15 C 118/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o 99 375 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 99 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že se dne [datum] domáhal náhrady nemajetkové újmy podle zákona 82/98 Sb. z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení a žalobce a nezákonného trestního stíhání žalobce pro trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona, neboť byl žalobce v původním řízení obžaloby zproštěn. Žalobce se domáhal v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] celkové náhrady ve výši 668 030 Kč s příslušenstvím s tím, že toto se skládalo z nároku na náhradu věcné škody v nákladech vynaložených na obhajobu v nezákonně vedeném trestním řízení ve výši 82 280 Kč, v nároku na náhradu ušlého zisku za období od června 2008 do června 2009 ve výši 312 000 Kč, náhrady přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním ve výši 150 000 Kč a zadostiučiněním za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 123 750 Kč Ministerstvo spravedlnosti mimosoudně přiznalo žalobci nárok ve výši 206 991 Kč, které se sestával z částky 56 991 Kč jako náhradu nákladů vynaložených na obhajobu, částky 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení sp. zn. [spisová značka] rozhodl rozsudkem dne [datum rozhodnutí], proti němu bylo podáno odvolání. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] bylo podáno dovolání. Nejvyšší soud České republiky dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] dovolání žalobce odmítl. Vzhledem k tomu, že k podanému odvolání Městský soud v Praze právě rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] částečně rozsudek soudu prvního stupně ve výši 312 000 Kč zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, Obvodní soud pro Prahu 2 nově rozhodoval o náhradě škody v podobě ušlého zisku za období od června 2008 do června 2009 ve výši 312 000 Kč tak, že dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] žalobu opět zamítl a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení. Tento rozsudek byl Městským soudem v Praze k odvolání žalobce dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] potvrzen. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] dovolání. Nejvyšší soud České republiky dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] dovolání odmítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Řízení trvalo 5 let a 5 měsíců tj. od [datum] do [datum]. Žalobce vznikla nemajetková újma na jejímž základě se žalobce domáhá odškodnění podle zákona 82/98 Sb. Žalobce je toho názoru, že řízení nebylo složité, jednalo se o otázku přiznání náhrady věcné škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení náhrady ušlého zisku nemajetkové újmy, za vedení nezákonného trestního stíhání a nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, které nevyžadovaly složité dokazování, po věcné stránce byly jednoduché, žalobce se nijak nepodílel na průtazích. Řízení bylo projednáváno na 3 stupních soudní soustavy, žalobce však pouze využil procesního práva, které mu předpisy povolují. Žalobce poukazuje na význam celého řízení pro osobní život, v původním řízení byly projednány nároky žalobce, které vznikly v důsledku nezákonného trestního stíhání, žalobce tak nejenže pociťoval nespravedlnost a vedení trestního stíhání, o kterém informovala veřejná média, což vedlo k zásadnímu poškození jeho dobrého jména, důvěryhodnosti, narušení pracovních kontaktů a k negativnímu ovlivnění nazírání celé jeho širší rodiny a známých na něj a zažíval obrovskou frustraci z toho, že řízení, ke kterému by měl stát za tato úskalí odškodnit, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, ačkoliv nároky byly jednoznačné. Řízení před dovolacím soudem trvalo v prvním případě 2 roky a ve druhém 8 měsíců, obě byla následně odmítnuta bez věcného přezkumu. Žalobce požaduje odškodnění ve výši 66 250 Kč v základní částce, tuto navyšuje o 20 % z důvodu banálnosti věci o dalších 20 % kvůli spolupráci žalobce, kterému nelze nic vytknout a o 30 % z důvodů, jak velký význam toto řízení mělo pro žalobce, částku je třeba snížit o 20 % z důvodu, že řízení bylo projednáváno na třech stupních soudní soustavy, celkem dospěl k částce 99 375 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum], popsala průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a dospěla k závěru, že v předmětném řízení nelze konstatovat jednotlivé průtahy, neboť žádný z uvedených soudů nebyl procesně nečinný, naopak lze uzavřít, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Pro tento závěr hovoří také skutečnost, že žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení trvalo od října 2015 do dubna 2021, celková délka řízení byla 5 let a 6 měsíců. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délka předmětného řízení je nepřiměřená a žalobci vznikla nemajetková újma, ale podstatně nižší intenzity. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudní soustavy, ve věci rozhodoval soud prvního stupně 2 x, soud II. stupně rovněž 2 x, Nejvyšší soud České republiky také 2 x, řízení bylo po stránce skutkové i právní složité, ve věci byly provedeny listinné důkazy, význam pro žalobce byl shledán jako nižší. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částek 150 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve výši 123 750 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a náhrady škody ve výši 312 000 Kč, který představoval ušlý zisk a náhrada škody ve výši 82 280 Kč za vynaložené náklady na právním zastoupení. Žalobce byl v řízení neúspěšný, když zcela neunesl břemeno tvrzení a dokazování. Odškodnění neslouží k saturaci neúspěchu účastníka v řízení. Žalobce se na délce řízení podílel opakovaně, byl soudem poučován a vyzýván k povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy, žalobce opakovaně žádal o odročení jednání a nenařizování jednání v určitých dnech z důvodu kolize s jinými jednáními. Celkově lze shledat délku řízení jako nepřiměřenou, jedná se však velmi hraniční případ. Odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2577/14. Lze stěží akceptovat přístup stěžovatele k uplatnění nároku vyplývající ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ve stávající věci se jedná v podstatě o kompenzační řízení na druhou, stěžovatel požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům, i když není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba stavět se k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně, zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu, právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení. Za dané situace dospěla žalovaná k závěru, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, po zhodnocení všech okolností případu dospěla žalovaná dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/98 Sb. k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] ze spisu tak, že dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 byla podána žaloba žalobce, kterou se domáhá částky zadostiučinění ve výši 150 000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání, dále náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve výši 123 750 Kč, dále náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 82 280 Kč a ušlého zisku ve výši 312 000 Kč od června 2008 do června 2009 z důvodu vedení trestního stíhání vůči žalobci u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka]. Dále má soud za prokázané, že došlo k uplatnění nároku na náhradu škody u žalované přípisem ze dne [datum] Obvodní soud pro Prahu 2 dne [datum] vyzval žalovaného k vyjádření. Dne [datum] žalovaný podává vyjádření ve věci samé. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyzval soud žalobce, aby se vyjádřil, zda trvá na jednání. Dne [datum] žalobce uvádí, že trvá na projednání věci s jednáním. Na den [datum] dne [datum] bylo ve věci nařízené jednání, dne [datum] žalobce mění žalobu, neboť dne [datum] došlo k částečnému zaplacení nároků ze strany žalované, a to tak, že byla zaplacená částka na náhradě vynaložených nákladů řízení ve výši 56 991 Kč a dále částka 150 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy. Žalobce tak dále požadoval částku 25 289 Kč jako náhradu nákladů řízení a dále částku 312 000 Kč jako náhradu ušlého zisku, částku 123 750 Kč jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky vedení trestního řízení. Dne [datum] žalobce založil důkazy k prokázání tvrzení o vzniku ušlého zisku. Dne [datum] ve věci proběhlo jednání, žalobce byl poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. bylo odročeno na neurčito z důvodu doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce. Dne [datum] žalobce dodává důkazy, doplňuje tvrzení. Na den [datum] bylo ve věci nařízeno další jednání. K tomu se vyjadřuje ještě předtím žalovaná dne [datum]. Dne [datum] ve věci proběhlo jednání, byly provedené důkazy a bylo odročeno za účelem sdělení otázek, které mají být položeny insolvenčním správci [právnická osoba] Bohemia a bylo odročeno na den [datum]. Bylo odročeno na den [datum] z toho důvodu, že doposud není k dispozici zpráva insolvenčního správce. Ta byla doručena soudu dne [datum]. Jednání proběhlo dne [datum]. Bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. Na jednání byl vyhlášený rozsudek tak, že co do zaplacené částky ze strany žalované bylo řízení zastaveno a dále byla přiznána částka 360 000 Kč spolu s příslušenstvím. Částky ve výši 101 039 Kč a 312 000 Kč byly zamítnuty. Ze strany soudce bylo žádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku do [datum]. Následně byl rozsudek vyhotoven a byl zasílán účastníkům řízení, proti tomu bylo podáno odvolání ze strany žalované i odvolání ze strany žalobce, a to v srpnu roku 2016. Následně byla rozesílána v září 2016 podání k vyjádření, spis byl dne [datum] předložen Městskému soudu v Praze k podanému odvolání. Následně bylo urgováno zapůjčení přílohového spisu, a to právě ze strany Obvodního soudu pro Prahu 2 s tím, že tento nebyl ani do ledna roku 2017 zapůjčen. Spis byl dále požadován i ze strany odvolacího soudu v lednu 2017. Dne [datum] jsou účastníci vyzýváni, zdali souhlasí s rozhodnutím a bez nařízení jednání s tím, že žalovaná s takovýmto postupem nesouhlasila. Stále v průběhu března roku 2017 a dubna roku 2017 bylo urgováno zapůjčení spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], ten byl následně zapůjčen v dubnu roku 2017. Na den [datum] bylo nařízeno jednání ve věci samé, to bylo odročeno na den [datum] z důvodu kolize jednání. Jednání tak proběhlo dne [datum] a rozsudek soudu I. stupně byl částečně potvrzen, ohledně částek 312 000 Kč byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Následně je žalobce vyzýván v intencích rozsudku Městského soudu v Praze k nutnosti doplnění tvrzení a žalobce žádá o prodloužení lhůty o 30 dní. Lhůta mu byla prodloužena do [datum], žalobce podává dovolání ze dne [datum] a doplňuje skutková tvrzení [datum]. Následně se vyjadřuje žalovaná. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu Nejvyšší soud dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] dovolání odmítl, spis byl vrácen dne [datum]. Na den [datum] bylo nařízeno jednání, žalobce žádá o odročení jednání, nově bylo odročeno na den [datum] s tím, že žalobce opět žádá o odročení tohoto jednání. Nově odročeno na den [datum]. Na něm bylo provedeno dokazování a bylo vyhlášeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum], na něm byla žaloba s návrhem, že by byl žalobce povinen zaplatit částku 312 000 Kč zamítnuta, dále bylo uloženo žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení. Proti tomu bylo podáno blanketní odvolání ze strany žalobce dne [datum] a žalobce byl vyzván usnesením ze dne [datum] k doplnění odvolání, a to doplnil [datum] následně je toto zasláno žalované k vyjádření. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne [datum]. Na den [datum] bylo ve věci nařízeno jednání. Městský soud v Praze pod č. j. [číslo jednací] na tomto jednání rozsudek soudu I. stupně potvrdil a uložil žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce podává dovolání dne [datum] Nejvyšší soud České republiky dovolání dne [datum] odmítl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [obec] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka].

6. Soud však nad rámec shora uvedeného však uvádí, že je nutné vyjádřit se ke skutkovým tvrzením, jak žalobce, tak i žalované, a to ve smyslu konstantní judikatury rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kdy do celkové délky řízení vedené ohledně požadavku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy dle zákona 82/98 Sb. je nutné započíst právě i délku období, po kterou byl nárok uplatněný u Ministerstva spravedlnosti, nejdéle však po délku období šesti měsíců, neboť i toto období je součástí období, po kterou běží odškodňovací řízení jako takové. Žalobce uplatnil svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti dne [datum], celkově bylo řízení ukončeno [datum]. Celková délka řízení tak byla 6 let.

7. Soud stejně jako žalovaná odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 2577/2014 týkající se právě možnosti odškodnění řízení, ve kterých se poškození domáhali odškodnění dle zákona 82/98 Sb. V tomto směru je nutné poukázat na problematiku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], kdy žalobce se jednou žalobou domáhal čtyř různých nároků ze dvou různých odpovědnostních titulů dle ustanovení § 7 a § 13 zákona 82/98 Sb. V zásadě se tak jednalo o 4 samostatné nároky, které by bylo možné projednat ve čtyřech odlišných a samostatných žalobách. Tyto však byly podány k odškodnění právě v jediném řízení. Soud dospěl k závěru, že je nutné zkoumat: jaká samostatná část uplatněného nároku prošla uvedeným popsaným procesním vývojem, jednak při uplatnění u Ministerstva spravedlnosti v rámci předběžného uplatnění nároku dle ustanovení § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona 82/98 Sb. a následně, jakým procesem prošla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Soud podotýká, že dle konstantní judikatury dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 se odškodňuje právě nejistota, ve které je poškozený eventuálně nepřiměřenou dobu udržován ohledně toho, zdali vůbec bude fakticky v uvedeném řízení úspěšný. Co se týká významu předmětu řízení, je nutné posuzovat vše, co bylo pro daného účastníka řízení v sázce.

8. Žalovaná dospěla v závěru, že celková délka řízení jí uvedená jako 5 let a 6 měsíců je svojí délkou již nepřiměřená, soud k tomuto podotýká, že nově posuzoval celkovou délku řízení od doby uplatnění nároků u žalované ode dne [datum] do celkového skončení řízení rozhodnutím Nejvyššího soudu ke dni [datum], tj. do okamžiku, kdy bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno právnímu zástupci žalobce. Celková délka řízení je 6 let. Soud však poukazuje na skutečnost, že po tuto dobu ne všechny nároky žalobce, tak jak byly původně u žalované fakticky dne [datum] uplatněny, byly předmětem uvedeného řízení po celou dobu tohoto řízení. Od [datum] do [datum], v zákonné šestiměsíční lhůtě pro mimosoudní vypořádání žádný z nároků žalobce ze strany žalované vypořádán nebyl. Dne [datum] byla podána žaloba, ve které se žalobce domáhal náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení, náhrady z nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, na jehož základě bylo vedeno trestní stíhání a ušlého zisku. Dne [datum] žalovaná dospěla k závěru, že je na místě přiznat žalobci náhradu škody a nemajetkové újmy, a to ve výši 56 991 Kč jako náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v posuzovaném trestním řízení a dále částku 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí.

9. Co se týká částky 150 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy v požadované z titulu nezákonného rozhodnutí a tímto byl předmět požadavků žalobce fakticky vyčerpán. Ohledně částky 150 000 Kč představující požadavek na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí bylo vedeno odškodňovací řízení ode dne [datum] do [datum]. Tuto délku soud neshledal jako délku, která by byla jakkoliv nepřiměřená ve smyslu ustanovení § 13 zákona 82/98 Sb.

10. Co se týká požadavku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech řízení, zde došlo k částečnému vyhovění tohoto požadavku taktéž ke dni [datum] ve výši 56 991 Kč, v rozdílu požadované částky 82 280 Kč a částky přiznané ve výši 56 991 Kč tedy v částce 25 289 Kč byl žalobce v konečném důsledku neúspěšný, neboť soud I. stupně tento nárok žalobce zamítl, potvrzený rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] s právní moci dne [datum]. Ohledně rozdílu nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v částce 25 289 Kč, řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. po dobu dvou let a tří měsíců, ani toto období soud neshledává jako období, které by bylo ve smyslu ustanovení § 13 zákona 82/98 Sb. nepřiměřené. Řízení o tomto nároku probíhalo 6 měsíců u Ministerstva spravedlnosti, dále od [datum] do [datum] u soudu I. stupně, v tomto směru bylo provedeno dokazování, ve věci proběhlo jednání, následně bylo podáno odvolání.

11. Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal část nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 48 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Řízení pro žalobce o této soudem přiznané části nároku trvalo od [datum] do [datum]. Ve zbytku požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení rozhodoval Nejvyšší soud na základě podaného dovolání. Ke dni [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] Cdo [číslo] rozhodl tak, že ve zbytku tohoto nároku dovolání, ohledně požadavku na doplacení náhrady nákladů vynaložených na obhajobu a v části nepřiznaného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, odmítl. Pakliže soud bude posuzovat celkovou délku řízení o nárocích, žalobce požadující náhradu doplatku nepřiznaných nákladů řízení ve výši 25 289 Kč a požadavku na doplatek a přezkum náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, tato trvala od uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti od [datum] do rozhodnutí Nejvyššího soudu dne [datum], celková délka řízení byla 4 roky a 5 měsíců.

12. Co se pak týká zbývajícího nároku, kterým byl požadován ušlý zisk ve výši 312 000 Kč, zde řízení pokračovalo až do [datum], ovšem ohledně tohoto nároku žalobce úspěšný nebyl ani v části. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení však již byla nepřiměřená, neboť celková délka řízení dosahuje šesti let a jedná se o požadavek na odškodnění dle zákona 82/98 Sb. Tento typ řízení je obecně spojován s nutností přednostního vyřešení celé situace, a to tak, aby se poškozeným požadující náhradu škody nebo nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí dostalo zadostiučinění v přiměřené době, a to z toho důvodu, aby takovéto odškodnění bylo fakticky účinné a bylo schopné napravit takto vzniklý závadný stav.

13. Soud se však zabýval u shora uvedených částí řízení právě významem řízení v jednotlivých úsecích soudního rozhodování o jednotlivých požadavcích žalobce v průběhu celkového vedení řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Bylo nutné zkoumat, v jaké fázi řízení, o kterém konkrétním nároku žalobce bylo rozhodnuto, zdali toto rozhodnutí o každém konkrétním jednotlivém nároku žalobce bylo vydáno v přiměřené lhůtě, a i pakliže nebylo vydáno rozhodnutí ve lhůtě přiměřené, zdali řízení o tomto konkrétním nároku v sobě neslo kriterium„ významnosti“ tohoto požadavku a dalšího vedení řízení pro poškozeného.

14. Jak bylo shora uvedeno o požadavcích na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, bylo rozhodnuto ve lhůtě cca sedmi měsíců, což je doba přiměřená.

15. Stejně tak má soud za to, že je nutné ohledně dalších nároků posuzovat právě hledisko významu uvedeného typu řízení ke každému jednotlivému nároku zvlášť. V tomto směru byl žalobce ohledně požadavku na náhradu nákladů řízení úspěšný v částce 56 991 Kč, kdy tato částka byla taktéž [datum] přiznána ze strany žalované. Co se týká právě zbytku tohoto požadavku, v něm žalobce úspěšný nebyl. Tento nárok žalobce byl zamítnutý, jak Obvodním soudem pro Prahu 2, jako soudem prvního stupně, tak Městským soudem v Praze, jako soudem odvolacím a byl odmítnut v rámci dovolacího řízení i ze strany Nejvyššího soudu, neboť tento nárok nedosahoval částky 50 000 Kč, pro kterou je možné dovolání fakticky podat. V tomto směru je nutné poukázat na skutečnost, že za situace, kdy se zbytkem nároku žalobce úspěšný nebyl, a nad to část řízení vedená u Nejvyššího soudu byla vedena ze strany žalobce naprosto nedůvodně, neboť to byl právní zástupce žalobce, kdo nesprávně aplikoval možnosti podání dovolání do tohoto nároku, v tomto směru nelze dospět k závěru, že by žalobci nemajetková újma v souvislosti s tímto nárokem fakticky mohla vzniknout.

16. Co se týká požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, tento byl ze strany Ministerstva spravedlnosti v rámci předběžného projednání nároku odmítnut, kdy Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že celková délka trestního stíhání poškozeného byla přiměřená. K přezkumu v rámci podané žaloby Obvodní soud pro Prahu 2 dospěl k závěru, že celková délka řízení přiměřená nebyla a přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 48 000 Kč, kdy ta výše tohoto nároku byla jako věcně správná potvrzena ze strany Městského soudu v Praze s právní mocí dne [datum]. V tomto směru tak řízení o tomto nároku, ve kterém byl žalobce co do základu úspěšný, trvalo od [datum] do [datum], po dobu dvou let a tří měsíců. Soud dospěl k závěru, že i tato délka řízení ohledně nároku, který pro žalobce význam mít mohl, neboť v tomto byl žalobce co do základu úspěšný, je svojí délkou také obdobím přiměřeným. Řízení o tomto typu nároku trvalo 6 měsíců v rámci řízení u Ministerstva spravedlnosti a od podání žaloby do rozhodnutí soudu prvního stupně uběhla doba cca osmi měsíců a dále období jednoho roku u soudu odvolacího. Soud tak dospěl k závěru, že v tomto směru je celková délka nařízení ohledně přiznané části nároku je svojí délkou přiměřená. Soud k další délce ohledně zbytku doplatku tohoto nároku uvádí, že bylo k ní podáno dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl rozhodnutím čj. 30 Cdo [číslo] ke dni [datum], tj. cca po dvou letech od nabytí právní moci rozsudků soudu prvního a druhého stupně. V tomto směru by se již dalo uvažovat o tom, že celková délka ohledně řízení o tomto nároku, již byla nepřiměřená, neboť délka řízení přezkoumávající přiměřenost délky trestního stíhání žalobce, by měla být rozhodnuta v co nejkratší lhůtě cca v délce 2 let dle obecné judikatury i dle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, což rozhodnuto nebylo, byť do této délky bylo nutné započítat i šestiměsíční řízení o uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti a dále i skutečnost, že v řízení bylo taktéž rozhodováno Nejvyšším soudem. Řízení proběhlo na čtyřech stupních soudní soustavy. Co se však týká právě dovolacího řízení, dovolání bylo odmítnuto ze strany Nejvyššího soudu jako nedůvodné. Soud tak dospěl k závěru, že právě i období řízení u Nejvyššího soudu lze vzhledem k výsledku tohoto dovolacího řízení považovat za období, ke kterému je nutné vztáhnout právě posouzení významu této doby řízení pro žalobce a to jako období bezvýznamné, neboť žalobce se zbytkem nároku nad 48 000 Kč v rámci dovolacího řízení úspěšný nebyl.

17. Stejně tak, co se týká i zbývající doby, po kterou řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] běželo, v tomto období bylo rozhodováno již pouze o části posledního nároku o ušlého zisku ve výši 312 000 Kč, ve kterém žalobce nakonec úspěšný nebyl. Tento nárok byl zamítnut a dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo taktéž odmítnuto. Rozhodnutí Nejvyššího soudu čj. [číslo jednací] nabylo právní moci [datum rozhodnutí].

18. Co se týká právního posouzení, pakliže-li by soud posuzoval řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] jako jediný nárok, jako jediné řízení o jednom nároku, potom by celková délka řízení byla fakticky nepřiměřená a soud by uvažoval o odškodnění takto vzniklé nemajetkové újmy dle ustanovení § 13 a § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. Vzhledem k tomu, že se však jednalo o řízení, které se na základě dvou odpovědnostních titulů zabývalo čtyřmi různými nároky žalobce, má soud za to, že je nutné se vypořádat právě jednak s přiměřeností délky uvedeného řízení a jednak s významem jednotlivých nároků žalobce pro jednotlivé úseky uvedeného řízení, tak jak je shora uvedeno. Soud dospěl k závěru, že částečně řízení ohledně nároku týkající se požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu samotného nezákonného trestního stíhání nebylo nepřiměřeně dlouhé a co se týká nároků, ve kterých byl žalobce dále úspěšný v samotném soudním řízení, tj. nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení v řízení, ve kterém žalobce úspěšný byl, a které pro žalobce mohlo mít význam, na jehož základě by mu nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení fakticky vznikla, taktéž nelze hodnotit optikou ustanovení § 13 zákona 82/98 Sb. a stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 jako řízení, ve kterém by bylo vydáno rozhodnutí v nepřiměřené lhůtě.

19. Pouze k řízení týkající se požadavku na náhradu ušlého zisku, by soud eventuálně mohl dospět k závěru, že celková délka tohoto řízení by byla nepřiměřená, neboť řízení o tomto nároku přesahovalo délku 6 let, avšak v celém tomto nároku žalobce v rámci odškodňovacího řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] byl žalobce zcela neúspěšný. V tomto směru tak soud dospěl k závěru, že zde došlo k nesprávnému úřednímu postupu a vzniku odpovědnostního titulu, na základě kterého by se žalobce mohl domáhat odškodnění, avšak vzhledem k bezvýznamnosti nebo k absenci významu této části řízení pro žalobce, vzhledem k jeho naprostému neúspěchu v těchto fázích řízení soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces tak, jak se ho již dostalo žalobci ze strany žalované je v tomto směru dostačující formou nápravy. Soud tak žalobu zamítl.

20. Soud poukazuje na skutečnost, že nárok u žalované byl uplatněný podáním ze dne [datum]. Již dne [datum] žalobce podává žalobu, žalobu podává ještě před uplynutím šestiměsíční doby, kterou pak zákon 82/98 Sb. dává žalované k možnému projednání uvedeného nároku dle ustanovení dle § 15 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. Dne [datum] byl nárok uplatněný u Ministerstva spravedlnosti Ministerstvo spravedlnosti v zákonné šestiměsíční lhůtě vydalo stanovisko ke dni [datum]. Žalovaná využila zákonnou šestiměsíční lhůtu danou jí k možnému předběžnému projednání nároku, ve svém stanovisku dospěla k závěru ohledně nepřiměřené délky uvedeného řízení s tím, že s tím, že dospěla k závěru, že došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a toto také konstatovala. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že tato forma odškodnění je formou dostačující, byla to žalovaná, která včas poskytla účinnou formu nápravy za tvrzený nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 zákona 82/98 Sb. V tomto směru žaloba, tak jak byla podána, byla podána nedůvodně a je to žalobce, kdo nebyl ve sporu úspěšný a je na místě, aby uhradil žalované náhradu nákladů řízení dle ust§ 142 odst. 1 a 151 odst. 3 osř. za 3 úkony právní služby (podání vyjádření, přípravu na jednání a účast na jednání).