15 C 159/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody ve výši částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady škody s odůvodněním, že dne [datum] Policií ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, nám. T.G.Masaryka [číslo], [obec], vadlo usnesení o zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení] pro údajné spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku spáchaného formou účastníka ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, pod čj. KRPZ [číslo]. [jméno] [příjmení] proti tomuto podal stížnost, která byla dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka ve [obec], vydalo usnesení pod čj. [číslo jednací], kterým bylo trestní stíhání [jméno] [příjmení] zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V rámci trestního stíhání [jméno] [příjmení] při domovní prohlídce byly zajištěny bankovky ve vlastnictví žalobce v hodnotě [částka] a dále 61 000 [příjmení], položky [číslo] až [číslo] a 22 a 23 protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne [datum], uložené v trezoru, využívané v rámci činnosti obchodní společnosti žalobce. [jméno] [příjmení] již při domovní prohlídce poukazoval na skutečnost, že finanční prostředky nejsou jeho osobní, ale jsou žalobce. Dne [datum] policejní orgán vydal usnesení o zajištění movitých věcí čj. KRPZ [číslo], proti kterému podal [jméno] [příjmení] dne [datum] stížnost. Poukazoval na skutečnost, že finanční prostředky nejsou jeho, ale jsou žalobce; stížnost byla zamítnuta. I toto usnesení o zajištění finančních prostředků bylo nezákonné. Žalobce si sjednal na ochranu práv právního zástupce, tomu zaplatil odměnu jako mimosmluvní dle vyhlášky číslo 177/96 Sb., hodnota nezákonně zajištěných prostředků ke dni [datum], tj. ke dni, kdy byly tyto prostředky zajištěny, je dle tehdejšího kursu ČNB ve výši [částka] za [částka], celkem [částka], a dále 9, [částka] za 100 [příjmení], tj. [částka], celkem [částka]. Dle ustanovení § 7 bod 6 AT činí hodnota jednoho úkonu částku [částka], k tomu režijní paušál a DPH. Jedná se tak o celkovou sazbu [částka] za 1 úkon. Celkem vynaložil žalobce na právní zastoupení částku [částka]. Žalobce požaduje náhradu škody, způsobené nezákonným zajištěním finančních prostředků, spočívají v zákonném úroku z prodlení ze zajištěných částek po dobu, kdy s nimi nemohl z důvodu nezákonného zajištění nakládat. Finanční prostředky byly zajištěny dne [datum], Eura byla vrácena dne [datum] na účet žalobce, a maďarské forinty byly vráceny v hotovosti dne [datum]. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení z částky [částka], tj. [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % ročně, celkem [částka], z částky 61 000 [příjmení], tj. [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně ve výši [částka], celkem [částka]. Společnost žalobce nebyla trestně stíhána a Policie ČR byla opakovaně upozorňováno na to, že předmětné finanční prostředky nejsou ve vlastnictví [jméno] [příjmení], ale žalobce. Nedůvodně byly zadržovány po dobu 5,5 roku. Žalobce tyto finanční prostředky potřeboval pro svoji obchodní činnost, kdy si musel půjčit v roce 2016 u banky, aby měl dostatek finanční hotovosti. Bylo by hrubě nespravedlivé, aby žalobce měl nést důsledky nezákonného zadržení finančních prostředků a hradit náklady s tím související, když žádným způsobem nepochybil.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum]. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná dospěla k závěru, že nárok žalobce je nedůvodný. Popsala průběh řízení, vedeného u Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, pod čj. KRPZ [číslo]. Dospěla k závěru, že trestní stíhání bylo vedeno proti jednateli žalobkyně, přičemž při domovní prohlídce dne [datum] byly v trezoru zajištěny finanční prostředky [částka] a 61 000 [příjmení], které měly patřit žalobkyni. Žalobkyně žádala k vydání odejmutých finančních prostředků, dodala policejnímu orgánu výpisy z bankovních účtů, na další výzvu policejního orgánu o přesnější specifikaci již nereagovala. Proti usnesení ze dne [datum] ze strany [jméno] [příjmení] byla podána stížnost, která byla zamítnuta s ohledem na to, že dosud nebyla prokázána vlastnická práva žalobkyně k finančním prostředkům. Finanční prostředky byly vráceny v červenci 2020, neboť jejich zajištění již nebylo třeba a došlo k zastavení trestního stíhání jednatele žalobkyně. Zároveň bylo zamítnuto přiznání zákonných úroků z prodlení ze zajištěných finančních prostředků. Žalobkyně proti usnesení nepodala stížnost. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], s tím, že bylo-li zrušeno rozhodnutí nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodou způsobenou nezákonným rozhodnutím, a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]. Dospěla k závěru, že ve věci nelze shledat odpovědnostní titul. Co se týká nákladů vynaložených na právní zastoupení žalobce, shora uvedené rozhodnutí nebylo nezákonné, na to lze uvést, že žalobkyně navíc u policejního orgánu již dále nereagovala, aby prokázala dostatečně svá vlastnická práva k finančním prostředkům. O nejistotě stran vlastnických práv vyplývá i následně vydaná rozhodnutí jak policejního orgánu, tak i soudu a státního zastupitelství. Co se týká požadavku na zaplacení úroků z prodlení, o těchto již bylo rozhodováno v usnesení o vydání finančních prostředků ze dne [datum] Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka ve [obec] uvedlo, že k uplatňování zákonných úroků z prodlení v souvislosti s postupem dle § 80 odst. 1 trestního řádu, nemá oporu ani v trestním řádu ani v jiném trestně procesním předpisu. Dále právě odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], ve kterém je uvedeno, že v případě vydání zprošťujícího rozhodnutí nejsou vráceny úroky z prodlení ze zajištěné částky jako náhrady škody dle zákona 82/98 Sb., neboť se nejedná o škodu jako takovou.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení vedené u Krajského státního zastupitelství v [obec] ČR, [spisová značka] tak, že usnesením Policie ČR, KRPZ [číslo] dne [datum] došlo k zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení], [datum narození], jednatele přepravní společnosti [právnická osoba] a dalších 26 subjektů podezřelých ze spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku. Soud má za prokázané, že byl vydán dne [datum] ze strany Okresního soudu ve [obec] příkaz k domovní prohlídce. Z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne [datum] má soud za prokázané, že u [jméno] [příjmení] došlo právě k domovní prohlídce, kdy právě na straně 7 pod bodem [číslo] až [číslo] byla zajištěna EURA, a pod bodem 22 byly zajištěny maďarské forinty, a pod bodem 23 další EURA. Z tohoto protokolu má soud také za prokázané, že trestně stíhaný p. [příjmení] uvedl, že peníze nalezené v trezoru ve skříni jsou společnosti [právnická osoba], která je užívá jako nutnou hotovost k platbám. Celkem se jednalo o finanční prostředky ve výši [částka] a 61 000 [příjmení]. Dne [datum] požádala žalobkyně o vydání věci odejmuté při domovní prohlídce. Dne [datum] policejní orgán vyzval žalobkyni k prokázání vlastnictví s tím, že právě Policie ČR, poručík [jméno] [příjmení] žádá o prokázání, že tyto finanční prostředky jsou majetkem společnosti. Dne [datum] je policii doručena žádost o vydání věci odejmuté při domovní prohlídce, doložení vlastnictví s tím, že byly přiloženy pokladní doklady, opisy vět, dále ústřižky Exchange a výpis Fio banky. Dopisem ze dne [datum] Policie ČR uvádí, že shora uvedené podklady nejsou vhodné pro jednoznačné stanovení, že se jedná o hotovost společnosti [právnická osoba], žádá o doložení nezkráceného soupisu účtu [číslo] za období od [datum] do [datum] v elektronické podobě, a dále žádala o doplnění informací k eurům, kdy číselná řada dokladů neodpovídá plynoucímu datu, doklady nejdou za sebou a žádá o sdělení dalších informací. Na toto již žalobce nereaguje, usnesením ze dne [datum] Policie ČR rozhoduje o zajištění shora uvedených finančních prostředků a zároveň uložila [jméno] [příjmení], aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění do 15 dnů od oznámení rozhodnutí sdělil, jaká práva třetích osob se váží k zajištěné věci, zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo též osobou povinnou poskytovat odpovídající plnění. [jméno] [příjmení] podal proti shora uvedenému usnesení stížnost, dne [datum] Krajský soud v [obec], pobočka ve [obec] stížnost zamítl s tím, že dosud nebylo prokázáno vlastnictví společnosti [právnická osoba] k těmto finančním prostředkům. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o zastavení trestního stíhání [jméno] [příjmení], které nabylo právní moci dne [datum]. Žalobkyně vyzvala Policii ČR k vrácení finančních prostředků včetně zákonných úroků z prodlení z této částky. Krajské zastupitelství v [obec], pobočka ve [obec] dne [datum] vydalo usnesení, kterým vydalo finanční hotovost společnosti [právnická osoba], kde konstatovalo, že těchto jejích finančních prostředků již není třeba. Dále upozornila na to, že požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení v souvislosti s postupem § 80 odst. 1 trestního řádu nemá oporu ani v trestním řádu, ani v jiném procesně právním předpisu, o úrocích z prodlení bylo rozhodnuto tak, že tyto přiznány nebyly. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně 5. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

6. Soud se nejprve zabýval skutečností, zda-li v daném řízení, vedeném u Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočka [obec], pod sp.zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Soud stejně jako žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], a Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], s tím, že odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu banky ve smyslu § 79 odst. 1 trestního řádu, ve smyslu § 8 odst. 1 zákona číslo 82/98 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění finančních prostředků na účtu banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení, ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání, a bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím. K tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]. Ve věci vedené u Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočka [obec], došlo k zahájení trestního stíhání jednatele žalobce [jméno] [příjmení], kdy posléze orgány činné v trestním řízení shora uvedené trestní stíhání vůči němu zastavily. Předmětem posouzení vzniku odpovědnostního titulu však není samotné trestní stíhání [jméno] [příjmení], ale postup orgánů činných v trestním řízení vůči současnému žalobci. Vůči tomu ze strany orgánů činných v trestním řízení při domovní prohlídce byly zajištěny přímo u [jméno] [příjmení] finanční prostředky, o kterých bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum], kdy došlo k vydání ze strany policejního orgánu k usnesení o zajištění jako náhradní hodnoty finančních prostředků s tím, že k podané stížnosti Krajský soud v [obec], pobočka [obec], tuto stížnost [jméno] [příjmení] zamítl s odůvodněním, že není doposud prokázáno vlastnictví prostředků společnosti [právnická osoba] k těmto finančním prostředkům. Tomu předcházela výzva OČTŘ k prokázání vlastnického práva k těmto finančním prostředkům s tím, že toto vlastnické právo ze strany žalobce ani k další výzvě prokázáno nebylo. Soud tak dospěl k závěru, že v dané věci nelze v tomto směru shledat vydání nezákonného rozhodnutí, které by se vztahovalo přímo k žalobci. Naopak byl to žalobce, kdo nereagoval dostatečně na výzvy orgánů činných v trestním řízení, a skutečnost, že finanční prostředky jsou v jeho vlastnictví, nijak neprokázal. Naopak usnesení o zajištění těchto finančních prostředků ze dne [datum] byla jako věcně správná potvrzena rozhodnutím Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec], rozhodnutím ze dne [datum], toto rozhodnutí nabylo právní moci a nebylo nijak zrušeno. Finanční prostředky byly vráceny na základě usnesení ze dne [datum], kterým Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka ve [obec] finanční hotovost společnosti [právnická osoba] vydalo, když konstatovalo, že již není finančních prostředků třeba, a zejména v situaci, kdy to byl přímo žalobce, kdo o vrácení těchto finančních prostředků zažádal, a zároveň bylo konstatováno, že [jméno] [příjmení] svým jménem k věcem žádné právo neuplatňoval, ještě v rámci domovní prohlídky sám prohlásil, že peníze nalezené v trezoru náleží společnosti [právnická osoba] Soud stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že v dané věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť je nutné poukázat na skutečnost, že trestní řád jako součást právního pořádku České republiky v sobě zahrnuje právě instituty, které vůbec umožňují faktické vedení vyšetřování trestných činů. Použití těchto institutů může ovlivňovat i osoby třetí, nezávislé na osobách trestně stíhaných. Tyto jsou zákonodárcem inkorporovány do právního pořádku ČR proto, aby orgány činné v trestním řízení mohly fakticky účinně vést trestní řízení, orgány jsou nadány pravomocí taktéž vydávat rozhodnutí, které se týkají těchto třetích subjektů, a to nezávisle na postupu vůči osobám trestně stíhaným. Z pohledu nezákonného rozhodnutí dle ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. je tak nutné rozlišovat právě jednotlivé subjekty, vůči kterým jsou úkony orgány činnými v trestním řízení fakticky vedeny, a zda-li tyto konkrétní úkony v sobě nesou znaky nezákonného rozhodnutí či nikoliv. V tomto směru soud uvádí, že stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že samotné rozhodnutí o zajištění finančních prostředků bylo jako věcně správné ze strany orgánů státu, tj. Krajským soudem v [obec] fakticky potvrzeno a nebylo pro nezákonnost zrušeno. Finanční prostředky pak byly vráceny poté, co bylo ukončeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] a byly žalobci vráceny právě z toho důvodu, že v daném případě již nejsou pro další trestní řízení třeba. V situaci, kdy soud neshledal ve věci nezákonné rozhodnutí, nelze shledat ani důvodnost požadavku žalobce na zaplacení nákladů vynaložených na své právní zastoupení.

7. Co se týká požadavku na náhradu škody, představující úrok z prodlení, k tomuto soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], s tím, že škodou zákon míní újmu, která nastala nebo se projevuje v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. v penězích. U škody na majetku se rozlišuje škoda skutečná a ušlý zisk. Za skutečnou škodu je nutné považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutné vynaložit k uvedení do předešlého stavu. Domáhá-li se žalobce náhrady ve výši úroku z prodlení, nedokládá, ba ani netvrdí, že by se jeho majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku, kterou by například zaplatil svému věřiteli při prodlení s plněním svých závazků, pokud k němu došlo v důsledku realizovaného zajištění. nelze dojít, že by žalobci škoda fakticky vznikla. Žalobce tím, že požaduje zákonný úrok z prodlení, o kterém však netvrdí, že by fakticky byl tento vynaložen z jeho majetku, nelze dospět k závěru, že by škoda tak, jak je požadována, fakticky žalobci vznikla. Dále soud poukazuje i na skutečnost, že o tomto požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení již bylo rozhodnuto právě v rozhodnutí o vrácení zajištěných finančních prostředků ze strany Policie ČR.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř a 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest [částka]. Soud přiznal celkem [částka] za podání vyjádření ve věci.