručením směnečného platebního rozkazu mu značně zhoršila možnost procesní obrany proti žalovanému nároku. Z uvedených důvodů žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši , částka, , přičemž přihlédl i ke skutečnosti, že celková délka řízení mohla být ovlivněna objektivními okolnostmi (pandemie COVID 19).

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , dne , datum, . Žalovaná na základě projednání jeho žádosti dospěla k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 3 roky a 8 měsíců. Žalovaná přitom vyšla z toho, že zdejší žalobce se o probíhajícím řízení dozvěděl až dne , datum, , kdy mu byl doručen platební rozkaz. Žalovaná neshledala v činnosti soudu žádné prodlevy, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Dále žalovaná uvedla, že celková délka řízení byla ovlivněna především pandemií COVID 19. S ohledem na uvedené tak žalovaná hodnotila délku řízení jako přiměřenou a navrhla žalobu zamítnout, neboť k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném řízení nedošlo.

3. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by ve věci nařídil jednání.

4. Z důkazů provedených v řízení soud učinil následující skutková zjištění.

5. Soud provedl dokazování spisem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v, Anonymizováno, , Anonymizováno, vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Z tohoto spisu se podává, že dne , datum, byl u Krajského soudu v Brně podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti zdejšímu žalobci (v tomto odstavci označován jako „žalovaný“) o zaplacení směnečné sumy , částka, . Usnesením ze dne , datum, byl žalobce vyzván k doložení konvertované plné moci zástupkyně žalobce, což žalobce doplnil dne , datum, . Dne , datum, byl návrh převeden do sporného řízení z důvodu, že nelze vést rozkazní řízení z titulu směnky. Dne , datum, se zástupce žalobce dotazoval na stav věci. Usnesením ze dne , datum, byl žalobce vyzván k doplnění svého návrhu a doplacení soudního poplatku. Podáním ze dne , datum, žalobce doplnil svůj návrh v tom směru, že navrhl vydání směnečného platebního rozkazu, který byl soudem vydán dne , datum, a doručen žalovanému dne , datum, . Dne , datum, podal žalovaný pro směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které soud dne , datum, zaslal žalobci. Dne , datum, soud nařídil jednání na den , datum, , které bylo následně zrušeno k žádosti zástupce žalobce. Dne , datum, se žalobce vyjádřil k námitkám žalovaného. Dne , datum, bylo ve věci nařízeno jednání na den , datum, , kdy jednání proběhlo a bylo odročeno na , datum, na žádost účastníků za účelem mimosoudního jednání. Při jednání dne , datum, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce a dalších souvisejících úkonů. Výzvou z téhož dne byl žalobce vyzván k zaplacení zálohy na znalecký posudek a doplnění důkazů. Žalobce složil zálohu na znalecký posudek dne , datum, . Soud přípisy ze dne , datum, žádal o součinnost a poskytnutí důkazů státní instituce. Usnesením ze dne , datum, soud ustanovil znalce k vyhotovení znaleckého posudku ve lhůtě 90 dnů, k žádosti znalce byla lhůta k vyhotovení posudku prodloužena do konce července 2022. Znalecký posudek byl předložen dne , datum, a dne , datum, byl zaslán účastníkům k vyjádření. Usnesením ze dne , datum, bylo znalci přiznáno znalečné a následně soud vracel úřadům zapůjčené originály listin. Žalovaný se ke znaleckému posudku vyjádřil dne , datum, , žalobce dne , datum, . Dne , datum, bylo ve věci nařízeno jednání na den , datum, , při kterém byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zajištění dalších důkazů. Soud v mezidobí činil kroky k zajištění potřebných důkazů a dne , datum, bylo nařízeno jednání na den , datum, . Jednání bylo odročeno na žádost zástupce žalovaného, a následně nařízeno na den , datum, , kdy jednání proběhlo a bylo odročeno na , datum, , kdy byl vyhlášen rozsudek. K žádosti soudce byla lhůta k vyhotovení rozsudku prodloužena do , datum, z důvod skutkové složitosti případu a množství listinných důkazů. Rozsudek byl účastníkům doručen dne , datum, , dne , datum, jej žalovaný napadl odvoláním, dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Podáním ze dne , datum, žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, dne , datum, byl soudem vyzván k doložení majetkových poměrů, které žalovaný doložil dne , datum, . O žádosti žalobce bylo rozhodnuto usnesením ze dne , datum, , které žalovaný napadl dne , datum, odvoláním. Odvolací soud dne , datum, napadené rozhodnutí potvrdil a spis vrátil dne , datum, soudu prvního stupně. Dne , datum, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání proti rozsudku, poplatek byl zaplacen dne , datum, . Věc byla dne , datum, předložena odvolacímu soudu. Dne , datum, bylo ve věci nařízeno jednání na den , datum, a následně bylo odročeno na den , datum, z důvodu dovolené soudkyně a následně na den , datum, z důvodu dovolené zástupce žalovaného. Dne , datum, jednání proběhlo a bylo odročeno na den , datum, , kdy účastníci uzavřeli smír. Usnesením ze dne , datum, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a soud schválil smír účastníků. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

6. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, se podává, že žalovaná nevyhověla žádosti žalobce na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, přičemž ve vztahu k žalobci vycházela z délky řízení 3 roky a 8 měsíců od , datum, .Délku řízení hodnotila jako přiměřenou, ovlivněnou především pandemií COVID 19.

7. Soud učinil závěr o skutkovém stavu shodný s průběhem posuzovaného řízení. Předmět posuzovaného řízení bylo zaplacení směnečné sumy. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení v pozici žalovaného, návrh a platební rozkaz mu byl doručen dne , datum, . V řízení byl vyhotovován znalecký posudek, soud vyžadoval originály listin. Ve věci proběhlo více jednání, na kterých byly prováděny listinné důkazy. Jednání byla rovněž odročována na žádost účastníků, mimo jiné za účelem mimosoudního jednání. Řízení bylo rovněž prodlouženo vyřizováním žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně a odvolací soud. Řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, a ve vztahu k žalobci trvalo 3 roky a 8 měsíců.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

9. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne , datum, ). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne , datum, , Krča proti České republice ze dne , datum, ). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne , datum, ). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne , datum, ).

14. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

15. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od , datum, , tedy od doručení směnečného platebního rozkazu s návrhem ve věci, do dne , datum, , kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu o schválení smíru. Soud v tomto směru souhlasí se žalovanou, že délku řízení je nutné ve vztahu k žalobci posuzovat až ode dne, kdy se o zahájení řízení dozvěděl, v posuzovaném případě tedy od doručení návrhu spolu se směnečným platebním rozkazem. Až od této chvíle totiž začala u žalobce nejistota ohledně výsledku řízení. Žalobce neuvedl, že by se o podání žaloby dozvěděl dříve, než z doručeného návrhu a směnečného platebního rozkazu, přičemž sám uvádí, že byl v nejistotě ohledně výsledku řízení od okamžiku, kdy se o řízení dozvěděl. Na délku posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci tak nemá vliv skutečnost, že soud o platebním rozkazu rozhodl až po 4 letech, neboť žalobce po celou tuto dobu o probíhajícím řízení nevěděl a toto období proto nemůže být předmětem posouzení přiměřenosti délky řízení ve vztahu k žalobci. Jak je uvedeno shora, úprava odškodnění nepřiměřené délky řízení postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení, není tedy odškodňována vždy celková délka řízení. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo 3 roky a 8 měsíců.

16. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy (meritorně i procesně), přičemž soudy obou stupňů postupovaly koncentrovaně, v řízení k žádnému neodůvodněnému průtahu nedošlo. V případě žádostí o odročení jednání soud nařizoval nové jednání v krátkých lhůtách. Rovněž soud prvního stupně žádal o součinnost tak, aby bylo možné ve věci rozhodnout.

17. Co se týká jednání žalobce, lze shrnout, že délka řízení byla částečně zapříčiněna procesní aktivitou účastníků. V průběhu řízení byla opakovaně odročována jednání na žádost účastníků či jejich zástupců, mimo jiné i za účelem mimosoudních jednání, která však nevedla k dohodě a účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu až v řízení před odvolacím soudem. Zdejší žalobce rovněž žádal o přiznání osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení, žádost řešily soudy obou stupňů v období od , datum, do , datum, . Soud proto uzavírá, že jednání účastníků mělo částečně vliv na celkovou délku řízení.

18. Co se týká složitosti věci, soud uvádí, že shledal v posuzované věci určitou skutkovou složitost. V řízení bylo prováděno široké dokazování nejen listinnými důkazy, ale také byl vypracován znalecký posudek. V tomto směru lze odkázat na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2139/2010, dle kterého různorodost užitých důkazních prostředků, jako je množství různých svědků, listiny, či výslech znalce, svědčí o skutkové složitosti věci, která má vliv na délku řízení. Dokazování bylo soudem prvního stupně provedeno pečlivě a koncentrovaně, soud žádal o součinnost různé státní instituce za účelem získání potřebných důkazů. Složitost řízení je ovlivněna i počtem instancí, které byly do řízení zapojeny, a které se zabývaly právním posouzením věci, přičemž v posuzovaném případě byla věc řešena na dvou stupních soudní soustavy. Odvolací soud rovněž rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zdejšímu žalobci.

19. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako nižší. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne , datum, , č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne , datum, , č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne , datum, , č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne , datum, , č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci , jméno FO, proti Portugalsku ze dne , datum, , č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Význam posuzovaného řízení pro žalobce tak soud hodnotí jako standardní.

20. Celkově shrnuto soud uzavřel, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka posuzovaného řízení 3 roky a 8 měsíců je vzhledem k popsaným okolnostem posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci zcela přiměřená. Soud zde neshledal žádné období nečinnosti orgánu státu, soudy postupovaly koncentrovaně a v logicky navazujících krocích, délka řízení rovněž odpovídá složitosti předmětu posuzovaného řízení a jednání žalobce. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř., za tři úkony á , částka, podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.