15 C 18/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnictví k vozidlu

I. Určuje se, že žalobce není vlastníkem vozidla tov. značky Opel Vectra, rok výroby 1997, RZ: SPZ, VIN WOL000089N1200634.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen uhradit České republice soudní poplatek ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro adresa dne datum domáhal určení, Po poučení soudem, že není vlastníkem vozidla tov. značky Opel Vectra, rok výroby 1997, RZ: SPZ, VIN WOL000089N1200634 s odůvodněním, že jej prodal žalovanému cca před 15 lety a byl to žalovaný, kdo na registru vozidel toto nepřehlásil. Tím vznikl faktický nesoulad mezi faktickým stavem a stavem evidenčním. Vzhledem k nekontaktnosti žalovaného tuto situaci žádá vyřešit soudně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z účastnické výpovědi žalobce soud má za prokázané, že žalobce předmětné vozidlo již nemá fakticky v držení a toto prodal žalovanému cca před 15 lety. Z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že jako vlastník vozidla je stále veden žalobce.

4. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Obecně platí, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k poručení právního vztahu nebo práva. Soud je přesvědčen, že v daném případě žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem předmětného motorového vozidla, když bez tohoto určení nelze eventuelně dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla.

5. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce k uvedené věci (vozidlu) požádala o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neboť kupní smlouvou vlastnické právo k vozidlu převedl na jiného a ten mu při přepisu údajů vozidla neposkytl součinnost. Soud uvádí, že došlo k tzv. patové situaci, která znemožňuje zapsat skutečný stav údajů v registru silničních vozidel. Bylo sice na žalobci, aby jednal obezřetně a odpovědně tak, aby mohl splnit svoji zákonnou povinnost, tj. požádat o zápis změny vlastníka vozidla, avšak žalovaný své povinnosti vyplývající ze zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích nedodržela. Tím, že tedy nedošlo po převodu vlastnického práva k zápisu změny vlastníka, dochází k tomu, že dosavadní vlastník se vystavuje objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla (kterým je zásadně jeho vlastník) za porušení povinnosti řidiče dle § 125f, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dalším uvažovaným negativním aspektem spojeným s nemožností zápisu změny vlastníka vozidla je možná odpovědnost za přestupek dle zákona č. 56/2001 Sb. K naplnění všech výše uvedených situací v daném případě došlo. Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 však uvádí, že jde-li o možné negativní důsledky v právní sféře dosavadního vlastníka při nesoučinnosti nového vlastníka, je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 254/2016, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale za podmínky, že prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Proto je třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Za takové situace, kdy judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla, nelze považovat důsledky napadeného ustanovení za překážku pro to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností. K tomu viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. 7 As 254/2016, bod 22 a násl.

6. Lze tedy v souladu se shora citovaným rozhodnutím Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dospět k závěru, že právní řád poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoliv přímo v daném správním řízení. Protože v současné době není zřejmé, kdo je vlastníkem předmětného vozidla, soud má za to, že petit navržený žalobkyní je v daném případě adekvátní dané situaci a zároveň odpovídá náležitostem ustanovení § 80 o.s.ř. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl 7. Co se týče vzniklých nákladů řízení, zde soud uvádí, že vzhledem k situaci, kdy není zřejmé, kdo je v současné době vlastníkem vozidla, soud proto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. když žalovaný nezavdal příčinu k podání předmětné žaloby (viz. ustanovení § 143 o.s.ř.).

8. Soud k žádosti žalobce tohoto osvobodil od placení soudních poplatků, vzhledem k situaci, kdy byl žalobce se žalobou plně úspěšný tato povinnost uhradit soudní poplatek jako náklad státu, přechází na žalovaného. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.