15 C 175/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 175 287 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 104 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 71 287 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 104 000 Kč jdoucímu od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku 1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno řízení, jehož předmětem bylo určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Celková délka řízení byla [číslo] dní. V době podání žaloby Obvodní soud pro Prahu 3 ještě ve věci samé nerozhodl. Žalobce popsal průběh namítaného řízení tak, že toto bylo zahájeno dne [datum]. Jednalo se o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána dopisem žalované - [obec] školy ekonomické v [obec] dne [datum]. Žalobce shledává průtahy v šestiměsíční nečinnosti soudu, který v době od 27. 2. do [datum] ve věci nejednal. Soudem bylo odročeno první jednání nařízené na den [datum] z důvodu dovolené přísedícího. Na prvním jednání konaném dne [datum] byly provedeny všechny listinné důkazy, které postačovaly k učinění skutkových zjištění. Na jejich základě soud o 5 let později rozhodl o zamítnutí žaloby. Dále došlo k 21 měsíční nečinnosti soudu, který v době od [datum] do dne [datum] ve věci nejednal. Soudem byla postupně odročena jednání nařízená na den [datum], [datum], [datum] z důvodu rezignace přísedícího, dovolené přísedící a stáže předsedkyně senátu. Dále se podává osmiměsíční nečinnost soudu, který v době od [datum] do [datum] ve věci nejednal, a to z důvodu na straně soudu, když byla postupně odročena jednání nařízená na den [datum], [datum], [datum] a [datum] z důvodu potřeby soudu doplnit tvrzení a dokazování ze strany žalované, jiné překážky na straně soudu, nouzového stavu, zánik funkce člena senátu přísedícího a nutnosti ustanovení nového přísedícího. Žalobce dospěl k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená. Žalobce požaduje částku 20 000 Kč za 1 rok trvání řízení, za první 2 roky částku poloviční. Celkem dospěl v částce 100 164 Kč. Tuto požaduje navýšit o 50 % z toho důvodu, že předmět řízení měl pro žalobce zásadní význam, jednalo se o pracovněprávní spor, v němž se žalobce jako zaměstnanec domáhal, aby soud určil, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru je neplatná, a že je zaměstnavatel povinen jej dále zaměstnávat. Žalobce byl psychicky frustrován délkou soudního řízení a životní nejistotou spojenou s ní spojenou, neboť po dobu soudního sporu byl nucen uzavírat pracovní poměry na dobu určitou, aby po pravomocném rozhodnutí soudu mohl začít vykonávat práci v tomto pracovním poměru. Dále žádá o navýšení o 25 % pro nedůvodné průtahy na straně soudu. Věc nebyla nijak složitá. Věc byla projednávána pouze na dvou stupních soudní soustavy. Řízení nebylo přerušeno. Žalobce se na průtazích řízení nepodílel, účastnil se jednání soudu, dodržoval soudem stanovené lhůty, nežádal o prodloužení lhůt, nepodával opravné prostředky. Podání žalobce byla věcná, srozumitelná a úplná. Řízení mělo pouze 2 účastníky. Žalobci tak vznikla nemajetková újma, kterou požaduje odškodnit.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum]. Žalovaná neměla k dispozici spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 20 C 63 / 2015. Na základě této skutečnosti sporuje existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy. Při výčtu postupu Obvodního soudu pro Prahu 3 v namítaném řízení dospěla k závěru, že v postupu soudu nelze shledat zásadní nečinnost, výsledná délka je ovlivněna zejména složitostí věci a rozhodováním soudu na dvou stupních a proto ji lze hodnotit jako přiměřenou.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. [spisová značka] tak, že dne [datum] byla soudu doručena žaloba, ve které je žalobce žalobcem a vůči [obec] škole ekonomické v [obec] se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Dne [datum] byl zaplacený soudní poplatek. Dne [datum] byl usnesením vyzván žalovaný k vyjádření k žalobě. Dne [datum] bylo vyhotoveno vyjádření žalovaného k žalobě. Na den [datum] je nařízeno jednání ve věci, toto je následně odročeno z důvodu dovolené přísedícího senátu na den [datum]. Je to žalobce, kdo dne [datum] žádá o odročení jednání z důvodu dovolené. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] jednání proběhlo, byly k důkazu provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den [datum]. K němu byli předvoláni svědci. Dne [datum] proběhlo jednání, byli na něm vyslechnuti svědci a bylo odročeno na den [datum]. Jednání bylo odročeno z důvodu emailu ze dne [datum] s tím, že žalobce se řízení osobně zúčastnit, aby mohl reagovat na svědecké výpovědi, dne [datum] podstoupil operaci slepého střeva a zdravotní stav mu neumožňuje zúčastnit se jednání. Další jednání ve věci tak proběhlo dne [datum]. Byli vyslechnuti svědci. Další jednání proběhlo dne [datum], kde byli vyslechnuti další svědci a následovalo další jednání ve věci To proběhlo dne [datum] a bylo opětovně odročeno za účelem výslechu dalších svědků na den [datum]. Dne [datum] ve věci proběhlo další jednání. Bylo odročeno na den [datum]. Je to žalobce, kdo žádá o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti právního zástupce žalobce. Jednání tak bylo odročeno na den [datum]. Na něm je prováděno dokazování dalšími listinnými důkazy a jednání je odročeno za účelem předložení listin a provedení důkazů na den [datum]. Došlo k doplnění listinných důkazů v průběhu září roku 2017. Jednání nařízené na den [datum] bylo odročeno z důvodu na straně soudu na den [datum], to bylo následně také odročeno z důvodu rezignace přísedícího. Jednání bylo nařízeno na den [datum], a i to bylo následně také zrušeno z důvodu na straně soudu. Spis byl převzat k zastupování z důvodu stáže předsedkyně senátu JUDr. [jméno] [příjmení] a zastupující soudkyní bylo sděleno účastníkům, že z důvodu vytíženosti zastupující předsedkyně senátu budou činěny pouze neodkladné úkony. Bylo nařízeno jednání na den [datum]. Jednání proběhlo dne [datum] a bylo odročeno na neurčito za účelem dalšího dokazování a doplnění tvrzení. Další jednání bylo nařízeno na den [datum]. Následuje žádost žalobce o odročení jednání z důvodu pobytu v zahraničí. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] jednání neproběhlo z důvodu neúčasti přísedící Mgr. [příjmení]. Bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] jednání ve věci proběhlo, bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty žalované a předložení důkazů na den [datum]. Z důvodu nutnosti doplnění tvrzení a důkazů bylo odročeno bez jednání na den [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek ve věci samé s tím, že žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru je neplatná, byla zamítnuta. Ze strany žalobce bylo podáno odvolání, následně byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Ten byl zaplacený dne [datum]. Odvolání bylo zasláno žalované k vyjádření dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen k odvolání k odvolacímu soudu, ten dne [datum] ve věci nařídil jednání a na něm rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [obec] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka].

6. Co se týká právního posouzení, soud se zabýval skutečností, zdali v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona 82/2008 Sb., spočívající v porušení práva žalobce na spravedlivý proces způsobené nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud posuzoval všechny okolnosti řízení vedené shora uvedeného řízení s tím, že co se týká ohraničení celkové délky řízení, řízení začalo běžet dne [datum], kdy žalobce podal jako žalobce původní žalobu a bylo ukončeno právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum] Řízení nebylo skutkově ani právně ani procesně složité. Řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo rozhodováno pouze soudem prvního stupně 1× ve věci samé, stejně tak soudem odvolacím a co se týká procesních úkonů, zde taktéž nebylo žádných rozhodnutí, které by přispívaly ke složitosti procesního vedení sporu. Celková délka řízení byla umocněna zejména častým odročováním jednání a odročováním jednání na poměrně dlouhé termíny. Nelze odhlédnout od situace, kdy od [datum] od [datum] ve věci neproběhlo žádné jednání. Jednání byla odročována buď z toho důvodu, že zde došlo k rezignaci přísedících, popřípadě z důvodu stáže předsedkyně senátu na jiném soudě a podobně. Soud ve věci shledal i delší období nečinnosti spočívající zejména nikoliv v tom, že by ve věci úkony nebyly konány vůbec, ale nejednalo se o úkony, které by přímo směřovaly k vyřízení věci samé, a nebo se jednalo o úkony, které by při celkové délce uvedeného řízení dle názoru soudu měly být uskutečněny v kratších lhůtách tak, aby došlo k vyřešení sporu ve věci samé v době přiměřené. Dle názoru soudu odročování jednání na dobu přesahující 2-3 měsíce v situaci, kdy se jednalo o žalobu týkající se pracovněprávního sporu nelze shledat jako úkony, které by bylo možné označit odročení v přiměřených lhůtách. Celková délka řízení je v tomto směru nepřiměřená. Již samotný průtah dosahující takřka dvou let, kdy ve věci nebylo učiněno žádného úkonu, který by posunul spor k samotnému vyřízení, vede již soud k jasnému konstatování nepřiměřenosti celkové délky řízení. Soud dospěl v závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená. Soud dále postupoval dle ustanovení § 31 a odst. 3 zákona 82/98 Sb. s tím, že dospěl k závěru, že je na místě přiznání odškodnění v penězích. Celková délka řízení 6 let v tomto směru však není délkou extrémně nepřiměřenou. Soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, dospěl k závěru, že je na místě přiznat odškodnění ve výši 16 000 Kč za 1 rok trvání řízení. Za první 2 roky částku poloviční. Žalobce požadoval navýšit základní částku o 50 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Jednalo se o pracovněprávní spor, žalobce jako zaměstnanec se domáhal, aby soud určil, že výpověď byla neplatná. Soud odkazuje na konstantní judikaturu i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která s tímto typem řízení sama o sobě spojuje nutnost přednostního vyřízení takovéhoto sporu, s tím že soud má za to, že v tomto směru se dá konstatovat zvýšený význam uvedeného řízení pro žalobce. Navýšil však tuto částku pouze o 30 %, a kdy se domnívá, že takovéto navýšení je dostačující a soud poukazuje na skutečnost, že soud odškodňuje samotnou nepřiměřenou délku uvedeného řízení, tj. udržování účastníka v nejistotě ohledně toho, kdy bude vydáno rozhodnutí ve věci samé ohledně toho, jakým způsobem celkově řízení dopadne. Soud má za to, že právě navýšení o 30 % v tomto směru je přiměřené vzhledem ke všem okolnostem případu. Dále žalobce namítal, že je na místě navýšit tuto částku o 25 % pro nedůvodné průtahy na straně soudu. S tímto požadavkem se soud neztotožnil. Soud uvádí, že právě uvedené průtahy v řízení samy o sobě přispěly k nepřiměřené délce uvedeného řízení, která je předmětem tohoto odškodnění. Soud má za to, že odškodňovat navíc průtahy uvedeného řízení by bylo vlastně dvojí odškodňování téhož. Soud zároveň dospěl k závěru, že i pakliže žalobce tvrdil, že žalobce na namítaných průtazích řízeních se nepodílel, soud poukazuje na skutečnost, že se sice nepodílel na průtazích v řízení, nicméně byl to sám žalobce i právní zástupce žalobce, kdo několikrát žádali o odročení jednání. Vzhledem k tomu, jakým způsobem byla jednání odročována, docházelo k tomu, že jednání bylo odročováno na delší dobu a celkově tak došlo i k prodloužení délky řízení. Toto soud neklade k tíži žalobci, nicméně pouze podotýká toto k námitkám žalobce. Ke složitosti řízení z hlediska parametrů a možné procentuální moderace uvedené částky nikdo nenamítal. Stejně tak soud podotýká, že řízení proběhlo pouze na dvou stupních soudní soustavy a z tohoto důvodu není taktéž na místě procentuální moderace takto vypočtené částky. Soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat částku 104 000 Kč.

7. Soud přiznal žalobci jistinu společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,75 % ročně z této částky, běžícím však až po uplynutí 6ti měsíční lhůty dané ust. § 15 odst. 1 zák. 82/1998 Sb. k projednání nároku. Žalovaná se dostala do prodlení až dnem [datum].

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř. žalobce byl co do základu úspěšný, soud mu přiznal náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání) dle ust. § 8 odst. 1 písm. a/ AT ve výši 3100 Kč za jeden úkon právní služby, 3x300 Kč režijní paušál a DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 2000 Kč.