15 C 134/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 1 000 000 Kč a dále, aby poskytla omluvu za smrt syna žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1200 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 28. 3. 2019 domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že žalobce byl otcem zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Syn pocházel z manželství s [jméno] [příjmení], přičemž ve společné péči byl do roku 2000. Matka nebyla schopna zajistit řádnou výchovu a výživu nezletilého. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 12. 2006, sp. zn P 244/2005 byl svěřen do výchovy žalobce. V rozsudku se uvádí, že byly utvořeny kladné citové vazby mezi otcem a synem, stejně tak k rodině otcovi strany. Žalobce se synem strávil veškerý volný čas, společně bydleli, avšak začátkem roku 2018 nastoupil zemřelý [jméno] [celé jméno žalobce] k výkonu trestu odnětí svobody do věznice v Jiřicích, kde měl vykonávat nepodmíněný trest v trvání 22 měsíců pro majetkovou trestnou činnost. Dne 20. 5. 2018 poté, co mu dozorci dodali klíče k místnosti 007 sloužící ke sportovním aktivitám, spáchal syn žalobce v této místnosti sebevraždu oběšením. V době od 13:30 do 18:15 nikdo nekontroloval pohyb osob v uvedené místnosti a při předávání noční směny zjistila vězeňská služba smrt syna žalobce. O tragické události se žalobce dozvěděl zcela náhodně od známých, kteří ho na to upozornili, neboť proběhla tato informace i v médiích. Vězeňskou službou nebyl informován, a to i přes to, že byl žalobce v pravidelném písemném kontaktu se synem. Žalobce proto kontaktoval věznici sám, zde ho však odkázali na vyšetřovatele Policie České republiky. Posléze se žalobce rozhodl podat trestní oznámení na Státní zastupitelství v Ostravě, nemohl se účastnit ani pohřbu, neboť mu bylo sděleno starostkou [územní celek], že pohřeb byl uskutečněn bez příbuzných na náklady obce. Žalobce uvádí, že věznice nesplnila svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona o vězeňské službě [číslo] v platném znění, konkrétně § 2 citovaného zákona, kdy základním úkolem vězeňské služby je střežit osoby ve výkonu trestu. Žalobce je přesvědčen, že měl být vyrozuměn o tragické události tak, aby se mohl zúčastnit pohřbu syna. Žalobce celou událost těžce psychicky nesl, způsobilo mu to i zdravotní problémy související se zvýšeným stresem, který mu způsobuje kardiologické obtíže. Jak již bylo shora uvedeno, k synovi měl hluboký citový vztah, o syna se staral zejména poté, co matka nestačila na jeho výchovu, trávili spolu značný čas, měli společné koníčky. Jeho smrt, zvláště v tak mladém věku, ho velice zasáhla, těžko se s ní vyrovnává. K výzvě soudu doplnil i další odpovědnostní titul a to nesprávný úřední postup, kde namítá neplnění povinnosti dle § 2 zákona č. 555/92 Sb., kdy v obecných ustanoveních je povinnost vězeňské služby střežit právě osoby vězňů. Následně upřesnil i požadavek na odškodnění tak, že žalobce požaduje částku odškodnění 500 000 Kč za pochybení orgánů státu při doručování oznámení o úmrtí žalobci a částku 500 000 Kč za nedodržení povinnosti dle ust. § 2 zákona 555/92 Sb.

2. Žalovaná uvedla, že žalobu neuznává s tím, že činí nesporným, že [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] spáchal dne 20. 5. 2018 sebevraždu oběšením ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Jiřice, a že byl synem žalobce. Z logiky věci se žalovaná nemůže vyjádřit k tvrzení žalobce týkající se vzájemného vztahu mezi ním a zemřelým a k hloubce citových vazeb, neboť tato kategorie je ryze subjektivní. Žalovaná provedla šetření, vyžádala si příslušné spisové materiály Generální inspekce bezpečnostních sporů, která předmětné úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] pověřovala, zda nedošlo činností příslušníků vězeňské služby ke spáchání trestného činu a vyřizovala i stížnost žalobce. Ze spisu Generální inspekce bezpečnostních sborů, sp. zn. GI 3197/ 2018, popsala průběh celého incidentu včetně možnosti kontaktování žalobce s tím, že tohoto se nepodařilo ze strany Vězeňské služby ČR kontaktovat. Z tohoto důvodu dne 22. 5. 2018 byla kontaktována matka zemřelého, byl ji předán dopis informující o úmrtí syna. Ta písemně odpověděla dne 23. 5. 2018, že se synem nebyla od roku 2005 v kontaktu a pohřeb organizovat nebude. Ani bratr ani matka neprojevili zájem o organizaci pohřbu odsouzeného a Policii České republiky se nepodařilo dohledat otce, současného žalobce. Potom byl žádán o zajištění pohřbu úřad v místě věznice [stát. instituce]. K tvrzení žalobce o tom, jak hluboký citový vztah měl se synem a jak si byli blízcí, odkazuje žalovaná na dotazník při nástupu k výkonu trestu odnětí svobody, který vyplnil zemřelý dne 8. 2. 2018, z něhož vyplývá, že [jméno] [celé jméno žalobce] neuvedl žádné konkrétní osoby, se kterými by se chtěl během výkonu trestu udržovat kontakt. Na otázku pod bodem 18, zda vrátil po předchozím výkonu trestu k rodině, odpověděl záporně s tím, že odešel na ubytovnu. Tyto okolnosti by se dle názoru žalované daly vyhodnotit tak, že tvrzení žalobce o hlubokém citovém vztahu jeho syna k němu vyvracejí, minimálně pak velmi zpochybňují. Předmětem daného sporu je posouzení, zda Vězeňská služby ČR postupovala při oznámení úmrtí odsouzeného [jméno] [celé jméno žalobce] v souladu s právními předpisy. K tomuto odkazuje dle § 2 písm. n) zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, s tím že oznámením úmrtí rozumí se informování o úmrtí alespoň jedné osoby uvedených v § 114 odst. 1 občanského zákoníku. Těmi jsou manžel, není-li jeho tak děti, není-li jich pak rodiče, není-li jich pak sourozenci etc. Není povinnost vyrozumívat o úmrtí zemřelého všechny osoby ve výše uvedeném výčtu, nýbrž naopak, z pohledu plnění zákonných povinností postačuje vyrozumění byť i jedné z nich. V předmětném případě Věznice Jiřice řádně o úmrtí vyrozuměla dvě osoby, a to matku a bratra zemřelého., Nelze opomenout, že učinila i veškeré možné kroky, které po ní lze spravedlivě požadovat, aby se informace o úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] dostala rovněž do dispozice jeho otce. Vzhledem k tomu, že nebylo osob, které by dobrovolně pohřeb vypravily a nesly náklady pohřbu, vyzvala Věznice Jiřice v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona o pohřebnictví starostu města [územní celek] k zajištění pohřbu zemřelého slušným způsobem a místních zvyklostí, což se také stalo. Neexistuje odpovědnostní titul, na základě kterého by měla žalovaná náhradu nemajetkové újmy plnit. K druhému tvrzenému pochybení státu uvedla, že okolnosti úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] jsou podrobně popsány například ve zprávě Vězeňské služby ČR z provedeného šetření č.j. VS-59682-45/ČJ-2018- 802410-SR ze dne 17. 1. 2019, přičemž žalovaná na tuto zprávu odkazuje. V předmětné věci proběhlo šetření orgánu PČR, KŘP Středočeského kraje, ÚO Nymburk OOK pod č.j.: KRPS -155835/ 2018 -010871 dle § 158 odst. 1 tr. ř. - přečin účast na sebe vraždě dle § 44 odst. 1 tr. z. Dne 19. 6. 2018 byla věznice Jiřice vyrozuměna o ukončení šetření, kdy bylo konstatováno, že nebylo zjištěno, že by na úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] měla jakýkoliv podíl jiná osoba a ve věci se tak nejedná o podezření ze spáchání žádného trestného činu ani jiného protiprávního jednání, věc byla policejním orgánem dne 14. 6. 2018 založena ad acta bez dalšího opatření. Z výše uvedeného má žalovaná za to, že nebyl prokázán nesprávný úřední postup ze strany žalované, nicméně i kdyby soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu, je zřejmé, že zde není příčinná souvislosti mezi jednáním žalované (dozorců věznice) a smrtí [jméno] [celé jméno žalobce]. Pokud jde o povinnosti dozorců v předmětné věznici, předkládá žalovaná vnitřní předpis (platný v době úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce]) – Povinnosti inspektora dozorčí služby a dozorců č.j. VS-1852- 003/ČJ-2018-802435 ze dne 13. 3. 2018, na který odkazuje výše citovaná zpráva GIBS.

3. Soud má za prokázaný ze spisu Generální inspekce bezpečnostní sborů ČR sp. zn. GI 3197-14/ 2018 -842020-, že byl prověřován právě postup orgánů věznice s tím, že bylo dne 4. 9. 2018 konstatováno, že Generální inspekce bezpečnostních sborů ukončila šetření, oznámení žalobce v souvislosti s vyrozuměním o úmrtí syna [jméno] [celé jméno žalobce]. Provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by se jakýkoli příslušník nebo zaměstnanec VSČR v této souvislosti dopustil trestného činu nebo jiného protiprávního jednání, s tím že byl zjištěn skutkový stav tak, že vedoucí oddělení Věznice Jiřice vypracovala písemnost, ve které je oznamovatele o úmrtí syna vyrozumívá na adresu [adresa]. Jedná se o ubytovnu bezdomovce, oznamovatel má trvalý pobyt na adrese městského úřadu. Tato písemnost byla téhož dne odeslána datovou schránkou s žádostí o doručení Policii České republiky, ta jej převzala, bezodkladně provedla pokus o doručení písemnosti oznamovateli. Oznamovatel nebyl na uvedené adrese zastižen s tím, že měl na ubytovně konflikt, odstěhoval se neznámo kam. Dále se policisté pokoušeli telefonicky kontaktovat telefonní kontakty, které byly známé, avšak bezúspěšně. Vězeňská služba dne 22. 5. 2018 vyrozuměla o úmrtí syna matku [jméno] [příjmení], té byla písemnost doručena téhož dne ve 20:

30. Ta dne 23. 5. 2018 odpověděla, že se synem nebyla od roku 2005 v kontaktu, odmítla převzetí těla zemřelého a hrazení nákladů na pohřeb. Dále byl o úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] vyrozuměn interní cestou VSČR jeho bratr [celé jméno žalobce], nar. 1988, který v současné době vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, který odpověděl, že náklady na pohřeb bratra nemůže hradit, neboť je nemajetný. Bratr zemřelého rovněž uvedl, že nemá kontakt na své rodiče. Zemřelý [jméno] [celé jméno žalobce] byl zpopelněn na náklady obce Jiřice, jeho tělesné pozůstatky jsou uloženy a pohřbeny u pohřební služby v Lysé nad Labem. Shora uvedený průběh má soud za prokázaný i z dalších důkazů, a to právě sdělení Vězeňské služby ČR ze dne 21. 5. 2018 adresovaný panu [celé jméno žalobce], [adresa], kterým je sdělováno, že dne 20. 5. 2018 v 18:38 zemřel [jméno] [celé jméno žalobce] a žádají o sdělení jména, příjmení, kontaktní adresy matky, písemné stanovisko, zda budou organizovat pohřeb zemřelého. Dále č. l. 25, tato je určena Policii České republiky ze dne 21. 5. 2018, aby se pokusila Policie České republiky doručit předmětný dopis [celé jméno žalobce], bytem [ulice a číslo], ohledně úmrtí syna. Dále úřední záznam ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 31. 8. 2018 s tím, že bylo hovořeno se starostkou [územní celek] paní [jméno] [příjmení], která sdělovala informace ohledně pohřbu. Dále přípis ze dne 21. 5. 2018, kdy Policie České republiky sděluje vězeňské službě ze strany praporčíka [jméno] [příjmení] a nadporučíka [titul] [jméno] [příjmení] jako vedoucího oddělení, že se pokoušeli udělat prověrky ohledně [celé jméno žalobce], kterého se pokoušeli dožádaně vyrozumět ve věci úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce], a to právě úředním záznamem ze dne 21. 5. 2018, s tím že tito se pokusili doručit žalobci na ubytovně [ulice a číslo] a [anonymizováno] v [část obce], kde bylo hovořeno s ubytovatelem, ten uvedl, že pan [celé jméno žalobce] se po incidentu z minulého týdne dne 18. 5. 2018 odstěhoval neznámo kam, neuvedl na sebe ani telefonický kontakt. Telefonické kontakty jsou nefunkční, nedá se dovolat. Pokoušeli se ještě jej najít v ubytovně [anonymizována čtyři slova] v [část obce], bylo zjištěno, že nenastoupil a jiná adresa není známa. Následně byla kontaktována matka a to [jméno] [příjmení], viz. přípis Vězeňské služby ze dne 22. 5. 2018 a Policie České republiky. Dále přípis [jméno] [příjmení] ze dne 23. 5. 2018, s tím že se synem [jméno] [celé jméno žalobce] od roku 2005 nebyla v kontaktu po špatných a nenapravitelných zkušenostech sdílení se synem, byl svěřen do péče otce, od té doby neudržoval žádný kontakt, ani neprojevil zájem, nechce organizovat pohřeb.

4. Ze stejného spisu má soud potom za prokázaný postoj zesnulého k rodinným příslušníkům tak, že v dotazníku při nástupu do výkonu trestu odnětí svobody zemřelý [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] uvedl k rodinným poměrům: Uveďte, zda jste byl vychován u rodičů, příbuzných, v dětském domově, vztahy k rodině, zda měly rodinné poměry vliv na vaši trestnou činnost, zda utrpěli vaším odsouzením rodinné vztahy, jaké jiné potíže vznikly vám a vaší rodině odsouzením, uvedl žádné nebo nemá nikoho, je sám. Dále uvádí, že jestliže jste k rodině neodešel, kam jste šel? Napsal:„ na ubytovnu.“ Z přípisu žalobce má soudu za prokázané, že žalobce se cítí jako otec, který nezklamal a syna měl rád.

5. Ze spisu vězeňské služby GI -2379/ 2018, zabývající se možnou účastí na sebe vraždě syna žalobce, má soud za prokázané, že dne 29.6.2018 došlo k záznamu o zahájení úkonu trestního řízení, kdy byli stíhání inspektor vězeňské služby praporčík [příjmení] a vrchní asistent vězeňské služby podpraporčík [ulice] s tím, že dne 20.5.2018 nejméně v době od 13:30 hod. do 18:15 hod. v objektu věznice Jiřice jako příslušníci dozorčí služby nekonali řádně dozorčí službu, zejména tím, že neprováděli nepravidelné kontroly všech prostor ubytovny, určených k umístění a pohybu vězněných osob a neměli aktuální přehled o odsouzených, zařazených na jejich dozorčím úseku, čímž nepřímo umožnili odsouzenému [jméno] [celé jméno žalobce] spáchání sebe vraždy oběšením, kterou dokonal v blíže nezjištěné době od 13:30 hod. do 18:12 hod. dne 20.5.2018 v místnosti určené pro sportovní aktivity a tím mohli naplnit znaky trestného činu. Byly provedeny výslechy uvedených s tím, že tito se vyjadřují k celkové situaci. Byl proveden důkaz časovým rozvrhem oddělení číslo 68 s tím, že právě od 17:55 hod. do 18:10 hod. má být provedena početní prověrka stavu ovšem, v mezidobí od 12:15 hod. do 16:30 hod. je dle rozvrhu osobní volno, následně je večeře, výdej léků až do 17:55 hod., zase osobní volno. Ze znaleckého posudku vyplývá, že schopnost záchrany před smrtí oběšením bývá i při okamžitém přetržení škrtidla prakticky nulová, bezvědomí nastupuje do 10 sekund po úplné zástavě přívodu krve do mozku, po 5 až 7 minutách úplné zástavy přívodu krve do mozku nastává smrt mozku, po 8 až 10 minutách již většinou nelze oběšeného zachránit ani tehdy, když je oběšený relativně včas vyproštěn, je mu poskytnutá vysoce odborná lékařská péče, nemusí taková léčba vést k záchraně života nebo návratu do plného zdraví. Ze závěrečné zprávy Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení prověřování dokumentace, pracoviště Středočeský kraj ze dne 2.11.2018 vyplývá určité pochybení ze stran dozorčí služby, a to zejména v tom směru, že ani po upozornění o chybějícím klíči k uvedené místnosti se tento nepokusili nalézt, a dále skutečnost, že zde nebyla ze strany dozorčích zaznamenána absence zesnulého od 13:30 hod. do 18:00 hod., když však závěrem vyšetřování je skutečnost, že se v daném případě nejedná o trestný čin ze strany dozorců a zároveň je konstatováno, že by výše jmenovaní s vyšší mírou pravděpodobnosti nedokázali poškozenému pomoct ani v případě, že by kontrolu provedli v doporučených dvouhodinových intervalech, ani poté, co zjistili skutečnost o chybějícím klíči, neboť ze závěru znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že ke smrti poškozeného došlo 10 minut od oběšení. Nemohlo dojít k naplnění podstaty trestného činu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby objektu trestného činu.

6. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

7. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu uvedených postupů orgánů vězeňské služby Policie ČR.

8. Soud se zabýval, zda-li došlo při činnosti orgánů státu k tvrzeným pochybením a zda-li v příčinné souvislosti došlo i ke vzniku nemajetkové újmy.

9. Co se týká tvrzeného nesprávného úředního postupu ze stran orgánů státu, spočívající v řádném nevykonávání dozorčí činnosti ze strany orgánu vězeňské služby s tím, že žalobce tvrdí, že pakliže by tato vykonávána byla řádně, potom by mohl být zesnulý zachráněn, soud dospěl po provedeném dokazování, a to spisem GIBS [obec a číslo] GI 2379/ 2018 který se zabývá sebevraždou odsouzeného [celé jméno žalobce] a eventuálním zaviněním ze strany praporčíka [jméno] [příjmení] a podpraporčíka [jméno] [příjmení], k závěru vyplývajícímu z konečné zprávy, že sice došlo ke kázeňským přestupkům ze strany shora uvedených, tj. praporčíka [příjmení] a podpraporčíka [příjmení] tím, že dne 20.5.2018 v době od 13:30 hod. do 18:15 hod. v objektu Věznice Jiřice jako příslušníci dozorčí služby, kam byli vedeni denním rozkazem vedoucího oddělení, nekonali řádně dozorčí službu na ubytovně B., zejména tím, že neprováděli nepravidelné kontroly ve všech prostorách ubytovny, určených k umístění a pohybu uvězněných osob a neměli aktuální přehled o odsouzených, zařazených na jejich dozorčím úseku, čímž nepřímo umožnili odsouzenému [jméno] [celé jméno žalobce] spáchání sebe vraždy oběšením, kterou dokonal v blíže nezjištěné době od 13:30 hod. do 18:12 hod. dne 20.5.2018 v místnosti [číslo] určenou pro aktivity mimo program zacházení a že tímto jednáním porušili ustanovení § 5 zák. 555/92 Sb. o vězeňské službě justiční stráže, nicméně se nejedná o trestný čin a to z toho důvodu, že závazná pravidla pro výkon dozorčí služby platná v době vzniku mimořádné události neobsahovala konkrétní pravidlo chování, které by dozorci nesplnili nebo od kterého by se jednoznačně dala odvodit trestně právní odpovědnost. Současně byla zjištěna pochybení v plnění povinnosti dozorčí služby avšak toto pochybení nedosáhlo takové intenzity, aby je bylo možné subsumovat pod trestný čin porušení pravidel dozorčí nebo jiné služby podle ustanovení § 390 odst. 1 trestního zákoníku. Policejní orgán konstatuje, že výše jmenovaní by s vyšší mírou pravděpodobnosti nedokázali poškozenému pomoct ani v případě, že by kontrolou v místnosti provedli v doporučených 2 hodinových intervalech, ani poté, co zjistili skutečnost o chybějícím klíči, neboť v závěru znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že k smrti poškozeného došlo nejdéle do 10 minut od oběšení. Nebylo možné dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby v objektu trestného činu, neboť nelze odvodit porušení zájmu chráněného zákonem, kterým je v tomto případě řádný výkon dozorčí služby. Nad to není dána příčinná souvislost mezi jednáním dozorců a odsouzeného. I v případě, že by osoby vykonávající dozorčí činnost nad rámec právními předpisy jim uložených povinností kontrolovali zesnulého ve dvou hodinových intervalech, dle obecných doporučení, nezabránili by jeho sebe vraždě a ani by nebyli schopni jej oživit. Soud neshledal odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu zakotveného v právních předpisech pro výkon dozorčí činnosti vězeňské služby, když ze strany dozorčí služby nebyly žádné konkrétní předpisy porušeny. A neshledal ani příčinnou souvislost mezi pochybení dozorčí služby a smrtí syna žalobce, když ani v případě generální prevence by s největší pravděpodobností smrti sny žalobce nezabránila.

10. Soud dospěl také k závěru, že není dán ani odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu ani v postupu orgánu státu při uvědomování žalobce o smrti jeho syna, kdy soud má za prokázané z uvedeného spisového materiálu, že naopak to byly orgány činné v trestním řízení i orgány věznice, kdo se pokoušely zastihnout s touto zprávou přímo žalobce. Žalobce byl osobou, které v posuzované době měnila částo pobyt nebo místo svého pobytu a nebylo ji možné zastihnout ani telefonicky. Soud odkazuje na § 2 písm. n) zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, s tím že oznámením úmrtí rozumí se informování o úmrtí alespoň jedné osoby uvedených v § 114 odst. 1 občanského zákoníku. Těmi jsou manžel, není-li jeho tak děti, není-li jich pak rodiče, není-li jich pak sourozenci etc. Není povinnost vyrozumívat o úmrtí zemřelého všechny osoby ve výše uvedeném výčtu, nýbrž naopak, z pohledu plnění zákonných povinností postačuje vyrozumění byť i jedné z nich. Orgány státu jasným a zákonným způsobem informovaly matku zesnulého a jeho bratra, což jsou dvě osoby, kdy zákon ukládá tuto povinnost a tato povinnost naplněna byla. Sám žalobce uvedl na jednání soudu dne 25.6.2020, že o tom že jej na ubytovně hledala Policie ČR nebyl informován ani ze strany majitele ubytovny. Orgány státu v tomto směru dle názoru soudu nad rámec svých povinností plnili zákonnou povinnost informovat o úmrtí osobu žalobce, když již informovali 2 osoby blízké dle požadavků zákona. Pouze situací častého stěhování a objektivní nemožností dosažení osoby žalobce, tento informován nebyl. Soud neshledal nesprávný úřední postup v jednání orgánů státu.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 a 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1200 Kč za 2x vyjádření ve věci a 2x účast na jednání soudu á 300 Kč dle vyhl. 177/96 Sb.