15 C 180/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 271 972 Kč s příslušenstvím

I. Řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 15 C 180/2024 se v rozsahu částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od , datum, do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 , právnická osoba, /2005. Předmětné řízení bylo pravomocně ukončeno dne , datum, , a celková doba trvání dosáhla 6 983 dnů. Vzhledem k tomu, že bylo postupem v rámci konkurzního řízení zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces, má žalobce za to, že samotné konstatování porušení jeho práva je v tomto případě zcela nedostačující. Z důvodu výše uvedených průtahů byl žalobce po dlouhou dobu trvání Předmětného řízení nucen setrvat ve stavu nejistoty týkajících se jeho práv a povinností, čímž mu vznikla nemajetková újma. Řízení nebylo složité. V řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět žádné dokazování v cizině a nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Žalobce v průběhu předmětného řízení nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům. Tuto okolnost je třeba hodnotit tak, že ani nezvyšuje, ani nesnižuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo být poskytnuto za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 je považováno za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi , částka, až , částka, za jeden rok řízení s tím, že první dva roky řízení by měly být ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, kdy nejsou dány žádné, které by výši přiměřeného zadostiučiněné snižovaly, ale naopak jsou dány okolnosti, které výši přiměřeného zadostiučinění zvyšují (zejména celková délka řízení), vyčíslil žalobce výši požadovaného zadostiučinění za jím utrpěnou nemajetkovou újmu v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu částkou , částka, .

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni , datum, . K projednání žádosti žalobkyně došlo dne , datum, . Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši , částka, . Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobkyně zjistila, že řízení pod sp. zn. 31 , právnická osoba, /2005 bylo zahájeno dne , datum, , žalobkyně vystupuje v řízení v procesním postavení věřitele. Žalobkyně své pohledávky přihlásila do konkursního řízení přihláškami pohledávek doručenými soudu dne , datum, . V průběhu řízení bylo vedeno přes 40 incidenčních sporů. Konala se přezkumná jednání. Dne , datum, bylo vydáno usnesení, kterým se konkurs zrušuje po splnění rozvrhového usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, (výrok I.), dne , datum, (výrok II.). Pokud jde o určení počátku konkursního řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. (ve spojení s § 13 odst. 1 větou druhou a třetí zákona č. 82/1998 Sb.), je v případě konkursního věřitele, který sám nepodal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu. Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkursního řízení je u konkursního věřitele podstatné, kdy správce konkursní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurs formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem , hodnota, let, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na , částka, za rok trvání řízení, za první dva roky částka poloviční. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 75 %, a to 40 % z důvodu složitosti řízení, 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a 30 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Posuzované řízení je řízením konkursním. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo provedeno širší dokazování prostřednictvím listin. Na složitost řízení měla podstatný vliv rozsáhlost konkursní podstaty, počet přihlášených věřitelů, kterých bylo přes 1000. V rámci konkursního řízení bylo vedeno přes 40 incidenčních sporů (např. žaloba o vyloučení věci z konkursní podstaty, určovací žaloba aj.), přičemž „v případě insolvenčního (konkursního) řízení, v jeho realizační fázi, tj. od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy, se složitost řízení může projevit například ve vazbě na množství v konkursu uplatněných nároků a sporů jimi vyvolaných“, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, Rc 132/2012. Ve věci bylo meritorně rozhodováno soudy na dvou úrovních soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci pětkrát, soud II. stupně dvakrát. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Z hlediska případné výše peněžitého zadostiučinění současně platí, že jestliže v odškodňovacím řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení pohledávky (srov. rozsudek NS ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, Rc 132/2012). Dle pravomocného usnesení o rozvrhu výtěžku zpeněžení byly pohledávky žalobkyně uspokojeny částkou v celkové výši , částka, . Význam řízení pro žalobkyni Ministerstvo spravedlnosti shledalo jako snížený, a to s ohledem na podstatu konkursního řízení, kdy se lze důvodně domnívat, že věřitelé nebudou ve svých pohledávkách plně uspokojeni (v posuzovaném řízení bylo přes 1000 přihlášených věřitelů). Žalobkyně byla tak z podstaty věci v nejistotě ohledně výše uspokojení přihlášených pohledávek, nikoliv ohledně výsledku samotného řízení. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Žalovaná se domnívá, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky Nejvyššího soudu ČR (zejména se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č.j. Cpjn 206/2010) a není důvod pro jeho navýšení.

3. Soud má ze spisu Krajského soudu v , adresa, , právnická osoba, /2025 za prokázané, že žalobce přihlásil dvě své pohledávky, a to podáním doručeným Krajskému soudu v Brně jako konkurznímu soudu dne , datum, s tím, že následně byl žalobce veden jako věřitel pod číslem , hodnota, s přihlášenou pohledávkou ve vyšší , částka, a jako věřitel 47 s přihlášenou pohledávkou ve výši , částka, . Mezi účastníky bylo nesporné, že v rámci insolvenčního řízení proběhlo cca 40 insolvenčních sporů, které celkově přispěly k celkové délce řízení, neboť tyto byly vedeny u různých soudů, pod dalšími spisovými značkami, konala se různá přezkumná jednání. Dne , datum, předložil správce konkurzní podstaty konečnou zprávu o zpeněžení majetku a vyúčtování odměny a výdajů, dále bylo dne , datum, vydáno usnesení o rozvrhu a výtěžku, o zpeněžení s tím, že následně bylo dne , datum, vydáno usnesení o rozvrhu výtěžku o zpeněžení, proti usnesení bylo podáno odvolání a následně tedy je to Krajský soud v Brně, kdo vydává usnesení č.j. 31 , právnická osoba, /2005–7655, ze kterého vyplývá, že k uspokojení pohledávek bude použito celkem , částka, s tím, že každá pohledávka druhé třídy bude uspokojena do výše 16,38 %. Jak tedy vyplývá z uvedeného usnesení, č. j. 31 , právnická osoba, /2005–7655, , právnická osoba, jako věřitel číslo , tel. číslo, byl uspokojen ve výši , částka, a jako věřitel 47 ve výši , částka, 84. Rozhodnutí potom nabylo v konečném výsledku ve výroku jedna právní moci. , datum, .

4. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem řízení Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 , právnická osoba, /2005.

6. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a judikaturou Nejvyššího soudu ČR a věc posoudil následovně: Pokud se jedná o ohraničení celkové doby namítaného řízení, rozhodné období začalo běžet od vstupu žalobce do řízení viz NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3908/2009 a skončilo splněním rozvrhového usnesení.

7. Soud posuzoval toto období kritériu uvedenými v § 31a odst. 3 zák. č. 82/98 Sb. Soud zvolil tuto délku období od okamžiku, kdy žalobce vstoupil jako konkurzní věřitel do konkurzního řízení vedeného, neboť pouze okamžikem, kdy se žalobce stal účastníkem konkurzního řízení, mohl mu začít vznikat pocit nejistoty, který v souvislosti s dlouhotrvajícím řízení, kterým pramenil ze vznik nemajetkové újmy již se žalobce domáhá odškodnit. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1662/2011 a 29 Cdo 2012/2010.

8. Podle ust. § 14a odst. 2 z. k. v. správce je povinen předložit soudu konečnou zprávu do 18 měsíců od prohlášení konkurzu, pokud soud v rozhodnutí o prohlášení konkurzu nestanovil jinou přiměřenou lhůtu. Lhůtu18 měsíců, lhůtu stanovenou soudem, může soud prodloužit, odůvodňují-li to okolnosti případu. Toto ustanovení bylo vtěleno do zákona o konkurzu a vyrovnání novelou provedenou s účinností od , datum, zákonem č. 12/98. Stanovení této lhůty vycházelo z průměrného rozsahu a složitosti konkurzního řízení, přičemž není pochyb, že v jednotlivých případech se může tato lhůta jevit jako příliš krátká nebo naopak příliš dlouhá. Okolnostmi případu odůvodňujícími prodloužení lhůty k podání konečné zprávy konkurzním soudem se přitom rozumí jak důvody objektivní, spočívající zejména v tom, že se ukáže věc jako složitější, než bylo předpokládáno při prohlášení konkurzu, také důvody subjektivní spočívající v překážkách na straně správce konkurzní podstaty, v procesních komplikacích apod. Úpravou obsaženou v ust. § 14a odst. 2 z. k. v. byla posílena kontrolní činnost konkurzního soudu na délku konkurzního řízení tak, aby překročení zákonem stanovené 18 měsíční nebo konkurzním soudem určené lhůty k podání konečné zprávy, vždy bylo potvrzeno usnesením konkurzního soudu o prodloužení lhůty, nebo aby tam kde důvod lhůtu prodloužit neshledá, přijal konkurzní soud neprodleně pořádkové opatření, jimiž zjedná nápravu proti možným průtahům v této fázi konkurzního řízení. Právě dikce ustanovení § 14a odst. 2 z. k. v. znamená povinnost dohledací a dozorovací činnosti konkurzního soudu nad správcem konkurzní podstaty, která zásadně ovlivňuje rychlost konkurzního řízení. Je tedy na konkrétním konkurzním soudu, aby posuzoval nutnost a důvodnost prodloužení 18 měsíční lhůty stanovené v § 14a odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání a tímto byl schopen ovlivňovat přiměřenost délky daného řízení.

9. Při hodnocení odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a případné formy zadostiučinění soud vzal v potaz taktéž význam konkursního řízení pro žalobkyni. Tento v daném případě nelze nikterak přeceňovat, soud jej hodnotí malý, a to s ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30Cdo 2888/2010. Soud rovněž poukazuje na skutečnost, že u konkurzního řízení a vzniku nemajetkové újmy je nutné pro jeho posouzení vycházet z konečné částky, které se žalobkyni v rámci rozvrhového řízení také fakticky dostalo. V tomto směru soudu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne , datum, , ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky.

10. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou 31 , právnická osoba, /2005 s tím, že mezi účastníky bylo nesporné a soud taktéž dospěl k závěru, že celková délka řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 , právnická osoba, /2005, je nepřiměřená. Co se týká vymezení rozhodného období, které je posuzováno ze strany soudu ustanovením § 31a odstavec 3 zákona 82/98 Sb., pro žalobce je období od , datum, , kdy soudu byly doručené dvě přihlášky žalobce jako věřitele druhé třídy, žalobce se tak stal účastníkem řízení a počala pro něj běžet období nejistoty, se kterým je spojen vznik nemajetkové újmy z titulu nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Pro žalobce tato nejistota skončila právě právní mocí rozvrhového usnesení, a to ke dni , datum, , kdy bylo pravomocně postaveno najisto, že žalobce se z původní vymáhané částky , částka, domůže částky , částka, . Žalobce tedy byl uspokojen ve výši 16 % požadovaných částek. Jak je tedy uvedeno, celková délka rozhodného období pro žalobce byla od , datum, do , datum, , tedy celkem necelých 17 let. Soud stejně jako žalovaná vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu, Cpjn 206/2010 ze dne , datum, , kdy dospěl k závěru, že je namístě použít jako základní částku , částka, , neboť celková délka řízení přesahující v celkové délce 17 let, je již svojí délkou nepřiměřená, a to výrazně. Za dané situace soud, kdy tedy řízení přesahuje celkově délku 10 a více let, dospívá k závěru o nutnosti použití částek na, základních částek na horní hranici vymezeného rozhraní s tím, že tedy částka , částka, je částka za jeden rok trvání řízení, je částka, která je schopná vzniklou nemajetkovou újmu žalobce fakticky reparovat. Za první dva roky částku soud ponížil na 1/2, neboť i insolvenční řízení logicky musí nějakou dobu trvat a nelze stát za toto fakticky nutné období trvání sporu sankcionovat. Celkem tak soud dospěl k základní částce , částka, , kdy soud následně podrobil tuto částku přezkumu z hlediska ustanovení § 31a odstavec 3 zákona 82/98 Sb. Co se týká jednotlivých parametrů, ke kterým soud přihlížel, a to byl význam řízení pro poškozeného, zde soud dospěl k závěru, že je namístě snížit tuto částku o 30 %. Jednalo se o insolvenční řízení, zároveň je nutné právě přihlédnout k tomu, co bylo pro žalobce v sázce, kdy u insolvenčního řízení se však toto zjistí a projeví až vzhledem k výtěžnosti uvedeného konkursního řízení, které pro žalobce bylo 16 %. V tomto směru zde tedy nelze hovořit o tom, že by význam řízení pro žalobce byl vysoký, naopak právě z důvodu nízké procentuální výtěžnosti uvedeného konkurzního řízení soud stejně jako žalovaná dospěl závěru, že je namístě základní částku snížit o 30 %. Dále soud snížil takto vypočtenou částku o 5 %, stejně jako žalovaná, z důvodu četnosti rozhodování soudů soud přihlédl právě k tomu, že ve věci jednak bylo vedeno samotné řízení v rámci Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 , právnická osoba, /2005, kdy i v tomto sporu rozhodovalo opakovaně více stupňů soudní soustavy, nelze odhlédnout od situace, že je nutné přihlédnout k okolnostem, že v daném řízení vystupuje taktéž správce konkurzní podstaty jako hybatel celého sporu, kdy Krajskému soudu v Brně jako insolvenčnímu soudu přísluší pouze dozorová a dohledová činnost. I v tomto směru však bylo podáváno značné množství opravných prostředků a bylo tedy rozhodováno na více stupních uvedených orgánů v rámci možného insolvenčního řízení. Dále soud přistoupil k ponížení uvedené částky o 40 % z důvodu složitosti řízení, kdy soud poukazuje na to, že bylo vedeno cca 40 incidenčních sporů v rámci celého konkursního řízení, a i toto právě přispívalo k celkové složitosti řízení, kdy muselo být ze strany Krajského soudu v Brně v namítaném řízení vyčkáno právě do skončení uvedených sporů. Byl to zároveň správce konkurzní podstaty, kdo ve věci aktivně vystupoval a snažil se vyřešit spory týkající se konkurzní podstaty úpadce. Zároveň ke složitosti řízení přispěl i celkový počet věřitelů, kterých bylo 1001, kdy bylo nutné přezkoumávat jednotlivé pohledávky a vést právě incidenční spory, které vedly k popření jejich pravosti, popřípadě byly vedené i další spory týkající se konkurzní podstaty jako takové. Celkově v konkurzní podstatě byla zajištěna celková částka , částka, , kdy se jedná o poměrně značnou částku, která taktéž přispěla v rámci nutnosti jejího vydobytí a následného rozvržení k celkové obtížnosti uvedeného řízení. Soud nedospěl k závěru, že by to byl žalobce, který by celkově přispěl k nepřiměřené délce uvedeného řízení a stejně tak soud nedospěl ani k závěru, že by zde byla namístě procentuální moderace vzhledem k chování orgánů státu. Soud stejně tak nedospěl k závěru o samostatné procentuální moderaci počtu soudních soustav, které ve věci fakticky rozhodovaly. Jednalo se o procesní rozhodování v rámci nastaveného konkurzního řízení, a to jak mezi správcem konkurzní podstaty, tak potom i soudy obecné soustavy, zároveň soud tuto procentuální moderaci zohlednil právě v četnosti rozhodování soudů. Soud tak stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že je namístě uvedenou částku snížit o 75 %, a stejně jako žalovaná tedy dospěl k částce , částka, , která však i ze strany žalované byla vyplacena. Uvedená částka v zásadě odpovídá i výtěžnosti konkurzního řízení. Soud tedy vzhledem ke zpětvzetí částky , částka, pod výrokem I. rozsudku řízení zastavil, ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Dále soud poukazuje na skutečnost, že nárok u žalované byl uplatněn dne , datum, , šestiměsíční lhůta k projednání nároku uplynula ke dni , datum, . Stanovisko bylo vydáno již dne , datum, a uvedená částka i dle tvrzení žalobce byla přiznána , datum, na účet právního zástupce žalobce. V tomto směru tedy částka , částka, tak, jak jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla ze strany žalované přiznána a vyplacena, byla přiznána a vyplacena v zákonné šestiměsíční lhůtě. Žalovaná se tak nedostala do prodlení a žalobci nepřísluší úrok z prodlení.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení paragrafu 142 odstavec jedna a 146 odstavec dva o. s. ř. Jak je shora uvedeno, žaloba byla podána již dne , datum, , tedy před uplynutím šestiměsíční lhůty, která je zákonem 82/98 Sb. dána žalované k projednání nároku, a v této šestiměsíční lhůtě byl nárok fakticky projednán. Co se tedy týká částky , částka, , do které bylo řízení zastavené z důvodu zpětvzetí žalobce, je nutné konstatovat, že žaloba byla podána předčasně a je to žalovaná, které dle ustanovení § 146 odstavec 2 o. s. ř. přísluší náhrada nákladů řízení a stejně tak ve zbývající části to byla žalovaná, která byla ve sporu plně úspěšná. Soud jí tak přiznal třikrát , částka, dle ustanovení paragrafu 151 odstavec 3 o. s. ř., za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast na jednání soudu dne , datum, .