15 C 105/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že proti žalobkyni bylo vydáno nezákonné rozhodnutí usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin dle ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. b, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku usnesením čj. KRPA [číslo] TČ- 2016 [číslo]. Při jednání Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] bylo vyhlášeno usnesení, kterým žalobkyně dle ustanovení § 76b odst. 1 trestního řádu a ustanovení § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu byla vzata do vazby. Vazba byla počítána ode dne a hodiny zadržení, tedy od [datum] v 9.50 hodin. Žalobkyně poté podala stížnost, kterou dne [datum] odůvodnila. Městský soud v Praze dne [datum] stížnost zamítl. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domnívala, že rozhodnutím Městského soudu v Praze byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody dne [datum] podala [ulice] stížnost. Ústavní soud jí odmítl usnesením ze dne [číslo], čj. I. ÚS 2682/16. Dne [datum] podala žalobkyně žádost o propuštění z vazby s nabídkou nahrazení zárukou důvěryhodné osoby písemným slibem, dohledem probačního úředníka a předběžným opatřením podle § 88c písm. e) trestního řádu. Dne [datum] byla vyrozuměna, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v [obec] žádosti nevyhověla a postoupila věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne [datum rozhodnutí] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením čj. [spisová značka] žádost o propuštění z vazby zamítl, neboť důvody vazby nadále trvaly. Proti tomu podala žalobkyně stížnost, Městský soud v Praze jí dne [datum rozhodnutí] pod čj. [spisová značka] zamítl. Žalobkyně dle [datum] podala ústavní stížnost. Dne [datum] Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] žalobkyni z vazby na svobodu propustil. Dne [datum] byl obhájce žalobkyně vyzván Ústavním soudem, aby se vyjádřil k vyjádření Městského soudu v Praze Ústavní soud nálezem ze dne [datum] čj. III. ÚS 3821/16 vyhověl ústavní stížnosti ze dne [datum] a rozhodl tak, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení stěžovatelčina práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] se ruší. Předmětem této žaloby je požadavek na náhradu nemajetkové újmy právě o nezákonné omezení osobní svobody žalobkyně vykonanou vazbou za období od [datum] do [datum] celkem 160 dní. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyně pravomocně uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. c) trestního zákonu, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání pěti let a byl jí stanoven dohled probační a mediační služby. Dále byl žalobkyni uložený trest propadnutí věci. Žalobkyně tedy požaduje náhradu nemajetkové újmy za uvedené období, ve kterém vykonávala vazbu, tedy od [datum] do [datum], neboť nelze uvažovat o započtení tohoto období této nezákonné vazby na trest odnětí svobody, neboť tento žalobkyni v předmětné věc uložený nebyl. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který uvedl, že u osoby, která byla nezákonně vzata do vazby se za situace, kdy jí byl uložený v odsuzujícím rozsudku nepodmíněný trest odnětí svobody aplikuje ustanovením § 92 odst. 1 trestního zákoníku. Podmínka zrušení rozhodnutí o vazbě pro nezákonnost je splněna bez ohledu na výsledek dalšího řízení a výsledek případného pokračování řízení je významný z pohledu charakteru utrpěné újmy. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nezákonným vzetím do vazby vzniká nemajetková újma bez ohledu na to, zda je osoba vzatá do vazby následně shledána vinnou, nebo zproštěna obžaloby. Žalobkyně se o újmě fakticky dozvěděla až dnem nabytí právní moci rozsudku v trestní věci Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Žádost k rukám žalované podala dne [datum] a žalobu dne [datum]. Nedošlo ani k promlčení nároku ve smyslu § 32 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 15 zákona č. 82/98 Sb. K tomu odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně nemohla po dobu 160 dnů chodit do práce, stýkat se s rodinou, zejména se svojí matkou a babičkou, s nimiž si je velmi blízká a celou rodinou a blízkými nemohla prožít ani své narozeniny dne [datum], ani vánoční svátky a [jméno]. Na místo toho plakala ve vazební cele, jakožto se nemohla vídat ani z tehdejším partnerem, nemohla trávit čas s přáteli a kamarády, trpěla výrazným stresem způsobeným z omezení svobody a nedůvěrou v právo, když jí advokát sice říkal, že byla porušena její práva, avšak pro ni se jednalo o 160 dní nezákonného omezení svobody. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], požaduje částku [částka] za každý den vykonané vazby. Nezákonné prodloužení vazby způsobilo krom uvedeného žalobkyni velmi výrazný stres, žalobkyně byla nucena setrvávat ve značné nejistotě, přičemž z uvedených důvodů pro ni byl čas strávený ve vazební věznici spojen s častým pocitem úzkosti. Na to je nutné důvodnost zadostiučinění posuzovat i vzhledem k délce nezákonného pobytu ve vazbě.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum], dále učinila nesporným průběh řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Co se týká požadavku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] z důvodu nezákonně vykonané vazby odkázala na ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/98 Sb., když nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. V tomto okamžiku je za rozhodující okamžik nutné považovat nabytí právní moci nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], čj. III. ÚS 3821/16, tj. okamžik, kdy byl nález doručen účastníkům. U jednání soudu poukázala na možnou předčastnost žaloby, neboť není najisto postaveno, že žalované nebude jí uložený podmíněný trest odnětí svobody přeměnenna trets nepodmíněný a nedojde k zápočtu za vykonanou vazbu. Poukázala na skutečnost, že žalobkyně není osobou s čistou trestní minulostí.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení o vazebním stíhání žalobkyně ze spisu [spisová značka] tak, že žalobkyně byla stíhána policejním orgánem PČR, KŘP policie hl. m. [obec], SKPV, OOK, 8. oddělení pod čj. KRPA [číslo] 2016 [číslo] pro trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, jehož se měla dopustit od [datum] do [datum] na různých místech v [obec], kdy po předchozí telefonické dohodě za úplatu neoprávněně prodala v 11 případech blíže specifikovaná léčiva, přičemž taktéž neoprávněně přechovávala další větší množství balení léčiv, a to přesto, že za takový čin byla v posledních třech letech pravomocně odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí] vydaného pod sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně podala žádost o propuštění z vazby na svobodu s nabídkou nahrazení záruky důvěryhodnou osobou, písemným slibem a dohledem probačního úředníka s předběžným opatřením podle § 88c písm. e) trestního řádu s tím, že předložila i písemná vyhotovení záruk za žalobkyni ze strany [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Obvodní soud pro Prahu 1 dne [datum rozhodnutí] usnesením čj. [spisová značka] žádost o propuštění z vazby žalobkyně zamítl. Proti tomu podala žalobkyně stížnost a Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] tuto zamítl. Následně byla podána dne [datum] ústavní stížnost, Ústavní soud rozhodl dne [datum] pod sp. zn. [ústavní nález] tak, že shora uvedená usnesení zrušil, neboť jimi došlo k porušení stěžovatelčina práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a to z toho důvodu, že nevyhověl žádosti žadatelky o osobní slyšení, když z uvedených okolností vyplývá, že obvodní soud slyšení stěžovatelky neprovedl, neboť to nepovažoval za nutné, stěžovatelka dle něj neuvedla žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě, ačkoliv podala poměrně obsáhlou advokátem sepsanou žádost. Ve světle uvedené judikatury Ústavního soudu však takový postup nemůže obstát. Městský soud toto pochybení nenapravil tím, že by sám stěžovatelku vyslechl. Došlo tak k porušení práv žalobkyně, neboť soud v rozporu se zákonem a uvedenými závaznými závěry judikatury Ústavního soudu nenařídil veřejné zasedání, kde by stěžovatelka byla vyslechnuta. Vzhledem k procesní povaze tohoto pochybení nepovažoval Ústavní soud za nutné zabývat se ostatními námitkami hmotně právní povahy.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně byla u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] i nadále stíhána, po dalších hlavních líčeních byl dne [datum] vydán rozsudek, kterým byla žalobkyně uznána vinnou dle ustanovení § 283 odst. 3 trestního zákoníku za užití § 58 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a nad žalobkyní byl stanoven dohled PMS ČR. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne [datum].

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

6. Dle ust. § 32 odst. 1,2,3 zák. 82/1998 Sb. 1/Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. 2/Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. 3/ Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle ust. § 35 zák. 82/1998 Sb., Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

7. Soud má za prokázaný skutkový stav ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka] a mezi účastníky bylo nesporné, že vůči žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v průběhu tohoto řízení byla žalobkyně stíhána vazebně a to od [datum] do [datum]. Na základě rozhodnutí Ústavního soudu čj. [ústavní nález] ze dne [datum] bylo konstatováno, že rozhodnutí o ponechání ve vazbě a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení stěžovatelčina práva na osobní svobodu dne článku 8 odst. 5 Listiny základních práva a svobod a shora uvedená usnesení byla zrušena.

8. Soud tak na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. došlo k vydání nezákonných rozhodnutí, čímž bylo právě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka].

9. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení nároku žalobkyně a dospěl k závěru, že vznesená námitka promlčení ze strany žalované není důvodná. Žalovaná počítá běh promlčení lhůty ode dne nabytí právní moci nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Soud dospěl k závěru, že je nutné vykládat běh promlčecí lhůty zejména s ohledem na subjektivní běh této lhůty, tedy od okamžiku, kdy je tedy zřejmé, že žalobkyni fakticky nemajetková újma vznikla. V dané situaci bylo i nadále vedeno vůči žalobkyni u Městského soudu v Praze trestní stíhání pod sp. zn. [spisová značka], kdy rozsudkem byla následně uznána vinnou, avšak byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání pěti let. Žalobkyně tedy uvedeným pravomocným rozhodnutím nebyla ve věci samé na osobní svobodě omezena rozhodnutím o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, na který by se eventuálně dala nezákonná vazba fakticky započítat. Dle názoru soudu žalobkyni vzniklo vědomí o tom, že jí fakticky nemajetková újma vznikla až od okamžiku, kdy bylo na jisto postaveno, že jí nebyl uložený trest odnětí svobody, který by byla nucena vykonávat a jímž by došlo k zákonnému omezení osobní svobody a to v situaci, kdy by tedy i takto nezákonná vazba mohla být započtena do takto uloženého trestu. Teprve v situaci, kdy bylo najisto postaveno, tedy od právní moci posledního rozsudku ve věci vedené u Městského sodu v [obec] pod [spisová značka], že vůči žalobkyni již nebude vedeno trestní stíhání, ve kterém by jí mohl být uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, na který by bylo možné vazbu započíst a za dané situace se jí tedy dostalo povědomí o tom, že období od [datum] do [datum] bylo obdobím, ve kterém byla žalobkyně omezena na osobní svobodě nezákonně. Teprve od tohoto okamžiku žalobkyni začala běžet promlčení lhůta. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne [datum]. Toto je datum, od kterého tedy promlčecí lhůta počala běžet. Ta by s uplatněním u žalované potom skončila ke dne [datum], kdy žaloba byla podána již [datum].

10. K námitce žalované o předčasnosti žaloby soud uvádí, dle ust. §154 odst. 1 osř že je vázán stavem ke dni vyhlášení rozsudku. Z tohoto důvodu se nedomnívá, že by žaloba byla předčasná, neboť ke dni vyhlášení rozsudku neexistuje žádná zákonná licence na jejímž základě, by žalobkyně měla být omezena na osobní svobodě.

11. Soud se zabýval otázkou, zda-li žalobkyně v souvislosti s vykonanou nezákonnou vazbou a tím i s porušením žalobčinina práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Soud stejně jako žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech a svobodách a důstojnosti dotčené osoby, adekvátním odškodněním za jeden den trvání vazby je proto částka v rozmezí 500 až [částka]. K tomuto rozmezí je však nutné přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje.

12. Soud se tak zabýval na základě shora uvedené judikatury, zda-li v souvislosti s nezákonnou vazbou, jak tuto již konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] žalobkyni nemajetková újma vznikla a jaké je přiměřené zadostiučinění za takto vzniklou nemajetkovou újmu. S odkazem na shora uvedenou judikaturu má soud za to, že žalobkyně obecně s držením ve vazbě uvedená nemajetková újma fakticky vzniknout musela, i Ústavní soud konstatoval, že vazba jako taková byla nezákonná, žalobkyně byla vazebně stíhána z důvodu porušení zejména procesních předpisů a to v tom směru, že nebyla osobně vyslechnuta k důvodu trvání vazby. Jiné porušení však ze strany orgánů činných v trestním řízení shledáno nebylo. Z provedeného dokazování zejména ze spisu [spisová značka] i opisu rejstříku trestů žalobkyně ve spisu [spisová značka] vyplývá, že žalobkyně nebyla a není osobou zcela bezúhonnou. Již byla jedenkrát soudně trestána. I v průběhu samotného vazebního stíhání bylo řešeno, že žalobkyně měla i v této vazbě potom distribuovat drogy, kdy i toto bylo součástí spisu, týkajícího se samotné vazby. Již rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] byla uznána vinnou, že v roce 2013 organizovala dodávky drog do věznice, takto opakovaně požádal telefonicky přítelkyni, právě žalobkyni, aby opatřila sušené konopí. Soud za prokázané z prohlášení žalobkyně ze dne [datum], že nezákonná vazba trvala více než pět měsíců, po které nemohla být s rodinou, nemohla se věnovat babičce, se kterou má blízký vztah, na Vánoce se s ní rozešel tehdejší přítel, který již nechtěl déle čekat. Byla psychicky zdevastovaná, ve vězení několikrát žádala o pomoc psycholožku, která však nezúčastněně poskytla několik rad typu, nic není tak horké, jak se uvaří. Tudíž odborné psychologické pomoci se jí nedostalo. Trpěla enormním stresem, neboť ze strany obhájce několik měsíců poslouchala, že stát vůči ní postupuje nezákonně, avšak reálně to pro ni nic neznamenalo, neboť byla stále omezena na osobní svobodě, důvěra ve spravedlnost byla narušena. V důsledku vzetí do vazby, jež bylo shledáno zákonným přišla o zaměstnání obchodního referenta v autopůjčovně u [právnická osoba], které během července 2016 za ní ukončila maminka a s ohledem na skutečnost, že byla ve vazbě až do února 2017 neměla z reputačních důvodů odvahu se po takové době vrátit do tohoto zaměstnání a požádat znovu o zaměstnání, přičemž práci sehnala až [datum] jako obsluha čerpací stanice. Toto jí vystavilo neúměrnému stresu, znepokojení, obav o budoucnost, kdykoliv si oživí vzpomínky na vazbu, rozechvěje se, a cítí se velmi špatně.

13. Soud s ohledem na shora uvedené však dospěl k závěru, že je na místě přiznat zadostiučinění za nezákonné omezení osobní svobody, nicméně na dolní hranici Nejvyšším soudem předkládaného rozmezí přiměřeného zadostiučinění za jeden den trvání vazby a to v částce [částka] za jeden nezákonného omezení osobní svobody. Soud přihlédl zejména k situaci, že žalobkyně byla ve vazbě již od [datum] a do dne [datum] tato vazba byla zákonná z pohledu ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb., resp. žalobkyně její zákonnost nijak nenamítala, ani odškodnění za výkon této vazby nepožadovala. Jednalo se tedy o cca 3 měsíce, ve kterých žalobkyně již byla zákonně, na základě legální licence státu, omezena na osobní svobodě. Žalobkyně tedy již po dobu tří měsíců omezena na osobní svobodě byla, z tohoto důvodu nelze v tomto zcela uvěřit žalobkyni, že pouze právě část vazby, kterou je možno označit jako nezákonnou by byla důvodem a příčinou, pro které se žalobkyně necítí komfortně v případě vzpomínek na uvedenou vazbu, dále je nutné poukázat na skutečnost, že žalobkyně za uvedenou trestnou činnost byla pravomocně odsouzena, byla tedy shledána vinnou za trestnou činnost, která je v rozporu jednak s právním pořádkem České republiky a jednak je v rozporu i s morálními zásadami společnosti. Nehledě k situaci, kdy žalobkyně již jednou a také za činnost týkající se drog byla pravomocně odsouzena. Nejednalo se u žalobkyně tedy ani o osobu s čistou trestní minulostí, s čistým trestním rejstříkem. Důvodem, pro který byla nezákonnost vazby shledána, důvodem, pro který tedy Ústavní soud shora uvedené usnesení o prodloužení vazebního stíhání žalobkyně zrušil, bylo procesní pochybení a to osobní nevyslechnutí žalobkyně k celé věci. Ústavní soud v žádném případě nekonstatoval jinou nezákonnost shora uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, jednalo se pouze o procesní pochybení ze strany soudů. Dále je tedy evidentní, že žalobkyně přišla o zaměstnání obchodního referenta v autopůjčovně u [právnická osoba] v červenci roku 2016, toto se netýká předmětného období, neboť nezákonnost vazby žalobkyně tvrdí až ode dne [datum], tedy v období cca dva měsíce po ukončení zaměstnání. Nicméně, jak je shora uvedeno, soud má za to, že obecně je nutné zohlednit skutečnost, jakým způsobem se cítila každá další osoba na místě žalobkyně, tj. při omezení osobní svobody v rámci výkonu vazby, v rámci vazebního stíhání. Soud tak má za to, že nicméně právě částka [částka], je částka, která je za dané situace schopna vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně plně reparovat. Jednak mezi účastníky nebylo sporu o tom, že by žalobkyně v tomto namítaném období, tj. od [datum] do [datum] byla ve vazebním stíhání po dobu 160 dnů, soud také toto období tedy přepočítal, dospěl ke stejnému počtu dnů, ve kterém žalobkyně byla omezena na osobní svobodě. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy odškodnění ve výši [částka]. Ve zbytku potom soud žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř. Výše zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Žalobkyně byla co do základu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle ust. § 9 odst. 4 písm. a/ AT ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, celkem za 3 úkony (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání) a 3x300 Kč režijní paušál dle AT a DPH a zaplacený soudní poplatek.