15 C 180/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z uvedené částky ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované ušlého zisku s odůvodněním, že proti žalobkyni bylo na základě usnesení Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služba Kriminální policie a vyšetřování expozitura [obec] dne [datum] pod č. j.: OKFK [číslo] zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, spáchání ve formě spolupachatelství podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku z části dokonaný, z části ukončený ve stádiu pokusu. Podle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] byla podána obžaloba. Dne [datum] Krajský soud v [obec] rozsudkem sp. zn. [spisová značka] shledal žalobkyni vinnou a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců. Žalobkyně se odvolala. Vrchní soud v Olomouci dne [datum] žalobkyni obžaloby zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání dne [datum] Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] rozsudky soudu nižších instancí zrušil, přikázal soudu I. stupně, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Soud I. stupně v intencích rozhodnutí dovolacího soudu při zohlednění přiléhavých závěrů odvolacího soudu, jakož i v souvislosti posoudil celou podstatu rozsahu jednání žalobkyně vytýkaného v obžalobě a dne [datum] žalobkyni obžaloby zprostil v souladu s ustanovením § 226 písm. b) trestního řádu, neboť skutek, pro který byla žalobkyně stíhána není trestním činem, protože trestní stíhání žalobkyně neskončilo odsuzujícím rozsudkem, ale pravomocným zproštěním obžaloby v souladu s ustálenou rozhodovací praxí vrcholných soudů může žalobkyně požadovat náhradu škody a nemajetkové újmy v souladu s ustanovením § 5 písm. a) a § 7 odst. 1 a § 8 zák. 82/98 Sb. Za takové nezákonné rozhodnutí je možné považovat usnesení Policie České republiky o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Na základě tohoto odpovědnostního titulu se žalobkyně domáhá ušlé mzdy. Žalobkyně v období předcházejícím zahájení trestního stíhání vedla se [právnická osoba] s.r.o. jednání o případném zaměstnání, jako vedoucí manažerky. Počátek těchto jednání lze datovat již od roku 2005, kdy bylo žalobkyni na tuto pozici počítáno již v protokolu uzavřeném mezi [právnická osoba] s.r.o. a [právnická osoba] export. Společnost [anonymizována čtyři slova] jejíž jediným společníkem v roce 2006 byla žalobkyně, byla přitom společníkem [právnická osoba] s.r.o. Zejména proto, že žalobkyně nebyla s ohledem na poměry v [anonymizováno] spokojena se svojí tehdejší funkcí, přesně [anonymizováno] došlo roku 2012 ke zintenzivnění jejích snah získat výše uvedenou pozici vedoucí manažerky ve [právnická osoba] s.r.o. Na osobní schůzce konané v lednu roku 2013 hotelu ([příjmení] [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení]) na adrese [adresa]. S žalobkyní měla být uzavřená manažerská smlouva s datem nástupu sjednaným na [datum] v délce trvání pracovního poměru celkem 5 let s možností prolongace o dalších 5 let, a to se sjednanou odměnou ve výši [částka] měsíčně, jakož i s minimálními ročními odměnami ve výši [částka] ročně. Žalobkyni mělo dále náležet jednorázové odstupné ve výši [částka], celkem by tak žalobkyně za 5 let trvání smlouvy přišla na částku [částka]. V případě jejího prodloužení o dalších 5 let o [částka], celkem [částka] hrubého. V důsledku nezákonného trestního stíhání žalobkyně a s tím související medializací celého případu však [právnická osoba] s.r.o. prostřednictvím JUDr. [anonymizováno] žalobkyni sdělila, že s ohledem na probíhající trestní stíhání k uzavření smlouvy dojít nemůže. Žalobkyni tak ušla mzda v odpovídající částce v důsledku čehož se rozhodla žalobkyně nerezignovat na funkci předsedkyni [anonymizováno], a to s ohledem na skutečnost, že v důsledku zahájeného a silně medializovaného trestního stíhání pro ni prakticky nebylo možné získat zaměstnání odpovídající její kvalifikaci. Z těchto důvodů se žalobkyně rozhodla setrvat v ERÚ, ačkoliv její příjem byl nižší, než jaký by mohla získat právě ve [právnická osoba] s.r.o. Celkový příjem za období mezi plánovanou rezignací ke dni [datum] do [datum], kdy předsedkyní [anonymizováno] být přestala, přitom činil její výdělek [částka]. Dále upřesnila žalobu, a to v tom směru, že původně byla spolumajitelkou [právnická osoba], pomohla se této společnosti prosadit na liberalizovaném trhu s plynem. Následně svůj podíl přenechala a z firmy odstoupila. Žalobkyně uváděla, že celý svůj život se snažila být zaměstnána v prestižních zaměstnáních, právě i z tohoto důvodu přijala místo v [anonymizována dvě slova] úřadu. Zde toto považovala za vrchol kariéry. [příjmení] mohla vést kvalitní spolupráci, musela věřit své spoluzaměstnance, což se také stalo. Toto se však prolomilo na podzim roku 2012, kdy policie přišla přímo do úřadu zatknout Ing. [příjmení], v té měla původně důvěru. Teprve po tomto medializovaném zatčení, začala pochybovat o dalších zaměstnancích, začala pochybovat i o svém působení v [anonymizováno] a začala hledat nové zaměstnání. Vzpomněla si právě na možnost být znovu zaměstnána ve [právnická osoba]. S touto společností měla být uzavřená manažerská smlouva. Žalobkyni nic nebránilo, aby se účastnila jednání o své nové pracovní pozici, na kterou by nastoupila po skončení svého působení na Energetickém regulačním úřadu. Uvedená manažerská smlouva by byla uzavřena platně, a to v souladu se všemi zákony. Žádný právní předpis nebránil tomu, aby takto uzavřená manažerská smlouva nemohla být projednávána v trvání funkce předsedkyně [anonymizováno] a následně uzavřena a žalobkyně by nemohla do funkce nastoupit. Žalobkyně odkázala na zákon 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu správní správy v energetických odvětvích, i v případě, že by předsedkyně porušila ustanovení energetického zákona, funkce předsedkyně [anonymizováno] by zanikla. Z uvedených právních norem však nevyplývá, že by bylo možné odůvodnit, že by připravovaná manažerská smlouva mohla být neplatná, pakliže odkazováno na ustanovení § 17 odst. 8 energetického zákona s tím, že předseda po dobu jednoho roku od zániku funkce nesmí být držitelem licence nebo vykonávat jinou podnikatelskou činnost v energetice, nesmí se podílet na podnikání držitele licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky, být členem jakýchkoli orgánů takové osoby, poskytovatel přímo, či zprostředkovaně poradenskou nebo obdobnou činnost držitel licence nebo jiné osoby působící v oblasti energeticky, ani být v pracovním poměru nebo jiném pracovně právním poměru k držiteli licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky. V případě porušení zákona podle předchozí věty je ten, kdo zákaz porušil, povinen uhradit [anonymizována dvě slova] úřadu dvojnásobek poskytnutého odchodného nebo pokud mu odchodné nebylo poskytnuto, šestinásobek měsíčního platu, který mu náležel v době zániku funkce. Případný závěr žalované o nemožnosti uzavření manažerské smlouvy je nesprávný, kdy předmětné ustanovení pouze stanoví sankce za porušení tohoto ustanovení. Ustanovení § 17 b) energetického zákona objektivně nestanoví překážku ve formě nemožnosti uzavření takové smlouvy, pouze takové jednání bývalého předsedovi či předsedkyni ukládá sankce. Co se týká samotné manažerské smlouvy uvedla, že se s jejím nástupem do vedení firmy [právnická osoba] počítal již při založení této firmy. V té době se automaticky počítalo s nástupem žalobkyně do vedení firmy. Žalobkyně jako jeden z majitelů obchodního podílu si kladla zásadní podmínku nástupu do vedení výkonného orgánu [právnická osoba], a to že nastoupí do vedení společnosti, až po skončení právních procedur a vložení kapitálu do [právnická osoba] s.r.o. ze strany kooperačních struktur [anonymizováno] a zároveň požadovala, aby představitel dozorčí rady [právnická osoba] byl představitel [anonymizováno]. Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že i přes splnění těchto podmínek se nakonec rozhodla do vedení [právnická osoba] s.r.o. nenastoupit a svůj podíl prodala. Na základě manažerské smlouvy měla žalobkyně ve [právnická osoba] s.r.o. vykonávat funkci ve vedení společnosti, mít pozici výkonné ředitelky, jednatelky společnosti tak, jak toto bylo projednáváno v roce 2013. S generálním ředitelem a s jednatelem [právnická osoba] s.r.o. s JUDr. [jméno] [příjmení]. Za tuto pozici jí byla přislíbena shora uvedená odměna. Bezprostřednost uzavření uvedené smlouvy měla svůj původ na nespokojenosti žalobkyně. S jejím působením na pracovní pozici předsedkyně [anonymizována dvě slova] úřadu. Žalobkyně se s touto svou nespokojeností pokoušela vypořádat aktivním vyhledáváním nové pracovní pozice. Jednou z logických možností, kterou si nakonec žalobkyně ve svém plánu měla zvolit, byla nabídka [právnická osoba] s.r.o., která se ukázala být stále aktuální. Společnost byla na vzestupu, chtěla expandovat. Žalobkyně měla v plánu rezignovat na funkci předsedkyně ERÚ a poté podepsat předmětnou manažerskou smlouvu se [právnická osoba] s.r.o. Aktuálnost jednání mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobkyní vyplývá mimo jiné i z notářského zápisu NZ [číslo], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém jsou obsaženy všechny nezbytné okolnosti, ze kterých vyplývá bezprostřednost uzavření dané manažerské smlouvy. Žalobkyně nedisponuje detailním obsahem, ani jiným návrhem manažerské smlouvy. Odkazuje na uvedený notářský zápis, který přibližuje podmínky, za kterých měla být manažerská smlouva uzavřena. V žalobě pak odkázala na závěr ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]. V této kauze je posuzována náhrada ušlého zisku v případě nepřijetí do zaměstnání, překážku v podobě uvalení vazby. Žalobkyně v tomto spatřuje značnou podobnost se situací v dané kauze, kdy jedinou překážkou pro vznik daného zaměstnaneckého poměru byl zásah státní moci, stejně jako v případě žalobkyně. Dále žalobkyně také vymyslela tzv. podmínku pravděpodobného běhu událostí z hlediska rozsahu náhrady škody stojí obč. zákoník na principu náhrady skutečné škody. Ušlý zisk je v podstatě je ušlým majetkovým prospěchem. Spočívá v nenastalém zvětšení rozmnožení majetku poškozeného, které bylo možno, kdyby nebylo škodné události důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že příčinná souvislost je jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu je dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého chodu věcí i obecné zkušenosti adekvátním následkem protiprávního úkonu, či škodní události. Jedinou překážkou v uzavření pracovní smlouvy se [právnická osoba] s.r.o. pro nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně. V případě, že by k takovému trestnímu stíhání nedošlo, by strana žalobkyně s pravděpodobností hraničící s jistotou došlo k uzavření manažerské smlouvy. Vzhledem k tomu a v souvislosti s výše uvedenou judikaturou žalobkyně činí závěr o příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobkyně a nevzniknutím smluvního vztahu se žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o., kdy za tento ušlý zisk je odpovědná žalovaná.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum]. Popsala průběh trestního stíhání žalobkyně vedené u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] shodně s popisem průběhu řízení ze strany žalobkyně. Dospěla k závěru, že v souladu s konstantní judikaturou je možné uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zák. 82/98 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení o zahájení trestního stíhání. Podle ustanovení § 30 zák. č. 82/98 Sb. se poskytuje náhrada ušlého zisku paušální částkou, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla stanovena náhrada ušlého zisku ve skutečné výši. Vznik škody musí být nade vší pochybnost prokázán. Judikatura se dlouhodobě ustálila v závěru, že ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, až se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku. (K tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]) Žalovaná dospěla k závěru, že nároku nelze vyhovět. Dospěla k závěru, že dle ustanovení § 17 b) zák. 458/2000 Sb. energetický zákon, nebylo možné, aby žalobkyně uzavřela manažerskou smlouvu ještě před rezignací na funkci předsedkyně [anonymizována tři slova]. Pokud by došlo k uzavření manažerské smlouvy, žalobkyně by s tím dopustila jednání, které by bylo v rozporu s § 18 b) zák. 458/2000 Sb. Žalobkyni se jeví jako nepravděpodobné, že by [právnická osoba] s.r.o. vyčkávala v tak dlouhém časovém intervalu od roku 2005 – 2013, než by žalobkyně nastoupila do vysoké manažerské pozice. Eventuální manažerská smlouva by byla uzavírána za účinnosti obchodního zákoníku č. 513/91 Sb. Z notářského zápisu NZ [číslo] ze dne [datum], na který žalobkyně odkazuje, nevyplývá nic jiného, než že ona sama před notářkou prohlásila, to co je jeho obsahem. Notářský zápis nijak neosvědčuje pravdivost či pravdivost čestného prohlášení záznamu ze setkání [celé jméno žalobkyně] a JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Žalovaná namítá nepravdivost prohlášení žalobkyně učiněné prostřednictvím notářského zápisu a zároveň namítá nepravost a nepravdivost čestného prohlášení ze dne [datum]. Z hlediska příčinné souvislosti žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Samotné zahájení trestního stíhání je z hlediska práva skutečností indiferentní na výkon člena představenstva a nemělo by být ani důvodem pro odvolání člena představenstva ze strany valné hromady. Dle názoru dovolacího soudu ovšem nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či měly vědět, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného právně či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by takové jednání motivované předsudkem legitimizoval. Pokud Česká republika není odpovědná za škodu v situaci, kdy jde o rozhodnutí statutárního orgánu společnosti v důsledku zahájení trestního stíhání, nemůže být žalovaná odpovědná ani za to, že s žalobkyní nebyla údajně sjednána smlouva, na jejímž základě by vykonávala funkci v orgánech společnosti.

3. Mezi účastníky byl nesporný průběh trestního stíhání žalobkyně, a to tak, že dne [datum] vůči žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie České republiky služba Kriminální policie a vyšetřování expozitura [obec] [číslo jednací], a to pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku Trestní stíhání žalobkyně bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím Krajského soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla žalobkyně zproštěna dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu.

4. Ze strany žalobkyně byly k prokázání žalobních tvrzení předloženy důkazy, a to účastnický výslech žalobkyně, dále čestné prohlášení ze dne [datum] a notářský zápis ze dne [datum] učiněný Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] NZ [číslo], [spisová značka]. Součástí tohoto notářského zápisu byl úplný výpis obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., ze kterého se podává, že JUDr. [jméno] [příjmení] byl jednatelem uvedené společnosti od roku 2002 – 2016 a čestné prohlášení, záznam setkání [celé jméno žalobkyně] a JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Co se týkám účastnické výpovědi žalobkyně, tato se plně shoduje se žalobními tvrzeními a obsahem notářského zápisu učiněným Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] NZ [číslo], [spisová značka].

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

6. Dle ust. § 30 zákona 82/1998 Sb., Náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši [částka].

7. Soud dospěl k závěru, že v souladu se zákonnými ustanoveními a konstantní judikaturou je možné dospět k závěru, že v daném případě došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 82/98 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení, sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně [číslo jednací] – [číslo] ze dne [datum], a to vzhledem k tomu, že žalobkyně byla obžaloby pravomocně zproštěna.

8. Soud se zabýval skutečností, zdali dle ustanovení § 30 zák. 82/98 Sb. vzniká žalobkyni právo na náhradu ušlého zisku, když dle shora uvedeného ustanovení se poskytne náhrada ušlého zisku, buď jako paušální částka, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla stanovena náhrada ušlého zisku ve skutečné výši. Za dané situace se soud zabýval skutečností, zdali je zde příčinná souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem a nezákonným rozhodnutím, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně a dále skutečnost, zdali žalobkyně prokázala svá tvrzení ohledně toho, že fakticky by s ní [právnická osoba] s.r.o. uzavřela, žalobou tvrzenou, manažerskou smlouvu.

9. Co se týká prokázání žalobních tvrzení, žalobkyně byla v důkazní nouzi. Předložila jako důkaz svůj účastnickou výpověď, která byla totožná jako doplnění žalobních tvrzení a obsah notářského zápisu NZ [číslo] a [spisová značka]. K prokázání žalobních tvrzení předložila soudu také notářský zápis NZ [číslo] a [spisová značka]. Soud však z tohoto notářského zápisu zjistil a má pouze za prokázané, že to byla žalobkyně, která se dne [datum] dostavila k notářce Mgr. [jméno] [příjmení] a sdělila jí informace týkající se jejího trestního stíhání i možnosti uzavírání manažerské smlouvy se [právnická osoba] s.r.o. Jako přílohou tohoto notářského zápisu pak byl úplný výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. a čestné prohlášení ze dne [datum]. Soud nesouhlasí s žalovanou, že by se jednalo o listiny nepravdivé nebo nepravé. Notářský zápis však pouze zachycuje pouze výpověď žalobkyně, tak jak jí tato přednesla právě notářce. Nelze označit za skutečnost, že by samotný notářský zápis byl nepravý nebo nepravdivý, jako takový. Jeho pravdivost a pravost spočívá v tom, že notářka pouze zachytila to, co žalobkyně ve věci u ní uváděla. Stejně tak i samotná příloha je pouze samotnou přílohou notářského zápisu. Notářka nijak nedosvědčuje to, že obsah notářského zápisu, tedy to co žalobkyně do notářského zápisu uvedla, byl pravdivý a stejně tak toto se týká i uvedeného čestného prohlášení.

10. Jiné důkazy k prokázání skutečností, že by [právnická osoba] s.r.o. fakticky uzavřela uvedenou manažerskou smlouvu se žalobkyní, žalobkyně soudu nepředložila ani k výzvě soudu dle ustanovení § 118 a odst. 1 a 3 osř. Soud uzavírá, že co se týká prokázání tvrzení, že by [právnická osoba] s.r.o. připravena s žalobkyní uzavřít manažerskou smlouvu, soud z uvedených důkazů za prokázané nemá. Jak je shora uvedeno, žalobkyně soudu předložila pouze jediný důkaz, byť v několika formách, avšak vždy se jedná pouze o to, co žalobkyně sama uvedla, což bylo zachyceno do formy notářského zápisu nebo v rámci účastnické výpovědi u soudu a nebo do čestného prohlášení, které bylo zasláno žalované. Jedná se pouze o tvrzení žalobkyně, které je však zachyceno v různých formách. Soud tak dospěl k závěru, že za dané situace nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že by [právnická osoba] s.r.o. se žalobkyní fakticky manažerskou smlouvu uzavřela.

11. Soud nemá ani za prokázanou skutečnost, jaká manažerská smlouva by konkrétně byla uzavřena, jaké by bylo přesné znění smlouvy a jaká by byla konkrétní ujednání. [jméno] žalobkyně uvádí ve své účastnické výpovědi, že očekávala, že jí manažerská smlouva bude zaslána k možné revizi a k podpisu, což se však ze strany [právnická osoba] s.r.o. Smlouva, tak jak se z ní žalobkyně domáhá náhrady škody, nikdy fakticky neexistovala. Žádná ze stran, ani žalobkyně tak její faktický obsah nemohla znát. V tomto směru tak soud dospěl taktéž k závěru, že ani žalobkyně neměla konečné konkrétní informace, jaká konkrétní ujednání fakticky bude předmětem tvrzené manažerské smlouvy. Není ani zřejmé jakým právem se měla smlouva řídit, ani kdy měla být uzavřená a od kdy měla začít být pro účastníky fakticky závazná. Tím, že uvedené smlouva nebyla ze strany [právnická osoba] s.r.o. nikdy vyhotovena, nemá soud za prokázané, že by žalobkyně a jejím základě byla ze strany [právnická osoba] s.r.o. odměňována tak, jak je uvedeno v žalobních tvrzeních. Toto vše opět zůstalo v rovině tvrzení žalobkyně.

12. Právě při absenci konkrétních důkazů ohledně toho, jak přesně by manažerská smlouva by měla vypadat a zejména od kdy by žalobkyně na základě této manažerské smlouvy měla do funkce nastoupit, plně koresponduje s nemožností a i s rozporem mezi účastníky, a to jak žalobkyní, tak i žalovaným v tom směru, jakým konkrétním předpisem by se uvedená manažerská smlouva měla řídit, zda-li obchodním zákoníkem nebo zákoníkem občanským a jakým způsobem by bylo možné aplikovat ustanovení § 17 b odst. 8 energetického zákona. Soud se k tomuto nevyjadřuje, a to právě vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané, jak konkrétně by shora uvedená manažerská smlouva vypadala, co přesně by bylo předmětem této manažerské smlouvy a právě jakými ustanoveními by se tato manažerská smlouva fakticky řídila a od kdy by měla býát vůči jejím účastníkům účinná. Již z důvodů neprokázání jasných tvrzení ohledně vzniku a platnosti smlouvy soud žalobu zamítl.

13. Soud se dále zabýval skutečností, zdali existuje příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně a tvrzeným neuzavřením manažerské smlouvy mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o.

14. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]. Soud uvádí, že toto rozhodnutí mu nepřipadá přiléhavé, a to vzhledem k tomu, že shora uvedený pracovně právní vztah nebyl uzavřený pouze z toho důvodu, že původně poškozený vzat do vazby. V dané situaci fakticky bylo znemožněno poškozenému do zaměstnání nastoupit, když soud měl za prokázanou skutečnost, že mezi účastníky byla fakticky uzavřená konkrétní smlouva, na jejímž základě měl být pracovně právní vztah realizován a důvodem, proč k tomuto nedošlo, byla faktická nemožnost nastoupit do zaměstnání z důvodu vazebního stíhání poškozeného. V dané situaci to však byla žalobkyně, která vazebně stíhána nebyla, zároveň soud ani nemá za prokázanou skutečnost, že by zde existovala konkrétní smlouva, na jejímž základě by mělo dojít ke vzniku pracovně právního nebo obdobného vztahu, stejně tak nebyla předložena ani konkrétní verze uvedené smlouvy, ani konkrétní datum, od kterého by měla žalobkyně fakticky do uvedeného vztahu nastoupit. Naopak soud jako přiléhavý shledal rozsudek, na který odkázala žalovaná, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které se týkalo odvolání člena představenstva ze strany valné hromady. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dle názoru dovolacího soudu nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly, či měly vědět, dle zásady Ignoratia juris non excusat, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná, dopustila trestného činu, či jiného právně, či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by takové jednání motivované předsudkem legitimizoval.

15. Soud se zabýval právě shora uvedenou úvahou Nejvyššího soudu s tím, že dospěl k závěru, že je nutné vyřešit, co je tím důvodem, pro který nebyla tvrzená manažerská smlouva uzavřena a tedy, zdali je zde příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobkyně, který vyvolala Česká republika jako stát a jako nositel moci a ušlým ziskem anebo mezi samotným rozhodnutím [právnická osoba] s.r.o. neuzavřít manažerskou smlouvu a ušlým ziskem. Zde je nutné poukázat na skutečnost, že právě samotné zahájení trestního stíhání ještě nečiní žalobkyni vinnou z trestné činnosti, která je usnesením o zahájení trestního stíhání fakticky kladena za vinu, naopak je zde jasná presumpce neviny zakotvená v základních předpisech České republiky, i na trestně stíhaného člověka je nutné hledět jako na osobu nevinnou, dokud jí není prokázána vina. V dané situaci žalobkyně pravomocně odsouzena ze spáchání uvedeného trestného činu nebyla. Je nutné poukázat na skutečnost, že je nesporným faktem, že vůči žalobkyni v roce 2013 bylo vedeno trestní stíhání, kdy však na základě samotného vedení trestního stíhání nelze dospět k závěru, že žalobkyně byla, jí za vinu kladeným jednáním, fakticky vinna. Soud dospěl k závěru, že tou příčinou, pro kterou nebyla uzavřená manažerská smlouva mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o. bylo pouze samotné rozhodnutí [právnická osoba] s.r.o. nerespektovat presumpci neviny a s trestně bezúhonnou žalobkyní uvedenou manažerskou smlouvu fakticky neuzavřít. Soud se nedomnívá, tak jak toto předkládá soudu žalobkyně, že příčinou pro vznik uvedeného ušlého zisku je skutečnost, že [právnická osoba] s.r.o. z důvodu trestního stíhání neuzavřela se žalobkyní uvedenou manažerskou smlouvu. Dle názoru soudu je hlavní příčinou pro neuzavření manažerské smlouvy samotné rozhodnutí [právnická osoba] s.r.o. tuto smlouvu neuzavřít a nerespektovat tak presumpci neviny.

16. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednak neprokázala, že by mezí ní a [právnická osoba] s.r.o. byla nějaká reálná možnost reálného uzavření reálné manažerské smlouvy, tak jak je to tvrzeno ze strany žalobkyně, když soud z předložených důkazů, což jsou víceméně pouze tvrzení žalobkyně, takovouto skutečnost za prokázanou nemá. Dále soud dospěl k závěru, že i v případě, že by zde byla nějaká reálná možnost uzavření reálné manažerské smlouvy mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o., jak tvrdí sama žalobkyně, tato nebyla uzavřena z toho důvodu, že [právnická osoba] s.r.o. nechtěla uzavřít manažerskou smlouvu se žalobkyní z důvodu jejího trestního stíhání. Soud dospěl k závěru, že příčinnou souvislostí, pro kterou by takto vedená manažerská smlouva nebyla uzavřena, je rozhodnutí [právnická osoba] s.r.o. neuzavřít uvedenou manažerskou smlouvu, nikoliv však samotné trestní stíhání žalobkyně. Soud k tomuto uvádí, že i přes své trestní stíhání a nepravomocné odsouzení žalobkyně byla předsedkyní [anonymizována tři slova] po celé funkční období, aniž by jí byla tato činnost ukončena, aniž by byla z této pozice odvolána. Z toho je evidentní, že samotné trestní stíhání v tomto směru a její výkon předsedkyně [anonymizována tři slova] byl vykonáván a byl respektován ze strany dalších orgánů, což svědčí o obecně přijímané presumpci neviny.

17. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že je na místě již ze shora uvedených důvodů žalobu zamítnout, se nezabýval finanční kondicí [právnická osoba] s.r.o., neboť by toto bylo nehospodárné.

18. Soud neprovedl jako důkaz manažerskou smlouvu uzavřenou [právnická osoba] s.r.o. a panem [příjmení], když ze strany žalobkyně zde nebyla ani základní tvrzení v tom směru, že by se tato smlouva měla jakkoliv stvrzenou manažerskou smlouvou žalobkyně shodovat nebo mít nějaké společné ukazatele a zejména zde nebyla ani tvrzení, k čemu by uvedený důkaz měl sloužit. Žalobkyně sama uvedla, že obsah této smlouvy ani nezná.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř a 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest [částka]. Soud přiznal celkem [částka] za 2x podání vyjádření ve věci, 2x příprava k jednání a 2x účast na jednání soudu.