15 C 182/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený 10. 1. 1976 bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 33 058 Kč s příslušenstvím + 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky , částka, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % p.a. od , datum, do , datum, , a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % p.a. od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku , částka, jako náhradu škody a částku , částka, jako náhradu nemajetkové újmy s odůvodněním, že zahájení trestního stíhání žalobce bylo učiněno usnesením PČR ze dne , datum, , které bylo ke stížnosti zrušeno a znovu rozhodnuto o zahájení trestního stíhání dne , datum, . Žalobce byl stíhán pro přečin dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Dne , datum, byla podána státní zástupkyní OSZ pro Prahu západ obžaloba, dne , datum, byl vydán odsuzující rozsudek Okresního soudu , adresa, – západ, číslo jednací 17 T 67/2023 – 374. Na základě odvolání žalobce byl odsuzující rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 11 To 71/2024 - 392 a věc byla postoupena projednání Komisi pro projednávání přestupků , právnická osoba, , adresa, , neboť skutek nebyl trestným činem, ale mohl zakládat přestupek. Žalobce požadoval mimojiné úhradu vynaložených nákladů na obhajobu, když ze strany žalované byl po podání žaloby odškodněn a předmětem nároku zůstala částka ve výši , částka, a , částka, jako nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce byl a je osobou zcela bezúhonnou a v důsledku trestního stíhání čelil a nadále čelí i požadavkům pojišťoven na náhradu škody – pojišťovna , právnická osoba, požadovala , částka, za náklady léčby a Kooperativa pojišťovna, Vienna Inurance Group, dokonce požadovala částku , částka, za vyplacené pojistné plnění, přičemž ihned po rozsudku tato pojišťovna zaslala klientovi i výzvu k plnění, aniž by rozsudek nabyl právní moci. Žalobce je osobou s průměrnými příjmy, v rozhodné době měl navíc ve výlučné péči nezletilou dceru , jméno FO, , nar. , datum, , nyní stále nezaopatřenou. Žalobce byl z trestního stíhání ve stresu, kdy obavy zesílily vyhlášením odsuzujícího rozsudku. Trestní stíhání bylo přitom nezákonné, neboť skutek nebyl trestným činem. Žalobci bylo dokonce vytýkáno ze strany prvoinstančního soudu, že „si dovolil“ zpochybňovat újmu „poškozeného“, což se nakonec ukázalo jako zcela správné, neboť skutek nebyl trestným činem zejména a právě s ohledem na neprokázání jeho újmy. Přesto byl žalobce nepravomocně odsouzen a čelil hrozbě náhrady škody ve výši téměř , částka, . Dopady trestního stíhání do osobního života žalobce - stres, strach ze ztráty zaměstnání, ze záznamu v rejstříku trestů, nutnost přizpůsobovat práci a osobní život trestnímu řízení a termínům. Psychicky se z trestního stíhání složil, nikdy to nezažil, musel vynaložit vyšší prostředky na zastoupení, neboť žádný advokát na plnou moc neposkytne právní službu za vyhláškovou cenu. Klient začal na podzim 2023 navštěvovat psychiatra, byla mu nasazena léčba. Výše přiznané peněžité náhrady za nezákonné trestní stíhání nesmí být symbolická, ale musí vždy naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Žalobce opětovně zdůrazňuje, že trestní stíhání bylo od samého počátku zjevně bezdůvodné, když následek neměl trestněprávní charakter, což už bylo zřejmé před zahájením trestního stíhání. Trestní stíhání, které trvalo prakticky přes rok, mu způsobilo značné nervové vypětí. Žalobce byl z trestního stíhání ve stresu a psychickém nepohodlí, neměl na nic náladu, nemohl se společensky bavit, nemohl navazovat vztahy, kdy obavy a psychická nepohoda a zhoršení nálad zesílily vyhlášením odsuzujícího rozsudku. Měl i poruchy spánku. Ve věci byla vydána dvě zásadní nezákonná rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání (2x) a odsuzující rozsudek OS. Pakliže by řízení skončilo ve stádiu přípravného řízení, případně po jednom stání u OS, pak by bylo možné uvažovat o pouhé omluvě škůdce, jako možná dostatečném zadostiučinění. To se v tomto případě ale nestalo a škůdce pokračuje v dehonestaci a poškozování žalobce i nadále.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni , datum, , a úhradu jí přiznané náhrady škody dne , datum, a popsala průběh řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, -západ č.j. 17 T 67/2023. Žalovaná sporuje nárok na úhradu odporu proti trestnímu příkazu a návrh na zastavení trestního stíhání. Odpor proti trestnímu příkazu nebyl odůvodněn a účtování neodůvodněného odporu, kde de facto se nikterak neprojevuje ani advokátní odbornost je samotnou advokátní komorou považováno za neetické (R 16/2000). Nad to žalovaná sporuje vznik škody, neboť tento úkon nebyl žalobci vyúčtován. Pokud jde návrh na zastavení trestního stíhání, tak tento v trestním spise absentuje. Žalovaná uvedla, že se nejednalo o bezdůvodné trestní stíhání, státní zástupce byl při podání obžaloby důvodně přesvědčen, že skutek se stal a obviněný jej spáchal, z pohledu trestního práva procesního, ani jiný postup nepřipadal do úvahy, protože nebylo nezpochybnitelné, že se žalobce (obviněný) skutku, kladenému za vinu nedopustil. Fakt, že trestní soud postoupil věc správnímu orgánu k projednání přestupku svědčí o tom, že zde existovalo protiprávní jednání žalobce. Protiprávnost jednání žalobce pak stvrdil správní orgán, když žalobce shledal vinným ze spáchání přestupku. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4525/2017. Byť tedy stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. K odčinění této újmy postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Pro osobu, jež byla trestně stíhaná, nebyla odsouzena a utrpěla v tomto důsledku závažnější újmu, by v zásadě nemělo být problematickým tvrdit a prokázat, že jí způsobené příkoří překročilo míru, kterou bylo možno odčinit jinak než penězi. Žalobce v projednávané věci však netvrdí ničeho, z čeho by mohl být učiněn závěr, že znění omluvy, které se mu dostalo ze strany žalované v rámci předběžného projednání nároku je nedostatečné. Obavy žalobce o ztrátu zaměstnání a s tím související ohrožení plnění vyživovací povinnosti vůči tehdy nezletilé dceři (pomineme-li, že výlučnou péči o dceru žalobce nijak nedokládá) a obavy z nároků pojišťoven za náklady léčby jsou v souvislosti s trestním stíháním zcela irelevantní, resp. absentuje zde příčinná souvislost. Žalobce v zaměstnání skončil v květnu 2022, a to nikoli v důsledku trestního stíhání, ale v důsledku porušení BOZP. O porušení BOZP byl žalobce poučen ze strany zaměstnavatele a své protiprávní jednání před zaměstnavatelem nepopíral (viz. výslech svědka T. Bakule, č.l. 110, 113 trestního spisu). Nad to ze svědeckých výpovědí obsažených v trestním spisu vyplývá, že žalobce neměl na pracovišti úplně bezproblémové vztahy. Hrozící nedostatek financí rovněž nelze přičítat k tíži žalované, neboť opět ústí z žalobcova nezodpovědného protiprávního jednání i zde není dána příčinná souvislost. Nad to skončením trestního řízení vedeného proti žalobci nároky pojišťoven nezanikly. Jedná se o nárok na náhradu škody, který je de facto na výsledku trestního řízení nezávislý a nezanikl, o čemž svědčí i to, že pojišťovny se přihlásily se svými nároky do správního řízení vedeného proti žalobci. Titul pro vymáhání nároku na náklady léčby existuje min. v porušení obecné preventivní povinnosti žalobce a pramení nikoli z trestního stíhání žalobce. Z tvrzení žalobce, že od podzimu 2023 navštěvuje psychiatra, rovněž nevypovídá o závažnější újmě. Opět je zde na místě posoudit faktory působící na žalobce, které však nemají výlučný původ v trestním stíhání, tudíž zde žalovaná namítá nedostatek příčinné souvislosti. Primárně je zde vliv ukončení pracovního poměru v důsledku protiprávního jednání žalobce v květnu 2022 (min. porušení vnitřních předpisů zaměstnavatele – BOZP) a občanskoprávní odpovědnost vůči pojišťovnám. Jednotlivé vlivy však žalobce nikterak nerozlišuje. Žalovaná v návaznosti na uvedené připomíná, že forma a výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalovaná nezpochybňuje existenci odpovědnostního titulu a ani nechce zlehčovat stres, který z trestního stíhání poškození prožívají, na druhou stranu je žádoucí, aby žalobci měli alespoň minimální míru sebereflexe. Žalovaná rozhodujícímu soudu předkládá rozhodnutí, dle kterých lze učinit závěr, že zadostiučinění poskytnuté žalovanou žalobci je zcela adekvátní konkrétním okolnostem případu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 11 Co 143/2022- 601: zaměstnankyně Vězeňské služby ČR, přečin útisku podle § 170 odst 1) TZ, sazba: až 1 rok, délka trestního stíhání: 1 rok, zásahy do osobní sféry, celkem zadostiučinění: konstatování porušení práva. Dále odkázala na rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č.j. 12 C 62/2019 – 569, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. 13 Co 30/2023: přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 TZ a přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 odst. 2 písm. c), sazba: až 3 roky, délka trestního stíhání: 11 měsíců, na prvním stupni byl odsouzen, zásahy do osobní a rodinné sféry žalobce, celkem zadostiučinění: konstatování porušení práva. Dále odkázala na rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č.j. 12 C 274/2021 – 191. V posuzovaném případu je faktem, že zde bylo protiprávní jednání žalobce, které lze hodnotit jako zcela bezohledné a nezodpovědné, když ignoroval základní zásady bezpečnosti práce a obecné preventivní povinnosti. Ostatně byl žalobce pravomocně shledán vinným z přestupku proti občanskému soužití. Za takovéto jednání žalobce nelze akceptovat beneficium v podobě finanční satisfakce. Přičemž je třeba trvat na to, že morální satisfakce, která se žalobci již dostala, je plnohodnotnou formou zadostiučinění.

3. Ze spisu vedeného o Okresního soudu , adresa, západ sp. zn. 17 T 67/2023 má soud za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce tak, že došlo k zahájení trestního stíhání poškozeného doručením usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor , adresa, venkov-JIH, oddělení obecné kriminality, o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, č.j. KRPS-68217-74/TČ-2022- 011471-NOVM pro podezření ze spáchání přečinu dle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Toto usnesení bylo ke stížnosti žadatele zrušeno usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství , adresa, – západ č.j. ZT 37/2023-23 ze dne , datum, a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, vydaným Policií ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor , adresa, venkov-JIH, oddělení obecné kriminality, pod č.j. KRPS-68217-96/TČ-2022- 11471-DVO bylo znovu rozhodnuto o zahájení trestního stíhání, tentokrát pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Dne , datum, byla podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství na Okresní soud , adresa, -západ obžaloba. Žalobce v přípravném řízení odmítl vypovídat. Dne , datum, byl vydán trestní příkaz Okresního soudu , adresa, -západ č.j. 17 T 67/2023-321, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v délce 6 měsíců, podmíněně odložený na dobu 16 měsíců. Proti němu podal žalobce neodůvodněný odpor. Následovala hlavní líčení. Dne , datum, byl vydán odsuzující rozsudek Okresního soudu , adresa, – západ pod číslem jednacím 17 T 67/2023 – 374. Žalobce byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a poškozené pojišťovny byly s nároky odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Na základě odvolání žalobce byl odsuzující rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 11 To 71/2024 - 392 a věc byla postoupena k projednání Komisi pro projednávání přestupků , právnická osoba, , adresa, . V „navazujícím“ správním řízení byl žalobce rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č.j. MUJ/, č. účtu, /OOZ/VoT ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne , datum, , č.j. , č. účtu, /KUSK byl shledán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) z. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, když zapálil nezjištěnou pyrotechniku, kterou odhodil na podlahu laboratoře, ve které pracoval, kde explodovala, a vlivem exploze došlo ke zranění jeho kolegy , jméno FO, . Žalobce byl odsouzen k pokutě ve výši , částka, . Odvolání žalobce bylo zamítnuto. Rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci dne , datum, .

4. Dále má soud za prokázané ze spisu Okresního soudu , adresa, -západ 17 T 67/2023, že žalobce byl bezúhonný. Toto má soud za prokázané z výpisu Rejstříku trestů, a měl záznam v řízení o přestupcích, týkající se společenského soužití, které však nebylo nějak závažné. Dále má soud za prokázané, že se připojily pojišťovny k uvedenému trestnímu stíhání, a to Kooperativa pojišťovna ve výši , částka, a dále Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra. Dále má soud za prokázané, že žalobce již , datum, e-mailem sděluje soudu, že není schopen číst ve spise, když slyší o věcích spojené s touto lží, když si vzpomněl na napadení, tak se mi v hlavě někdo narodil. Myslel jsem si, že po výslechu se toho zbavím, uleví se mi, ale on začal jednat, po našem hovoru se zas probudil a musel jsem užít lék. Po našem hovoru jsem přesvědčen skočit pod metro, prý když přijde tento stav, tak se mám nechat hospitalizovat, nenechám. Situace je pro mě velké zlo a msta, proto nezvládám. Omlouvám se, že to píšu, ale pro můj život je to důležité. Psychiatrii již navštěvuji. Dále stejně tak zasílá přípis dne , datum, , ve kterém popisuje celou situaci s tím, že uvádí, že házení petard ve firmě trvalo dlouhá léta. Já mnohdy zametám místnosti, protože se tam nedalo ani chodit. Stěžovala si na to i uklízečka, na nepořádek. Můj psychický stav je vážně hodně špatný. Sám nikdy nevím, co bude následovat, nestane se to hned, ale prostě to přijde, pak to trvá několik minut. Nezabere Neurol. Po tu dobu zažívám peklo v hlavě, následně v celém těle. Mé stavy vědí je na lince důvěry, kam jsem v nejslabších chvilkách psal, ale je to mé nejniternější nitro, nechci, aby si někdo četl. Jsem postaven do pozice lháře, ač jsem nikdy nelhal, a ani v tomto případě nelžu. Jsem postaven do pozice, kdy se musím obhájit z něčeho, co si jiný vymyslel, obhájit a nevědět, co je ve spise. Prý bych měl navštěvovat psychoterapii, abych dokázal číst ve spisu a vypovídal se z toho, naučit se o tom mluvit, neneslo to na mně neočekávané následky. Já na to nemám čas. Díky této situaci jsem stále v práci, protože právník je opravdu drahý.

5. Soud má za prokázané z listiny předložené žalobcem zastavení trestního stíhání v souladu s ustanovením § 172 odst. 1 písmeno a) zákona č. 141/1961 ve znění pozdějších předpisů, že ten byl vypracován a byl adresovaný Okresnímu státnímu zastupitelství , adresa, západ. K jeho proplacení byla vystavena faktura číslo , hodnota, na částku , částka, . Soud má za prokázané z faktury jr 1/2024, že jí byly účtované právní služby ve výši , částka, k roku 2024 (odpor)

6. Dále má soud za prokázané z účastnické výpovědi žalobce, že právě skutečnost, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání bere jako nespravedlivé, když však samotnou událost sporuje a nesouhlasí s tím, že by se jednání tak jak bylo předmětem řízení způsobil. Kvůli vysokým nákladům na obhajobu a ztrátu zaměstnání si musel najít dvě zaměstnání, neměl tak čas na svojí dceru a ta se pokusila o sebevraždu. Navštěvoval psychiatra, bere léky, ale ty mu vadí v řízení. Léky začal brát v důsledku trestního stíhání. Byl psychicky i fyzicky na dně. Nemohl myslet na nic jiného než na trestní stíhání. Byl naprosto nesoustředěný.

7. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, -západ pod sp. zn. 17 T 67/2023.

9. Po právní stránce soud shledal, že v trestním stíhání žalobce bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým bylo druhé usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce zahájeného u , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Území. Odbor , adresa, -venkov- jih z oddělení obecné kriminality pod č.j. KRPS-68217-96/TČ-2022-11471–DVO dne , datum, , neboť žalobce byl rozhodnutím Krajského soudu v Praze dne , datum, pod č.j. 11 To 71/2024–393 v trestním řízení, které proti němu bylo zahájeno neodsouzen, ale trestní řízení bylo zastavené. Věc byla následně postoupena k projednání komise pro projednávání přestupku , právnická osoba, , adresa, . Soud tak ve věci dovodil odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. Zároveň soud podotýká, že v souladu s konstantní judikaturou je nutné na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kterým byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla postoupena do přestupkového řízení, nahlížet jako na rozhodnutí, jímž byla definována nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání, a to právě s ohledem na situaci, že jsou to orgány činné v trestním řízení, které mají již od počátku sledovat a vyhodnocovat závažnost jednání osoby, která je podezřelá ze spáchání trestné činnosti, neboť právě u uvedených trestných činů intenzita jednání, intenzita následků způsobeného jednáním takovéto osoby je potom zásadním znakem pro rozlišení možností trestního stíhání v případě řízení v rámci přestupkového řízení. V tomto směru bylo tedy primárně již od počátku na , právnická osoba, a na státním zastupitelství, tedy na orgánech činných v trestním řízení a následně i na Okresním soudu , adresa, -západ, aby se detailně zabývaly právě způsobenou škodou na zdraví, neboť právě intenzita, jakou bylo zasaženo do zdraví poškozené osoby, je určujícím znakem pro samotné možné trestní stíhání žalobce. Byl to až Krajský soud v Praze v rámci odvolacího řízení kdo dovodil a zjistil, že samotný zásah do zdravotní sféry původně poškozeného není takové intenzity, aby bylo namístě vést trestní stíhání a žalobce za takovéto jednání jako za trestný čin fakticky taktéž odsoudit. Naopak bylo zjištěno, že uvedené jednání žalobce fakticky způsobil, avšak následek jeho jednání nedosáhl takové intenzity, aby bylo namístě uvažovat o řízení podle trestního řádu, tedy o řízení, ve kterém by byl žalobce v rámci trestního řízení fakticky taktéž souzen. Naopak již od počátku měly orgány činné v trestním řízení toto přezkoumávat a případně postoupit již samy na počátku trestního stíhání celý incident k možnému řízení o přestupku, jak toto učinil následně Krajský soud v Praze. Byť tedy soud uvádí, že v rámci uvedeného přestupkového řízení vedeného u , právnická osoba, , adresa, pod sp. zn. MÚJ/, č. účtu, , právnická osoba, v , adresa, dospěl k závěru o tom, že uvedené jednání ze strany žalobce bylo fakticky spácháno, že žalobce způsobil poškození zdraví svému kolegovi a byl taktéž za takovéto jednání v rámci přestupkového řízení odsouzen k peněžité pokutě ve výši , částka, , nelze odhlédnout od situace, že právě samotné trestní stíhání, které bylo následně projednáváno u Okresního soudu pro Prahu západ, pod sp. zn. 17 T 67/2023 nemělo být vůbec zahajováno. K tomu soud uvádí, že právě samotné zahájení trestního stíhání způsobuje a zintenzivňuje zásahy do osobnostní sféry trestně stíhaných osob, kdy právě samotné trestní stíhání je intenzivnější formou zásahu do jednotlivých sfér osobnosti takto trestně stíhané osoby. U žalobce k takovémuto zásahu taktéž fakticky došlo. Toto vyplývá i ze samotného spisu Okresního soudu , adresa, -západ pod sp. zn. 17 T 67/2023, kde žalobce již v průběhu trestního stíhání, zejména po podání obžaloby, uváděl, že je na tom psychicky špatně, dochází na psychiatrii, užívá lék Neurol. Toto následně potom bylo potvrzeno i v rámci jeho účastnické výpovědi.

10. Co se týká požadavku na náhradu nákladů obhajoby, předmětem řízení zůstaly pouze dva úkony právní služby, které nebyly v rámci předběžného projednání nároku uspokojeny, a to odpor proti trestnímu příkazu a dále návrh na zastavení trestního stíhání, neboť tento nebyl dohledán ve spise. Ze strany žalobce následně byla tato listina založena. Soud má dospěl k závěru, že byť není ve spise, má sodu jejím předložením za prokázané, že byla vypracována a vyfakturována ze strany právního zástupce žalobce. Žalobce požadoval v tomto řízení 2x1500 Kč a2x300 Kč režijní paušál. Soud tak dopěl k závěru, že žalobci přísluší odměna ve výši , částka, za úkon právní služby a částka , částka, jako režijní paušál dle AT. K úkonu odporu soud uvádí, že tento byl podán proti trestnímu příkazu ze dne , datum, , č. j. 17 T 67/2023-321 (viz číslo , hodnota, ). Nebyl odůvodněný a jeho odůvodnění se taktéž soudu již nedostalo. K tomu je však nutné poukázat na skutečnost, že byť žalovaná odkazuje na situaci, že odpor nebyl odůvodněný a bylo by tedy v rozporu s dobrými mravy, aby za takovýto úkon právní služby byla žalobci přiznána náhrada škody, soud poukazuje na skutečnost, že jiné doplnění uvedeného odporu podáno nebylo. Zároveň soud poukazuje na skutečnost, že v rámci trestního řízení podle trestního řádu, ve smyslu ustanovení. § 314g tr. řádu byl podaný odpor a tento ruší samotný trestní příkaz. Samotný trestní řád nikde neuvádí, že by uvedený odpor musel být jakkoliv odůvodněný, může se jednat i o procesní taktiku a podobně. Soud dospěl k závěru, že samotné podání odporu je úkonem právní služby, který vedl k zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť by jím byl zrušený samotný trestní příkaz, kterým byl žalobce odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců a podmíněné zkušební doby v trvání 6 měsíců. Jednalo se tedy o úkon právní služby, který fakticky směřoval v rámci procesní aktivity žalobce k zrušení uvedeného usnesení o zahájení trestního stíhání. Soud tedy i tento úkon právní služby fakticky jako náhradu škody vynaloženou na zrušení nezákonného rozhodnutí žalobci přiznal. (soud podotýká, že žalovanou uvedené rozhodnutí R 16/2000 se týká závěrečné řeči). Žalobcem byl předložený také návrh na zastavení trestního stíhání, soud za tento úkon však přiznal pouze odměnu ve výši ½, když nejblíže má k úkonu dle ust. § 11 odst.2 písm. d/ AT.

11. Soud se zabýval požadavkem žalobce na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce požadoval odškodnění ve výši , částka, . Žalovaná odkázala srovnávací judikaturu, a to rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 12 C 62/2019 a sp.zn. 12 C 274/2021, kde byli účastníci souzeni za přečin útisku podle § 170 odst. 1 trestního zákona, přečin ublížení na zdraví podle § 146 trestního zákona a nebezpečného vyhrožování, s tím, že v těchto shora uvedených případech bylo přiznáno zadostiučinění pouze ve formě konstatování porušení práva. Soud k tomuto uvádí, že se domnívá, že samotné konstatování porušení práva vzhledem k následkům, které samotné trestní stíhání žalobci způsobilo, je na místě odškodnit žalobce v penězích, byť soud souhlasí se stranou žalovanou, že je nezpochybnitelné, že žalobce se závadného jednání dopustil (soud nehodlá polemizovat s procesní obranou žalobce v rámci samotného trestního stíhání i v rámci přestupkového řízení o tom, že uvedenou petardu nehodil, když samotné závěry o tom, že skutek tak, jak byl popsaný ze strany policie, tak jak byl popsaný a žalobce za něj byl odsouzený jak soudem prvního stupně, tak následně i v rámci přestupkového řízení, žalobce spáchal, když dle zákona 82/98 Sb., tomuto soudu nepřísluší přezkoumávat postupy nebo závěry trestního soudu a přestupkové komise) je nutným podkladem pro posouzení intenzity zásahu, které se žalobci v rámci jeho osobnostní sféry uvedeným trestním stíháním dostalo. Zde je však nutné konstatovat a odkázat právě na shora uvedenou úvahu soudu, a to v tom směru, že to byly orgány činné v trestním řízení, které měly šetřit práv žalobce a měly již v rámci přípravného řízení získat veškeré možné důkazy k prokázání závažnosti újmy, která byla poškozenému v rámci trestního stíhání fakticky taktéž způsobená, a to tak, aby bylo tedy zřejmé, nakolik je důvodné samotné vedení trestního stíhání. Samotné trestní stíhání potom vede k zásahům do osobnostní sféry trestně stíhané osoby právě daleko větší intenzitou než samotné přestupkové řízení, v rámci přestupkového řízení žalobci nehrozí trest odnětí svobody ani další jiné zásadní tresty, v zásadě mu hrozí pouze peněžité pokuty v rámci nižších tisíc korun. V tomto směru právě samotné vedení trestního stíhání, byť pro skutek, který žalobce fakticky spáchal a způsobil tak svému spolupracovníkovi zásah ve zdravotní rovině, nelze odhlédnout od situace, že za takovéto jednání měl být žalobce přímo stíhán v rámci přestupkového řízení, a nikoliv ve formě trestního stíhání, které mělo daleko závažnější následky v rámci jeho osobnostní sféry. Soud takto dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva není dostatečnou formou nápravy a žalobci přiznal odškodnění ve výši , částka, . Soud uvádí, že je nutné právě rozlišit skutečnost, že žalobce se fakticky uvedeného jednání dopustil, pouze intenzita zásahu v rámci ublížení zdraví nedosáhla intenzity pro možné odsouzení v rámci trestního stíhání, ale pouze v rámci řízení přestupkového. Soud poukazuje na skutečnost, že trestní stíhání žalobce trvalo poměrně krátkou dobu několika měsíců. Co se týká zásahu do osobnostních sfér žalobce, došlo k tomu, že žalobce odešel ze zaměstnání, kde však toto nebylo spojeno se samotným trestním stíháním žalobce, ale s jeho faktickou aktivitou, a to házením petard v rámci svého pracovního procesu na pracovním místě vůči svému spolupracovníkovi, nicméně žalobce vynakládal značné finanční prostředky na právní zastoupení, kdy jsou uvedené i jeho měsíční příjmy, které nebyly nijak vysoké, ale byly poměrně nízké vzhledem k fakturám tak, jak byly žalobci v rámci jeho obhajoby ze strany jeho právního zástupce fakticky vydávány a vypracovávány. Lze namítnout, že žalobce se mohl pokusit najít levnějšího právního zástupce, kdy však toto nelze klást k tíži žalobce. Žalobce tak musel mít dvě zaměstnání v důsledku časové vytíženosti neměl čas věnovat se dceři, což vedlo k jejímu pokusu o sebevraždu. Dalším zásahem nicméně byl zásah do jeho zdravotní sféry žalobce, kdy i v rámci trestního stíhání má soud za prokázané, že žalobce trpěl stresem, trpěl nespavostí, navštěvoval psychiatrickou léčebnu, využíval linky důvěry, užíval Neurol, měl záchvaty paniky, při kterých právě bylo nutné užívat shora uvedený lék. Soud odkazuje na rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 19 C 112/2015, kde taktéž poškozený byl stíhán pro úmyslné ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, trestní stíhání trvalo 7 měsíců, došlo k omezení jeho podnikatelské činnosti. Jednalo se o výrazný zásah, narušení vztahu s nejbližší rodinou. Byl bezúhonný. Musel se odstěhovat ze svého bydliště. Věc byla postoupena na přestupek a skončila odložením a byla přiznána částka , částka, . V tomto směru soud právě odkazuje na skutečnost, že žalobce byl v rámci přestupkového řízení shledán vinným. Za uvedený přestupek byla mu uložena pokuta ve výši , částka, . Došlo nikoliv k omezení jeho podnikatelské činnosti, ale došlo k zásahu do pracovní činnosti, byť toto je spíše spojeno právě se samotným jeho jednáním, nikoliv se samotným trestním stíháním žalobce. Žalobce si musel kvůli nutnosti vynakládat finanční prostředky na právní zastoupení. Došlo k porušení zdraví žalobce, zejména v psychické rovině, kdy lze konstatovat, že v rámci samotného přestupkového řízení by k takovémuto silnému zásahu do jeho osobnostní sféry nedošlo. Je nutné poukázat na skutečnost, že v rámci trestního stíhání bylo činěno značné množství úkonů, za které byl žalobce nucen hradit odměnu svému advokátovi, jak sám žalobce v rámci trestního stíhání uvádí, musel daleko víc pracovat pro to, aby měl na odměnu svému obhájce. Trestní stíhání zasáhlo v rodinné rovině. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce byl rozsudkem soudu I. stupně shledán vinným ze spáchání trestného činu. Je však primární povinností orgánů demokratického státu šetřit práv občanů. Mezi tyto povinnosti patří také vhodné zvolení přiměřeného represivního prostředku v poměru k závažnosti jednání poškozeného. Soud dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva není dostatečnou formou nápravy a že právě částka , částka, , tak jak ji soud žalobci přiznal jako náhradu nemajetkové újmy, je částkou, která je schopná vzniklou nemajetkovou újmu reparovat.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř a 146 odst. 2 osř. Žalobce byl ve věci úspěšnější. Žalobce byl úspěšný v rozsahu požadavku na náhradu škody ve výši , částka, a , částka, a omluvě, soud tak přiznal odměnu z částky , částka, za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby a zpětvzetí a účast na jednání) á , částka, a 2x300 Kč režijní paušál za převzetí zastoupení a podání žaloby a 3x450 Kč za doplnění žaloby a částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání a DPH.