15 C 176/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 126 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši , částka, , se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 26 C , Anonymizováno, /2018. Projednávání případu bylo nespravedlivé a necitlivé a trvalo neúměrně dlouhou dobu 5 let a 4 měsíce.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne , datum, . Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit přiměřenou a žalobci tak nevznikla žádná nemajetková újma. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů v celkové délce 5 let a 5 měsíců. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně třikrát a Nejvyšší soud ČR dvakrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení je pro žadatele jakožto žalobce byl shledán jako snížený. Žalobce uplatňoval zjevně promlčený nárok, vůči kterému žalovaná vznesla námitku promlčení již v samém počátku řízení. Nemohl tak být v objektivní nejistotě ohledně výsledku řízení. Ve vztahu k částce , částka, žalobce neunesl břemeno tvrzení a prokazování. Odškodnění neslouží k saturaci neúspěchu účastníka řízení v řízení. Současně ale platí, že význam předmětu řízení není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení nebo naopak zvýšení. Předpoklad vzniku nemateriální újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení nemusí být nutně naplňován vždy jenom proto, že určité řízení formálně trvá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo , Anonymizováno, /2011, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo , Anonymizováno, /2010, uveřejněný pod č. 10/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že mu dne , datum, bylo odcizeno cca 7000 ks akcií. Akcie byly následně uloženy do úschovy u Okresního soudu v Olomouci, který je po dlouhou dobu odmítal vydat. Usnesením Okresního soudu v Olomouci bylo dne , datum, rozhodnuto o vydání 6668 ks akcií z úschovy soudu, což bylo fakticky až po likvidaci společnosti, jejíž akcie byly. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je celková délka řízení přiměřená. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná k závěru, že v daném případě nedošlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, stát proto není odpovědný za tvrzenou nemajetkovou újmu. S ohledem na závěr, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, je nutno žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění nevyhovět.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 26 C , Anonymizováno, /2018 tak, že žalobce uplatnil předběžně nárok u žalované dne , datum, a podal u soudu dne , datum, žalobu na hmotnou náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení ve výši , částka, . Dne , datum, žalobce uhradil soudní poplatek. Dne , datum, byla žalovaná vyzvána k vyjádření. Žalovaná se vyjádřila dne , datum, a vznesla k nároku námitku promlčení a litispendence. V červnu 2019 účastníci sdělují, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.na den , datum, je nařízené jednání. Ne jednání soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti rozsudku se odvolal žalovaný. Soud druhého stupně dne , datum, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem čj. 54 Co , Anonymizováno, /2020-92. Proti rozsudku podal žalobce v , datum, dovolání. Nejvyšší soud dne , datum, pod čj. 30 Cdo , Anonymizováno, /2021-111 zrušil pouze rozsudek Městské soudu v Praze jako soudu odvolacího, když ten otázku promlčení řešil na základě právního posouzení, které je nesprávné. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Dne , datum, tento soud rozsudek soudu prvního stupně v převážné části potvrdil a ohledně částky , částka, s příslušenstvím věc vrátil obvodnímu soudu. Na den , datum, soud I. stupně nařídil jednání a něm i ve zbývající části nároku žalobu zamítl. K podanému odvolání žalobce byl spis předložen dne , datum, Městskému soudu v Praze. Dne , datum, odvolací soud zamítavý rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . K podanému odvolání žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne , datum, nebyl žalobci ustanoven zástupce a ani přiznáno osvobození od placení soudních poplatků. Dne , datum, byl spis s odvoláním proti usnesení předložen odvolacímu soudu, ten dne , datum, toto usnesení potvrdil. Dne , datum, po žádosti o prodloužení lhůty k doplnění dovolání byl spis dne , datum, předložen Nejvyššímu soudu. Ten dne , datum, pod čj. 30 Cdo , Anonymizováno, /2024-231 dovolání odmítl. Usnesení o odmítnutí dovolání nabylo právní moci dne , datum, .

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od , datum, (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. , hodnota, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené , adresa, smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne , datum, , § 36). Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je smyslem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (srov. např. část V. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 725/2011, rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 26 C , Anonymizováno, /2018. nad shora uvedené je nutné poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo , Anonymizováno, /2017, když takzvané kompenzační řízení je tedy zahájeno dnem, kdy žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění u příslušného úřadu, neboť předběžné uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk je obligatorní zákonnou podmínkou pro případné uplatnění práva u soudu (viz § 14 odst. 3 OdpŠk ve spojení s § 15 odst. 2 OdpŠk). Na mimosoudní projednání nároku pak navazuje, je-li neuspokojený nárok uplatněn žalobou, řízení soudní, které může probíhat na všech stupních soudní soustavy, případně i před Ústavním soudem. Celková délka kompenzačního řízení je do , datum, do , datum, . celkem , hodnota, let a 11 měsíců. Řízení proběhlo opakovaně na třech stupních soudní soustavy a před Ministerstvem spravedlnosti. Podle rozhodovací praxe dovolacího soudu není možné činit závěry, že by kompenzační řízení mělo skončit podstatně dříve oproti řízením jiným. Soud tak dospěl k závěru, že byť v posuzovaném řízení neexistují delší prodlevy mezi úkony soudu nebo delší období nečinnosti, celková délka řízení je již nepřiměřená. Soud uvádí, že zhodnotil případ vzhledem ke konkrétním okolnostem, přihlédl ke složitosti řízení, k jednání žalobce, jak přispěl k průtahům řízení, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení a urychlit celkovou délku tohoto řízení a dále i k předmětu řízení pro žalobce.

6. Soud tak dospěl k závěru, že celkovou délku namítaného řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , spis. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) z. č. 82/1998 Sb. a dále relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95).

7. Soud dospěl k závěru, že celková délka 5 let a 11 měsíců je svoji délkou dobou nepřiměřenou, když celkové okolnosti případu ani složitost neodpovídá délce jeho projednávání. Z judikatury Nejvyššího soudu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. Cpjn 206/2010 se podává, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi , částka, až , částka, za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka , částka, za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. Soud nepoužil vyšší základní sazbu odškodnění, když dobu řízení lze označit za již delší nikoli však extrémně, a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nemá za to, že řízení šlo skončit násobně kratší délce, aby se odškodnění blížilo horní hranici , částka, , jak navrhuje žalobce. K tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo , Anonymizováno, /2010. Za první dva roky soud přiznal částku poloviční, když objektivně řízení musí nějakou dobu trvat.

8. Soud se zabýval i parametry nastavenými v ust. § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Složitost řízení soud hodnotil zejména s ohledem na počet stupňů zapojených do rozhodování. Počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování se započítává do složitosti proto, že vyřízení každého opravného prostředku nutně vyžaduje další časový prostor pro jeho vyřízení k tomu Stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Ke složitosti řízení soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 54 Co , Anonymizováno, /2020 – 97, dle kterého již jen z toho důvodu, byla-li věc, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %. Byť jednou nejvyšší soud rozhodnutí soudu II. stupně zrušil k druhému dovolání však již toto odmítl. Soud tak k parametru počtu soudních soustav dospěl k závěru, že je nutné snížit celkovou částku o 15 %. Soud nedospěl k závěru, že by se jednalo to tzv soudní ping pong, když došlo ke zrušení rozhodnutí pouze jedenkrát. Řízení nebylo skutkově složité, šlo pouze o posouzení námitky promlčení nároku. Žalobce vyšší význam řízení netvrdil. Stát zásadním excesivním přístupem do řízení nijak nezasáhl. Stejně tak žalobce zásadním způsobem k prodloužení celkové délky řízení nezasáhl. Předmětem řízení byla původní částka ve výši , částka, , po druhém rozhodnutí odvolacího soudu od dne , datum, zůstala předmětem řízení částka ve výši 66 , Anonymizováno, , , částka, . Soud tak přiznal částku ve výši , částka, za každý rok trvaní kompenzačního řízení, za první dva roky částku poloviční a dospěl k částce , částka, , tu soud ponížil právě z důvodu počtu soudních instancí o 15 %. Soud tak přiznal žalobci částku ve výši , částka, . Toto odškodnění koresponduje i s následně sníženým významem řízení pro žalobce, když pro poslední dva roky byla předmětem řízení pouze částka , částka, .

9. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 osř, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a cestovné vlakem ve výši , částka, .POUČENÍ: