15 C 106/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% p.a. od [datum] do zaplacení a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% p.a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s odůvodněním, že dne [datum] bylo zahájeno na Ministerstvu spravedlnosti řízení o žádosti žalobkyně o přiznání peněžité pomoci obětem trestných činů pod sp. zn. [jednací číslo MSP], a to paušální částkou 50 000 Kč ve smyslu § 28 odst. 1 písmeno b zákona č. 45/2013 Sb. Řízení bylo ukončeno dne [datum], kterým žalobkyni v tomto řízení byla přiznána částka 50 000 Kč jako peněžitá pomoc, řízení trvalo 2 roky 2 měsíce a 6 dní, což dle žalobkyně představuje nepřiměřenou délku řízení, a v tomto ohledu i nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/98 Sb. Žalobkyně se stala obětí trestného činu, kdy na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje služba kriminální policie a vyšetřování odbor obecné kriminality první oddělení proti [jméno] [příjmení] za zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně dne [datum] pod sp. značkou pod č.j. [číslo jednací] uznán vinným ze spáchání jemu kladenému trestnému činu, a to spočívajícím ve znásilnění žalobkyně. V přímém důsledku tohoto jednání žalobkyně utrpěla citelnou újmu na zdraví. Zejména četné oděrky na kůži prsou, krku, břicha, beder, zevně na stehnech a v oblasti genitálu, dále frakturu čtvrtého prstu levé ruky s nutností přiložení sádrové dlahy, která ji omezovala v obvyklém způsobu života. Do [datum] trpěla posttraumatickou stresovou poruchou středně těžkého až těžkého charakteru. Jedná se o závažnou psychickou poruchu, žalobkyně není schopna se svobodně pohybovat na veřejnosti, přetrvávají u ní úzkostné epizody opakovaného oživování traumatu ve vzpomínkách. Musí se podrobovat individuální a skupinové psychoterapii, užívat psychofarmaka, vznikla i sekundární újma na osobních věcech, ztrátě na výdělku v podobě pracovní neschopnosti. Ve vazbě na výše uvedené trestní stíhání vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně požádala Ministerstvo spravedlnosti o pomoc na základě zákona o obětech trestných činů. Žalobkyně se v podané trestní věci považuje za zvlášť zranitelnou oběť, a z tohoto důvodu [datum] podala žádost dle § 23 a následujícího zákona o obětech trestných činů ve výši 50 000 Kč ve smyslu § 28 odst. 1 písmeno b) tohoto zákona. Dále popsala průběh uvedeného řízení. Dne [datum] odeslal právní zástupce žalobce na Ministerstvo spravedlnosti oznámení o převzetí právního zastoupení žalobkyně s žádostí o sdělení aktuálního stavu, a kde lze očekávat vydání rozhodnutí. Doložil znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] v odvětví psychiatrie, potvrzující následky trestné činnosti na zdraví žalobkyně. Po třech měsících od doručení oznámení a po jednom roce a třech měsících a čtyřech dnech od posledního úkonu Ministerstva spravedlnosti a po téměř roce odročení podkladů od Policie České republiky kontaktovalo ministerstvo žalobkyni se žádostí k odstranění vad spočívajících v nutnosti doložení plné moci, a to i navzdory tomu, že z plné moci jednoznačně vyplývalo, že zástupci jsou oprávněni v souvislosti s trestnou činností, která byla na žalobkyni spáchána, žalobkyně zastupovat. Dne 21. 10. byla plná moc doručena. Na žádost o sdělení stavu řízení nebylo reagováno, dne [datum] pro zastoupení žalobkyně doručil k ministryni spravedlnosti žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti Ministerstva spravedlnosti ve smyslu § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád. Dne [datum] byla doručena právnímu zástupci žalobkyně výzva Ministerstva spravedlnosti k doplnění žádosti a o sdělení, zda se žalobkyni připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy a dále uvedl, že opakovaně zjišťovalo stav trestního řízení, který nedovolovalo učinit závěr o splnění podmínek poskytnutí peněžité pomoci a požádalo Policii České republiky KŘP o zaslání usnesení o zahájení trestního stíhání, které nemělo k dispozici a dalších listin ze spisu provedených dokazování. Dne [datum] žalobkyně listiny, týkající se trestního řízení doručila. Po dvou letech, dvou měsících a šesti dnech od zahájení řízení bylo vydáno Ministerstvem spravedlnosti rozhodnutí [číslo jednací] ODSK- [spisová značka], kterým bylo podle § 24 odst. 1 písmeno b, § 28 odst. 1 písmeno b) zákona o obětech trestných činů přiznána peněžitá pomoc ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně v uvedeném postupu shledává nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/98 Sb. s tím, že v souladu s § 30 odst. 3 zákona o obětech trestných činů vydá Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutí o žádosti nejpozději do tří měsíců od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo doba nutná k provedení dožádání ke zpracování znaleckého posudku nebo doručení písemnosti do ciziny. Ministerstvo spravedlnosti nerozhodlo o žádosti žalobkyně v zákonné tříměsíční době a nerozhodlo ani v době přiměřené. Celková délka řízení byla 2 roky, 2 měsíce a 6 dní, což představuje devítinásobek zákonné lhůty k rozhodnutí. Celkově délce řízení přispěl procesní postup ministerstva, jeho procesní pasivita, kdy po provedení úvodních procesních úkonů zůstalo nečinné, nečinilo žádné úkony, což vedlo k nedůvodným průtahům. V neposlední řadě spatřuje v postupu Ministerstva spravedlnosti i zjevnou nadbytečnost některých procesních úkonů, kdy ani nečekalo na vyžádané dokumenty, které následně pro vydání rozhodnutí ze dne [datum] ani nepoužilo. Pakliže ministerstvo toto odůvodňuje tím, že mělo listiny přímo od žalobkyně, toto není pravda, žalobkyně nezaslala Ministerstvu spravedlnosti veškeré listiny, které si vyžádalo od KŘPP ČR. Ministerstvo spravedlnosti na dodání těchto listin zjevně nepočkalo. Pakliže Ministerstvo spravedlnosti vyzývalo žalobkyni o sdělení, zda se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, anebo nemajetkové újmy vůči obviněnému a v jaké výši to, že tímto není poskytnutí peněžité pomoci podmíněno. Toto dokládá důvodová zpráva k zákonu o obětech trestných činů, nárok na peněžitou pomoc není vázán na skutečnost, zdali oběť uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. Vydání rozhodnutí nebránila ani skutečnost, že pachatel nebyl po nějakou dobu znám a obviněný se navíc po dobu několika let zdržoval na území státu Ukrajina. Peněžitá pomoc má sloužit dle ustanovení § 24 a zákona o obětech trestných činů, především k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem a musí být rychlá. V důsledku traumatizujícího zážitku žalobkyně se ocitla ve velmi tíživé životní situaci, kdy se její dosavadní život zcela změnil, musela čelit a nadále čelí důsledkům újmy na zdraví, které v důsledku předmětného skutku utrpěla, v neposlední řadě se podstatným způsobem změnily její dosavadní životní návyky. S touto nelehkou sociální situací byly navíc spojeny i zvýšené náklady, a to především v souvislosti s náklady na odbornou pomoc. Náklady na užívání osobního automobilu či taxislužby, z předestřených důvodů, kdy navíc osoba pachatele nebyla orgánům činných v trestním řízení dříve známa a následně bylo zjištěno, že se obviněný zdržuje na území státu Ukrajina se v zájmu dosažení alespoň částečného překlenutí tíživé situace rozhodla využít institut peněžité pomoci podle § 24 a následujícího zákona o obětech trestných činů, podala příslušnou žádost k Ministerstvu spravedlnosti. Za daných okolností byl bezpochyby na straně žalobkyně významně zvýšený zájem na předmětu řízení a na jeho výsledku, což by mělo být zohledněno. Žalobkyně tak požaduje částku 100 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum], dále učinila nesporným průběh správního řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod č.j. [jednací číslo MSP] ODSK-OTC, kdy konstatovala, že v řízení vedeném Ministerstvem spravedlnosti, coby správním orgánem pod sp. zn. [jednací číslo MSP] ODS-OTC byla nedodržením povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem určené lhůtě porušena práva žalobkyně a za tento zásah se žalobkyně omluvila. Pokud žalobkyně vyjádřila výhrady k postupu Ministerstva spravedlnosti v rámci správního řízení, žalovaná uvedla, že posouzení toho, zda se stal trestný čin a jaká je jeho právní kvalifikace náleží výhradně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení, přičemž jejich rozhodnutím je Ministerstvo spravedlnosti v řízení podle zákona [číslo] vázáno viz § 57 zákona č. 500/2004 Sb. Ve stadiu prověřování přitom není ještě vedeno trestní řízení proti konkrétní osobě a není najisto postaveno ani to, zda ke spáchání trestného činu došlo podmínkou přiznání peněžité pomoci oběti trestného činu v souladu § 26 zákona č. 45/2013 Sb., přitom právě skutečnost, že na oběti byl spáchán trestný čin, stačí k tomu, že policejní orgán teprve prověřuje, zda trestný čin spáchán být mohl, což policejní orgán činí ve fázi prověřování před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, popřípadě před vydáním usnesení o odložení věci. Ministerstvo spravedlnosti nemůže osobovat pravomoc orgánů činných v trestním řízení a rozhodnout, zda se stal trestný čin a jaká je jeho právní kvalifikace. Tyto skutečnosti jsou přitom zásadní pro rozhodnutí o přiznání peněžité pomoci oběti trestného činu a její výši. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno až dne [datum] až do tohoto dne. Nebyly naplněny předpoklady poskytnutí peněžité pomoci dle § 26 zákona č. 45/2013 Sb., tj. že peněžitá pomoc se poskytne, jestliže pachatel trestného činu, kterým byla způsobena škoda na zdraví nebo nemajetkové újmy, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost. Nejsou-li na základě výsledků šetření činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin a v důsledku, kterého by oběti byla způsobena smrt, škoda na zdraví nebo nemajetková újma, peněžitá pomoc se poskytne také tehdy, jestliže věc byla odložena nebo rozhodnutí podle odst. 1 dosud nebylo vyhlášeno, nenabylo právní moci. Je-li tvrzena pasivita Ministerstva spravedlnosti, k tomuto uvádí žalovaná, že na toto se opakovaně dotazovala policejního orgánu na stav řízení a vyzývalo žalobkyni k doplnění chybějících podkladů. Policejní orgán však žádosti Ministerstva spravedlnosti neodpovídal vždy obratem. V odpovědi ze dne [datum] policejní orgán neuvedl, že téhož bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, ačkoliv Ministerstvo spravedlnosti se tuto skutečnost dozvědělo až o několik měsíců později, ani častější zasílání dotazů na stav trestního řízení by ovšem nic nezměnilo na skutečnosti, že trestní stíhání pachatele bylo zahájeno až dne [datum], před tímto dnem nebyly naplněny předpoklady poskytnutí peněžité pomoci dle § 26 zákona č. 45/2013 Sb. Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že pakliže žalobkyně uvádí, že poskytnutí peněžité pomoci není podmíněno připojením se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůči pachateli. K tomuto odkazuje na § 29 zákona písmeno b/ zákona č. 45/2013 Sb., které stanoví, že peněžitá pomoc stanovená podle § 28 může být snížena nebo se nepřizná s přihlédnutím sociální situace oběti. A k tomu, zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu nahradit. Ministerstvo spravedlnosti muselo zjišťovat, zda nejsou v daném případě dány podmínky pro snížení nebo nepřiznání peněžité pomoci. Ministerstvo pro urychlení řízení provedlo důkaz listiny zaslanými žalobkyni, které byly doručeny dne [datum], neboť nebylo zřejmé, v jaké lhůtě policejní orgán vyhoví žádosti, kdy skutečnosti potřebné pro rozhodnutí byly obsaženy právě v usnesení o zahájení trestního stíhání a připojení žalobkyně k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Řízení trvalo 2 roky a 2 měsíce, počítáno od [datum], kdy byla doručena žádost o poskytnutí peněžité pomoci do dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o přiznání peněžité pomoci. Délka správního řízení byla ovlivněna tím, že trestní řízení bylo po dlouhou dobu ve fázi prověřování a nebylo na jisto postaveno naplnění předpokladu poskytnutí peněžité pomoci dle § 26 zákona č. 45/2013 Sb. zejména, zda došlo ke spáchání trestného činu. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno až dne [datum]. S ohledem na ustanovení § 30 odst. 3 zákona o obětech trestných činů je na místě připustit odpovědnostní titul v podobě nevydání rozhodnutí v zákonem určené lhůtě, neboť toto nebylo vydáno ve tříměsíční lhůtě počítané od doručení žádosti o poskytnutí peněžité pomoci Ministerstvu spravedlnosti, toto formálně pochybilo, když z důvodu nenaplnění a předpokladů poskytnutí peněžité pomoci dle § 26 zákona 45/2013 Sb. nevydalo usnesení o přerušení správního řízení podle § 64 odst. 1 písmeno c/ zákona č. 500/2004 správní řád do vyřešení předběžné otázky spočívající v tom, že bude s ohledem na stav trestního řízení na jisto postaveno, že jsou splněny předpoklady poskytnutí peněžité pomoci podle § 26 zákona č. 45/2013 Sb., tj. že došlo ke spáchání trestného činu, že jsou naplněny jiné předpoklady § 26. Do okamžiku naplnění uvedených předpokladů poskytnutí peněžité pomoci podle § 26 nemohlo Ministerstvo spravedlnosti o žádosti věcně rozhodnout, neboť nebyla vyřešena předběžná otázka, zda došlo ke spáchání trestného činu, naplněním předpokladů stanovených § 26 došlo vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum] o jehož vydání se však Ministerstvo spravedlnosti dozvědělo až dne [datum]. V důsledku chyby v komunikaci s policejním orgánem, který v návaznosti na předchozí žádosti opomněl zastat Ministerstvu spravedlnosti dané usnesení poté, co bylo vydáno.

3. Ve věci soud postupoval dle ustanovení § 115 a o. s. ř.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. [jednací číslo MSP], kdy žalovanou bylo v rámci prováděného šetření zjištěno, že dne [datum] byla Ministerstvu spravedlnosti doručena žádost, v jejímž rámci žalobkyně požadovala poskytnutí peněžité pomoci ve výši paušální částky 50.000 Kč podle § 28 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb. Dne [datum] bylo žalobkyni zasláno vyrozumění o zahájení řízení o žádosti a dále byla téhož dne zaslána žádost na Policii České republiky, Městské ředitelství policie [obec] o zapůjčení trestního spisu vedeného pod [číslo jednací], popř. zaslání kopie podstatné části spisu. Dne [datum] bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno podání žalobkyně, jímž se vzdala práva účasti na dokazování. Dne [datum] bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno sdělení policejního orgánu o stavu trestního řízení (které bylo stále ve stadiu prověřování) a kopie listin ze spisu. Dne [datum] byla Ministerstvu spravedlnosti doručena žádost právního zástupce žalobkyně o sdělení stavu správního řízení. Přípisem ze dne [datum] byl právní zástupce žalobkyně vyzván k doplnění plné moci pro zastupování žalobkyně ve správním řízení podle zákona č. 45/2013 Sb. Téhož dne byla zaslána na policejní orgán žádost o sdělení stavu trestního řízení a zaslání kopií listin ze spisu. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně doložil chybějící plnou moc a požádal o sdělení stavu správního řízení. Dne [datum] byly Ministerstvu spravedlnosti doručeny kopie listin z trestního spisu, policejní orgán však ministerstvu nesdělil, že dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání (ani ministerstvu toto usnesení nezaslal). Dne [datum] podala žalobkyně na Ministerstvo spravedlnosti podnět k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne [datum] byla právnímu zástupci žalobkyně zaslána výzva ke sdělení, zda se žalobkyně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody vůči pachateli. V rámci této písemnosti byl sdělen stav správního řízení. Dne [datum] byla též zaslána žádost na policejní orgán o zaslání usnesení o zahájení trestního stíhání pachatele ze dne [datum], čj. KRPB [číslo] [číslo]. Dne [datum] bylo na Ministerstvo spravedlnosti doručeno podání žalobkyně, v jehož rámci doložila připojení k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody vůči pachateli, usnesení o zahájení trestního stíhání, znalecké posudky a další dokumenty. Dne [datum] provedlo Ministerstvo spravedlnosti dokazování mimo ústní jednání. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti č.j. [jednací číslo MSP] 19, jímž byla žalobkyni přiznána peněžitá pomoc v paušální částce 50.000 Kč podle § 28 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. [jednací číslo MSP].

7. Co se týká právního posouzení, mezi účastníky bylo nesporné, že v namítaném řízení vedeném u Ministerstva spravedlnosti coby správního orgánu pod sp. zn. [jednací číslo MSP] došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces ve smyslu § 13 zákona 82/98 Sb. nedodržením povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem určené lhůtě. Za shora uvedený nesprávný úřední postup se žalovaná žalobkyni omluvila.

8. Soud se zabýval skutečností, zdali omluva za nesprávný úřední postup je dostačující formou nápravy. Soud stejně jako účastníci řízení dospěl k závěru, že zde došlo k nedodržení zákonné tříměsíční lhůty s ohledem na ustanovení § 30 odst. 3 zákona o obětech trestných činů. Počítáno ode dne doručení žádosti o poskytnutí peněžité pomoci Ministerstvu spravedlnosti. Žalovaná uváděla, že Ministerstvo spravedlnosti formálně pochybilo, když z důvodu nenaplnění předpokladů poskytnutí peněžité pomoci podle § 26 zákona [číslo] nevydalo usnesení o přerušení správního řízení podle § 64 odst. 1 písmeno c zákona č. 500/2004 Sb. Správní řád do doby vyřešení předběžné otázky, tj. do doby, kdy bude najisto postaveno, že jsou naplněny předpoklady poskytnutí peněžité pomoci ve smyslu § 26 zákona č. 45/2013 Sb., tj. že došlo ke spáchání trestného činu.

9. Dle ust. § 26 odst. 1 až 3 zákona č. 45/2013 Sb. 1) Peněžitá pomoc se poskytne, jestliže pachatel trestného činu, kterým byla způsobena smrt, újma na zdraví nebo jiná nebo nemajetková újma, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost. (2) Nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena smrt, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma, peněžitá pomoc se poskytne také tehdy, jestliže a) byla věc odložena z důvodu podle § 159a odst. 2 až 4 trestního řádu nebo protože se pachatele nepodařilo zjistit nebo je trestně neodpovědný pro nepříčetnost, b) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu podle § 172 odst. 1 písm. d) nebo e) nebo podle § 172 odst. 2 trestního řádu, nebo c) rozhodnutí podle odstavce 1 dosud nebylo vyhlášeno nebo nenabylo právní moci.

10. Dle ust. § 30 odst. 3 zákona č. 45/2013 Sb., (3) Ministerstvo žadateli písemně potvrdí přijetí žádosti. Ministerstvo vydá rozhodnutí o žádosti nejpozději do 3 měsíců od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

11. Dle ust. § 64 odst. 1, písmeno c/ zákona č. 500/2004 Sb. (1) Správní orgán může řízení usnesením přerušit c) probíhá-li řízení o předběžné otázce … 12. Předmětem odškodnění dle ve smyslu ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 82/98 Sb. a § 13 zákona 82/98 Sb. je odškodnění nejistoty, ve které je poškozený účastník řízení udržován právě nepřiměřenou délkou odškodňovaného řízení, tj. to co je odškodňováno, je právě nejistota, která působí v niterné sféře účastníka namítaného řízení a tato nejistota způsobuje samotnou nemajetkovou újmu. Soud formálně souhlasí se stanoviskem žalované strany, a to v tom směru, že nebylo možné žalobkyni až do dne [datum] formálně vyhovět její žádosti ze dne [datum] ode dne [datum] do dne [datum], neboť lze souhlasit se žalovanou v tom směru, že nebylo možno ve věci rozhodovat fakticky, neboť nebylo najisto postaveno, že je žalobkyně obětí trestného činu, když po formální stránce skutečnost, že trestný čin spáchán byl, je určována právě postupem orgánů činných v trestním řízení, a to zejména vydáním usnesení o zahájení usnesení o zahájení trestního řízení vůči pachateli. Takové usnesení bylo vydáno orgány činnými v trestním řízení až dne [datum] a teprve tímto usnesením o zahájení trestního stíhání došlo k naplnění základního požadavku pro možnost postupu pro přiznání pomoci žalobkyni jako oběti trestného činu. Uvedené je navázáno, jak na ustavení § 26, tak i § 29 a písmeno b/ zákona č. 45/2013 Sb..

13. Zároveň však soud nesouhlasí s vyviněním se žalované z poskytnutí náhrady nemajetkové újmy ve formě finanční náhrady ze shora uvedených důvodů. Je to právě nejistota, ve které postupem Ministerstva spravedlnosti byla žalobkyně po nezákonnou dobu fakticky udržována. Bylo to Ministerstvo spravedlnosti jako orgán státu, který měl postupovat ve smyslu ustanovení § 30 odst. 3 zák. 500/2004 Sb., když rozhodnutí nebylo vydáno v tříměsíční lhůtě a nebylo přerušeno právě ani ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písmeno c/ zákona č. 500/2004 Sb., Správního řádu. Právě absencí rozhodnutí o přerušení řízení žalobkyně i nadále byla udržována v nejistotě ohledně dalšího průběhu řízení ohledně toho, kdy ve věci fakticky bude rozhodnuto. Právě vydáním rozhodnutí o přerušení řízení analogicky přerušení řízení dle o. s. ř. dochází k zastavení běhu lhůt a zejména k zakotvení vědomosti účastníků uvedeného řízení o přerušení řízení a zejména vysvětlení celé situace všem účastníkům řízení ze strany orgánů státu. Toto se ze strany Ministerstva spravedlnosti nestalo, a právě nevydáním tohoto rozhodnutí o přerušení řízení došlo k dalšímu kontinuálnímu udržování žalobkyně v nejistotě ohledně toho, kdy v řízení fakticky rozhodnuto bude. Nelze ani přistoupit na vyjádření žalované strany ohledně toho, že zde neodpovídá za vzniklou nemajetkovou újmu z toho důvodu, že ze strany policejního orgánu nebyly Ministerstvu spravedlnosti poskytnuty informace o zahájení trestního stíhání s tím, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] mělo Ministerstvo spravedlnosti k dispozici až ke dni [datum], po více než šesti měsících. Toto období lze shledat průtahem v řízení, kdy již od dne [datum] byly splněny podmínky dle ustanovení § 26 zákona č. 45/2013 Sb., a Ministerstvo spravedlnosti jako strana žalovaná ve věci mělo rozhodnout. Není toto řízení ani další postup Ministerstva spravedlnosti vázán na chybnou komunikaci s Policií České republiky.

14. Oběti trestných činů jsou odškodňovány vrcholnými orgány státu České republiky jako jedni, kdy Česká republika je jedním subjektem z pohledu teorie práva, je to Česká republika, kdo je zodpovědná za kvalitní fungování svých orgánů, pakliže k tomuto v tomto případě nedošlo, nemůže být toto pochybení kladeno k tíži žalobkyně. Soud tak dospěl k závěru, stejně jako účastníci řízení, že došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces nevydáním rozhodnutí v zákonné a ani přiměřené lhůtě a dle ustanovení § 13 zákona 82/98 Sb. a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma, jejíž odškodnění je na místě přiznat v penězích. Řízení trvalo 2 roky a 2 měsíce s tím však, že soud má za to, že není na místě postupovat ve smyslu ustanovení ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 Sb. které je vázáno k rozhodnutí o přiměřenosti nebo nepřiměřenosti vydání rozhodnutí ze strany orgánů státu, v tomto případě se jednalo v porušení přiměřenosti o vydání rozhodnutí o přerušení řízení k dílčímu pochybení vedoucímu však k zásadnímu vzniku nemajetkové újmy, když však v celkovém posouzení se jednalo o řízení správní, kdy byla povinnost orgánů státu rozhodnout ve lhůtě zákonné, a to ve lhůtě tří měsíců popř. přerušit řízení a vysvětlit účastníkům porušení takové povinnosti, y se toto nestalo, byť by se jednalo o rozhodnutí o přerušení řízení, které však ve věci nebylo vydáno vůbec. Došlo tak porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí o přerušení řízení v přiměřené lhůtě (když nebylo vydáno vůbec) a tím porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí ve věci samé v zákonné lhůtě a nad shora uvedené i k průtahu v řízení v délce 6 měsíců, neboť po dobu 6 ti měsíců byly splněny podmínky pro rozhodnutí žalované ve věci samé. (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] mělo Ministerstvo spravedlnosti k dispozici až ke dni [datum]) Soud tak dospěl k závěru, že je na místě postupovat dle úvahy soudu ohledně přiměřenosti řízení ve vztahu k významu uvedeného řízení pro žalobkyni a ve vztahu k celému průběhu uvedeného namítaného řízení. Soud dospěl závěru, že částka, která je schopná vzniklou nemajetkovou újmu fakticky reparovat je částka 50 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy. Soud vycházel i z předmětné částky, která byla předmětem odškodňovacího řízení žalobkyni, částka 50 000 Kč, která se žalobkyni následně také fakticky dostala. Soud vychází z paralely, kdy tato částka má pomoci právě obětem trestných činů, překonání tíživé situace, která uvedeným trestným činem byla na poškozené způsobena, jedná se i v tomto směru, o částku schopnou reparovat vzniklou nemajetkovou újmu a analogicky tak soud dospěl k závěru, že i tato částka následně odpovídá vzniklé nemajetkové újmě nevydáním rozhodnutí v zákonné lhůtě v odškodňovacím řízení. Soud přihlédl zejména k situaci, že žalobkyně byla udržována právě v nejistotě ohledně výsledku celého řízení v situaci, kdy by měla povědomí o tom, že věc bude vyřízena v situaci, kdy bude najisto postaveno, že je zahájeno trestní řízení, že se stala obětí trestného činu. Byla by i z hlediska psychologického byla jiná celková situace po uvedené období, kdy by žalobkyně měla najisto postavenou skutečnost, kdy a jakým způsobem ze strany orgánů státu dojde k zahájení faktického řízení ve věci samé ohledně jejího požadavku na poskytnutí odškodnění nebo pomoci oběti trestného činu. Toto se však ze strany žalované nestalo. Žalobkyně tak byla udržována v této nejistotě, soud přihlédl i zejména k tomu, že trestným činem jí byly způsobeny závažné zdravotní následky, a to jak ve sféře faktického poškození zdraví, tak i ve sféře psychické. Toto vyplývá ze znaleckého posudku [celé jméno žalobkyně], který byl vypracován k právě uvedenému řízení Policie České republiky, z tohoto má soud za prokázané i tvrzení žalobkyně ohledně toho, že nebyla schopná vyjít na veřejnost, nemohla usnout, myslela stále na uvedenou situaci, trpěla posttraumatickou stresovou poruchou znesnadňující a omezující obvyklý způsob života etc. Soud má za to, že právě i případné oznámení a komunikace Ministerstva spravedlnosti v rámci řízení o přiznání pomoci obětem trestného činu by bylo určitou formou satisfakce a určitě zajisté by přispělo nemalou měrou k psychické pohodě poškozené. Soud na základě shora uvedených úvah dospěl k závěru, že je na místě přiznat částku 50 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř. Žalobkyně byla co do základu úspěšná. Soud jí přiznal náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, náhrady nákladů řízení za 2 úkony právní služby převzetí zastoupení a podání žaloby á 3100 Kč a 2x300 Kč režijní paušál. (Tvrzení o placení DPH zástupce žalobkyně neuvedl)