15 C 161/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci Ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o odškodnění

I. Návrh žalobce ze dne [datum] se co do částek 13 326 720 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a ve výši částky 600 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení odmítá.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že dne [datum] byl žalobci do datové schránky jeho zástupce doručen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo vyhověno jeho žalobě proti rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], ze kterého vyplývá, že soud shledal žalobu důvodnou, neboť bylo nepochybně prokázáno, že žalobce byl od [datum] plně invalidním. Prostřednictvím zrušovacího rozhodnutí, resp. v důsledku jeho písemného vyhotovení dne [datum] byla právně kvalifikovaným způsobem, tj. ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vyslovena nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a nezákonnost postupu orgánu sociálního zabezpečení vůči žalobci v kontextu posuzování jeho nároku na invalidní důchod a nároku na jeho výplatu a uplatňování těchto nároků. Nezákonnost postupu orgánů sociálního zabezpečení vůči žalobci vyplývá z písemného vyjádření ČSSZ, coby žalovaného, ze dne [datum] právě v řízení u Krajského soudu v Hradci Králové. Skutkové posudkové závěry o invaliditě vychází ze znaleckého posudku ze dne [datum]. Tento konkrétní posudek však dříve orgány sociálního zabezpečení nezohledňovaly, přesto že jej měly k dispozici. V důsledku nezákonného a nesprávného úředního postupu ze strany orgánů sociálního zabezpečení tak, nebyl žalobce již v 90. letech uznán invalidním, nebyl mu přiznán invalidní důchod a nárok na jeho výplatu a v kombinaci s dalšími nepříznivými okolnostmi, kdy žalobce byl tehdy osobou bez většího majetku, toto vyústilo v nepříznivou životní situaci, kterou v letech 2000 – 2010 označil za stav bezdomovectví spojený s absencí domova, zázemí a hmotného zabezpečení. Ke dni [datum], odkdy byl invalidní, činila jeho doba pojištění za období od [datum] do [datum] celkem 3 355 dní. Jednalo se o dobu zaměstnání, celkem 9,19 roků. Od 90. let, nejpozději od roku 1993, kdy žádal o uznání invalidity u orgánů sociálního zabezpečení v [obec], byly orgány sociálního zabezpečení nedůvodně, nesprávně a nezákonně nečinné a tento omisivní postup konstituuje nesprávný úřední postup postavitelný při nejmenším na roveň průtahů řízení. Jakékoli pochybení orgánů sociálního zabezpečení, které by nad rámec shora uvedeného spočívalo v nepořádku ve vedení spisového materiálu je přičitatelné nikoliv k tíži žalobce, ale k tíží orgánů žalované. Žalobce dospěl k závěru, že v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení došlo ke zmaření jeho života, kdy je z běžného života ve všech sférách prakticky vyřazen a to v příčinné souvislosti s nesprávným postupem orgánů sociálního zabezpečení, jak je uvedeno, přičemž součástí právně kvalifikovaného zmaření života je zejména vytrpěná bolest včetně duševních příkoří, existování mimo rámec ústavním pořádkem garantované lidské důstojnosti ve stavu bezdomovectví a újma na zdraví, výrazné zhoršení zdravotního stavu a rozvoj onemocnění, k čemuž by jinak buď nedošlo, a nebo ne v takovém rozsahu, pokud by žalobce pobíral invalidní důchod. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy na zdraví, bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku, s tím že je na místě, aby náhrada za zmaření lidského života rámcově činila 10 000 000 Kč, přičemž při přesnějším vyčíslení je možno vycházet z částky čtyřistanásobku průměrné měsíční hrubé mzdy. Při uvážení měsíční hrubé mzdy za rok 2016 tato činila 27 764 Kč, celkem potom 11 105 600 Kč při čtyřistanásobku za uvedenou částku, s přihlédnutím k bezprizornosti žalobce je na místě tuto výměru navýšit o 20 %, celkem se tak jedná o částku 13 326 720 Kč. K tomuto potom odkázal na metodiku Nejvyššího soudu [spisová značka]. Tímto požaduje nemateriální újmu spočívající ve zmaření života žalobce ve výši 13 326 720 Kč, z důvodu opatrnosti žalobce poznamenává, že v této částce je obsažena újma na zdraví i vytrpěná bolest a strasti, resp. jejich náhrada. Žalobce výslovně uplatňuje a nárokuje také náhradu újmy na zdraví, vytrpěné bolesti a strasti uvedené v této jedné částce. Dále požaduje nemateriální újmu plynoucí z nepřiměřeně dlouhé doby, po kterou byly žádosti žalobce o uznání invalidity a přiznání invalidního důchodu o nároku na jeho výplatu nesprávně opomíjeny a nesprávně jim nebylo vyhovováno, celkem od roku 1993, kdy žalobce žádal o uznání invalidity u orgánu sociálního zabezpečení v [obec] do roku 2018, kdy bylo vydáno a stalo se pravomocným zrušující rozhodnutí, 25 let. Dále požaduje částku 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení a to navýšenou o 20 % za extrémní délku řízení, zmaření života, bezdomovectví, absenci léčby, která měla negativní dopad na vývoj stavu, celkem částku 600 000 Kč. Dále požaduje částku 1 000 000 Kč, neboť se jedná o škodu způsobenou žalobci v důsledku nesprávného odepření statusu invalidní osoby, odepření uznání invalidity, kdy žalobce nemohl požívat z toho plynoucí benefity a to včetně náhrad, příspěvků poskytovaných též z veřejného zdravotního pojištění včetně lázeňské péče. Při konzervativním předpokladu, že by mu jinak byla v letech 1993 – 2018 poskytována lázeňská péče, přičemž by byla z veřejných prostředků hrazena částky 40 000 Kč, potom se jedná za 25 let o částku 1 000 000 Kč. Žalobce shledává nesprávný úřední postup právě z rozhodnutí ČSSZ o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] 224 [číslo] ohledně nároku na částku 600 000 Kč toto potom definuje, že se mělo jednat o částku 20 000 Kč za 21 let x 1,2, neboť minimálně od [datum] byl roku 2018 minimálně do [datum], ke dni vyhlášení rozsudku zrušovacího rozhodnutí byla doba 21 let. Z důvodu opatrnosti žalobce poznamenává, že tímto žádný z uplatněných nároků žádným způsobem neomezuje, a to ani částečně. Částku 1 000 000 Kč potom uplatňuje jako hypotetický ušlý zisk, kdy konkrétní ušlý zisk z povahy věci nelze určit, neboť z důvodu nesprávného úředního postupu nebyly splněny předpoklady pro poskytnutí lázeňské péče z veřejných prostředků. Je nutné vycházet z toho, v jaké výši by mu za předpokladu absence nesprávného úředního postupu v roce 1993 – 2018 byla hrazena lázeňská péče minimálně za období od [datum] do [datum], kdy mělo být nesporné, že žalobce má právo na náhradu této škody. Žalobce je přesvědčen, že MPSV je schopno na základě doloženého zdravotního stavu včetně jeho vývoje určit, v jakém rozsahu by žalobci nárok na lázeňskou péči vznikl, pokud by požíval statusu invalidní osoby. Je zřejmé, že u žalobce došlo k progresu choroby, pokud by bývalo bylo žalobci ze strany orgánů sociálního zabezpečení přistupováno řádně a zákonně, jistě by byl žalobce náležitě kompenzován a byla by mu poskytnuta patřičná péče z veřejných prostředků. Dále potom na jednání soudu ze dne [datum] byl žalobce vyzván dle ust. § 43 o.s.ř., aby doplnil jasná a konkrétní tvrzení, tj. aby jasným způsobem definoval konkrétní odpovědnostní tituly, tj. nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, jasně definoval, který orgán pod kterým jednacím číslem fakticky rozhodl nebo rozhodnout měl, a dále aby uvedl konkrétní spojení příčinné souvislosti mezi konkrétním odpovědnostním titulem a nemajetkovou újmou nebo škodou tak, že při obvyklém běhu událostí by mu nemajetková újma nebo faktický vznik škody nevznikl.

2. Žalobce byl dále poučen o možnosti odmítnutí žaloby. Dále byl žalobce taktéž poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v tom směru, že je také nutné doplnit konkrétní tvrzení ohledně samotné nemajetkové újmy i výše požadované škody nebo ušlého zisku.

3. Žalobce na toto potom reagoval doplněním ze dne [datum], kdy víceméně zopakoval své požadavky v tom směru, že požaduje nemateriální újmu spočívající ve zmaření života ve výši 13 326 720 Kč, do tohoto zahrnul však náhradu škody na zdraví, vytrpěné bolesti a strasti. Dále za 25 let trvající nepřiměřeně dlouhé doby řízení požadoval částku 600 000 Kč a částku 1 000 000 Kč jako škodu způsobenou žalobci v důsledku nesprávného odepření statusu invalidní osoby z toho důvodu, že nemohl požívat lázeňské péče za rok 1993 – 2018 a jednalo se o hypotetický ušlý zisk. Zároveň potom popsal jednotlivá rozhodnutí, aniž by však k těmto konkrétním rozhodnutím určil v příčinné souvislosti vznik škody nebo nemajetkové újmy a co se týká jednotlivých odpovědnostních titulů, byť byl ze strany soudu poučen, že se primárně jedná vždy o jeden odpovědnostní titul, ke kterému lze spojit v příčinné souvislosti vznik škody nebo nemajetkové újmy, byl to žalobce, kdo opět uvedl, že se domáhá primárně nároku z důvodu odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, resp. nezákonných rozhodnutí a že by však tyto jakýmkoli způsobem definoval právě v příčinné souvislost s jednotlivými požadavky a eventuálně z důvodu odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu, aniž by však opět jasným způsobem definoval, který nesprávný úřední postup se kterým vznikem škody nebo nemajetkové újmy fakticky spojuje.

4. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku, dále potom navrhla žalobu zamítnout s tím, že nejsou splněny důvody pro vyhovění žalobě, popsala průběh celého řízení týkající se žalobce, kdy co se týká zejména lázeňské péče v hodnotě 40 000 Kč za každý kalendářní rok, uvádí, že se nejedná o skutečno škodu ani skutečný ušlý zisk, nýbrž hypoteticky vyčíslenou částku 40 000 Kč za každý rok, kdy by žalobce mohl využívat lázeňskou péči. Nelze mít však za prokázané, že jeho zdravotní stav indikoval nárok na lázeňskou péči, neboť duševní choroby se tímto stavem léčí v omezeném rozsahu diagnóz. Dále výkon trestu odnětí svobody poskytování lázeňské péče vylučuje. Žalovaná dále v souvislosti s žalobcem používaným pojmem status invalidní osoby poukazuje na skutečnost, že invalidita vyplývala z posudku ČSSZ již od roku 2001 a invalidní důvod mu nebyl přiznán pro chybějící dobu pojištění. [ulice] péče nezávisí na přiznání invalidního důvodu, nýbrž na jejím předpise lékařem a schválení revizním lékařem a zdravotní pojišťovnou. Není tak příčinná souvislost mezi nepřiznáním invalidního důchodu a poskytováním lázeňské péče, neboť invalidní důchod není podmínkou lázeňské péče hrazené zdravotní pojišťovnou.

5. Podle § 43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

6. Žalobce byl na jednání soudu poučen o nutnosti doplnit žalobu tak, aby odstranil vady, které bránily projednatelnosti této žaloby. Žaloba se skládá ze tří oblastí nároků žalobce s tím, že žalobce ani k výzvě soudu a to ani dle ust. § 43 o.s.ř., ani dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy byl na jednání soudu velmi detailně poučen o právním názoru soudu a o nutnosti jasným způsobem tvrdit a prokazovat konkrétní skutečnosti tak, aby bylo zřejmé, ze kterých konkrétních odpovědnostních důvodů žalobce konkrétní škodu nebo nemajetkovou újmu fakticky odvozuje.

7. Žalobce sice žalobu doplnil, nicméně ani po doplnění žaloby nedošlo k odstranění zásadních vad, které by v části žaloby umožnily žalobu vůbec projednat.

8. Žalobce požaduje částku 13 326 720 Kč, a to aniž by rozdělil tuto částku na konkrétní požadavky, určil, že se jedná o částku, ve které je zároveň zahrnuta náhrada škody, kterou definoval jako nemajetkovou újmu na zdraví s tím, že tato zahrnuje bolest, ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku a dále zmaření života a strasti. K tomuto soud uvádí, že jak odškodnění za bolest, tak i ztížení společenského uplatnění není nemajetková újma, jedná se o faktickou škodu na zdraví dle NOZ, a dále je nutné poukázat na skutečnost, že co se týká odškodnění bolesti a odškodnění ztížení společenského uplatnění a eventuálního odškodnění strastí, jedná se o tři samostatné odpovědnostní tituly, o tři různá odvětví, která zasahují do osobnostní sféry žalobce, do jeho osobní integrity a je nutné jasným způsobem definovat, jakou konkrétní částku k náhradě jaké škody nebo jiné nemajetkové újmy žalobce fakticky požaduje, a dále je nutné jasným způsobem určit, se kterou touto konkrétní nemajetkovou újmou nebo škodou na zdraví, škodou spočívající ve ztížení společenského uplatnění nebo vytrpěné bolesti nebo strasti žalobce fakticky požaduje. Bylo nutné, aby toto bylo konkrétním způsobem také tvrzeno a prokázáno, jednotlivé zásahy způsobené konkrétním odpovědnostním titulem nebo konkrétním jednáním nebo rozhodnutím ze strany žalované v těchto sférách, což se ze strany žalobce ani po poučení soudu nestalo. Soud tak má za to, že v tomto směru je žaloba neobjednatelná, neboť ze strany soudu není zřejmé, které konkrétní částky a které konkrétní oblasti osobní a osobnostní sféry žalobce fakticky byly tím kterým konkrétním jednáním ze strany orgánů státu fakticky zasaženy a že tímto konkrétním zásahem také žalobci vznikla konkrétní škoda na zdraví, nebo škoda týkající se vytrpěné bolesti, zde je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce jak v žalobě, tak v doplnění pod tuto jednu částku zahrnuje různé zásahy a nelze zjistit ani dovodit z celé žaloby a jejího doplnění, čeho se žalobce pod touto konkrétní jednou částkou fakticky domáhá. Pakliže žalobce odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu a propočítává dle tohoto stanoviska obecně uvedenou částku jako částku průměrné měsíční mzdy za rok 2016, kterou pak násobí čtyřsetnásobkem a ještě tuto navyšuje o 20 %, není opět zřejmé, které konkrétní parametry žalobce však zahrnul do tohoto výpočtu. Jedná se o výpočet, který je opět plně hypotetický, žádným způsobem nereaguje na konkrétní osobu žalobce, na konkrétní zásahy, které se mu v rámci tohoto měly stát. Dále ani nevymezuje, ke kterému konkrétnímu datu mu ten konkrétní zásah do osobní nebo osobnostní integrity fakticky vznikal, neboť se jednalo o různá rozhodnutí, různé shledávání stupně invalidity v průběhu planutí času a ani toto žalobce žádným způsobem nevymezil. Co se potom týká částky 600 000 Kč, zde je obdobný problém, neboť žalobce shledává jako délku řízení celé období od roku 1993 do roku 2018, aniž by však opět určil jasným způsobem konkrétní úseky celého tohoto řízení. Navíc opět sám určuje v rámci žaloby, že se nejedná o období 25 let, ale o období 21 let a nechává opět na výběr soudu, které období posuzovat bude, kdy takováto podmíněná tvrzení jsou nepřípustná, soud by k nim vůbec neměl přihlížet. Nicméně je nutné poukázat právě na skutečnost, že se jedná o takovou vadu řízení, kde žalobce nerozlišil jednotlivé úseky celého řízení, nerozlišil, jakým způsobem bylo řízení iniciováno a to vzhledem k tomu, že se jedná o návrhové řízení, ani jakým způsobem bylo také fakticky ukončeno, neboť v případě, že by řízení bylo ukončeno až v rámci přezkumu ze strany správního soudu, potom zde neexistuje pasivní legitimace žalované České republiky – Ministerstva práce a sociálních věcí, ale naopak Ministerstva financí, kdy ani toto nebylo ze strany žalobce reflektováno. K tomu je nutné poukázat právě na skutečnost, že žalobce je právně zastoupen a z tohoto důvodu soud uvažuje o vyšší míře samostatnosti při sepisování žaloby v rámci správného posouzení celého nároku. Soud odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který právě shledává při obdobné situaci v tomto řízení, že ke každému návrhu se potom váže samostatné řízení, která se nedají spojit do celkové délky řízení a jedná se o několik samostatných nároků., Ze strany žalobce opět toto reflektováno nebylo. Nároky nebyly rozděleny a požadovaná částka 600 000 Kč je opět částkou, kterou soud není schopen přiřadit k jednotlivým řízením a i v tomto směru žaloba trpí zásadními vadami, které odstraněny ani k výzvě soudu nebyly.

9. Co se týká požadavku žalobce na zaplacení částky 1 000 000 Kč jako náhrady hypotetického ušlého zisku, soud má za to, že zde se jedná o žalobu, která má jasná a konkrétní tvrzení, byť opět nejsou vztažena ke konkrétnímu odpovědnostnímu titulu. Pravděpodobně se jedná o délku řízení, kdy soud odkazuje na shora uvedenou úvahu. Žalobce opět neuvádí jasný a konkrétní odpovědnostní titul, uvádí, že škoda mu vznikla v důsledku nesprávného odepření statusu invalidní osoby, zákon [číslo] takovýto odpovědnostní titul nezná, nezahrnuje, jedná se opět o otázku, z kterého konkrétního odpovědnostního titulu žalobce v příčinné souvislosti tuto škodu odvozuje. Soud nicméně v tomto směru žalobu zamítl, neboť je zde jasně daná částka 40 000 Kč za jeden rok neposkytnuté lázeňské péče, celkem za 25 let, s tím že soud má za to, že z podstaty věci žalobci tato škoda vzniknout nemohla. Pakliže by se jednalo o právní posouzení, jednalo by se o škodu, nikoli o ušlý zisk, neboť u žalobce by nedošlo k poklesu této částky z jeho majetku, ale maximálně o částku, které by se mu do majetku nedostalo, avšak je nutné poukázat na skutečnost, že pakliže se toto vztahuje pouze k lázeňské péči, lázeňská péče je hrazena ze strany státu přímo luzernským zařízením. Z tohoto důvodu i v případě, že by žalobce lázeňskou péči fakticky vykonal, potom by tato částka byla zaplacena lázeňskému zařízení, nikoli žalobci jako takovému. Nad to je nutné poukázat opět na skutečnost, že žalobce byl poučen i dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k nutnosti jasným způsobem tvrdit a také prokazovat tyto skutečnosti s tím, že žalobce odvozuje částku 400 000 Kč za jeden rok trvání celého jeho řízení, kdy však již z logiky věci vyplývá, že již v roce 1993 byla určitě jiná náhrada na poskytování lázeňské péče než v roce 2016. I toto v žádném případě nebylo doplněno jako konkrétní tvrzení, ke konkrétním rokům. Bylo na žalobci, aby on sám jasným a konkrétním způsobem tvrdil a navrhl zejména důkazy k prokázání těchto skutečností. Obecně však má soud za to, že tento nárok je vyloučen, neboť žalobci by vznikla tato škoda pouze v případě, kdyby částka byla vyplácena přímo jemu, avšak logicky se podává, že částka by mu nikdy vyplacena nebyla, žalobce by maximálně konsumoval uvedenou lázeňskou péči. Na to soud poukazuje i na vyjádření žalované a to v tom směru, že lázeňská péče není nároková složka a bylo by na žalobci, aby tvrdil a prokazoval, že fakticky každý rok by mu v rozsahu 40 000 Kč jako hypotetická škoda přeměněná na nemožnost využít lázeňskou péči také vznikla, kdy k tomuto žalobce žádné konkrétní tvrzení nedoplnil a nenavrhl ani důkazy. Soud tam má za to, že v tomto směru je nutné žalobu zamítnout.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 a o.s.ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby, a to dvakrát účast na jednání a jednou podání vyjádření.