15 C 125/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 1 017 283 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 59 229,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částku rovnající se úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 336 000 Kč od [datum] do [datum], a to vše do 15 od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 622 053,50 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení a částku rovnající se úroku z částky 59 229,50 Kč ve výši 8,05 % od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Řízení se, co do částky 336 000 Kč, zastavuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů ve výši 45 930 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že usnesením Policie České republiky OOK [obec] pod [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přečinu soulože mezi příbuznými dle § 188 trestního zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, kde byl poškozený ohrožen trestní sazbou v rozmezí 5 – 12 let. Dne [datum] byl žalobce vzat do vazby a na základě opakovaných soudních rozhodnutí byl omezen na osobní svobodě pobytem ve vazbě až do [datum], celkem 300 dní. Dne [datum] Krajským státním zastupitelstvím v [obec] ke Krajskému soudu v Plzni byla podána obžaloba. Krajský soud v Plzni dne [datum] vyhlásil rozsudek pod č. j. [spisová značka], kterým žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby zprostil. Proti tomu státní zástupce podal [datum] odvolání. Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání dne [datum rozhodnutí] usnesením pod č. j. [spisová značka] zrušil napadený rozsudek v [obec]. Věc vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum], opět soud rozsudkem žalobce obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, zprostil. Dne [datum] podal státní zástupce v [obec] odvolání a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] odvolání státního zástupce zamítl. Žalobce byl obžaloby zproštěn. Žalobce si zvolil obhájce ex offo, kterému dne [datum] udělil plnou moc k zastupování. Byl povinen za uvedené právní služby uhradit advokátovi odměnu za obhajobu dle vyhlášky 177/1996 Sb. podle § 10 odst. 3 písm. b) 3 100 Kč za jeden úkon a 300 Kč režijní paušál. Celkem se žalobce domáhá náhrady škody v celkové výši 67 283 Kč. Uvedl, že náklady na obhajobu na základě daňového dokladu [číslo] ze dne [datum] a PDD [číslo] ze dne [datum] zaplatil. se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a pobytu ve vazbě. Celková délka řízení trvala 1,5 roku, což je poměrně podstatná délka trvání trestního řízení. Toto mělo dopad na psychiku poškozeného, který po celou tuto dobu žil v nejistotě ohledně rozhodnutí, přičemž byl ohrožen vysokou trestní sazbou, a to 5 – 12 let. Následky v osobnostní sféře poškozeného jsou mimořádné, během trvání vyšetřovací vazby se rozpadla rodina, družka si našla jiného partnera. V romské komunitě byl dehonestován, prakticky nemá ani přes zprošťující rozsudek možnost začlenit se zpět do této komunity, neboť specifikované zákony romské komunity neřeší zprošťující rozsudek, ale samotné trestní řízení a tvrzení poškozených. Z výše uvedených důvodů má proto za to, že v konkrétním případě je důvodná kompenzace za vykonanou vazbu na horní hranici finančního rozpětí ve výši 450 000 Kč, celkem 1 500 Kč za každý den trvání vazby, celkové trvání 300 dní. Žalobce požaduje náhradu 500 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, neboť ve vyšetřovací vazbě musel vyhledat péči specialisty psychiatra. Po propuštění z vazby stále trpí zdravotními problémy psychického rázu, takže se permanentně léčí u psychiatra. Je nucen užívat lék Neurol. Trpí stresem, nespavostí, úzkostmi, není schopen zařadit se do pracovního procesu. Jedná se o zásadní poškození zdraví, které v příčinné souvislosti s nedůvodným trestním řízením a zbytečně dlouhotrvající vyšetřovací vazbou. Není schopen pracovat, vzhledem ke svému původu byl fakticky vyobcován z romské komunity, ve které byl vztahově, majetkově i jinak zakotven. Byl nucen změnit dosavadní způsob života, až do vydání zprošťujícího rozsudku žil pod každodenním stresem a hrozbou trestního stíhání k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který mu mohl být uložen až v délce trvání až 12 let. Následkem více než rok trvajícího psychického stresu došlo k nezvratnému zhoršení zdravotního stavu a diskvalifikace pro plnohodnotný život. Žalobce však samostatně náhradu škody na zdraví nepožaduje. Na jednání soudu dne [datum] byl žalobce poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 k nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání uvedených tvrzení, a to zejména týkající se zaplacení vynaložených finančních prostředků na obhajné, kdy se podává z vyjádření žalobce, že shora uvedená částka vynaložená na zaplacení odměny advokáta v rámci obhajoby žalobce byla zaplacena ze strany jeho matky. A aby, co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a z titulu vykonané vazby, doplnil svá tvrzení a navrhl důkazy k prokázání intenzity zásahu do osobnostní sféry způsobené právě nezákonným rozhodnutím a samotnou vazbou a dodal velký technický průkaz od vozidla, neboť byla požadována i náhrada za cestovné obhájce k hlavním líčením. Co se týká požadavku na odškodnění nemajetkové újmy z titulu vykonané vazby, ze strany žalované byla vazba odškodněna částkou 1 000 Kč. Za 1 den vykonané vazby žalobce požaduje částku 1 500 Kč, uvedl, že byl zadržen přímo ve svém bydlišti na základě výpovědi nezletilé dcery, a to z vazebních důvodů § 67 písm. b) a c) tr. řádu, měl zakázané jakékoliv telefonáty pro kontakt s příbuznými a návštěvy byly pouze za přítomnosti vyšetřovatele. Dopisy mohl psát a dostávat jednou za 3 týdny, byl tak zcela izolován po dobu tří měsíců, než mu byl zrušen vazební důvod podle § 67 písm. b) tr. řádu. Jelikož dozorci věděli o právní kvalifikaci, ze které byl podezřelý, od začátku byl terčem posměchu, ponižování a psychického týrání. Tato situace vyústila v opakovaný pokus žalobce o sebevraždu. Od začátku za ním docházela psycholožka, která mu předepsala léky Mirzaten a Neurol. V vazbě sice mohl chodit na vycházky, ale bál se o svůj život, raději zůstával na cele. Psychický stav se zhoršoval, byly mu navýšené dávky Mirzatenu a Neurolu, dostával dvě dávky Pregabalinu, což jsou silná psychofarmaka, které užíval po dobu 300 dní trvání vazby. Toto mělo zásadní vliv na zhoršení jeho zdravotního stavu. Samotné zadržení a vzetí do vazby znamenalo, že se od žalobce odvrátila velká část příbuzných a známých, družka, se kterou žil 18 let a měl 2 nezletilé děti, na něj podala trestní oznámení v době, kdy už se stýkala s novým přítelem, o čem žalobce nevěděl a to na základě výpovědi nezletilé dcery, které žalobce zakazoval vztah s mnohem starším a problémovým [příjmení]. Díky vazbě se mu zhroutil do té doby velice dobrý vztah s nezletilým synem, který se věnoval boxu. Poté, co byl žalobce vzat do vazby, s boxem jako sportem přestal. Vinou vazby a medikace se jeho stav zhoršil hned [datum] po propuštění z vazby navštívil ambulanci psychiatrické kliniky FN [obec] s diagnózou panické poruchy, spočívající v dekompenzaci následkem škodlivého užívání BZD a bylo doporučeno pokračovat v ambulantní psychiatrické péči. Žalobce začal ambulantně docházet do ordinace MUDr. [jméno] [příjmení]. Od února 2020 se u něj projevují častěji depresivní stavy, úzkostné poruchy. Dne [datum] mu na psychiatrické ambulanci MUDr. [jméno] [příjmení], mu byla diagnostikována forie anxieta insomnie jako následek pobytu ve vazbě, jeho stav hodnotí jako relativně úzkostný a depresivní symptom, panickou poruchu a doporučila zahájení psychoterapie. Od prosince 2020 byl žalobce v pracovní schopnosti, což mu výrazným způsobem komplikuje návrat do normálního života. U žalobce dle psychiatrického vyšetření ze dne [datum] trvá diagnóza F43.2 porucha přizpůsobení, anxiózně depresivní porucha, je zvažována diagnóza F [číslo]. Žalobce požaduje částku 1 500 Kč, k tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/2018. Uvedl že, co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy, při zahájení trestního stíhání žil ve společné domácnosti s jedinou partnerkou [jméno] [příjmení], se kterou měl dvě nezletilé děti. Od roku 2012 do roku 2018 jezdil na občasné brigády do SRN, byl schopen zajistit slušnou hmotnou úroveň celé rodiny. V romské komunitě v [obec] patřil mezi movité respektované osoby s kvalitním rodinným zázemím. Po vzetí do vyšetřovací vazby s ním pravidelný kontakt udržovala pouze matka žalobce a rodinná přítelkyně [jméno] [příjmení], se kterou poté, když zjistil, že dlouholetá družka má přítele se dne [datum] oženil, neboť mu po celou dobu trestního stíhání byla velkou oporou a věřila v jeho nevinu. Po propuštění z vazby a pravomocného zproštění obžaloby nebyl schopen sehnat si zaměstnání, musel si začít půjčovat peníze na běžný život, má napůjčováno 500 000 Kč. Rozvedl se a od dubna 2021, bydlí sám, neboť jeho psychické problémy mu brání v kvalitním sexuálním a manželském vztahu a z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti nemá možnost zaměstnání a legálního příjmu. Trvají psychické úzkostné stavy s nočními můrami, výrazným způsobem omezil i svůj společenský život, když byl propuštěn z vazby, v romské komunity se od něj lidé odvracejí. Má problém komunikovat s dětmi na veřejnosti, aby jej neoznačily náhodou za úchyláka. Před trestním stíháním pravidelně sportovat, cvičil ve fitness, zhubl o 16 kg. Vracejí se mu myšlenky na sebevraždu, přišel o většinu přátel. [příjmení] si vzal příjmení po současné manželce. Předmětné trestní stíhání jej společensky a zdravotně degradovalo a namísto rodinného života, žije v depresích, bere silná antidepresiva, není schopen se zapojit do běžného života a zabezpečit sebe a rodinu. Není schopen trvale chodit do zaměstnání a vydělat dostatek peněz na slušné bydlení.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku, popsala průběh řízení vedený u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka], učinila nespornou skutečnost, že s ohledem na výsledek trestního stíhání žalobce, které neskončilo pravomocným osvobozujícím rozsudkem je usnesení o zahájení trestního stíhání z pohledu zákona nezákonné rozhodnutí. Žalovaná učinila nesporným, že odpovědnostním titulem je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum]. Co se týká vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 67 238 Kč uvedla, že náklady na obhajobu nehradil žalobce, ale jeho matka, což vyplývá z příjmových pokladních dokladů. Matka žalobce, z jejíž strany byl obhájce zvolen, a která hradila náklady obhajoby, účastníkem posuzovaného řízení nebyla. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, uvedla, že se za nezákonné rozhodnutí omluvila. V rámci předběžného projednání nároku vyplatila jako přiměřené zadostiučinění částku 36 000 Kč. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nelze však uzavřít, že by rovněž každou takovouto osobu musel zásadně odškodnit v penězích. K odčinění této újmy postačují jiné peněžní formy odškodnění. Výjimečně se může trestně právní minulost poškozeného jako jedna z posuzovaných okolností při stanovení formy a výše zadostiučinění při úplném posouzení ovlivnit výsledný konkrétní závěr o neprokázání větší než nepatrné vzniklé újmy. Pro osobu, jež byla trestně stíhaná, nebyla odsouzena, utrpěla v tomto důsledku závažnější újmu, v zásadě nemělo být problematickým tvrdit a prokázat, že jí způsobené příkoří předčilo míru, kterou bylo možné odškodnit jinak než penězi. Žalobce byl sice trestně stíhán za trestní čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, který měl spáchat na dítěti, což je obecně považováno za zavrženíhodné jednání, nicméně nelze přehlédnout a nezohlednit, že trestní stíhání vzešlo z obvinění samotné dcery obžalovaného. Skutečnost, že trestní stíhání z tak závažné trestné činnosti probíhalo v důsledku nařčení ze strany vlastní dcery, je vskutku zarážející. Je otázkou, zda žalobce pociťuje příkoří a s tím spojenou újmu ze svého trestního stíhání nebo ze skutečnosti, že podnět k trestnímu stíhání vyšel z obvinění ze strany dcery. Rozpad žalobcovy rodiny nenastal v důsledku trestního stíhání žalobce. [ulice] situace již před zahájením trestního stíhání nebyla ideální, což vyplývá ze svědeckých výpovědí, které zazněly během hlavního líčení. Dcera a syn uvedli, že žalobce matku fyzicky napadal, což ona sama potvrdila. Syn uvedl, že žalobce na ně řve, že žalobce je dokonce zmlátil. O ponižování syna hovořila během hlavního líčení i jeho matka. Ze svědeckých výpovědí vyplývá, že během 18 let, co žalobce žil s matkou svých dětí, udržoval poměr i s jinými ženami. Během vazby se oženil s přítelkyní [jméno] [příjmení], se kterou udržoval poměr ještě před zahájením trestního stíhání, ačkoli byla jeho družkou stále [jméno] [příjmení], matka jeho dětí. Žalované není zjevné, co má žalobce na mysli, že se mu rozpadl rodinný život. Odmítá popsané problémy psychického rázu. Z předložené lékařské zprávy je zde zpráva pouze o aktuálním stavu, avšak příčinu nedokládají. Je třeba vyjít ze své skutečnosti, že žalobce trpěl psychickými problémy již dlouho před zahájením trestního stíhání. Uvedl, že od roku 2012 do roku 2013 navštěvoval lékaře, postupoval různá vyšetření, začal brát léky. V roce 2017 mu ze strany psychiatričky byly změněny léky. Svůj denní rituál žalobce během hlavního líčení shrnul tak, že vstal odpoledne, dal si čaj, pustil si písničku nebo hry a trvalo mu půl až dvě hodiny, než se probral a začal komunikovat. Vstával se špatnou náladou, proto si pouštěl písničky, byl rozčílený, vzal si Neurol. Toto potvrdila i matka žalobcových dětí v tom směru, že začal brát antidepresiva před 5 – 6 lety, toto potvrdila i žalobcova matka. Žalobcovo dlouhodobé užívání psychofarmak už zmiňuje i znalecký posudek, který byl zpracován během trestního stíhání a zpráva vlastní psychiatričky, ta uvedla, že spolupráce byla komplikovaná, když chodil sporadicky a vše za něj řešila družka, když v před zahájením trestního stíhání žalobce trpěl psychickými problémy. Pociťovaná újma žalobce z problematického zařazení do pracovního procesu ve vztahu k trestnímu stíhání absurdní, ze svědeckých výpovědí vyplývá, že po dobu družského vztahu s matkou dětí, který trval 18 let, nikde nepracoval. Skutečně, že žalobce nikde nebyl zaměstnán, potvrdila i jeho matka, rovněž žalobcova tehdejší družka v průběhu trestního řízení potvrdila žalobcův vztah k práci, když odpověděla, že žalobce nebyl po dobu jejich vztahu ani na brigádě. Nějaký čas žili spolu s žalobcem z podpory od sociálky, žalobce hrál automaty, peníze mu dávaly milenky. Ohledně zásadního trvalého poškození zdravotního stavu, toto není předmětem řízení. Co se týká vykonané vazby, tato trvala 300 dní, žalovaná dospěla k závěru, že je na místě odškodnit ji ve výši 1 000 Kč za jeden den, celkem 300 000 Kč. Tato částka byla žalobci vyplacena. Žalovaná tak vyplatila částku 300 000 Kč za vykonanou vazbu a částku 36 000 Kč za samotnou nemajetkovou újmu. Žalovaná sporovala celou situaci ohledně zaplacení částky, kterou měl žalobce dlužit své matce na vynaložených nákladech na obhajobu, uvedla, že půjde o cestovné, pokud jde o samotné úkony zde sporovala úkon, a to návrh na doplnění dokazování ke Krajskému soudu v Plzni na čísle listu 585 trestního spisu, když návrh na doplnění dokazování není účtovatelným úkonem podle advokátního tarifu, k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a, co se týká hlavního líčení Krajského soudu v Plzni od 8:15 do 10:37 hod. dne [datum], toto proběhlo od [číslo] do 10:13, nejedná se proto o dva úkony, ale pouze o 1 ve výši 3 100 Kč, co se týká cestovného, toto žalovaná nepovažuje za účelné, když na účtované trase [obec] – [obec] existuje přímý spoj hromadné dopravy. Náklady na obhajobu neuhradil žalobce, ale jeho matka, jak vyplývá z příjmových pokladních dokladů, které byly předloženy, matka žalobce však účastníkem posuzovaného řízení nebyla. K doplnění týkající se požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí odkázala na doplňující vyjádření žalobce s tím, že trestní stíhání započalo v důsledku trestního oznámení, které na něj podala tehdejší partnerka a výpovědi jeho dcery. Otázkou zůstává, proč žalobce pociťuje příkoří a s tím spojenou újmu ze svého trestního stíhání nebo ze skutečnosti, že podnět k trestnímu stíhání vyšel z obvinění ze strany osob jemu blízkých a dalšího chování žalobci blízkých osob. Byl-li žalobce křivě obviněn z trestné činnosti, měl by se primárně domáhat odškodnění po osobě nebo osobách, které jej nepravdivě obvinili. Poznámku žalobce o tom, že ze strany dozorců a vyšetřovatelů a policie byl týrán a bál se o svůj život, považuje žalovaná za nepodložené a zcela takové obvinění odmítá. Pokud žalobce uvádí, které léky v souvislosti se svým psychickým stavem užívá, a to neurol: ráno a večer, někdy odpoledne 2 x až 3x denně a žalobce měl užívat Argofan a Medorisper a žalobce uvádí, že většinu času sám tráví v autě, jezdí od rána do večera, nelze se nad tímto vyjádřením nepozastavit, řízení vozu při medikaci, jak jej popisuje žalobce, je zcela vyloučeno, a toto vyplývá z příbalových letáků uvedených léků. Pakliže žalobce odkazuje na svůj špatný psychický stav, žalovaná odkázala na protokol o hlavním líčení v bodě 12 rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kdy žalobce shrnuje denní rituál před zahájením trestního řízení, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, uvádí, že konzumace psychofarmak byla u žalobce na denním pořádku ještě před zahájení trestního řízení kdy uvedl, že denní rituál obžalovaného byl vždy takový, že vstal odpoledne, dal si čaj, pustil písničky na YouTube nebo si pustil rovnou hry, pak půl až 2 hodiny mu trvalo, než se probral a začal komunikovat, vstával se špatnou náladou, proto si hned pouštěl písničky nebo hry. Pokud byl hodně rozčílený vzal si Neurol, v obýváku čekal, než zabere. Dne 5. 2. obžalovaný vstal až kolem třetí odpoledne, kde je žalobcovo tvrzené nadšení pro sport. Dlouhodobé užívání antidepresiv plyne i ze svědeckých výpovědí provedených na hlavním líčení s tím, že žalobce je užíval 5 - 6 let před zahájení trestního stíhání a z psychiatrické zprávy, která byla přečtena při hlavním líčení vyplývá, že spolupráce se žalobcem byla komplikovaná, chodil sporadicky, pro léky si vysílal družku. Dlouhodobé užívání psychofarmak potvrdila i žalobcova matka. Pakliže uváděl, že měl ideální rodinné vztahy a v romské komunitě v [obec] patřil mezi movité a respektované osoby s kvalitním rodinným životem, odkazuje na hlavní líčení, s tím, že v bodě 17 žalobce uváděl, že [jméno] vždy věděla o milenkách obžalovaného, milenky vodil domů, ale doma s nimi sex neměl, pod bodem 24. [jméno] [příjmení], dcera žalobce uvádí, že obžalovaný matku často mlátil, pod bodem 44. [jméno] [příjmení], bývalá partnerka uváděla: docházelo k hádkám a bití ze strany obžalovaného, pod bodem 45: [jméno] [příjmení] byla celých 18 let zvyklá na milenky obžalovaného, které měl pořád, pod bodem 46: [jméno] [příjmení]: po celou dobu ji obžalovaný fyzicky napadal, poslední dobou to už bylo řidčeji, dříve u toho jednání byly přítomné i děti, když byly starší tak nikoliv, pod bodem 50: [jméno] [příjmení], asi 3 x opustila svědkyně společnou domácnost návazně na fyzické násilí ze strany obžalovaného. Pod bodem 51. [jméno] [příjmení]: obžalovaný odmalička syna [jméno] ponižoval, pod bodem 52. [jméno] [příjmení] svědkyně, potvrdila, že [jméno] [příjmení], jedna z tehdejší milenek obžalovaného s nimi bydlela ve společné domácnosti. Pod bodem 69. [jméno] [příjmení], matka žalobce, nikdy neviděla, že by obžalovaný [jméno] bil, ale hádali se. Pod bodem 75. [jméno] [jméno], syn žalobce: otec hodně nadával na matku, mlátil ji, svědek třeba vyhrál zápas v boxu a obžalovaný ho zmlátil, že to bylo špatně. Obžalovaný vstává až kolem dvanácté, obžalovaný na ně stále řve, matka nikoliv. Pod bodem 49. [jméno] [příjmení] uvedla, že za dobu, co spolu žili, nikde žalobce nepracoval, a to ani brigádně, hodně hrál automaty, obžalovanému dávali peníze i jeho milenky, pod bodem 71 trestního rozsudku [jméno] [příjmení] matka žalobce uvedla, že obžalovaný nikdy nepracoval. Žalobce byl v minulosti několikrát trestně stíhán, jak lze vyčíst z jeho opisu evidence rejstříků trestů.

3. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání ze spisu Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka], a to tak, že usnesením Policie České republiky OOK [obec] [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení § 185 odst. 1 odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinu soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a při činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a žalobce byl ohrožený trestní sazbou v rozmezí [číslo] let. Dne [datum] byl žalobce vzat do vazby, a to i dle § 67 písm. b) tr. řádu, žalobce byl omezen do [datum], celkem 300 kalendářních dnů. Dne [datum] Krajské státní zastupitelství v Plzni podalo pod sp. zn. [spisová značka] obžalobu. Následovala hlavní líčení dne 15. a [datum] a 29. 11. a [datum]. Dne [datum] byl vyhlášený rozsudek, který žalobce podle § 226 písm. a) tr. řádu obžaloby zprostil. Krajské státní zastupitelství v Plzni dne [datum] podalo odvolání v neprospěch žalobce. Vrchní soud v Praze dne [datum] ve veřejném zasedání pod č. j. [spisová značka] napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] ve věci proběhlo hlavní líčení, na kterém byl žalobce dle ustanovení § 226 písm. a) tr. řádu opět obžaloby v plném rozsahu zprostěn. Dne [datum] bylo podáno odvolání ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [spisová značka] odvolání zamítl a k tomuto datu byl žalobce obžaloby pravomocně zproštěn.

4. Tvrzení ohledně zdravotního stavu žalobce má soud za prokázané z potvrzení Fakultní nemocnice [obec] ze dne [datum] ve 14:26 hodin, kdy MUDr. [jméno] [příjmení] vyšetřila žalobce s tím, že tento uvedl, že od roku 2013 byl v psychiatrické péči nejprve pro panickou ataku u MUDr. [příjmení], poslední medikace byl Neurol a Pregabalin, naposledy byl u této lékařky před dvěma roky, tj. v roce 2017, však uvedl, že Neurol bere na noc. Ve vazbě bral Neurol pořád, bylo to pro něj těžké, taky chtěl utlumit, má nespavost, měl závěr anamnézy F [číslo] panickou poruchu s počínající dekompenzací, škodlivé užívání BZD. Z lékařské zprávy ze dne [datum] ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobce trpí úzkostnou poruchou, byl mu předepsán Neurol 1 x denně. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobci bylo vystaveno potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání, a to dne [datum]. Z lékařské zprávy ze dne [datum] vyplývá, že u MUDr. [jméno] [příjmení] byl sledován od února 2020, kdy dochází častěji k depresivním stavům, na podkladě neoprávněné vazby byl propuštěn a zbaven obvinění. Zhubl na 95 kg, po propuštění měl 78 kg. Užívá Neurol, Alyricum, úzkostná porucha depresivní stavy, toto vyplývá i z lékařské zprávy ze dne [datum] z vyšetření psychiatrie ambulance MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že dne [datum] se žalobce dostavil na vyšetření a jedná se o prvokontakt s 38-letým pacientem, který přichází pro diagnózu fórie anxietu insomnie jako následek pobytu ve vazbě. Stav hodnotí jako reaktivní, úzkostní a depresivní SI panickou poruchu a abusus alprazolamu.

5. Z příjmového pokladního dokladu 021 má soud za prokázané, že JUDr. [jméno] [příjmení] byla ze strany [jméno] [příjmení], matky [příjmení]. [příjmení], předána dne [datum] částka 40 000 Kč a ze stvrzenky 025 vyplývá, že JUDr. [jméno] [příjmení] byla ze strany [jméno] [příjmení], matky [jméno] [příjmení] předána dne [datum] částka 30 000 Kč jako záloha na obhajobu.

6. Soud má za prokázané z potvrzení ze dne [datum], že [jméno] [příjmení] si v roce 2019 půjčila od [právnická osoba] [příjmení] částku 300 000 Kč, které zapůjčila [jméno] [celé jméno žalobce] pro jeho potřebu a z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], že si v černu 2020 vzala půjčku ve výši 200 000 Kč pro pana [jméno] [celé jméno žalobce], manžela dcery [jméno] [příjmení], ten se zavázal půjčku pravidelně splácet každý měsíc v částce 3 801 Kč.

7. Soudu bylo předloženo ze strany žalobce potvrzení [právnická osoba] pro [jméno] [celé jméno žalobce]: tímto vám oznamujeme, že z důvodů vaší zdravotní indispozice nejste schopen vykonávat jak časově, tak fyzicky práci v naší společnosti, toto není nijak datováno.

8. Z potvrzení MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce dochází na navazující péči psychiatrickou a psychologickou a jedná se o poruchu adaptace posttraumatické stresové poruchy, po obvinění dcerou ze sexuálního zneužívání byl zproštěn viny, závislost na Neurolu, desociální porucha osobnosti, je v péči od prosince 2020 pro reaktivní úzkostně depresivní stav, je nastavena medikace antidepresivy. Postupně je redukce BZD Alprazolam nahrazován Pregabalinem, pro zvýšenou senzitivní vztahovačnost pak nasazen Medorispen. Žalobce referuje o pocitech nespokojenosti, je znechucený odloženými soudními jednáními, nic se neděje, nikdo se k tomu nepostaví čelem, popisuje stav psychického diskomfortu, vnitřního chvění, poruch spánku, kolísání nálady. Je ve zprávě orientovaný, psychomotorické tempo je v normě, řeč plynulá, srozumitelná, verbální fluence v normě, slovník obvyklý, soustředěný, pozornost bez poruch. Posttraumatická symptomatika Fokus na obtíže vrátit se do původního života, popisuje trauma, nepojmenovává tak bulie a hedunie pokleslé, bez projevu akutní tenze, bez auto či hetero agresivních tendencí sucidiální ideace má vágní, popírá tendenci, má důvody žít, fórie subdepresivní, hovorem ji lze odklonit, poruchy spánku. Diagnóza F 432: porucha přizpůsobení anxiózně depresivní porucha. To stejné vyplývá i ze zprávy stejné lékařky ze dne [datum] a [datum] s tím, že ze zprávy ze dne [datum] vyplývá, že se jednalo o prvokontakt se žalobcem. má soud prokázané z potvrzení o zaměstnání ze strany MUDr. [příjmení], že žalobce se dostavoval na vyšetření v průběhu prosince až května 2021, kdy byl dočasně neschopným plnit své povinnosti uchazečů o zaměstnání z důvodu nemoci.

9. Majetkovou situaci má soud za prokázanou z centrální evidence exekucí založené ze strany žalované tak, že minimálně od roku 2006 jsou vůči žalobci vedeny exekuční řízení, a to minimálně 17 exekucí do současné doby.

10. Soud má za prokázané z potvrzení Úřadu práce České republiky kontaktní pracoviště [obec], že žalobce byl veden jako uchazeč o zaměstnání již v průběhu s tím, že v letech, a to od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], kdy vždy došlo k sankčnímu vyřazení a od [datum] byl dosud v evidenci. Poslední zaměstnání u jmenovaného bylo od [datum] do [datum] u firmy [ulice] služba České republiky, žádné jiné zaměstnání Úřad práce neevidoval.

11. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona - náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

13. Co se týká náhrady nákladů vynaložených na právní zastoupení, tyto byly požadovány k zaplacení v částce 67 283 Kč, jako náhrady za jednotlivé úkony právní služby, kterých se právní zástupce žalobce, jako obhájce v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni č. j. [spisová značka] účastnil a v cestovném vozidlem BMW RZ 4 P 4 [číslo]. Ze strany žalované byla prvotně sporována skutečnost, že by žalobci fakticky škoda vznikla, když z příjmových dokladů, a toto má soud za prokázané, vyplývá, že částku 70 000 Kč jako náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení žalobce v uvedeném řízení zaplatila jeho matka. Následovala problematika hrazení této částky, kdy předložené důkazy, a to kvitance předložené ze strany žalobce a neodpovídají realitě, neboť částka 70 000 Kč měla být vyplacena z částky vyplacené na odškodném žalobci, kdy však toto vyplacení odškodnění následovalo až teprve po kvitanci, která měla být sepsána ze strany matky o převzetí částky 70 000 Kč. Z jejího výslechu má soud za prokázané, že nicméně v konečném důsledku k faktické úhrady částky 70 000 Kč ze strany žalobce jeho matce fakticky došlo a byly tak splněny předpoklady pro vznik škody na straně žalobce. Soud uvěřil výslechu svědkyně [příjmení], že ta předpodepsala kvitanci úhrady dluhu, ovšem k faktickému splnění došlo až o den později. Tím vznikla disproporce mezi časovou posloupností předávání finančních prostředků mezi advokátem, žalobce a svědkyní. Zásadní však pro přiznání náhrady škody je faktické potvrzení svědkyně [příjmení], že finanční prostředky vynaložené na obhajobu žalobce v době vyhlášení rozsudku jí byly uhrazené.

14. Co se týká jednotlivých úkonů, tyto soud dohledal ve spise Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka] s tím, že soud za důvodné považuje účelně vynaložené náklady níže uvedené úkony právní služby. Soud považuje za účelně vynaložený úkon právní služby úkon dne [datum] převzetí věci ve výši 3 100 Kč, ze dne [datum] prostudování spisu, ze dne [datum] vazební zasedání u Krajského soudu v Plzni od 10 do 11:20 hod. ve výši 3 100 Kč, dne [datum] stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ve výši jedné poloviny úkonu,tj. ve výši 1 550 Kč, úkon účast u hlavního líčení dne [datum] od 8:15 do 12. 45 hod. a dne [datum] účast u hlavního líčení Krajského soudu v Plzni od 8:15 do 12:10 hod. Dne [datum] byl podán návrh na doplnění dokazování ke Krajskému soudu v Plzni, dne [datum] byl obhájce žalobce účasten u hlavního líčení Krajského soudu v Plzni od 8:30 do 12:05 hod. a dne [datum] byl obhájce žalobce přítomen také u hlavního líčení u Krajského soudu v Plzni od 8:15 do 10:37 hod. Bylo podáno dne [datum] písemné vyjádření k odvolání proti rozsudku a dne [datum] byl obhájce přítomen u veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze, od 9 – 10.30 hod. hodin.

15. Soud stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení účelně vynaložených nákladů není zcela správný, a to zejména u úkonů týkajících se návrhu na doplnění dokazování u Krajského soudu v Plzni dne [datum], kdy i dle názoru soudu se nejedná o účtovatelný úkon právní služby dle vyhlášky 177/96 Sb. zejména v situaci, kdy tento neobsahuje právní rozbor ani odůvodnění. K tomu usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum], hlavní líčení trvalo od od 8:15 do 10:37 hod s tím, že však od [číslo] - 10. 13 bylo přerušeno a jednalo se tak pouze o 2 úkony právní služby ve výši 6 200 Kč a tomu odpovídající 2 režijní paušály. Soud tak nepřiznal částku za 2 úkony právní služby a 3 100 Kč plus DPH, celkem částku 7 502 Kč.

16. Co se týká úkonů žalobce, tento požadoval pouze 12 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu á 300 Kč, tedy režijních paušalů méně, než jich ve skutečnosti fakticky žalobci příslušelo. V situaci, kdy tento počet je nižší než faktický, bylo možné přiznat žalobci náhradu za všech 12 požadovaných, neboť k nepřiznané odměně za úkony služby, jsou režijní paušály obsažené i ve zbývajících úkonech právní služby.

17. Co se týká cestovného, žalobce požadoval cestovné vozidlem BMW RZ 4 P 4 [číslo] s tím, že na jednání soudu byl vyzván k předložení. Stalo se tak sice až na jednání soudu dne [datum]. Soud však uvedený důkaz z důvodu dobrých mravů provedl. Žalobce požadoval na cestovném úhradu pouze ve výši 455,80 Kč, za cestu [obec] [obec] a zpět v délce 212 km, při spotřebě 6,7 [číslo] km, při ceně motorové nafty 31,80Kč. Soud tomuto požadavku vyhověl. Námitka žalované o možném použití prostředku veřejné dopravy dle soudu není důvodná. Právní zástupce žalobce není o použití vozidla na rozdíl od svědka žádat. Zároveň i částka požadovaná žalobce je částka odpovídající ceně jízdenky.

18. Soud přiznal ztrátu času ve výši 100 Kč za každou započatou hodinu, a to 4 x 100 Kč ve výši 400 Kč. A to právě k cestě k zasedání u Vrchního soudu v Praze dne [datum].

19. Co se týká požadavku na náhradu za vykonanou vazbu žalobce ze strany žalované, žalobci byla vyplacena částka 1 000 Kč za 1 den vykonané vazby, když soud má za prokázanou skutečnost, že žalobce byl ve vazbě po dobu 300 dní. Soud k tomuto stejně jako žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě při odškodnění jednoho dne nezákonného zbavení osobní svobody vykonanou vazbou ve výši 500 až 1 500 Kč. Zároveň určil parametry, ke kterým by soud měl přihlížet, a na které odkazoval i sám žalobce, a to zásahy do osobnostní sféry s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kdy podle tohoto rozsudku jsou základními relevantními kritérii pro stanovení přiměřené výše zadostiučinění za vazbu v trestním řízení, které neskončilo odsouzením, zpravidla povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopad do svobody pohybu, či do práva na soukromí, a že v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. V uvedeném rozsudku Nejvyšší soud také konstatoval, že samostatným odlišným nárokem zůstává případná újma na zdraví způsobená protiprávní vazbou, důvodnost takovéhoto nároku by měla být v souladu s § 20 zákona č. 58/69 Sb. po [datum] podle § 26 zákona 82/98 Sb., posuzována podle obecných občanskoprávních předpisů vztahující se k náhradě škody na zdraví, k tomu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kdy v obecné rovině tento potvrdil, že nárok na odškodnění za poškození zdraví žalobce je nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a zákona 82/98. Sb. Na základě shora uvedeného vyplývá, že případná újma na zdraví žalobce, která však v tomto řízení samostatně požadována není, by měla být posouzena jako samostatný nárok podle obecných občanskoprávních předpisů, vztahující se k náhradě škody na zdraví, nikoliv v rámci posouzení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou. Za dané situace se soud zabýval pouze základními kritérii, a to je povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Soud k tomu uvádí, že je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce byl stíhán za trestné činy podle § 185 odst. 1 odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. a) ze zločinu znásilnění, přečinu soulože mezi příbuznými dle § 188 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kde byl poškozený ohrožen trestní sazbou ve výši [číslo] let a žalobce byl na 300 dní omezen na osobní svobodě právě výkonem vazby s tím, že v první fázi se první 3 měsíce se jednalo o vazbu dle ustanovení § 67 písm. b) tr. řádu, o vazbu koluzní, soud přihlédl zejména k situaci, že žalobce byl stíhán za trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, který měl spáchat na dítěti, na své dceři s tím, že lze obecně konstatovat, že tento trestný čin je ze strany společnosti považován za jednání zvláště zavrženíhodné a zároveň byl na počátku vazebního stíhání omezen nejzávažnějším typem vazby, a toto z toho důvodu, aby nemohl ovlivňovat svědky, takže byl kontrolován ve stycích s rodinnými příslušníky, byla mu omezená i možnost zasílání a přijímání dopisu na 1 x za 3 týdny a podobně. Co se však týká dalších žalobních tvrzení o tom, že se pokusil o sebevraždu ve vazbě, popřípadě, že by byl v péči psychiatra nebo psychologa nebo, že by byl týrán nebo ohrožován ze strany jak dalších vězňů, tak i ze strany dozorců, toto zůstalo pouze v rovině tvrzení. Co se týká samotného psychického stavu žalobce, jednak soud poukazuje na shora uvedenou judikaturu, týkající se možného zásahu do zdraví žalobce s tím, že toto není předmětem posuzování v rámci samotného odškodňování vzniku nemajetkové újmy z titulu vykonané vazby. Zároveň je nutné poukázat že, co se týká návštěv rodiny nebo rozpadu rodiny. Z důvodů vykonané vazby nebo trestního stíhání žalobce je nutné poukázat na skutečnost, že to byla dcera žalobce a jeho matka dcery žalobce, manželka žalobce, která podala právě trestní oznámení na žalobce právě pro tvrzený trestný čin znásilnění nezletilé dcery, je nutné poukázat na skutečnost, že evidentně rodinná situace nebyla reálně dobrá již v době před zahájením trestního stíhání žalobce a před vzetím do vazby. Žalobce ani netvrdil žádné další konkrétní okolnosti, které by zdůvodňovaly vyšší a denní sazbu za 1 den omezení svobody, kdy pouze poukazoval právě na skutečnosti týkající se jeho zdravotního stavu. Soud poukazuje i na skutečnost, že žalobce navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví k psychiatrickému vyšetření a stanovení diagnózy, kdy však soud poukazuje na skutečnost, že žalobce touto žalobou se domáhá požadavku na náhradu nemajetkové újmy, nikoliv náhrady škody na zdraví, z tohoto důvodu i vypracování znaleckého posudku nepovažuje za důvodné, kdy soud v rámci odškodnění dle zákona 82/98 Sb. tvrzené vzniklé nemajetkové újmy poukazuje na skutečnost, že nemajetková újma způsobená nezákonným omezením osobní svobody vazbou je niterným prožitkem poškozeného, je zde na žalobci, aby konkrétně tvrdil takovéto poškození, takovýto zásah a intenzitu tohoto zásahu do jeho vnitřní sféry žalobce s tím, že k tomuto neslouží prokazování znaleckými posudky ohledně poškození zdraví. Jak je shora uvedeno, jedná se o samostatný nárok, který však v tomto řízení ze strany žalobce požadován nebyl. Soud dospěl k závěru, že nelze odhlédnout ani od situace, že i dle sdělení Úřadu práce, žalobce již byl ve výkonu trestu odnětí svobody, toto samotné vyplývá i ze samotného opisu výpisu rejstříku trestů. Soud dospěl k závěru, že částka 1 000 Kč, tak jak byla přiznána žalobci jako náhrada nemajetkové újmy z titulu vykonané vazby, je částka dostačující a schopná plně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Co se týká požadavku na náhradu odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, jímž bylo usnesení Policie České republiky o zahájení trestního stíhání, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Mezi účastníky bylo nesporné, že toto rozhodnutí ve světle judikatury k zákonu 82/98 Sb. lze hodnotit jako rozhodnutí nezákonné, neboť trestní stíhání žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem, a to dle ustanovení § 226 písm. a) tr. řádu. K otázce odškodnění za nezákonné rozhodnutí soud uvádí, že dle konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] a spisová značka [spisová značka], publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí, ročník 91, platí, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskočilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zastavení trestního řízení, které byť nikoliv výslovně, ruší účinky zahájení trestního stíhání a rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. a je tak pro tyto účely rozhodnutím nezákonným. Zakládá tak nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo vedeno trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin amnestován. Soud v žádném případě nedovodil ze strany žalované ani nebylo nijak tvrzeno, že by si žalobce trestní stíhání zavinil sám, nebo že by toto trestní stíhání skončilo udělením milosti, nebo amnestií. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí soud ve věci shledal. Žalobce byl nedůvodně a nezákonně ve smyslu zákona 82/1998 Sb. trestně stíhán. Existence shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul žádný z účastníků ani netvrdil a soud je, jak je uvedeno shora, neshledal. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo [spisová značka] s tím, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje. Musí být újma založena jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Protože se jednalo o odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, nikoliv z nepřiměřené délky řízení, soud provedl shora uvedené dokazování a zjišťoval tak intenzitu, kterou trestní stíhání zasáhlo do osobnostních práv žalobce a jaká forma a jaká výše odškodnění je třeba k reparaci takto vzniklé nemajetkové újmy. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Vznikem materiální újmy i dle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. US [číslo] je spojeno vždy s individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob a toto není na místě presumovat, ale prokazovat. Soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [číslo jednací] s tím, že o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích, představuje opak škody. Nemajetková újma je nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění, lze tak hovořit o škodě morální, ideální i materiální, za kterou náleží poškozenému peněžitá materiální satisfakce. Projevuje se v těžce definované sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. K tomuto občanský zákoník komentář svazek VI. § [číslo] – [číslo] [obec]: WOLTERS KLUWER 2014 a dále vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dodány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou, je nutné posoudit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčená ve složkách tvořících nemajetkovou sféru žalobce jednotlivce. Neprokazuje se to, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod cítit se poškozeným viz. [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci [obec], Leges 2014 a dále nález Ústavní soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3183/2015 odst. 48, stát svými právními normami rozčlenil svůj vztah ke stěžovatelce do více linií, do linie trestních včetně opakovaného řízení před obecními soudy o náhradě majetkové újmy řízení, o náhradě nemajetkové újmy pak rozdělil do dvou dílčích řízení při soudech v řízení ve více stupních. Svůj vztah ke stěžovatelce stát deklaroval i právními předpisy, které zakotvují pravidla trestního a civilního řízení i hmotně právní předpoklady dané trestním zákonem jakož i zák. 82/98 Sb., činí tak ve snaze maximálně objektivizovat kontrolu svého jednání a vzájemnou nezávislost, přezkum jednotlivých svých dílčích složek. Podle tohoto širšího pojetí újmy u osobního soukromí, které takto zastává i Ústavní soud,„ respektování soukromého života zahrnuje do určité míry i právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi“. Součástí soukromého života se proto stává rodinný život zahrnující i vztahy mezi manžely i blízkými příbuznými, neboť součástí rodinného života jsou nejen jejich sociální a morální vztahy, nýbrž také zájmy materiální povahy přispívající k rozvoji osobnosti každého z nich (obdobně srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 517/99, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], nebo např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, [právnická osoba] 2004). Jisté přitom je, že zásah proti právu na soukromí (rodinný život) ostatních členů rodiny je ve skutečnosti vždy až odvozeným od prvotního zásahu do práva na ochranu osobnosti (zde do práva na život), jímž byl postižen jeden z jejích členů.

21. Žalobce byl vyzván na jednání soudu dle ustanovení § 118 a odst. 1 a 3 osř k nutnosti doplnění tvrzení ohledně intenzity zásahu, který měl být žalobci takto vedeným nezákonným rozhodnutím způsobem, kdy žalobce poukazoval zejména na zásahy v rovině rodinné, k tomuto soud však poukazuje na skutečnost, že to byla manželka a dcera žalobce, které proti němu podaly shora uvedené trestní oznámení, na jehož základě byl žalobce trestně stíhán, zároveň v době trestního stíhání si jeho manželka našla dalšího partnera, došlo k rozvodu a žalobce se ještě v době vedení trestního stíhání znovu oženil se svojí předchozí milenkou, tato skutečnost, že se jednalo o intimnější vztah mezi žalobcem a slečnou [příjmení], vyplývá právě i ze samotného rozsudku Krajského soudu v Plzni [číslo jednací], a to vypovědi [jméno] [příjmení], kdy bylo potvrzeno, že se jednalo o jednu z tehdejší milenek žalobce, která bydlela se žalobcem již předtím ve společné domácnosti nějaký čas. Tato sama, [jméno] [příjmení] uvedla, že se obžalovaným seznámila v létě roku 2013. Následně ještě v průběhu trestního stíhání žalobce došlo k tomu, že žalobce se s [jméno] [příjmení] oženil. Co se týká tvrzení o standardním rodinném vztahu nebo manželském vztahu a standardní fungování rodiny žalobce a jeho původní manželky a dětí. Má soud za vyvrácenou opět z uvedeného rozsudku, tak jak toto uvádí žalovaná, kdy z výslechů, jak bývalé manželky [jméno] [příjmení] vyplývá, že ze strany žalobce vůči ní docházelo často k hádkám a bití ze strany žalobce, po celou dobu manželství ji fyzicky napadal. V návaznosti na fyzické násilí asi 3 x svědkyně opustila obžalovaného, pokaždé se vrátila, 1 x nahlásila toto na policii. Shora uvedené potvrdila právě i dcera žalobce i syn žalobce [jméno] [jméno] s tím, že jej otec často mlátil. Toto vyplývá i z výpovědi [jméno] [příjmení], matky žalobce s tím, že nikdy neviděla, že by manželku mlátil, ale často se hádali. Soud tak dospěl k závěru, že nelze dospět k závěru, že by došlo k shora uvedeným trestním stíháním nebo vykonanou vazbou k rozpadu rodinného života žalobce, když dle výpovědí svědků v trestním řízení nelze dospět k závěru, že by se jednalo o standardní manželský nebo rodičovský vztah žalobce k manželce nebo dětem. Je nutné poukázat, že evidentně se původní manželství nerozpadlo z důvodu vedeného trestního stíhání, ale z důvodu udání žalobce právě ze strany jeho dcery i ze strany jeho manželky ohledně právě trestného činu znásilnění, pro které byl žalobce následně trestně stíhán a jehož odškodnění je předmětem tohoto řízení. Je tak nutné dosledovat příčinu a příčinnou souvislost rozpadu manželství, nikoliv k samotnému vedení trestního stíhání vůči žalobci, ale právě k tomu co trestnímu stíhání předcházelo, a to chování [jméno] [příjmení] i její dcery a dcery žalobce [jméno] [příjmení]. Zároveň nelze konstatovat, že by to byl žalobce, kdo by se choval mravně a v souladu s předpokládaným mravním kodexem otce a manžela, kdy z těchto výpovědí vyplývá, že žalobce se dopouštěl fyzického násilí vůči bývalé manželce vůči dětem. Co se týká tvrzeného zásahu do pracovní sféry s tím, že u žalobce v důsledku vykonané vazby a trestního stíhání došlo k poškození zdraví a nutnosti braní léků, zejména antidepresiv a psychofarmak, soud uvádí, že i z výpovědi [jméno] [jméno] vyplývá, že otec před tím nikde nepracoval, toto samotné vyplývá i z potvrzení Úřadu práce s tím, že u žalobce evidují jediné zaměstnání, a to v době výkonu trestu odnětí svobody. Pakliže žalobce uváděl, že měl pracovat brigádně pro kamionovou dopravu, toto soud za prokázané nemá, naopak soud toto má vyvrácené právě z předložených důkazů. Co se týká tvrzení, že žalobce v důsledku nemožnosti vykonávat zaměstnání, že si musel vzít půjčky, toto vyplývá, že tyto půjčky si vzaly osoby odlišné od žalobce, byť pro něj, a to jeho manželka a jeho matka s tím, že je nutné poukázat na skutečnost, že zde dle názoru soudu je zde přetržená příčinná souvislost. Jednalo se o volní rozhodnutí osob blízkých žalobci, kteří se mu rozhodli nějakým způsobem vypomoci, a bylo to čistě jejich rozhodnutí. Soud ani nemá za prokázanou skutečnost, že by se žalobce do této situace dostal právě v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo vedení vazby. Naopak soud má za prokázané z výpisu z centrálního registru exekucí, že již od roku 2006 je vůči žalobci vedeno celkem 17 exekucí. Nejedná se tak o to, že by se do špatné ekonomické situace dostal žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí a vedeného trestního stíhání, ale v této špatné ekonomické situaci již od roku 2006 konstantně. Co se týká zásahu do zdraví, zde je masivně namítán právě zásah do zdraví, zejména v důsledku vazby a i následně i odvozeně nesamotného nezákonného rozhodnutí a na základě něhož bylo vedeno trestní stíhání, k tomuto soud však uvádí, že co se týká samotného psychického zdraví nebo psychické kondice žalobce již v době před zahájením trestního stíhání žalobce trpěl panickou atakou. Měl se dostavovat k lékaři, kdy toto, jak vyplývá z uvedeného trestního řízení. Ne zcela plně využíval, dostavoval se na vyšetření nepravidelně, pro léky posílal třetí osoby. Zároveň již v době před zahájením trestního stíhání žalobce bral psychofarmaka a zejména Neurol, toto vyplývá opět i z jednotlivých svědeckých výpovědí z rozsudku sp. zn. [spisová značka] krajského soudu v [obec]. Jednalo se maximálně pouze o prohloubení tohoto nezdravého psychického stavu žalobce v důsledku vedení nezákonného trestního stíhání.

22. Co se týká srovnávací judikatury: žalobce žádnou judikaturu ke srovnání k obdobným případům, ve kterých by byla přiznána částka odškodnění nemajetkové újmy vyšší než 36000 Kč, tak jak tato částka byla ze strany žalované přiznána, předložena nebyla. Soud z vlastní iniciativy odkazuje na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kdy v obdobném případě byla žalobci přiznána nemajetková újma ve výši 40 000 Kč, jednalo se o trestný čin dle § 185 odst. 1 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Trestní stíhání tohoto poškozeného trvalo 1 rok a 9 měsíců, žalobce tvrdil, že došlo k zásahu do osobnostní sféry, zejména i dehonestaci jeho osoby, v očích veřejnosti hrozilo mu [číslo] let. Jednalo se o čin, který je obecně spojen s vyšším společenským odsouzením. Soud dospěl k závěru, že má za prokázanou skutečnost, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, na jehož základě bylo vedeno i nezákonné trestní stíhání, a že nezákonné trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] - [datum], celkem 18 měsíců, žalobci hrozila trestní sazba ve výši [číslo] let, zároveň se jednalo o trestný čin, který je obecně zavrženíhodný ze strany společnosti. Co se týká dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, nebyl navržen výslech žádného svědka ani žalobce k prokázání tvrzení ohledně vzniku nemajetkové újmy, soud vycházel pouze z předloženého čestného prohlášení žalobce a ze samotných tvrzení žalobce a i lékařských zpráv k tvrzení o poškození zdraví v důsledku nezákonného rozhodnutí, soud má za prokázanou skutečnost, že zejména ve zdravotním stavu žalobce došlo k zásahu, je však otázkou jakou intenzitou došlo k prohloubení stavu žalobce samotným vedením nezákonného trestního stíhání a vykonanou nezákonnou vazbou, když soud má za prokázané z předložených důkazů, že ze strany žalobce i v době před zahájením trestního stíhání byly psychické problémy, tyto vyplývají i ze svědeckých výpovědí právě v samotném trestním stíhání o tom, že žalobce bral Neurol, a to poměrně masivně, toto se následně prohloubilo i ve vazbě, ale soud přihlédl k této situaci, zejména v tom směru, že jak vyplývá z časové posloupnosti lékařských zpráv ihned po propuštění z vazebního stíhání žalobce vyhledal psychiatrickou pomoc, zejména zde uváděl, že právě se dostal do tohoto stavu, zejména v důsledku vykonané vazby a vedení trestního stíhání. Soud však nemá za prokázanou skutečnost, že by došlo k zásahu do rodinné sféry, neboť tato byla narušena již v době před zahájení trestního stíhání, naopak v době trestního stíhání se žalobce podruhé oženil, co se týká tvrzeného zásah do sféry pracovní, soud nemá tento zásah za prokázaný, když naopak ze svědeckých výpovědí v rámci trestního stíhání i z potvrzení Úřadu práce má soud za prokázanou skutečnost, že žalobce nikdy kromě výkonu trestu odnětí svobody nepracoval. Co se týká potvrzení, to předložil, ze strany žalobce, k tomuto nebyla dodána žádná konkrétní tvrzení, a toto není ani datováno. Soud nemá za prokázánou skutečnost, že by se jednalo o potvrzení týkající se období v době po vykonání vazby nebo vedení nezákonného trestního stíhání. Další zásahy žalobce netvrdil a nevyplývají ani ze samotného čestného prohlášení žalobce, co se týká tvrzení, že žalobce dříve sportoval a cvičil, momentálně zhubl. Má myšlenky na sebevraždu, a toto sice vyplývá z předložených psychiatrických vyšetření, nicméně z toho vyplývá, že tyto myšlenky se dají rozehnat, takže žalobce má důvod k žití. Soud tak dospěl k závěru, že částka 36 000 Kč, která ze strany žalované byla žalobci přiznané, je částkou dostačující.

23. Soud ve zbytku žalobu zamítl a zamítl i požadavek žalobce na přiznání zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum], když nárok u žalované byl uplatnění až dne [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíční lhůty určené zákonem k projednání nároku. Zároveň však soud nemohl přiznat zákonný úrok ve výši odpovídají počátku běhu prodlení, když žalobce výši požadovaného úroku sám jasně vymezil ovšem v nižší výši, než který by mu fakticky příslušel.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř a 146 odst. 2 osř. Žalovaná uhradila žalobci po zákonné lhůtě na náhradě nemajetkové újmy částku 36 000 Kč a částku 300 000 Kč. Soud nad to přiznal částku 59 229,50 Kč jako náhradu nákladů řízení z požadované částky 67 238 Kč (76% úspěšnost) - odměna ve výši 2903 Kč za jeden úkon pr. služby, celkem za převzetí zastoupení, podání žaloby a 2x účast na jednání a 1x doplnění žaloby. Tomu odpovídající počet režijních paušálů ve výši 300 Kč dle AT. Z nemajetkové újmy tak přísluší odměna z tarifu 50 000 Kč (ust. § 9 odst. 4 písm a AT) 2x 3100 Kč za převzetí zastoupení a podání žaloby. Ve zbytku úkonů již žalobce ohledně nemajetkové újmy úspěšný nebyl. Soud přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 6000 Kč a DPH.