15 C 167/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem titul Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 75 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 75 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od 14. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 19 722 Kč k rukám právní žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25.9.2020 domáhala po žalované náhrady shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobce je státní školské zařízení, založené zřizovatelskou listinou se samostatnou právní subjektivitou. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 5.11.2019 smlouvu o ubytování, kterou žalobce objednal ubytování pro realizaci dvou lyžařských kursů pro studenty gymnázia, které se měly realizovat v termínu od 15.3.2020 až do 21.3.2020 a od 21.3.2020 do 27.3.2020. Předmětem smlouvy bylo zajištění ubytování v penzionu [anonymizováno] ve Špindlerově Mlýně. Na základě smlouvy vystavila žalovaná faktury [číslo] na částku 40 000 Kč a fakturu [číslo] na částku 35 000 Kč. Žalobce uhradil faktury 22.11.2019. Na základě nařízení Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 10.3.2020 vyhlášení nouzového stavu, žalobce zaslal žalované dne 13.3.2020 přípis, kterým konstatoval, že ruší rezervaci na lyžařské kursy v termínu od 15.3.2020 do 27.3.2020 z důvodu rozhodnutí vlády ČR o vyhlášení nouzového stavu a požádal o vrácení zálohy. Na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala, na opakovanou výzvu stejně tak nikoliv. Dne 2.6.2020 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. Na tu žalovaná reagovala dopisem tak, že by žalobkyně neměla požadovat složenou zálohu ve výši 75 000 Kč zpět, neboť jí tím, že se lyžařské kursy nekonaly, vznikla žalované škoda spočívající v nezaplaceném doplatku ceny pobytu za děti. S tímto žalobkyně nesouhlasí.

2. Žalovaná se k věci samé vyjádřila tak, že zrušením kurzů žalobce žalovaná přišla o částku 123 200 Kč na doplatku a zásoby pořízené ze zálohy musely z důvodu trvanlivosti zlikvidovat. Další náklady zůstaly k úhradě žalované. Na následcích okolností by se měly podílet obě smluvní strany. Nuceným uzavřením provozoven na základě rozhodnutí vlády a zrušením školních kurzů a škol v přírodě nařízením Ministerstva školství z důvodu pandemie Covid 19, přišla žalovaná o veškeré příjmy do konce června, jelikož byli zaměřeny především na školní pobyty. Potýká se s finanční tísní, mají existenční problémy, neví, zda bude moci společnost vůbec schopná přežít dopady všech nařízení vlády. Bohužel žádné podpory a dotace se jí netýkaly a náhrady škod nemají kde uplatňovat. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně neměla požadovat jakékoliv zpětně finanční plnění.

3. Soud postupoval dle ust. § 115 a osř.

4. Soud má za prokázané a mezi účastníky bylo nesporné, že byla mezi nimi uzavřená smlouva o ubytování dne 5.11.2019, a to ze strany smluvní strany [název žalované] a [anonymizováno] [obec a číslo] [ulice a číslo] s tím, že byl závazně objednán termín od 15.3.2020 do 21.3.2020 pro 30 platících osob a od dne 21.3.2020 do 27.3.2020 pro 26 platících osob. Dle článku 5 od této smlouvy může odstoupit ubytovatel, v případě, kdy dojde k uzavření objektu z nepředvídatelných důvodů, v tomto případě je ubytovatel povinen vrátit zálohu v plné výši s tím, že smlouva může být ukončená i výpovědí z těchto důvodů pod bodem b, z důvodu nařízené karantény, v případě epidemie nařízené hlavním hygienikem ČR, je důvodem k odstoupení od smlouvy, rovněž ze strany ob jednatele.

5. Dále má soud za prokázané z zřizovací listiny [anonymizováno] [obec a číslo] [ulice], že tato má samostatnou právní subjektivitu. Soud má za prokázané z listiny ze dne 13.3.2020, že žalobkyně zrušila rezervaci na lyžařské kurzy v termínech 15. – 21.3.2020 a 21.- 27.3.2020, a to z důvodu rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu. Žádala o vrácení záloh a vrátila zálohové faktury. Dále má soud za prokázané z přípisu ze dne 5.5.2020 a 27.5.2020 včetně doručenek, že shora uvedené přípisy ohledně vrácení uvedených částek a předžalobní upomínka byly žalované zasílány prostřednictvím pošty a stejně se toto stalo ještě ke dni 5.6.2020 a dále ještě 25.8.2020 a byl žalovaný ze strany právní zástupkyně žalobce požádán o vrácení zálohy.

6. Soud má za prokázané z faktury [číslo] že tato byla vystavena za pobyt od 13.3.2020 do 21.3.2020 na částku 40 000 Kč a za pobyt od 21.3.2020 do dne 27.3.2020 na částku 35 000 Kč. Z výpisu z Komerční banky má soud za prokázané, že částka 35 000 Kč byla zaslána dne 22.11.2019 a stejně tak i částka 40 000 Kč.

7. Dle ustanovení § 2326 – 2331 NOZ smlouvou o ubytování se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení, které je k tomu určené. Ob jednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli sjednanou cenu za poskytnuté ubytování a za služby s ubytováním spojené. Cena je splatná ve lhůtě, která je stanovena v ubytovacím řádu. Pokud ubytovací řád lhůtu splatnosti neupravuje, pak je ubytovatel povinen zaplatit cenu ve lhůtě obvyklé.

8. Mezi účastníky bylo nesporné a soud má za prokázané ze smlouvy o ubytování, že mezi účastníky smlouva o ubytování byla uzavřena, s tím, že byla sjednána také cena včetně placení záloh. Zálohy ve výši 75 000 Kč pak byly zaplaceny dne 2.11.2019 na základě žalovanou vystavených faktur.

9. Podle ustanovení článku 5 Smlouvy o ubytování si účastníci taktéž ujednali, že tato smlouva může být ukončená výpovědí z toho důvodu nařízení karantény, případně epidemie nařízené hlavním hygienikem ČR. Toto je důvodem od odstoupení od smlouvy rovněž ze strany ob jednatele. Ob jednatele v tomto směru byl žalobce. Shora uvedené dvoustranné upřesnění možnosti ukončení pobytu výpovědí je upraveno právě přímo mezi účastníky této smlouvy k tomuto důvodu ukončení ubytování, tj. vypovězení smlouvy z důvodu epidemie nařízené hlavním hygienikem ČR však smlouva neváže žádnou sankci. Již na základě shora uvedeného smluvního vztahu a smluvní úpravy mezi účastníky soud dospívá k závěru, že za situace, kdy je mezi účastníky nesporné, je obecně známo a vyplývá z taktéž z nouzového stavu na základě ústavního zákona č. 110/98 Sb. o bezpečnosti České republiky, a to na základě krizového zákona č. 240/2000 Sb. Na to usnesení vlády č. 194 ze dne 12.3.2020. Zároveň usnesením vlády České republiky ze dne 15.3.2020 s účinností od 16.3.2020 0:00 hod. byl zakázán volný pohyb osob na území České republiky. Ze strany soudu dále poukázáno na usnesení č. 84/2020 ze dne 15.3.2020 č. 214 o přijetí krizového opatření pod bodem 5 se zakazuje s účinností od 20.3 do 24.3.2020 prodej ubytovacích služeb s výjimkou osob poskytujících ubytování v ubytovnách, lázeňských zařízení a školských ubytovacích zařízení. Toto odkazuje již na předchozí usnesení vlády č. 194 ze dne 12.3.2020 a následující nařízení, které taktéž zakazovala právě prodej ubytovacích služeb. Pod tento zákaz lze vztáhnout i celou situaci, tak jak byla shora popsána ze strany účastníků.

10. Soud má za prokázaný skutkový stav, který byl mezi účastníky nesporný, a to tak, že na základě o ubytování ze dne 5.11.2019 mělo dojít k poskytnutí ubytování ze strany žalovaného vůči žalobci ve dvou termínech, a to od 15.3 – 27.3.2020. Na základě žalovanou vystavených faktur žalobce zaplatil dne 22.11.2019 částku 75 000 Kč jako zálohu na uvedené služby, které měly být na základě smlouvy o ubytování žalobci poskytnuty. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný nijak neuvádí, že by shora uvedené služby naopak poskytnuté byly, tj. že by byl naplněn předmět smlouvy o ubytování ze dne 5.11.2019.

11. Již ze samotného článku č. 5 Smlouvy o ubytování vyplývá, že smlouva může být ukončena výpovědí z důvodu epidemie nařízené Hlavním hygienikem ČR, kdy toto je důvod odstoupení ze strany ob jednatele, tj. žalobce. V tomto směru smluvní ujednání nijak za dané situace nevytyčují možnosti odškodnění žalovaného za neuskutečnění uvedeného lyžařského kurzu a ubytování a neukládají ani žádnou sankci žalobci. Již na základě shora uvedených smluvních ujednání má soud za to, že v situaci, kdy je mezi účastníky nesporné, že smlouva o ubytování realizována nebyla, tj. že žalovaný neposkytl ubytování žalobci na základě shora uvedené smlouvy. Nebylo na základě shora uvedené smlouvy fakticky ze strany žalovaného žalobci plněno a nevzniká mu nárok na sjednanou odměnu. Stejně tak i na základě toho, že ke shora uvedené nerealizaci uvedené smlouvy o ubytování bylo přikročeno na základě epidemie, zde nevzniká ani žádná sankce žalobce vůči žalovanému. Na to soud poukazuje na usnesení vlády České republiky č. 84/2020 a usnesení vlády č. 214 ze dne 15.3.2020 ve spojení s usnesením č. 194 ze dne 12.3.2020, kdy přímo bylo ze strany vlády zakázáno poskytování ubytovacích služeb, a to právě v termínu, ve kterém se měl zájezd žalobce u žalovaného fakticky uskutečnit. I z těchto samotných usnesení a právní úpravy celé situace vyplývá, že to byl žalovaný, kdo nemohl na základě rozhodnutí vlády fakticky naplnit shora uvedenou smlouvu o ubytování. Nemohl poskytnout služby, které byly v rámci smlouvy o ubytování sjednány a nenaplnil ani tak účel uvedené smlouvy. V situaci, kdy to byl žalobce, kdo shora uvedené nemohl realizovat, mu taktéž nepřísluší právo na náhradu vynaložených nákladů. Soud tak dospěl k závěru, že na místě žalobě v plném rozsahu vyhovět. Pakliže žalovaný v rámci svého odporu poukazoval na neurčitý telefonát týkající se možné jiné domluvy, k tomuto neuvedl žádná bližší tvrzení. Tento zůstal pouze v obecné rovině poukázání na celkovou situaci, kdy však i ze samotného vyjádření žalovaného vyplývá, že se smířil s celkovou situací ohledně požadavku na zaplacení shora uvedené částky. Zároveň jakákoliv telefonická ústní dohoda byla popřena ze strany žalobce.

12. Soud uvádí, že je nad to nutné poukázat i na celkovou úpravu, a to v tom směru, že se ani žalovaný nechoval v souladu s další úpravou a možnostmi danými ze strany vlády České republiky k nápravě celé situace, a to v tom směru, že v případě, že byl a soud toto má za prokázané, vyzván ze strany žalobce k navrácení shora uvedených záloh, mohl také poskytnout žalobci vouchery na jiné další ubytování. Žalovaný netvrdí, že by takové vouchery vůbec žalované nabízel a naopak má soud za prokázané, toto nemá vyvrácené z vyjádření žalované, že by se žalobce shora uvedené náhrady vynaložených nákladů v rámci zálohových faktur fakticky nedomáhal. Naopak, soud má za prokázané, že se žalobce domáhal vyplacení shora uvedených částek a naopak zde chybí jakékoliv tvrzení o právě možnosti využití poskytnutí voucherů nebo zajištění náhradních termínů. Naopak byl to žalovaný, kdo nijakým způsobem po dobu několika měsíců na návrhy žalobce nereagoval. Důvodem pro nevyhovění žalobě však nemůže být ani tvrzení žalovaného o špatné finanční situaci z důvodu pandemie Covid 19.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna sestávající z částky 4100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.